Doplatil letošní Assassin's Creed na každoroční dojení značky? Nebo je snad plný novinek a skvělé hratelnosti? Nebo obojí?
Recenzovaná verze: PlayStation 4
Zákonitě musí přijít chvíle, kdy se libovolná herní série začne opakovat. Assassin's Creed mělo ten problém, že ani nemuselo přijít první pokračování a herní mechaniky se začaly zajídat. První díl této rozmáchlé série byl nudnou hrou a nebýt prosté radosti z prozkoumávání nádherného světa, nebylo by moc důvodů vystřelit mu hezkou známku v recenzi. Naštěstí autoři šli do sebe a s dalšími asasíny to bylo výrazně lepší. Teď tu máme v pořadí již devátý díl s podtitulem Syndicate, který si nálepku nejlepšího asasína rozhodně neodnese, přestože je všechno, jen ne stejný jako posledně.
Pojedeme do Londýna? Tak jo...
Od třetího dílu má série poměrně zásadní problém s dějovou linií, jež doplácí zejména na to, že se scenáristé musí popasovat jednak s dějem samotné historické pouti, jednak s dějem současným, který tvoří rámec pro celou ságu Assassin's Creed. Syndicate se tváří jakoby se ději věnovala obzvláště velká pozornost, ale opak je pravdou. Tam kde to poměrně dobře šlapalo předchozím dílům, tedy v historii, se novému AC nedaří ani za mák a pouti Evie a Jacoba tak budou soustředěnou pozornost věnovat jen skalní fandové. Když to shrnu tak, aby to znělo co možná nejinteligentněji, vězte, že příběhový motor pohání ne úplně racionální touha dvojčat ,,dobýt“ Londýn a vytrhnout ho z pazourů lorda Starricka, templářského vykořisťovatele.
"Po vzoru předešlých dílu navíc Syndicate trpí nesmyslnými vstupy vedlejších postav do děje. Ty se z neznámého důvodu objevují na scéně, z níž stejně rychle mizí neznámo kam."
Přitom vražedná dvojčata přímo vybízí ke kanonádě dějových nápadů. Ostatně poslední Grand Theft Auto jasně ukázalo, jak se s podobnou látkou má zacházet, když nám nabídlo trojici hratelných postav, jejichž prolínající se příběhy bylo radost sledovat. Tentokrát extrémně hloupý děj nejlépe vystihuje první třetina hry, která je nadmíru bohatá na nelogické nesmysly. Přesun z úvodní tutoriálové vesničky do Londýna, jehož plánování se v pohodě smrskne na dialog: ,,Pojeďme do Londýna! Ok, proč ne,“ je přitom slabá káva oproti Jacobově touze založit v Londýně gang Rooks – tu doprovází směšné hlášky a naprosto scestná touha Jacoba vraždit, kterou explicitně vyjadřuje téměř v každé cutscéně.
Evie působí o poznání sympatičtěji a její konání dává alespoň trochu smysl, když kroutí hlavou nad ujetým chování Jacoba a své snažení zaměřuje na nalezení kousku ráje, který se v Londýně má nacházet. Ani ona ale slaboduchost děje nezachraňuje a nevnáší mnoho logiky do naprostého chaosu scenáristického snažení. Po vzoru předešlých dílu navíc Syndicate trpí nesmyslnými vstupy vedlejších postav do děje. Ty se z neznámého důvodu objevují na scéně, z níž stejně rychle mizí neznámo kam.
Jacoba nebo Evie? Je to jedno...
Jestli z něčeho nemůže Syndicate obvinit opravdu nikdo, pak z absence novinek. Hratelnost samotná sice zůstává věrna konceptu, který nastavil už druhý díl. V tradičních paměťových sekvencích budete na přeskáčku kontrolovat buď Evie nebo Jacoba, přičemž ale zapomeňte na psí kusy s paralelní hratelností ve stylu posledního GTA.
Při volném pohybu městem sice můžete libovolně mezi postavami přepínat, v dějových misích je ale povětšinou rozhodnuto a vývojáři vám Jacoba či Evie vnutí na základě vlastního rozhodnutí. V tomto ohledu jsem se těšil na rozdílnost hratelných charakterů a musím bohužel konstatovat, že se dvojčata liší jen ideově, kdy se vám vývojáři snaží vnutit svou představu o tom, že Evie je tichý infiltrátor, zatímco Jacob nejde pro ránu daleko. Realita ovšem vypadá tak, že pokud chcete, můžete jejich role klidně přehazovat, jak se vám zlíbí.
S tím jde ruku v ruce možnost Jacoba i Evie vylepšovat, která ale po vzoru neodladěné dvojí hratelnosti opět zůstává na půli cesty, když vývojové větvě obou sourozenců nabízí identická vylepšení a my se tak chtě nechtě musíme nadobro rozloučit s představou, že budou obě postavy na této úrovni unikátní. A lepší to není ani, co se týká vybavení. To sice doznalo změn oproti minulým dílům, mačety, boxery a dýky ukryté v holích jsou ale opět společné a budete jimi moci vybavit jak Evie tak Jacoba bez ohledu na volbu postavy.
"Při volném pohybu městem sice můžete libovolně mezi postavami přepínat, v dějových misích je ale povětšinou rozhodnuto a vývojáři vám Jacoba či Evie vnutí na základě vlastního rozhodnutí."
Když pominu výukové mise s novými gadgety a generické ,,unes, dožeň, zmlať“ mise, jejichž plněním osvobozujete město od templářské nadvlády, povětšinou si základní hratelnost bohatě vystačí s infiltrací rozličných objektů a následnou likvidací cíle. Při této příležitosti však Ubisoft přichystal opět řadu řešení, jež dávají smysl někdy více, někdy méně, ale podstatné je, že možností, jak se s úkolem vypořádat není málo a hráč tak nemusí trpět v okovech herních designerů.
Nově a neotřele působí i souboje. Může za to zejména o hodně rychlejší a na reflexy náročnější šarvátky, kterým jsem se minimálně ze začátku snažil vyhýbat s ohledem na to, že přímá konfrontace skupiny třech a více nepřátel většinou končila loadingem. Díky tomu se Ubisoftu podařil husarský kousek, že snad poprvé v asasínské herní sérii nejdále dojde ten, kdo se rozhodne pro kradmý postup.
Novinek poskrovnu? Kdepak!
Změn oproti stále se opakující formuli přihazuje Ubisoft nemálo v čele s možností řídit koňské povozy. Touto vlastností se série přibližuje modernímu sandboxu a staví si oslí můstek pro případné pokračování, které by už naplno využilo v hratelnosti kupříkladu automobily.
Samotné poježdění Londýnem příjemně oživuje jinak už značně tradiční parkourové přesuny. Ovládání ve stylu GTA přejde rychle do krve, nicméně lhal bych, kdybych řekl, že mi tento prvek přešel do podvědomí tak, že bych jej automaticky využíval. Spíš jsem si s radostí vždy uvědomil, že tu možnost rychlejšího přesunu je, jako přirozenou součást hratelnosti jsem ale všemožné drožky nebral už jen z toho důvodu, že bylo vždy jednodušší přesunout se klasicky.
Opravdu nadějně vypadalo i ovládání vlastního gangu Rooks, který dáte dohromady s Jacobem záhy po úvodních patáliích. Rooks mi ale zatraceně připomínali asasínské bratrstvo z datadisku ke druhému dílu a já se nemohl zbavit dojmu, že se jedná o klasickou nastavovanou kaši. Bohužel tomu tak v zásadě je a nebýt vylepšitelnosti vašich souputníků, nedávala by implementace gangu žádný smysl. Budiž mi důkazem fakt, že nebýt vyloženě nucen do jeho užití v rámci příběhu, pomoci Jacobova gangu bych se patrně dožadoval jen pro efektnější řešení zadaných úkolů.
Postupem času jsem nabyl opravdu silného dojmu, že dějová nedomrlost má co dělat se zoufalou snahou naplnit hru novinkami. Aby hráči pochopili principy nových prvků a herních mechanik, musí zcela logicky podstoupit řadu cvičných misí, jejichž počet však dosahuje enormního čísla a jejich zábavnost se pohybuje někde mezi placením parkovného a uvíznutím v zácpě.
Třeba takový vystřelovací hák přece známe už ze série Batman od Rocksteady. Ubisoft nám ovšem jeho funkce prezentuje jako převratné a nutí nás v rámci příběhu jeho dětsky jednoduché ovládání procvičit. A to ani nemluvím o tom, že jeho použitelnost má do transparentní herní mechaniky hodně daleko s tím, že jsem až do závěrečných titulků nepochopil, za jakých podmínek se vlastně objeví magické ,,LB1“ pro zachycení a následné vyhoupnutí na římsu.
V nesmyslné výuce navíc cítím snahu vývojářů natáhnout herní dobu tam, kde si jiní v pohodě vystačí s videem a ovládání nového gadgetu vysvětlí tak rychle, jak to jen jde. Místo toho, aby na podobných ,,příběhových“ misích vývojáři ztráceli čas, mohli věnovat pozornost skutečně důležitým věcem, třeba hned tomu scénáři, který díky implementaci novinek trpí víc, než by bylo zdrávo.
Technická kvalita za pohlavek!
Ne že by Londýn opět nebyl nádherný. Neustále promočené zlatavé ulice pod nánosem bahna jsou opravdu tuze překrásnou podívanou, a kdyby neexistovaly i jiné kvality Syndicate, pak bych nádherný Londýn bez problémů označil za hlavní důvod, proč se o nový Assassin's Creed zajímat. Zklamání ovšem čeká hned za rohem, kde objevíte hru plnou technických nedodělků a všudypřítomných glitchů.
Technická zoufalost, až na drobné výjimky plynulé hry, spočívá především v tom, že prakticky nemáte šanci zažít desetiminutovku hry, která by byla oproštěna od všemožných kolizí textur či modelů. Pánové, kteří nesou kýbl levou půlkou zadku? Máme! Dáma zaseklá v pilíři mostu? Jakbysmet přítomna. Chápu, že podobné glitche jsou dány velikostí hry, pak je ale nutné nechat si na odladění delší dobu a vydat titul, jenž bude na podobné prohřešky skoupý. Třeba jako třetí Zaklínač, byť i on v tomto ohledu nechybuje málo.
"Technická zoufalost, až na drobné výjimky plynulé hry, spočívá především v tom, že prakticky nemáte šanci zažít desetiminutovku hry, která by byla oproštěna od všemožných kolizí textur či modelů."
Hra samotná sice nedosahuje průšvihu jménem Unity a naprostou většinu herní doby drží framerate v pohodové poloze, nutno ovšem dodat, že se jí tak daří hlavně díky horší grafice, jež se oproti Unity vzdala míry detailu a množství postav na scéně.
Stojí Londýn za to?
Z předešlé litanie by mohl leckdo nabýt dojmu, že máme co dočinění s nejhorším dílem Assassin's Creed. To rozhodně není pravda (vzpomeňme technickou roze*ranost Unity), ale jedním dechem dodávám, že to ani přesto není žádná sláva. Syndicate je plný novinek, tradiční hratelnosti a snahy tvůrců inovovat v šibeničních termínech rok co rok vydávané série. Nenechte se mýlit, Assassin's Creed stále udržuje svůj standard, který řadě hráčů vyhovuje, my ovšem hodnotíme hru jako součást série, do níž Syndicate přineslo řadu zajímavých a zábavných novinek. V hodnocení se ale musí odrazit i odvracená strana mince. A ta zahrnuje technické problémy, generický obsah a zoufalý děj. Letos za sedm!
Assassin's Creed: Syndicate koupíte v našem obchodě Xzone.cz. PC verze vychází 19. listopadu.
Verdikt
Jacob je vůl, Evie je sympatická a nový Assassin's Creed v duchu této schizofrenie pokračuje. Spousta novinek a změn v hratelnosti se bohužel střetává s příšerným dějem a celkovou nedomrlostí jinak obstojné hry.
