Červená postavička Yarny znovu dokazuje, že i pod dohledem Sauronova oka největších herních molochů může vzniknout drobná, ale kouzelná hra, z níž je zápal tvůrců cítit na míle daleko.
Recenzovaná verze: PC
Dá se Unravel považovat za indie titul? Tuhle otázku si mnozí pokládají už od chvíle, kdy viditelně nervózní kreativní ředitel malého studia Coldwood představil svou novou plošinovku na E3 konferenci EA. Ve prospěch pojmu indie hraje skromnost celého počinu, v jeho neprospěch zase skutečnost, že na něj dohlíží tak velká herní společnost, což má za následek mimo jiné to, že je PC verze k dostání pouze na Originu. Ať už je to jak chce, myslím, že ta otázka je v konečném důsledku irelevantní, protože Unravel si zaslouží pozornost bez ohledu na to, jak bychom ho měli označovat.
Po stopách vzpomínek
V Unravel se ujmete role Yarnyho, červené postavičky upletené z příze, která by se dala vnímat jako takový švédský bratranec Svěrákova Kukyho. Zatímco ale Kuky musel vrátit sám sebe, Yarny má poněkud vznešenější úkol. Prostřednictvím fotografií v útulném bytě, které ho zanesou do celkem jedenácti úrovní, musí vrátit, potažmo obnovit vzpomínky jisté staré dámy. Příběh Unravel je vyprávěn právě prostřednictvím vzpomínek, které Yarny hromadí napříč úrovněmi a předává je do rozsáhlého alba, přičemž se zde dost sází na různé náznaky a symboliku.
Nejde však o nějakou velkolepou zápletku spočívající v záchraně světa. Unravel dokáže velmi svérázným stylem vyprávět osobitý, skromný, ale milý rodinný příběh o lásce i ztrátě, v němž nechybí nějaké to morální poučení o životě, předávané prostřednictvím krátkých vzkazů v albu. Fotografie a tyto vzkazy zcela nahrazují tradiční principy vyprávění a i v jejich případě si musíte občas ledacos domyslet. O příběhu schválně mluvím takhle neurčitě, protože on i v jistém smyslu neurčitý je a navíc vám nehodlám zvlášť popisovat něco, co byste měli objevit sami během hraní. Buďte si ale jistí, že takový přístup k vyprávění příběhu bohatě stačí a Unravel dokáže dobře držet pohromadě.
Životně důležitá pomůcka
Celé Unravel a především samotného Yarnyho ale v první řadě drží pohromadě příze, z níž je upleten. V jejím využívání tkví hratelnost, která někdy sází spíše na hádanky a logické uvažování a jindy zase spíše na vaši zručnost a pozornost. Základní herní principy jsou relativně prosté, díky přízi lze šplhat do jinak nepřístupných míst, stejně tak můžete i slaňovat, používat ji jako laso, díky němuž se zachytíte v určitých bodech a můžete si hrát na Indianu Jonese, a když ji napnete mezi dvěma blízkými body, vytvoříte trampolínu, která vás také může dostat do těžko přístupných míst. A pokud nepočítám možnost hýbat s předměty, tak je to vlastně všechno, co při hraní Unravel využíváte.
Příze, kterou neustále odmotáváte z Yarnyho těla, je ale přirozeně omezená, takže musíte často vyhledávat místa, na nichž se doplníte. Tato místa fungují jako checkpoint a někdy není zrovna jednoduché se k nim dostat, koneckonců i na jejich dosažení sází leckteré hádanky, s nimiž se při hraní setkáte. Svým způsobem je tedy procházení úrovněmi i boj o přežití, ale nutno říct, že se občas musíte obávat i jiných věcí než jen toho, aby vám nedošla příze a vy se nezasekli bez možnosti jít dál.
Hratelnost je tedy podobně skromná jako příběh a vůbec celá hra, což má za následek hned několik věcí. Všechny mechaniky, které potřebujete pro průchod hrou, poznáte už v první úrovni a postupem času už je jen neustále opakujete v lehce odlišných variantách, a to s ohledem na svéráznost prostředí a jeho překážek. Tudíž hrozí riziko postupně nastupujícího stereotypu. Já sám ho ale během hraní příliš necítil, spíš mi vadila jiná věc, a to nevyváženost obtížnosti s ohledem na rozmístění a zpracování hádanek. V Unravel neexistuje něco jako stupňující se obtížnost, náročnost hádanek je spíše jako jízda na horské dráze.
„Všechny mechaniky, které potřebujete pro průchod hrou, poznáte už v první úrovni a postupem času už je jen neustále opakujete v lehce odlišných variantách.”
Rozvlněný postup
První dvě úrovně jsou především takový úvod, s jehož překonáním by neměl mít nikdo problém, už v třetí úrovni jsem se ale občas dokázal vztekat a místy mi trvalo až nezdravě dlouho, než jsem přišel na správné řešení vedoucí k dalšímu postupu. A s dalšími úrovněmi jsem pak většinou neměl kdovíjaké problémy, jen občas se vyskytla nějaká náročnější překážka. Dalším faktorem je i skutečnost, že Unravel postupem času opouští zaměření na hádanky a spíš dává prostor pasážím, v nichž se více uplatní vaše zručnost.
Tohle všechno vede k tomu, že obtížnost Unravel občas není úplně ideálně nastavena a někdy mi přišlo, že určité hádanky jsou skoro až zbytečně náročné, zvlášť s přihlédnutím k tomu, v jak rané fázi hry se nachází a jak snadné pasáže následují po ní. I některé checkpointy nejsou rozmístěné kdovíjak ideálně. V případě, že při hádance selžete, což zpravidla vyústí v Yarnyho smrt (pozor dávejte hlavně na vodu), vás hra občas vrátí až zbytečně daleko, což může mít za následek otravnou nutnost několikrát opakovat více či méně náročné pasáže.
Jak už to tak ale bývá, obtížnost je leckdy individuální a nepochybuji o tom, že někteří mohou hádanky, u kterých jsem trávil dlouhé minuty, projít jako nůž máslem a zaseknout se naopak v místech, která jsem prošel bez nejmenších problémů. Po většinu hry by ale obtížnost neměla být vyloženě problematická, jen zkrátka počítejte s tím, že se můžete zaseknout mnohem dříve, než byste mohli očekávat. A pasáže, od nichž budete pravděpodobně očekávat výzvu, naopak projdete i v případě, že budou vaše myšlenky courat někde jinde.
Takže pokud si myslíte, že Unravel dělá dojem hry vhodné i pro děti, kterou chcete koupit vašim ratolestem, tak se připravte na to, že může jít občas o pořádnou zkoušku jejich trpělivosti a měli byste být připravení v případě nouze podat pomocnou přízi. Také počítejte s tím, že některé pasáže dokážou být dost temné a dotýkat se dospělých a nijak příjemných témat.
V lesích, bažinách i lomech
Nálada hry, ať už optimistická nebo vyloženě depresivní, se nejvíc odráží ve zpracování úrovní a jejich prostředí. V závislosti na životní dráze, jíž Yarny sleduje, zavítáte napříč úrovněmi do prostředí lesa, bažin, průmyslových oblastí nebo na zasněžené louky. Bez ohledu na náladu, kterou ve vás má určitá lokace vyvolat, se můžete kochat krásně zpracovanými scenériemi, jejichž ztvárnění a množství detailů nezřídka bere dech. Z vizuálního hlediska je zkrátka Unravel skvělý zážitek, který ale není nijak náročný na hardware. Věřím, že při maximálním (ale nijak rozsáhlém) nastavení dokáže hru rozjet při 60 snímcích za sekundu kdejaká stará rachotina.
„Bez ohledu na náladu, kterou ve vás má určitá lokace vyvolat, se můžete kochat krásně zpracovanými scenériemi, jejichž ztvárnění a množství detailů nezřídka bere dech.”
Unravel navíc neexceluje jen v oblasti grafiky, ale i v oblasti ozvučení. Jak už jsem zmínil výše, veškeré tradiční principy vyprávění zde chybí, takže chybí i jakýkoliv dabing. Vše ale vynahrazují zvuky čehokoliv, s čím se při hraní setkáte, a především výtečný hudební doprovod, který dokáže vždy zvýraznit konkrétní náladu a krásu či odpudivost míst, do nichž s Yarnym zavítáte.
Skvělá grafika a hudba jsou prostě těmi nejlepšími společníky na Yarnyho cestě. Ta vám zabere přibližně šest hodin, což mi s ohledem na cenu pohybující se kolem pěti stovek přijde jako naprosto vyhovující herní doba. Hraní si navíc lze dost prodloužit důkladným a většinou obtížným hledáním květů, které plní roli sběratelských předmětů a na jejichž sbírání závisí i značné množství achievementů/trofejí.
Všechno jde, když se chce
Mám pocit, že Unravel je v mnoha směrech podobný případ jako rok a půl starý počin Valiant Hearts: The Great War od Ubisoftu. Oba projekty jsou spíše menší hry, které ale vznikaly pod dohledem velkých společností a obě spíše než na hratelnost sází na to, aby vás dojaly či rozesmály a obecně ve vás vyvolaly silné emoce a aby vám kromě toho nabídly i unikátní audiovizuální zážitek. Unravel v tomhle všem určitě exceluje. Jeho hratelnost rozhodně neurazí, dokáže slušně zabavit a navíc by se dala brát jako poměrně neotřelý, ale funkční pokus. Nicméně hratelnost není tím hlavním důvodem, proč bych vám Unravel chtěl doporučit, už proto, že místy nevyvážená obtížnost a věci jako hůře rozmístěné checkpointy v některých místech jsou největšími důvody, proč o kus níž nezáří nejlepší možné hodnocení.
Doporučení si zaslouží především díky svéráznému přístupu k vyprávění příběhu a díky úchvatné atmosféře, kterou tvoří hlavně krásně zpracované a velmi detailní prostředí doplněné o vynikající ozvučení. Atmosféra jde navíc ruku v ruce s příběhem, díky čemuž se z Unravel vyklubala velmi působivá a místy snad i dojemná jízda. Při té jízdě navíc každou chvíli cílíte, že si na hře dali její tvůrci opravdu záležet. Věřím, že by se Unravel dalo brát jako další příklad toho, že v herním průmyslu mohou stále vznikat originální a svérázné počiny, kterým nechybí duše a snaha nabídnout hráčům něco nového. A pokud patříte mezi odpůrce Originu, ale zároveň nepohrnete dobrou plošinovkou, tak vám radím, abyste averzi k Originu alespoň dočasně překousli. Unravel je určitě jeden z největších důvodů, proč byste měli klienta od EA alespoň na těch několik hodin vzít na milost.
Počítač do redakce zapůjčil Grunex.com.
Verdikt
Sympatická plošinovka, která dokazuje, že v herním průmyslu je stále prostor pro nové nápady dělané od srdce. Pokud patříte mezi příznivce žánru, měli byste se do Unravel zcela zamotat a prostě si užívat Yarnyho dobrodružství, které potěší nejen vaše oči a uši, ale i vaši duši.
