Překvapivě kvalitní ARPG.
Izometrická akční RPG řadím k jednomu z mých nejoblíbenějších žánrů. Jistě si tak dokážete představit, s jakou vervou jsem se pustil do otevřené betaverze čtvrtého dílu kultovní série Diablo, která proběhla ve dvou březnových víkendech. Po důkladném testování jsem ale stále neměl dost. Začalo pátrání po titulu, který mi poskytne onu kýženou dávku endorfinů, která se váže na neustálé zlepšování herní postavy, jež se probíjí nekonečnými zástupy nepřátel všeho druhu. Ale co hrát? Ve třetím díle Diabla jsem nechal stovky hodin a endgame obsah byl na můj vkus velice plytký. Path of Exile je extrémně komplexní záležitostí a proniknout do všech systémů si žádá velmi velké množství času v podobě sledování tutoriálů a čtení návodů. Hledal jsem tedy něco přesně mezi oběma zmíněnými tábory.
Po čase jsem se dopracoval ke hře, která je již několik let v předběžném přístupu. Řeč je o Last Epoch. Toto ARPG z dílny studia Eleventh Hour Games se poslední dobou těší nebývalému zájmu ze strany hráčů a díky tomu se dostalo do mého hledáčku. Velký vliv na to má zajisté fakt, že byl do hry na začátku března přidán multiplayer a vy se tak již nemusíte na dobrodružství vydávat sami, nýbrž až ve čtyřech hráčích. Od Last Epoch jsem očekával pouze ono zaplácnutí času před čtvrtým Diablem, ale byl jsem velice mile překvapen tím, co vývojáři dokázali.
Pro kouzelníka i lupiče
Na první pohled Last Epoch nikterak nevyčnívá. Audiovizuální zpracování neurazí, ale rozhodně se nejedná o současnou špičku. A to ani na poměry žánru. To nicméně vynahradí různorodost prostředí. Podíváte se do kobek, lesů, hor i pouští. Hra nabízí pět základních tříd, a to Mage, Primalist, Acolyte, Rogue a Sentinel. Základní povolání se následně větví na tři další. Díky tomu se Last Epoch může pyšnit patnácti hratelnými třídami, které budou ve finální verzi dostupné. Aktuálně můžete vybírat ze dvanácti, jelikož tři jsou prozatím pouze ve vývoji. I tak se ale jedná o více než úctyhodné číslo.
Last Epoch se pyšní mnoha hratelnými třídami.
Musím se přiznat, že první dvě hodiny hraní jsem příliš nadšený nebyl. Hra začíná pomalu a svá tajemství vám odhalí až později. Pokud ale vydržíte, odměnou vám bude opravdu kvalitní ARPG zážitek. Pro své dobrodružství jsem zvolil klasiku, mága. Gramlavce, jehož jméno vzniklo na základě kopnutí malíčkem do prahu dveří chvíli před dokončením instalace hry, jsem zaměřil na využívání bouří a blesků. Talentový strom vám v Last Epoch umožní opravdové kejkle a nápadům se meze nekladou. Na druhou stranu není přespříliš komplikovaný (ano, koukám na talentový prales v Path of Exile) a po chvilce se v něm zorientuje i žánru neznalý hráč. Pokud vás však dané dovednosti omrzí, není problém je vyměnit za jiné. Ztratíte sice několik úrovní u vámi aktuálně používaného skillu, ale netrvá příliš dlouho a nový fireball či elemtal novu dostanete na stejný level. Systém respecializace je tak k hráčům velice vlídný a umožňuje experimentovat. Okolo 25. levelu vaší postavy si volíte tzv. mastery, což jsou ony podtřídy, o kterých jsme psali výše. Zde si opravdu rozmyslete, kam chcete vaši postavu směřovat, jelikož výběr specializace je nevratný.
Bez loot filteru ani ránu
Jádrem ARPG byl vždy loot a vylepšování vašeho avatara. Nejinak je tomu i v Last Epoch. Velký důraz je tu ale kladen na crafting, který je poměrně snadno uchopitelný a díky němuž je vytváření vysněného buildu zase o něco jednodušší. Když už je řeč o lootu, tak musím zmínit tzv. loot filtery. Bez nich si hru moc neužijete, protože předmětů padá opravdu hodně. Na můj vkus až příliš. Loot filtery si můžete najít na internetu, případně je lze vytvořit přímo ve hře. Díky tomu vám z nepřátel bude padat pouze to, o co máte zájem. V souvislosti s výbavou mne ale zamrzel fakt, že ne všechny modely zbraní a armoru mají svůj vlastní vzhled. Běžně se mi tak stávalo to, že jsem dvacet levelů běhal v jedné a té samé tunice či přilbě. Rozdělení lootu je všehovšudy klasické. Od běžných předmětů se přes vzácné, unikátní a setové vybavení dostanete až k tzv. exalted a legendary. Najít opravdu dobrý armor či zbraň ale není jen tak a grindu se nevyhnete. Ale o tom tento žánr přeci je.
Souboj s časem
Příběhová linka Last Epoch je v rámci žánru poměrně originální. Jakožto dobrodruh cestujete napříč několika epochami, které od sebe klidně dělí více jak jedno tisíciletí a snažíte se odhalit příčinu a následek invaze nepřátelských entit. Dalo by se říci, že se zde dostáváme na půdu kultovního Chrono Trigger. Pokud ale hledáte vypravěčské terno, v Last Epoch jej prozatím nenajdete. Základní příběhový arch ještě sice není dokončen, ale žádnou velikou změnu osobně neočekávám. Pokud by tvůrci přidali cutscény, zcela jistě by to zlepšilo celkovou atmosféru děje. Naproti tomu se mi opravdu líbily souboje s příběhovými bossy. Rozhodně nejsou jednoduché a některé mechaniky dokážou potrápit i ty zkušenější z vás.
Slibný endgame
Jak se ale zabavit, když dohrajete příběhový obsah? Endgame je u tohoto typu her vždy velice důležitým aspektem. Nikdo se nechce po desítkách hodin piplání své postavy nudit. Last Epoch k této obsahové stránce přistupuje velice dobře. Alespoň tedy z mého pohledu. Okolo 55. levelu se můžete vydat do prvního z takzvaných Monoliths of Fate, což je síť časových linek a realit (echo). V monolitech naleznete i menší příběhy, ale v jádru se jedná o náhodně generované mapy, které jsou při postupu sítí směrem k závěrečnému bossovi těžší a těžší, jelikož čím dále od startu jste, tím více affixů echo obsahuje. Nepřátelé více vydrží, jsou imunní či udělují mnohonásobně větší poškození atd. Jako skvělou věc vnímám to, že si echa vybíráte podle toho, jakou odměnu nabízejí. Chcete farmit sekery, náhrdelníky či přilbice? Není problém. Cestu si volíte sami a po naplnění ukazatele postupu, do nějž získáváte body plněním libovolného echa, vás čeká onen zmíněný souboj s bossem a další střípek příběhu.
Echa si vybíráte podle toho, jakou odměnu nabízejí.
Monolity nabízejí dvě obtížnosti. První je mířena na daný level, pro který je monolit určen, zatímco ta druhá (empowered) je cílena na hráče s postavou na maximální úrovni. Ta je aktuálně nastavena na číslovku 100. Pokud si nicméně věříte, můžete se do monolitů vydat i dříve. Počítejte ale, že se s vámi hra příliš mazlit nebude. Echa lze navíc resetovat a zvedat tzv. corruption, což má za výsledek zvýšení obtížnosti a nároků na propracovaný build vašeho charakteru. Dalším obsahem v endgame jsou dungeony. Těch je ve hře sice pouze několik, ale pokud zvolíte tu nejtěžší ze šesti obtížností, nezbude mi nic jiného, než vám pouze popřát štěstí. Poslední variantou, jak ve hře trávit čas, je aréna. V ní máte pouze jeden život a musíte odolat vlnám nepřátel, které jsou čím dál náročnější. Někdy je to opravdu o nervy. Tvůrci navíc v budoucnu slibují sezónní formát, jaký známe např. z již zmíněného Diabla či Path of Exile.
Nevybroušený diamant
Na to, že je Last Epoch stále ještě v předběžném přístupu, má již teď velmi solidní základy endgame obsahu. Vývojáři indie studia Eleventh Hour Games jsou nesmírně ochotní a bez skrupulí naslouchají komunitě. S přidáním multiplayeru až pro čtyři hráče se titul otevřel širokému spektru zájemců o pořádné ARPG dobrodružství. Když k tomu navíc přidáme fakt, že celý vývoj probíhá formou vzdálené spolupráce napříč kontinenty, musím z pohledu dlouholetého hráče smeknout pomyslný klobouk. Last Epoch sice vizuálně nezáří jako jeho velcí AAA bratři, ale v mnohém nabízí propracovanější systémy a endgame. Může se tak směle zařadit po jejich boku. Při představě, že by studio Eleventh Hour Games mělo stejný rozpočet jako např. nadcházející DIablo IV, jsem nucen se zamyslet, proč jsou poslední roky velké hry tolik osekávány a z úst vývojářů zaznívají úsměvné výmluvy.
Last Epoch je důkazem toho, že když se chce, všechno jde a ačkoliv se stále těším na pokračování ďábelské ságy, rozhodně se do světa, kde se v urputném boji zmítá dobro se zlem a přítomnost s minulostí a budoucností, budu s radostí vracet. Těším se na plnohodnotné vydání, ke kterému by mělo dojít v dohledné době. Pokud jste zarytými fanoušky ARPG žánru, pravděpodobně se vám Last Epoch již hřeje na disku. Pokud ne, doporučuji mu dát šanci. Tedy za předpokladu, že vám nevadí předběžné přístupy a prozatím neobroušené diamanty.
