I v případě nadějně vypadající adventury Yesterday se nám dostala do rukou preview verze, kterou jsme prošli od začátku do konce, přičemž jsme si odnesli plno dojmů.
Vstříc temným kanálům
Yesterday je v zásadě klasická adventura. Pokud jste hráli třeba Ve Stínu Havrana, jakéhokoliv Poldu nebo sérii Sam & Max, víte, co asi čekat. To ale vůbec neznamená, že byste hned měli hru ignorovat. Adventury dnes možná nefrčí tak jako dřív, ale to by právě Yesterday mohlo teoreticky změnit. Když nic jiného, mohla by aspoň uspokojit fanoušky tohoto komplexního žánru.
Proč? Třeba kvůli slibně vypadajícímu příběhu. Preview verze obsahuje první dvě kapitoly (pokud tvůrci vydají i demo, dá se očekávat, že nás čeká stejný obsah), které příběh trochu nastiňují. V Yesterday se ujmete role mladého miliardáře jménem Henry White a jeho zavalitého kámoše, Coopera. Ten první mimo jiné zdědil charitativní organizace, kvůli níž všechno začíná, ten druhý je klasický rváč, jehož provázejí vtipná mementa z drsného dětství. Oba hrdinové se rozhodnou přijít na kloub záhadnému mizení bezdomovců a dalších zkrachovalých existencí, a těm zbývajícím poskytnout nějakou pomoc, pokud ji budou potřebovat.
Sekta útočí
To se ale snadněji řekne, než udělá. Jakmile oba hrdinové, především Henry, zastaví v první, v preview verzi vlastně jediné zastávce, konkrétně temných kanálech, brzo zjistí, že spolu s běžnými homelesáky obývá tyto stoky i záhadná sekta. Ta Henryho okamžitě uvězní, Cooper se ho pokusí zachránit, nastane menší přestřelka, a přesně v tu chvíli nastává ten klasický okamžik, kdy se všechno podělá. Jak a co se děje dál, to už vám neřeknu, protože mě dál preview verze nepustila.
Dvě pasáže naštěstí stačí k zevrubnému obrazu toho, co nás ve výsledné hře asi čeká. Předně se můžete těšit na řadu zajímavých charakterů, které jinde než v adventurách prostě nenajdete. Těžko říct čím to je, že zrovna adventury nabízejí tak pošahané a zároveň geniální charaktery. Kromě občasné interakce během samotného hraní se s postavami můžete seznámit i prostřednictvím stylových, jakoby komiksově laděných cut-scén. Tady ale nastává první možný zádrhel, a to že scény nejsou vůbec nadabované. Co víc, nadabované není nic, jste odkázáni jen na bubliny a obdélníky plné textu. I ty jakoby vypadly z komiksů. Doufám, že se ve finální verzi dabingu dočkáme, takhle to působí dost chudě.
Mozek (de)aktivován
Každopádně jsem se v jednom okamžiku setkal s dost lákavým prvkem, a to rozsáhlým a hlavně slušně větveným dialogem. Kromě toho, že jeho rozuzlení záviselo na dalším postupu, což se v adventurách jen tak nevidí, nabídl i trochu odlišný druh hádanek, než je třeba jak vypáčit kufr. A to šachy, konkrétně tři situace, kdy je možné dát jedním tahem mat a vy máte za úkol vymyslet jak. Možná to zní jako maličkost, ale v rámci dané situace šlo o lákavé oživení, které třeba mě osobně donutilo si trochu připomenout samotná šachová pravidla. V tomto případě naopak doufám, že finální verze nabídne takových větvených dialogů ve spojení s netypickými rébusy mnohem víc.
Základ ale přeci jen tvoří ony hádanky ve stylu jak vypáčit kufr, jak překonat propast nebo jak opravit telefon. Zkrátka klasické adventurní zádrhely, po jejichž úspěšném vyřešení se ale dostaví ten báječný pocit, že s takovým fištrónem byste dokázali vykrást banku jen za pomoci párátka a toaletního papíru. Pokud se ale náhodou zaseknete, což se může velmi snadno stát, můžete využít dvou pomůcek. První z nich je tlačítko, jež vám na pár okamžiků zvýrazní všechny aktivní prvky na scéně. To lze aktivovat prakticky kdykoliv a klidně i několikrát za sebou, což se hlavně v úvodní lokaci, kde je dost tma, docela hodí. Bez této pomůcky by totiž mohl snadno nastat nechvalně proslulý pixel-hunting, jenž by váš postup dost otrávil. Takhle ale ne. Jak moc to ve výsledku bude dobře nebo špatně, to je zatím těžké říct.
Druhá pomůcka je obyčejná nápověda stylem „už jednou jsi něco otevřel tyčí. Proč to nezkusit znovu?“ nebo „prohledej krabici s hračkami.“ Ta už naštěstí není aktivní kdykoliv, nejdřív se musíte o něco pokusit sami. Teprve po několika pokusech se vám nápověda zpřístupní, a pokud ji využijete, zase musíte vykonat pár vlastních činů, než ji budete moci využít znova. I když to zní dobře, ve skutečnosti je limit pro zpřístupnění nápovědy až moc krátký, tím pádem je minimálně z počátku Yesterday až moc jednoduché, a jakékoliv vlastní snažení tak pro někoho může ztrácet smysl. Prostě párkrát někam naslepo kliknout, aktivovat nápovědu a jít dál. I tak ale zatím působí nápověda jako docela dobrý prvek.
Prolínání obou stylů
Co mě ale opravdu zaujalo, je grafická stránka. Ta skvěle kombinuje 2D a 3D zobrazení, kdy samotná scéna je klasicky ve dvou rozměrech, a jen postavy nebo opravdu důležité prvky žijí v luxusu třetího rozměru. Na první pohled to sice může vypadat dost prkenně, ale opak je pravdou, celé prostředí je naopak mnohem živější, čemuž dopomáhá i celkově komiksový, skoro až pixel-shaderový styl.
Zatím na mě tedy působí Yesterday dost pozitivním dojmem. Je otázka, jestli se nakonec dočkáme nějakého vyvážení nápovědy, nebo jestli se tvůrci přece jenom nevykašlali na dabing, ale i s těmito nedostatky by mohlo jít o fortelnou adventuru, kterou by neměli fanoušci žánru minout. Alespoň to tak zatím vypadá, ale o něčem určitě svědčí i to, že Yesterday ve mně samotném nejspíš probudilo už hodně dlouho spící touhu po klasických adventurních dobrodružství. Každopádně, zatím nezbývá nic jiného než čekat na finální verzi. Té bychom se měli dočkat ještě během prvního čtvrtletí letošního roku, a to pro PC.
