GRID Autosport

Recenzovaná verze: PC

Po poněkud podivném druhém díle jsme se dočkali důstojného nástupce série Race Driver, kam patří i první GRID. O historii série jsem mluvil v prvních dojmech, a proto vás na ně odkáži. Oproti jedničce jsme se dočkali více strohého menu a celkově umírněnějšího přístupu ke všemu. Hra už nezačíná efektním slétnutím z orbity přímo do auta, ale menu nyní připomíná spíše série Forza či Shift, ze kterých si očividně bere inspiraci. Fanoušci realistických simulátorů s volanty a sedačkami v ceně nového PC nechť přestanou číst a vrátí se k iRacing, Life for Speed či Assetto Corsa.

Takže co vlastně GRID Autosport je? Můj osobní názor je, že se jedná o vývojovou verzi série Race Driver a rozvedení nápadů z prvního GRID a několika přísad již zmíněné konkurence. Celá hra působí tak trochu jako něco vytaženého ze šuplíku a dodaného jako náhrada za masivně kritizovaný druhý díl. Ten sice byl docela dobrou hrou, ale rozhodně nebyl tím, co čekali fanoušci série Race Driver či GRID. Autosport podědil po obou GRIDech mnohé. Tratě (celkem 111 okruhů ve 22 prostředích), modely aut bez kokpitů z dvojky a grafický engine. Naštěstí se dočkal zcela nové fyziky a umělé inteligence. Dočkali jsme se ježdění v noci, ale bohužel změny počasí ne, ač série F1 počasí obsahuje.

Hra se skládá z několika částí, které tvoří každá jiný styl závodů a jiný styl řízení. Bohužel umělá inteligence je asi pro všechny stejná a co působí přirozeně v kontaktních sériových autech na okruhu, to už je bohužel velice špatné ve formulích. Tudíž pokud si nedáte pozor, po vzoru prvního dílu již v první či druhé zatáčce přijdete o lak na dveřích a kusy obou nárazníků. Na druhou stranu protivníci dělají chyby a hra nepodvádí systémem pružné gumy, kdy uměle zpomaluje auta před vámi, abyste měli šanci je dojet. Hrubá chyba v závodě na nejvyšší obtížnost znamená restart. Na nižší obtížnost vám hra stejně jako v předchozích dílech dovolí vrátit čas a napravit svou chybu. Nastavení obtížnosti v menu mění pouze způsob brzděni protivníků před zatáčkami, se kterým je nutno počítat při předjíždění, neboť opět budete nárazník sbírat po částech.

V průběhu závodu dostáváte instrukce a další komentáře od inženýra. I tato funkce je dědictvím GRID 2 a F1 série. Komentáře jsou ze začátku vítaným prvkem, ale později začne komentovat zcela zjevné události a komentář se po čase stane poněkud otravným. Jelikož je celá hra protkána systémem získávání zkušenostních bodů XP a před závodem máte zadány nějaké úkoly pro jejich získání, tak bych čekal, že mě na to komentátor upozorní. Ovšem tohle je bohužel řešeno pouze textovou popiskou, kterou často přehlédnete.

První kategorií, se kterou se v poněkud suché a nepříliš zajímavé kampani setkáte, je Touring, součást série Race Driver ve formě vozidel soutěží TOCA, tedy silničních vozů velice podobných specifikací po okruzích. Závody silničních vozů po okruzích. Výborná přilnavost, nízké rychlosti a pro začátečníky asi nejlepší volba. Fyzikální model je v rámci simkád uvěřitelný, taktéž umělá inteligence si je zde jistá a jezdí tak, jak bych od nich očekával. Vláčku ze starších dílů Gran Turisma se zde dočkáme opravdu jen v minimální míře. Před závodem si můžete vybrat, zda si chcete projet trať v rámci tréninku, či zda si dáte pár kol kvalifikace, abyste pro první start dostali lepší startovní pozici.

Nejvíce propagovanou třídou v trailerech asi byla Endurance, která nabízí kroužení po okruhu, kdy musíte sledovat ukazatel opotřebení pneumatik, které je pro tento typ závodů upraveno, a pneumatiky se sjíždějí opravdu rychle. Čím je pneumatika více ojetá, tím má horší přilnavost a opravdu se to projevuje na jízdním modelu vozidla. Ovšem čekal jsem, že když srazím hodnotu na nulu, že se auto už nepohne, nebo budu diskvalifikován. Kupodivu se nestalo nic a mohl jsem závod dokončit. Upřímně řečeno, ukazatel sice ukazuje procenta, ale měl jsem pocit, že ve skutečnosti jsou tam jen 3 stupně přilnavosti. Ten poslední pak začal připomínat GRID 2, protože auto už moc nechtělo držet na asfaltu. Ovšem daleko horší je, že k vítězství nestačí jen sledovat opotřebení pneumatik, ale na slušné pozici se musí umístit i jezdecký kolega. A to je kámen úrazu, protože jeho schopnosti jsou značně bídné. Počítejte s tím, že dokud nedostanete smlouvu se silnějším týmem, který vám dohodí lepšího kolegu, tak ať se budete snažit sebevíce, stejně Endurance nevyhrajete. Bohužel ve hře nelze zajet do boxů pro nové pneumatiky, což je značně překvapivé.

Formulky zastupuje třída Open Wheel . Pro hráče série Formula 1 od Codemasters žádné překvapení, neboť jízdní model je velice podobný, avšak díky jiné umělé inteligenci je kategorie více přístupná ostatním hráčům. Pro ty to i tak bude dost velká změna oproti předchozím třídám. Tyto lehké a silné stroje není jednoduché zkrotit. U této třídy jsem již nebyl schopen hru hrát s gamepadem od Microsoftu a musel jsem jezdit výhradně jen s volantem. Seznam podporovaných volantů naleznete zde.

Milovníci jízd dveřmi napřed a skopičin na asfaltu pozor. Kategorie Tuner neznamená závody v konstrukci přítlačných křídel, ale sadu závodů, ve kterých po vypnutí pomocníku krásně vykroutíte kružnici svými pneumatikami. Hra se výrazně jednodušeji hraje na gamepadu oproti volantu. Bohužel hra dává ze začátku dojem, že tuto kategorii lze přeskočit, aby se člověk dostal k exkluzívním závodům. Bohužel časem se ukáže, že to není tak docela pravdou a je nutno se naučit kromě čisté jízdy v ostatních závodech jezdit i dveřmi napřed.

Klasická součást ságy GRID se plně projevila v kategorii Street. Široké městské tratě známé z předchozích dílů a produkční vozidla. To pravé ořechové pro fandy obou předchozích dílů. Jen si pamatujte, že GRIP 3, pardon, chtěl jsem říci GRID Autosport, změnil jízdní model a již není žádoucí jezdit dveřmi napřed a auta nekloužou jako namazaná mýdlem. I když hodně záleží na tom, jak máte nastavené auto a obtížnost. Zde si odzkoušíte snad všechny druhy aut od malých hatchbacků až po supersporty.

Finálním sérií jsou pak Grid Legends Series, které vám zpřístupní legendy jako je Mazda 787, vozy FIA Gran Turismo či japonské GT monstra. Ač je vozidel celkem ,,jen" 86", na rozdíl od jiných her je zde opravdu máte šanci všechny vyzkoušet a každé je trochu jiné. Bohužel obdivovat je můžete jen zvenčí, protože po vzoru druhého dílu modely nemají řádně vymodelovaný kokpit a dočkali jsme se jen něčeho neostrého rozmazaného bez fungujících zpětných zrcátek. Ty ostatně nenaleznete ani v ostatních pohledech. U arkádově postavené dvojky to nevadilo, ale u realističtěji pojaté trojky tohle vidím jako zásadní vadu. Šipka ukazující směr k nejbližšímu soupeři za vámi neobsahuje informaci o vzdálenosti a přepínání na pohled dozadu také není moc praktickým řešením.

Hra nabízí různé ladění aut (tuning), avšak nečekejte, že by vás nechala lepit křídla a podobné věci, které patří spíše do filmu Rychle a zběsile. Na slabších autech na začátku hry toho moc nenastavíte, ale postupně se ve hře se silnějšími vozy dočkáte rozličných nastavení a možností ladění, které dokáže znatelně pozměnit chování vozidla na trati.

Multiplayer pak zcela mění zážitek díky nahrazení AI živými jezdci, kterých může být až 12. Hra zvládá vyrovnat i poměrně vysoké lagování sítě. Systém sbírání XP je oddělen od toho v singleplayer, ale na to jsme v sérii GRID již zvyklí. Demolition Derby pak plně ukáže možnosti destrukčního modelu, který je sice občas trochu komický, ale kde jinde vidíte tolik létajících plechů?