Zaklínač 3: Divoký hon (+ videorecenze)

Nahota, drogy a násilí. Takový je třetí a poslední díl herního Zaklínače. Pěkně surový, ale nikoliv černo-bílý. Velký a přitom originální. Mimo tři zmíněné atributy musíme brát v potaz i fantasy svět a jeho vyobrazení z knih Andrzeje Sapkowského, který zvládl CD Projekt RED vytvořit opět dokonale a hry se tak bez ztráty kytičky, mohou směle zařadit mezi knižní verze oblíbeného románu, který získal své fanoušky v Polsku, na Slovensku, ale i u nás. Je tu oproti svému předchůdci tak velká změna?

Jdeme kupředu a ještě dál!

Neobroušený svět Zaklínače nás dokázal pohltit v knihách a před několika lety i v prvním herním vyobrazení. Ostatně od té doby vznikla spousta dalších věcí, které se netýkají jen videoher a knížek. Hype, který nepopiratelně proběhl před vydáním nyní recenzovaného pokračování, dokázal získat tak velkou pozornost, že takové GTA 5 by závidělo. Většinou lidé počítají s tím, že s obrovskou reklamou, přijde i skvělá hra, jenomže ne vždy to tak opravdu je a následné zklamání je o to větší.

RPG hry jsou stále na vrcholu, byť spousta jiných žánrů z let minulých, upadla téměř v zapomnění. Zaklínač 3 Divoký hon patří mezi RPG a může se takovou nálepkou chlubit kdekomu. První díl ukázal jaké silné stránky má správná hra na hrdiny mít. Druhý přišel s inovacemi a něco upravil tak, aby to odpovídalo nové době v herním průmyslu (dodávám, že ve finále přišel s hlavou vztyčenou a nezaostával tak jako jiné tituly). Třetí díl? Ten zaběhl maraton a své předky nechal na tisícovce, s tím, že naplnil očekávání, jak jen to bylo možné.

Nejenom, že Zaklínač 3 Divoký hon je mnohem větší co do rozlohy herního světa, ale zároveň má tolik obsahu, že to potěší spousty hráčů široko daleko. Když máte velký svět na hraní, je potřeba mít i co dělat. Pro porovnání se hned nabízejí hry jako The Elder Scrolls V: Skyrim nebo Dragon Age: Inquisition. Obě patří do stejného žánru a jejich herní náplň je součástí rozlehlého světa, ve kterém se pohybujete. Jak už bylo několikrát řečeno před vydáním, je třetí díl podstatně větší než Skyrim, co se týče rozlohy. Troufám si říci, že i takový Dragon Age: Inquisition není tak velký, aby mohl konkurovat.

Putování je tak radost a všechny cestičky máte otevřené hned na začátku dobrodružství, ale nenechte se zmást. Na rozdíl od Skyrimu, kde se potvůrky zlepšovaly společně s Vámi, tady je takové neviditelné dělení na lokace a když pojedete s 1. úrovní moc daleko, dostanete brzy do nosu. Tím pádem existují jakési neviditelné (přírodní) koridory, ale nebojte. Hra propojila tyto koridory s otevřeným světem a dějem tak vkusně, že si stejně budete připadat volný jako pták s kupou možností. Dokonce bych řekl, že pro samotný příběh a Váš postup hrou je to tak mnohem lepší.

Třídění na zlé, méně zlé, dobré, více dobré a Geralta

Hlavním hrdinou je samozřejmě Geralt z Rivie, kterého vedete dle svého uvážení. Během hry se musíte několikrát rozhodovat, co uděláte a řeknete, takže volba je na Vás a mnohdy není nijak jednoduchá. Dopady Vašich slov a činů se neprojeví hned, ale tak to bývá i v reálném životě. Každopádně takové prvky mají na hratelnost pozitivní vliv a dělají z toho lepší zábavu pro dospělejší jedince.

Černá i bílá tu ''tančí'' s odstíny šedi a ukazuje se, jak prospěšné je tvořit něco tak nejednoznačného s příměsí reálií. Už v úvodu jsem zmínil něco, co je pro Zaklínače typické. Herní svět je plný násilí o tom se nedá pochybovat, ale stejně tak je téma lásky jinak prezentováno. Není to o tom, jak princeznu osvobodil chrabrý rytíř a dali si sladkou pusinku na svatebním obřadu, ale erotika, zvláštní vztahy a vulgarismy, zde mají své místo. Láska tu zkrátka není tak pohádková, a pokud jde o drogy, ty tu existují stejně jako alkohol.

„Odkazů na pohádkové příběhy je značné množství a nejednou vykouzlí i úsměv na tváři.“

To vše najdeme v hlavní dějové lince, která je setsakramentsky dlouhá a šťavnatá víc než takový rare biftek. Nelze však zapomenout na vedlejší úkoly, jenž jsou k dispozici ve většině vesnic, měst nebo jen při toulkách v přírodě. Je jich dost a nutno dodat, že řada z nich je vtipných a často si vzpomenete na svá dětská léta s knížkou pohádek ve Vaší ruce nebo Vašich rodičů. Odkazů na pohádkové příběhy je značné množství a nejednou vykouzlí i úsměv na tváři. Takový úsměv se může objevit i během dialogů, jelikož v CD Projekt RED jedli pravděpodobně i vtipnou kaši a nešetří sarkasmem ani obyčejnými vtípky.

Ono celkově jsou dialogy jedním z lahůdek. Jednička i dvojka se snažili vytvořit příběh a zajímavé zpracování dialogů, ale něco takového přišlo až v posledním tažení a budou Vás bavit stejně jako mne. Postavy byly kvalitně vymodelovány a mimika se dá poznat celkem lehce. Tudíž to není jen o tom, jak dva stojí a povídají, ale klasická gesta rukama či tělem jsou normální a necítíte už takový ten pouhý pokus o to, aby se to hýbalo. Jedním slovem – hýbe se to (to jsou tři, ale nevadí).

Soubojový systém nepřinesl vážnější změny od minula, což je malé zklamání, ale problém v tom nevidím. Jediné co problémy bude dělat (alespoň zpočátku) je výdrž hlavní postavy a nutnost zvyknout si na pohyby. Doporučuji hodně uskakovat, používat lektvary i kouzla a to platí pro všechny, co hrají na druhý stupeň obtížnosti až po ten nejvyšší, na který jsem si rozhodně netroufl.

Wou efekt ve větru

Pohyb na velkých plochách je nutností a je dobré, když nejdete jen po vlastních. Ke Geraltovi vždy patřily nejen jeho lektvary a meče, ale i Klepna. Tím myslím jeho klisnu, která přiběhne na zapískání a cestování je hnedle pohodlnější. Lze využít i rychlé cestování, ale tím můžete vynechat nějaký fajnový vedlejší úkol či zakázku. Ze sedla koně lze nejlépe pozorovat okolní krajinu, která má své kouzlo. Už jen z toho důvodu, že na plné nastavení detailů je Zaklínač 3 skutečně nádherný, na poměry takových RPG her. Dohady o downgradu existují a nepopírám, že ukázaný gameplay trailer před rokem nekoresponduje s tím co je k vidění dnes, ale CD Projekt RED se k tomu nakonec postavil čelem a po vydání uznal, že to mohlo někoho zmást. Tento krok beru kladně a tím pádem, se pro mě celá kauza s downgradem ztrácí jako prd ve větru, protože graficky je to stále kvalitní podívaná.

„V kombinaci s mraky a simulací počasí je to potom ten příjemný efekt, který někoho přinutí se jen na chvíli zastavit a kochat se tím, jak samotný svět napomáhá k správnému pocitu z příběhu a vlastně hry jako celku.“

Ten wou pocit se dostaví a hned právě kvůli existující simulaci proudění vzduchu, který hýbe s větvemi stromů, trávou i keříky. Podle toho, co jsem měl možnost vypozorovat, je možné usoudit, zdali se blíží déšť, jen díky síle větru. V kombinaci s mraky a simulací počasí je to potom ten příjemný efekt, který někoho přinutí se jen na chvíli zastavit a kochat se tím, jak samotný svět napomáhá k správnému pocitu z příběhu a vlastně hry jako celku. Musím však být i malinko kritický právě k tomuto prvku, protože se mi zdá, že vítr je sem tam až moc akční a klidné pasáže jsou jen málokdy k vidění. Někdy by to chtělo ubrat na intenzitě, protože občas neodpovídají povětrnostní podmínky situaci kolem.

Takových zvláštních chvilek je skutečně jen minimum a tak bravurně zvládnuté zpracování prostředí v koexistenci s příběhem, který má hlavu a patu, se jen tak nevidí. Život tomu světu vdechují taktéž postavy, které pracují na poli, u domu, běhají, odpočívají na cestě, skáčou a dělají všechno možné. Výraznou novinkou je možnost se potápět a plavat. Není ani problém si vypůjčit malou loďku a pěkně vyplout na jezero při svitu měsíce.

Také je znát snaha vývojářů o co nejlepší vstup do celého univerza pro nováčky, ale neopomíjí ani veterány, kteří mají první dva díly prochozené skrz naskrz. Pokud máte uložené postupy z druhého dílu, budou se hodit. Ti kdož nemají, nemusí smutnět a bude jim dána možnost určitá rozhodnutí z dvojky, díky chytře implementovanému způsobu, který je součástí hlavního příběhu, vypovědět.

Nechci toho prozrazovat mnoho, protože takovéto hry jsou jako knížky, které si chce každý přečíst od začátku až do konce sám, bez toho, aby mu nějaký čičmunda říkal, co se stane na té další stránce (v herním průmyslu je tohle častá chyba při propagaci výtvorů). Příběh navazuje a mohu nejspíš prozradit alespoň to, že tentokrát tu půjde hlavně o Geralta a starou známou Ciri a Yennefer, které musí znát každý, kdo četl knižní předlohy.

Potkáte i jiné oblíbené postavy, ale zdá se, že jsou víceméně upozaděny a to hlavní se točí jinde. Třeba potulný bard Marigold je přítomen a nejen on, což opět navozuje dojem, že tentokrát máme mega hřiště jako na dlani. Hledáte-li protivníky, nemusíte chodit daleko a hnedle narazíte na různé bandity, utopence, vlky, vlkodlaky a další zajímavá stvoření, která mají v bestiáři popisky, čímž si zjednodušujete další boje a získáváte přehled o tom, co taková potvora může udělat a nabídnout. Většina je nepřátelská, ale najdou se i ti, kteří se raději vyhýbají nepřátelským aktům. Na každou platí něco jiného a z každé získáte nějakou tu surovinu.

Vezmu tohle, dám to tam, hnedle z toho něco mám!

Jak už Vám asi došlo, tady to není jen o příběhu a zabíjení kvůli úkolům a potřebným zkušenostem, které Vaši úroveň ženou výš a výš. Získané suroviny slouží buď k prodeji anebo k výrobě dalších předmětů či lektvarů. Pro znalce nemusím vysvětlovat jak důležité je využívání znamení, kterými Geralt disponuje, tak i pití alchymistických lektvarů, jenž značně vylepší na krátký čas určitou schopnost nebo sílu. Základem takového dryáku, pro obyčejného člověka zpravidla smrtelného, je alkohol a následují nějaké substance ze zabitých potvůrek nebo z prachobyčejných bylin. Ty naleznete při putování a k jejich nalezení, ale nejen k tomu, slouží tzv. detektivní mód. Jeho aktivace je jednoduchá a jedná se o další novinku, kterou se minulé díly chlubit nemohli.

Ten je jednou z Vašich zbraní (alespoň mě to tak přišlo), protože tento mód využíváte prakticky neustále. Malinko mi to připomnělo známý L.A. Noire, kde bylo získávání důkazů alfou i omegou. Díky této vychytávce je lehčí najít byliny, indicie k úkolům a loot z protivníků. Zároveň budete lépe slyšet, takže zjistíte, že zrovna za tímhle nebo tamtím kopečkem je nějaká osoba nebo stvůra, čekající na další baštu, která půjde kolem.

„Každý vedlejší úkol přináší další malinkatý příběh určité rodiny či člověka a lépe se tím vžijete do role světoznámého zaklínače.“

NPC na mapě Vám mohou pomoci při výrobě a obchodu, stejně jako k získání nové zakázky, za kterou Vám zaplatí a je zde i možnost si vysmlouvat vyšší odměnu za splněný úkol. Naštěstí úkoly nejsou jen typu, vezmi něco a dones tam nebo dojdi semhle a zabij to. Každý vedlejší úkol přináší další malinkatý příběh určité rodiny či člověka a lépe se tím vžijete do role světoznámého zaklínače. To je jistě plus stejně jako několik miniher. Jízda na koni má dobré odměny a zní dobře, ale nejlepší minihrou v celé hře je Gwent.

Gwent je totiž virtuální, sběratelská, karetní hra. Není tomu tak dávno, co má maličkost publikovala malý Let’s Play na Hearthstone od Blizzardu a tohle je podobné jen s tím rozdílem, že úplně jiné. Máte možnost sestavit si balíčky a získávat nové karty po celém světě od různých postav. Získávání nových karet a skládání si balíčků je jediná podoba s Hearthstone. Další kartičky si pochopitelně kupujete za herní měnu nebo získáváte od poražených protihráčů. Kdo by čekal pár kartiček, ten se spletl. Druhů karet je dostatek (než je nasbíráte všechny, potrvá to sakra dlouho) a některé mají i speciální schopnosti, jenž mohou slušně zamíchat celou bitvou. Dokonce nám Gwent nekopíruje ani pravidla známých Magic: The Gathering, na jejichž základech vznikaly další mutace a vycházel nespočet nových sběratelských her. Ani bych se nedivil, kdyby v budoucnu vznikla nějaká rozšíření nebo speciální online verze, minimálně přes webové rozhraní. Počítám však s tím, že v nějakých připravovaných DLC uvidíme další kartičky nebo něco ve spojení právě s touto povedenou minihrou (kdyby se hlasovalo a nejlepší minihru ve hře, pak by toto bylo číslo jedna na mém seznamu).

Hele Brouk! Nevadí, šlape se nám skvěle

Největší a zároveň i nejmenší problém hry tkví v chybách, které můžete nalézt. Já za celé hraní (zatím) našel pár bugů, což se doufejme, opraví. Schválně říkám nejmenší, protože jich není mnoho a nejsou tak vážné, aby nám vysloveně ničili zábavu. Soubojový systém je téměř kopií toho z druhého dílu, ale časem si na něj zvyknete. Možná simulace větru je trochu zvláštní tou intenzitou a četností, ale nejspíš je to jen můj pocit.

Klady ani říkat nemusím, jelikož jste si už názor udělali z textu, který předcházel této větě. Nepopírám, že mě hra baví i po desítkách odehraných hodin a smekám taktéž před kvalitní prací nad překladem do našeho mateřského jazyka a nad celou optimalizací. Opět jde o profesionální práci i s ohledem na to, že nějaký ten překlep jsem našel. Všichni jsme lidé a chyby děláme dnes a denně. Odklad přinesl své ovoce, vše je vyladěno ke spokojenosti všech zúčastněných a dá se poznat práce tvůrců na každém koutu, přes který se plahočíte. Hudba má šťávu, ale rychle se oposlouchá, tak jako každá. Možná, že kauza kolem downgradu rozvířila herní vody k nelibosti vývojářů a pravděpodobně i veřejnosti, ale řekl bych, že vše dopadlo ve výsledku dobře a nám zazvonil zvonec a pohádky je … dokud zase nepřijel Geralt a neusekl tomu konec.

Na závěr připojuji <moji poslední> Video-Recenzi vytvořenou s pomocí vlastních zkušeností a serveru Youtube. Názory a ohlasy pište tady nebo pod video. Jde o tvorbu amatéra, takže prosím o trochu trpělivosti a porozumění.

Dodatek: Čekal jsem, než se objeví negativní komentáře k mé artikulaci a celkovému mluvenému slovu. Stalo se tak nyní a naštěstí dříve než-li později. Proto jich udělám již jen pár. :)