Recenze World War Z: Aftermath

Při svém uvedení na trh v roce 2019 neudělala tato hra zrovna díru do světa, leckdo ji odepsal jako jednu ze záplavy tuctových licencí, navíc na téma kooperativního vraždění zombií, které se zdá být novým nástupcem nekonečně otřepaných stříleček z druhé světové války. Pokud jste ale přeci jen něco ze hry zahlédli, možná vás překvapilo, jak dobře vypadá - a tím nemyslím jen ty jedinečné laviny po sobě šplhajících stovek zombií, ale také pestrost prostředí nebo třeba animace hlavních postav. Během těch tří let přitom hra stihla nasbírat neskutečných 15 milionů hráčů (kromě jiného také pomocí rozdávání na EGS). Nyní jsme se dočkali vydání obohacené "Aftermath" verze původní hry, která přidává nové lokace a mise, ale také třeba vylepšený systém boje na blízko nebo kameru z pohledu vlastních očí.

• Platforma: PS5 (recenzovaná verze), PS4, X1, XSX|S, PC, Switch
• Datum vydání: 21. 9. 2021
• Výrobce: Saber Interactive (USA)
• Žánr: 3PS co-op akce
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: 4 hráči
• Dat ke stažení: 50 GB
• Herní doba: 15+ hodin
• Cena: 999 Kč (Xzone)

Opravdu světová válka

Hra je založena na stejnojmenné knize, proslavené kromě jiného velmi svéráznou formou vyprávění, působící téměř dokumentárním stylem - přestože se jedná doslova o světovou válku proti záplavě zombií. Veřejnost ale nejspíš přeci jen lépe zná stejnojmenný film, který proslavil kromě jiného Brad Pitt v hlavní roli nebo na svou dobu naprosto unikátní zobrazení doslovné laviny stovek a tisíců zombií, šplhajících po sobě navzájem - to si následně vypůjčila třeba také hra Days Gone, nicméně ani ta neměla ono zpracování laviny zombií tak propracované, jako hra World War Z. Můžete se podívat na obrázky nebo videa, ale ty vám nedovedou náležitě vysvětlit ten adrenalin, když vidíte, jak se proti vám řítí něco takového přímo ve hře.

O to zajímavější je skutečnost, že téměř každá mise ve hře zvládá kombinovat tyto epické válečné scény s umírněným plíživým hororem, připomínajícím ze všeho nejvíc původní trilogii her Resident Evil. Pokud totiž budete postupovat ulicemi ve hře pomalu a střílet pouze s tlumičem, může se vám podařit úspěšně prokličkovat mezi bezcílně bloumajícími nemrtvými, aniž byste je vyprovokovali k velkému hromadnému útoku. Jestliže se naopak chcete vrhnout do akce po hlavě, budou se na vás hrnout extra posily zombií ze všech okolních ulic. Překvapivě musím říct, že právě ten kradmý postup realistickým prostředím moderních velkoměst mne na hře bavil ze všeho nejvíc a napětí v těchto pasážích bylo skutečně parádní.

Kombinovat válečné scény s plíživým hororem, připomínajícím Resident Evil.

V duchu původní knihy se hra nesnaží nabídnout nějaký celistvý příběh s jedním hlavním hrdinou, ale místo toho každá kapitola nabízí jinou lokaci s jinými postavami. Díky tomu se podíváte do New Yorku, Jeruzaléma, Moskvy, Tokia, Marseille, Říma a na Kamčatku (poslední dvě jmenované kampaně jsou nové v Aftermath verzi hry). Zhostíte se dabovaných postav, které mají své profily a průpovídky, nicméně opravdu to působí spíše jako scény z dokumentu než jako souvislý příběh. Paradoxně mne to ale tím víc bavilo, protože tenhle pohled na kolaps společnosti v různých částech světa působil mnohem velkolepěji i mrazivěji, než třeba ten v The Division, zasazené víceméně do jediného města.

Vylepšená a rozšířená

Aftermath edice hry zaujme fanoušky původní verze nejspíš především dvojicí nových kampaní. Ta v Říme vás zavede přímo do bitvy o Vatikán a je to vlastně docela tradiční kombinace plížení zamořenými ulicemi a následných monumentálních bitev s lavinou zombií v klíčových lokacích. Zato kapitola zasazené do mrazivé Kamčatky je překvapivě svěží - obří lodě různých národností sem unikly v naději, že mráz odradí nebo znehybní zombie - což se tak docela nevyplnilo. Kromě nutnosti vypořádat se s atmosférickými bitvami přímo na palubě obřích parníků se zde budete potýkat také se samotným mrazem, díky kterému musíte pravidelně vyhledávat zdroje tepla pro vaše ohřátí (fanoušci geniálního módu Survival z první The Division zde budou jako doma). Hra nemá nativní verzi pro konzole nové generace, ale nabízí na nich vyšší rozlišení i plynulost.

Ostatní vylepšení sice znějí skvěle na papíře, ale osobně jsem je neshledal až tak zásadními. Proč hrát hru v pohledu z vlastních očí, když si tvůrci dali opravdu záležet na povedených modelech a animacích postav z pohledu třetí osoby, kde zároveň máte lepší kontrolu nad svým okolím pro případný útok ze strany nebo zezadu? Navíc v tomto režimu nemáte možnost plnohodnotného ADS, kamera se sice přiblíží, ale nedíváte se přes mířidla, nýbrž nadále na UI zaměřovač. O něco lepší je nový systém boje na blízko, který je dynamičtější a nabízí více druhů zbraní, nicméně na rovinu: kdo by si proti lavině rychlých zombií vzal něco jiného, než pořádný kulomet nebo rovnou granátomet? Já určitě ne. Nic to nemění na tom, že jsem si těch 15 hodin se hrou příjemně nepříjemně užil. Pokud to budete mít podobně, můžete následně trávit ve hře další čas s vyššími obtížnostmi nebo v kompetitivních módech, které mi ale přišly spíš do počtu.