Cities XL 2012 – dvakrát do stejného města nevkročíš

Musím se přiznat, že jsem klikal na ikonku nesoucí název Cities XL 2012 se značnou skepsí ne-li přímo obavami z toho nejhoršího. Přeci jen mám minulý díl v paměti nesmazatelně vryt jako docela velký průšvih. Tvůrci se však ani po menším neúspěchu nevzdali a letos to na nás zkouší znovu a údajně lépe. A to by v tom byl čert, kdybych nepřekonal svůj strach a nezjistil, nakolik kecali tentokráte.

Neomezené možnosti

Kdo čeká nějaké závratné změny, ten ať jde rovnou o dům dál, protože tady nevyžebrá ani vindru. Do ruky se mi tak dostal typický stavěcí žánr, nebo kdo chce věci nazývat pravými jmény tycoon, a že to tady berou pěkně od podlahy.

Autoři ve Focus Home Interactive si prostě řekli, hoďme je do vody a ať se v ní naučí plavat sami. Předpřipravili na šedesátku rozličných map a po budování lačnícímu hráči do ruky vrazili interface s přehršlí nástrojů. Jednotlivé lokace dobře rozbíjejí stereotyp a staví před hráče hned od začátku problémy, jako je nedostatek vody nebo složité členění povrchu. Všechno s ohledem na reálné předpoklady naší planety. A pozor, ono to opravdu funguje docela dobře!

Po tom co založíte první silnice a z ničeho najednou začnou vyrůstat roztomilé domky, se jednoduše cítíte skvěle. Cítíte se jako velký stavitel, který nyní rozjel něco většího. Postupně přidáváte stále nové a nové cesty. Začínáte plánovat vilové čtvrti pro majetnější vrstvy a než se vůbec nadějete, koukáte na rozvinutá obchodní střediska. Prostě město jako obrázek za jeden večer.

Těžký život starosty

Jak však správně někteří tuší, něco tady nehraje. Nic totiž nejde ani zdaleka tak rychle a už vůbec ne tak jednoduše! Na každý malý krůček se postupně nabalují stále nové a nové požadavky, které spolehlivě ženou myšítko z jednoho koutu mapy na druhý. Tady chybí dostatek kvalifikované pracovní síly, sem neteče pitná voda a hle, nikdo neodváží odpad! O skomírajících elektrárnách, vysoké míře kriminality nebo školách praskajících ve švech radši nemluvě.

Prostě je toho hodně a hráč často nemá potuchy, kde mu vlastně hlava stojí. Jo starostou bych rozhodně být nechtěl! Největším plusem Cities je ohromné množství obsahu a hloubka s jakou dané téma autoři zpracovávají. Na můj vkus možná až trochu moc! Leč se hra tváří jako pohodová arkáda, má do ní zatraceně daleko. Vlastně ji stěží viděla v zatáčce a její hraní je jedna velká výzva.

Naštěstí při mně stál pohodový interface, který slouží jako menší nápověda. Vždycky tak nějak podvědomě víte, co postavit právě teď. A co je nejdůležitější, s ničím se složitě nepachtíte. Všechno tady je vzdušné a lehké. Jeden klik sem, druhý tam a vše je hotovo. Obtížnost se tak v konečném důsledku pořád pohybuje v únosných mezích a i úplné ořezávátko se časem zorientuje. Paradox Interactive naštěstí tvůrci neznají a osobně doufám, že ani nepoznají! Vlastně v okamžiku, kdy přijdete na jednoduchý stavební princip, jste za vodou a stačí pouze sledovat dění na mapě a snažit se reagovat adekvátním plánováním popřípadě budováním vhodných stavebních zón.

Navíc se díky časem rostoucí náročnosti a hektičnosti hry se skvělým způsobem podařilo odstranit šedá místa. Na podobných hrách mě totiž vždy iritoval selhávající game design. Často se v nich objevovaly hrozné časové prostoje a všechno to byly běhy na dlouhou trať. Cities XL je naštěstí úplně pravý opak. Tedy pokud vynechám zbytečně zdlouhavý tutoriál, který bych nepřál ani největšímu nepříteli.

Záležitosti let minulých

I přes všechna zmíněná pozitiva však na hře lpí docela mohutný nános špíny. Chybějící příběh už tak nějak považuji za standart daného žánru. Zdaleka nejvíce mě však s***o, jak tvůrci hráče nutí budovat vícero měst a rozvíjet mezi nimi ekonomickou spolupráci. Jen málokdo má totiž nervy na budování většího počtu měst souběžně. Všechny vaše města zde koexistují zároveň a mohou tedy mezi sebou neustále interagovat, ale věřte je to spíše na obtíž.

Druhým problémem je pak nedostatek základních surovin. Na mapách jich je schválně menší počet a v okamžiku, kdy dojdete do éry high-tech průmyslu, máte na monitoru pěkně nepříjemný problém. Další suroviny totiž získáte pouze nakupováním u nevybalancovaného AI obchodníka nebo právě výše zmíněnou nucenou spoluprací. Oba tyto problémy se zdají býti pouze jako parazitující featury, které někdo zapomněl z konceptu značky vyhodit po fiasku s online verzí v minulém roce.

Jak se říká do třetice všeho dobrého. A tak tady mám ještě třetí palčivý problém. Ten se sice týká jen některých hráčů, ale i tak ho tady máme. Oproti minulému roku sice máme 300 nových budov a jednotlivé mapy se nám taktéž rozrostly, ale herní principy jsou stále stejné. Originalitu jako by zavřeli do jednoho z mých postavených vězení. Takže byť hra jednotlivé principy a mechanismy třeba i prezentuje podařeně, nedělá to z vlastního popudu. Ve směs je to celé pouze kopie už dříve vydaných her a vývojáři se vlastně ani nesnaží tento fakt jakkoli zamaskovat.

Město jak obrázek

Situaci nezachrání ani poměrně kvalitní a roztomilá grafika. Ta sice neoslňuje do detailu propracovanými modely nebo texturami, ale do celého konceptu určitě zapadá a místy potěší dokonce i mírou detailnosti. Zazoomovat totiž můžete do libovolné vzdálenosti a pokud tak učiníte, najdete v ulicích například teenagery hrající si s hakisakem nebo důchodce povídající si v parku. Na druhou stranu ale jednotlivé lokace vypadají až nepřirozeně uhlazeně a čistě.

Své tady dělá i překvapivě kvalitní ozvučení. Nejen, že je seznam skladeb povážlivě rozsáhlý, ale jednotlivé melodie skvěle korespondují s grafikou a líbeznými tématy trefně doplňují dění na obrazovce.

Někde na půl cesty

Suma sumárum se nám Cities XL v podstatě nezměnilo a zase dopadlo tak nějak na půl. Na jedné straně stojí řemeslně kvalitní hra s bohatým obsahem, která má ve svém žánru rozhodně co nabídnout a téměř všechny mechanismy zvládá přinejmenším obstojně. Barikáda má ovšem i druhou stranu a na tu se letos postavili některé zbytečně iritující prvky a nakonec nesmíme zapomenout ani na nulovou invenci a počet novinek.