Úžasné Gears of War přichází s vyvrcholením v podobě třetího dílu. Jak se tvůrci popasují se vždy ošemetným multiplayerem? Opravdu je to takový nářez?
Exkluzivity jsou v drtivé většině případů veleúspěšnými a veleočekávanými tituly. Nejinak je tomu i u testosteronem nabité série Gears of War vycházející exkluzivně na konzoli Xbox360. Kdybychom řekli, že jsme se na betu téhle pecky netěšili, naprosto bychom lhali. Ostatně, kdo by po zhlédnutí nabušené předváděčky na E3 a parádních trailerů na podobnou záležitost zapomněl.
Multiplayerová beta byla prostě povinností pro každého majitele konzole a očekávání se nebezpečně rychle šplhala k výšinám. Asi právě proto má výsledný zážitek tak trochu hořkou příchuť. Ne, že by hra byla špatná, ovšem najdou se drobnosti, které jednoduše bijí do očí.
Bervitější, promakanější a hezčí
Do očí ale bijí i ryze pozitivní faktory. Jedním takovým je určitě grafika. Dokonce jsme chvíli při spuštění přemýšleli, jestli je to vážně ta správná hra. Série konečně odhodila zašedlý kabátek a odhodlala se jít do trochu jasnějších odstínů. Přitom však velice vkusně, tak aby se nevytratilo to drsné a brutální kouzlo, jež měly předchozí díly. Nebojte se tedy, že by se ze hry nyní stala omalovánka pro děti, je to právě naopak.
Změnou samozřejmě neprošla jen celková stylizace grafiky, ale kupředu se šlo i po technické stránce. Textury se nyní ukazují v plné parádě. Ještě lépe na tom pak jsou modely postav, které jsou jedním slovem perfektní. Navíc všechnu tu podívanou ještě umocňuje a dokresluje vkusné nasvícení a podařené stíny.
Jen o pár pídí je grafický kabátek následovaný ozvučením. To je mimo jedné drobnosti bezchybné. Zbraně bohužel občas zní jako špuntovky. Lze to ale velice rychle napravit a věříme, že to ještě v Epicu vyladí. Jako celek je však audiovizuál vybroušený klenot, který si zaslouží hlubokou poklonu.
Někdo se nám tady vykašlal na práci?
Teď však znovu do vzpřímené polohy, v plné polní totiž přichází pěkně třeskutá hratelnost, která je na tom přeci jen trochu hůře. Celé hraní provázely technické problémy. Servery vůbec nebyly připraveny na nápor hráčů, který se však dal u takové hry očekávat a lze to tak přičítat trochu lajdáckému přístupu autorů. A to je rozhodně škoda! Dedikované servery jsou ohromným přínosem a vzhledem k trochu nedořešenému p2p hraní jsme od nich očekávali daleko více.
Ano, právě druhým typem spojení je peer-to-peer, které stejně jako v ostatních hrách i zde naplno předvádí své slabiny. Hra často lagguje a věřte, že se najdou i chvíle, kdybyste nejraději ovladač prohodili oknem. Korunu tomu nakonec nasazuje čekání na nového hosta v případě, že starý to už konečně vzdá.
Pokud by se jednalo o finální produkt, asi bychom už na hru začali plivat nekončící smršť nadávek. Jelikož se však jedná pouze o betu, dají se podobné přehmaty a chybky ještě odpustit. Proč by jinak vlastně ta beta byla?
Každý si najde tu svou
Pokulhávající technickou stránku věci však autoři dohánějí pestrým výběrem map. Přestože jsou zatím k dispozici pouze čtyři a navíc jsou všechny zaměřené na boje na kratší vzdálenost, svoji oblíbenou si najde téměř každý.
Jako první se nám pod nenechavé prstíky dostala Trenches. Základna Locustů protkána hustou síti tunelů a zákopů je doslova rájem všech camperů nebo milovníků hry tělo na tělo. Právě ty nejtěžší souboje zažívají sporadicky roztroušené zákopy či podzemní tunely. V těchto prostorách se skvěle uplatní nový zbraňový arzenál a vkusné bojové animace. Není ale vůbec problém probít si cestu na jednu z vyvýšených platforem a rasit protivníky hezky z vyvýšené pozice.
Druhou podobně těsnou mapou je Checkout, aneb nakupování ve stylu Epicu. Pobíhání mezi nákupními regály nepostrádá šťávu a díky dosti komplikovanému pletenci chodbiček ani pořádnou dávku adrenalinu. Škoda jen, že se zde campeři rozmnožili opravdu ve velkém. A věřte, že přijít takovým způsobem o půlku obličeje není nic příjemného.
Zbylá dvojice sází na o něco barvitější prostředí. Zajímavější nám přišel Trashball. Mapa stylizovaná do prostředí stadionu. Znovu platí, že svůj herní styl zde uplatní každý. Zatímco střídačky a šatny se skvěle hodí pro pomalý postup z krytu do krytu, centrální téměř volné prostranství pak nabízí hotová jatka.
Posledním do party je romantický Old Town. Po celou dobu hraní jsme se nemohli zbavit dojmu, že se tvůrci nechali inspirovat někde na severu Itálie. Až tak harmonická je tahle scenérie. Avšak ten, kdo se dlouho kochá, kulku rychle schytá. Hratelnost je i zde neskutečně frenetická a Old Town dokonce patří mezi kousky, na kterých lze pozorovat částečnou interaktivnost prostředí.
Pochvalu si zasloužily i dokonale navržené interaktivní prvky. Třeba na Trashballu může přímo doprostřed mapy spadnout obří ukazatel skóre a ještě o chlup lepší je písečná bouře na Trenches.
Příjemné a nepříjemné drobnosti
Již na začátku jsme zmínili pár soust, která nám zhořkla v ústech. Jedním z nich byl určitě i spawn systém. Není nastaven vyloženě špatně, ale pokud je jeden tým výrazně lepší, snadno se může stát, že hru zatlačí až na obrozovací místo soupeře. Repetetivně pak střídáte narození, pár sekund života a další smrt.
Tento neduh je spojen ještě s jedním menším problémem. Ne vždy se systému podaří vybalancovat hru a proti sobě se tak postaví největší skilly s úplnými nooby. Pak je vlastně takováto hra frustrující pro obě strany.
Naopak ryze kladně musíme ohodnotit odladění ovládání. Zbraně po padlých se nově zvedají delším podržením X a k přehmatům v tu nejméně vhodnou chvíli téměř nedochází. Subjektivně se nám taktéž zdála lepší práce s kamerou. Ta se navíc při běhu stylově třese a dává tak hráči možnost daleko více se do boje vžít.
Nakonec i ty pohyby postav jsou famózní a chybky se hledají sakra obtížně. I když většinou multiplayer z třetí osoby bývá pěkným chaosem, zde se to podařilo docela dobře eliminovat a hráč má vždy kontrolu nad tím, co postava dělá. Krytí dostává jedničku s hvězdičkou a kombinace běhu a famózních parakotoulů na tom nejsou o moc hůře. Sladkou tečku ještě obstarává možnost použít již padlé bojovníky jako štít. No není tohle trochu morbidní? Vlastně, co se divíme? Vždyť tohle je Gears of War!
Tady se už nic moc nového vymyslet nedá
Herní módy nám beta ukázala hned tři. Pochopitelně nechyběl klasický Team Deatchmatch a King of the Hill. Menším zpestřením pak jé mód Capture the leader, což je v podstatě CTF předělané do stylu Gears of War. Jde o zajetí nepřátelského vůdce a udržení jej po určitou dobu.
Naneštěstí jsou všechny módy do jisté míry sabotovány samotnými hráči. Týmový duch, který chtěli autoři navodit si asi spletl adresu a klepe na dveře ve zcela jiné hře. Tady je to jen o masovém nabíhaní proti sobě a nějaká taktika je všem ukradená. Věčná škoda, prostor by byl.
Vzhůru do zbrojnice
Ještě, než si řekneme finální verdikt, chtělo by to očíhnout i našlapaný zbraňový arzenál. Pro tělesnější typy, které si nepotrpí na velké vzdálenosti je připravena hned dvojice brokovnic. Klasiku zastupuje Gnasher, který je účinný i na trochu delší vzdálenost. Mnohem nepříjemnějším dělem je jeho upilovaná verze. Pokud v těsném koridoru narazíte na týpka s touhle zkázonosnou mrchou, pomáhej vám bůh.
Samozřejmě nechybí ani Hammerburst a dostane se dokonce i na Retro Lancer, který je však nyní přeci jen trochu pozměněný. Nově dává daleko větší úron na úkor kadence. Navíc byl na zbraň přidán bajonet, se kterým se opravdu stylově nabodávají nepohodlné organické objekty, které na nás chtěly vyzrát s brokovnicí.
Jako poslední ještě zmíníme sniperku One Shot. Ďáblův nástroj s doslova mamutí silou. Již název dává jasně tušit, jak mocnými se s tímhle kouskem stanete. Ovšem pozor, střílení od boku se rovná jisté sebevraždě.
Vlastně si ještě neodpustíme malou výtku ke granátům. Zatímco ten kouřový plní svůj účel na jedničku, zápalný postrádá šťávu. Všechno okolo exploduje, tento výbuch působí příliš skromným dojmem a co hůře, s účinností se taky programátoři nepředali.
Úspěch nese ovoce
Stejně jako v ostatních kompetitivních online hrách i zde se za podařená zabití a různé jiné blbovinky dávají body a hodnotí statistiky. Skvělé je, že body, ocenění a odznáčky naskakují téměř nepřetržitě, vždy jste tedy motivováni k dalšímu postupu.
A jak už to tak bývá, postupně se odemykají nové kamufláže a další serepetičky, které sice ke hře nepotřebujete, ale dobrý pocit to hráči rozhodně dává. Navíc se dá sem tam narazit na povedené easter eggy. Třeba když všichni hráči dostali hlavy roztomilých králíčků.
Divočina a chaos
Tak přesně tato slova celý multiplayer dokonale charakterizují. Celková hratelnost neztratila nic ze svého lesku a stále je směskou nebývalé brutality skvěle namíchané s vtipnými momenty a nadsázkou. Dobrý pocit ještě umocňuje dokonalý audiovizál a efekty, za které se ani Bay nemusí styděť.
Pokud natrefíte na dobře sehraný tým, slibují módy frenetickou zábavu na pěkně dlouhou dobu. Už jen kvůli těm odměnám to stojí za to. Škoda jen těch pár problémů, které výsledný pocit trochu poškodily. Problémy s připojením ještě přejdeme, ale ty spawn pointy nás docela dost potrápily a moc nevěříme v jejich pozměnění.
V kostce multiplayer Gears of War 3 i přes drobné pihy na kráse jasně ukázal, že své prvenství si zaslouží a potvrdil, že v Epicu svou práci prostě dělat umí. Jednoduše již ani nemůžeme být na září více natěšeni. Vlastně tady ještě máme E3, která bezesporu ukáže další porci inovací.
