The Mean Greens: Plastic Warfare
Recenze The Mean Greens: Plastic Warfare

The Mean Greens: Plastic Warfare

ElementGamer

ElementGamer

12

Hráli jste si jako malí rádi s plastovými vojáčky? Jestli odpovídáte ano, tak vás tahle hra chytne za srdce.

Reklama

Multiplayerových her jsou v dnešní době tucty, ale originálních stříleček s hutnou atmosférou je jako šafránu. Tuto skutečnost se rozhodlo změnit studio Virtual Basement, jenž vypomáhalo například s ARK: Survival Evolved. A proč vlastně ne? S plastovými vojáčky si hrávala spousta dětí, tak proč by nemohli i dospělí, akorát ve formě počítačové hry? Bohužel ne vždy to vyjde úplně na 100 procent. Stojí tahle hříčka alespoň za vyzkoušení? To se dozvíte v recenzi.

Nuda a šeď? Ne tak docela

Lehká inspirace u Battlefield: Heroes je docela znát. Na tom ovšem není nic špatného, jelikož hry nesdílí pouze pohled ze třetí osoby a malovanou grafickou stránku, ale i šílenou hratelnost. Ta s sebou nese jak klady, tak i silné zápory. Když jsem se poprvé dostal do hry a uvítalo mě prosté menu, které mi připomnělo dobu starých dobrých FPS her, hned jsem si vzpomněl na Toy Story a bitvu vojáčků, která se tam odehrávala. S chutí jsem se jal vyhledávat hru a první dvě, tři hodinky si doslova užíval. Od samotné hratelnost jsem moc neočekával, ale mile mě překvapila. Není sice kdovíjak rozmanitá, ale zabaví. A to je to hlavní.

V každém zápase máte pět základních zbraní - samopal, brokovnici, plamenomet, odstřelovací pušku, a raketomet. Potom ještě máte k dispozici jeden příruční granát. Zbraně můžete využívat dle libosti, akorát je v tom jeden háček. Svého vojáka si nemůžete nijak upravovat a totéž platí i pro zbraně. Tohle osobně beru jako jeden z největších záporů hry, kvůli kterému bude hra nejspíše po pár týdnech mrtvá a z hrobu už ji nikdo nevyžene. Aby se tak nestalo, museli by tvůrci úplně překopat celkovou hratelnost, která kromě pěti zbraní nenabízí nic dlouhodobějšího. Rozhodně tedy nespoléhejte na hluboký gameplay, co nabídne desítky hodin zábavy.

Hra dokonce nenabízí ani jakoukoliv formu levelování a postupování vpřed, takže jedinou záchranou jsou kamarádi, kteří by hráli s vámi, nebo to vzít jako rodinnou zábavu. Bohužel po pár hodinách přichází jedna neuvěřitelná nevýhoda - raketomety totiž nejsou tak nevinné, jak se na první pohled zdály. Hráči většinou nepoužívají nic jiného a hned po znovuzrození je vidíte s kanónem v ruce. Na tenhle aspekt hry je mnoho stížností, jelikož stačí jedna rána a nepřítel padne. Tím je většinou jedna strana lehce znevýhodněna a zápas se po chvíli stává docela frustrující záležitostí. Jen doufám, že tohle opraví některý z budoucích patchů.

Co bych ovšem vypíchl, jsou originální mapy, které se rozhodně jen tak nepřejí. Hned po vstupu do hry máte na výběr deset map, kde každá skýtá unikátní herní mód. Většina z nabízených bojišť je docela propracovaná. Ať už bojujete na stole plném talířů, vidliček a narozeninových dortů nebo ve vaně, vždy jde o co stát. Naštěstí jsem nenarazil na jakoukoliv mapu, co by byla vyloženě prázdná a nudná. Pokaždé mě čekalo dynamické překvapení, například ve formě obrovské otáčející se chobotnice ve vaně a kačenek, kam hráči mohou nastoupit a svézt se k protější, nepřátelské základně.

Totéž bych řekl i o módech, které hra nabízí. Samozřejmě nechybí klasické módy jako Capture the Flag a Deathmatch, ale dost věcí mě příjemně překvapilo. Na mapě s mrazákem musíte například plamenometem roztát dinosaury a vyhrát tím bitvu, nebo na stolním fotbale musí váš tým jako první střelit velký míč do soupeřovy branky. Podobných šíleností je ve hře víc než dost a leckdy mi hlavou prolétávaly myšlenky, co tvůrci před vývojem dané části hry dělali. I tohle se ale časem omrzí a pomalu se do hraní vkrádá stereotyp. Po necelých deseti hodinách už nemám co dělat a za tu krátkou dobu jsem stihl projít a objevit jak všechny mapy, tak i herní módy. Hraní s náhodnými lidmi zase není taková katastrofa a souboje pět proti pěti jsou zábava, ale s partou kamarádů by hra byla to pravé oříškové, jako kratochvíle na dlouhé zimní večery. Jednoduše řečeno - sice multiplayerový titul, ale vydrží zhruba stejně, ne-li kratší dobu jako singleplayerový zážitek. To naštěstí zčásti ospravedlňuje cena, která se blíží k 15€.

Do vesmíru a ještě dál

Jestli vám i tady hra připomíná povedený animovaný film Toy Story, o které jsem se zmiňoval, nejste daleko od pravdy. Menší inspirace je znát a krásná grafická stránka vás vezme o několik let zpět. Nádherně zpracovaní nejsou jen vojáčci, kteří vypadají jako by právě vylezli z Andyho krabice plné hraček, ale i zmíněné mapy. Vývojáři nezapomněli na důležité detaily. Ty přispívají k ještě lepšímu zážitku a na rovinu přiznávám, že mít tu možnost, tak se klidně zastavím a prohlížím si okolí, které si žije vlastním životem. Jde o velmi příjemné zpestření a několikrát mi bylo i líto, jak je hra frenetická. Rád bych si beze spěchu postupně všechno prošel.

Bohužel ale i tady je kámen úrazu. Tou je optimalizace, která se sice zdá vzhledem k nenáročné grafice jako naprosto samozřejmá věc, ale právě tady hra selhává. Po připojení do hry bylo všechno bez problémů, ale jakmile došlo na střílení, titul se začal nepříjemně cukat a mnohokrát mi i tyhle menší záseky narušily celkový požitek. Škoda, že se vývojáři nezaměřili i na tenhle neduh, kvůli kterému by si titul zasloužil i o bod navíc. Pokud jde ale o soundtrack a zvuky, nemám co vytknout. Ať už v menu nebo během zápasu, hudba je vždy zajímavá, neokoukaná a jen tak vás nepřestane bavit. Především se mi v mysli uchytila písnička z mapy Operation Birthday, která je neuvěřitelně chytlavá a akorát motivuje do hraní. Zvuky zbraní jsou taky dost autentické a rozhodně lepší, než jsem čekal. Tak jako tak, hudební stránka se povedla, ale o optimalizaci se to říct nedá.

Po vydání byly i problémy s připojováním se k serverům, nebo se stávalo, že to hráče hodilo do prázdné, případně plné bitvy. Tohle všechno vyřešili tvůrci za pomoci několika patchů a opravných balíčků, takže se není třeba bát. Bugy téměř nenajdete a až na jedno zaseknutí v textuře jsem za celou dobu hraní nenašel nic neobvyklého.

Stojí to vůbec za to?

To záleží na tom, co od hry očekáváte. Jestli chcete rodinnou zábavu nebo něco, co po večerech hrát s kamarády, je tohle ideální volbou. Nějakou hlubokou hratelnost tady sice nenajdete, ale na vyblbnutí tenhle titul postačí skvěle. Kromě toho, hrát si s plastovými vojáčky kolektivně je vždy větší zábava. Pokud byste rádi ale multiplayerovou hru, co vám vydrží i na několik desítek hodin a nabídne úpravu v jakékoliv formě, tak jste tu na špatné adrese. Kvůli absenci jakéhokoliv upgradování vojáka nebo zbraní titul vydrží maximálně patnáct nebo dvacet hodin. I to je ale na tak nízkou cenovku slušný poměr ceny a zábavy. Na Steamu totiž hru seženete za necelých 15€, což je podle mě fér. Jestli tedy chcete podpořit nezávislé vývojáře a nemáte přes zimu co hrát, případně se chcete připravit na herní sucho, tak směle do toho. Tahle hra vás okouzlí svou atmosférou a nechybí ani vánoční tématika. Pokud ale chcete něco na delší dobu, vyhněte se tomuto titulu obloukem.

Počítač do redakce zapůjčil Grunex.com.

The Mean Greens: Plastic Warfare

Verdikt

Pokud hledáte něco na krátké zabavení s přáteli, je tohle ideální volba. Jestliže jste ale samotáři a hraní ve skupině vás moc netáhne, případně čekáte dlouhou herní dobu, raději nákup zvažte.

Hodnocení

Co se nám líbí a nelíbí?

kouzelná atmosféra
povedený hudební doprovod
pěkně stylizovaná grafická stránka
originálně pojaté mapy a módy
rychlý nástup stereotypu
nemožnost vylepšení postavy a zbraní
nedotáhnutá optimalizace
nevyváženost zbraní
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam Discord Discord
Reklama
Reklama