Recenze Tchia - poznávací výlet plný písku, delfínů a sbírání

Představte si vepřovou panenku nakrájenou na kousky, osmahnutou s cibulí, česnekem a sezamem a zalitou karamelovou omáčkou. K tomu trochu bylinek, jarní cibulka a kopec rýže - tadá, máte kaledonskou pochoutku s francouzským názvem "porc au sucre", v překladu zhruba “cukrové vepřové”.

• Platforma: PC (Epic Games Store), PS4, PS5 (recenzovaná verze)
• Datum vydání: 21. 3. 2023
• Vývojář: Awaceb
• Vydavatel: Awaceb, Kepler Interactive
• Žánr: Adventura
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ne
• Dat ke stažení: 3,9 GB (PS5 verze)
• Herní doba: 10 až 15 hodin
• Cena: 799 Kč (zdarma součástí PS Plus Extra a Premium)

Není úplně běžné začínat recenzi videohry popisem lákavého pokrmu, ale právě to asi nejlépe vystihuje hlavní klad nové adventury Tchia. Její svět inspirovaný Novou Kaledonií, souostroví v Tichém oceánu, přibližuje tamní kulturu, zvyky a tradice způsobem, jaký nenapodobí žádný filmový dokument ani přednáška ve škole.

Hra se jmenuje podle hlavní hrdinky, mladé dívky žijící se svým otcem na víceméně opuštěném ostrově. Potápějí se v moři, kde sbírají perly, a pro zábavu střílejí z praku. Život je to trochu jednotvárný, ale Tchia si nestěžuje. Když jí však neznámý muž ve vrtulníku unese otce, stane se záchranná akce záminkou k opuštění domova a výpravě do širokého světa.

Právě v tu chvíli začíná pouť, kdy se prostřednictvím Tchii snažíme zachránit nejen jejího otce, ale i celé souostroví, jehož přírodu a lid ničí tajemný Meavora. Slepě se soustředit pouze na příběh, který je ve svém jádru velmi jednoduchý a dotkne se i tématu dospívání, by ale byla v tomhle případě škoda. Tchia je totiž bohatá i na svůj vedlejší obsah plný motivů z oblasti ležící na východ od Austrálie, kam se moc našinců naživo nepodívá. Ať už jde o hudbu, která hru doprovází, jazyk jednotlivých postav (k nadabování byli využiti místní) nebo třeba zmíněné jídlo, jež dívka konzumuje pro doplnění energie.

Kouzelné ukulele

Váš “poznávací výlet” může vyplnit i stavění kamenů na sebe tak, aby udržely rovnováhu. Procházení tajemných jeskyní, které se vám otevřou až poté, co z kusu dřeva vyřežete správnou sošku. Nebo hledání ukrytého pokladu pomocí nakreslených mapek. Velká část těchto aktivit je pestrá a má osvěžující náplň. Odměnou může být třeba nová písnička, kterou se naučíte hrát na své ukulele a tím změníte denní dobu.

Nezanedbatelnou část několika stovek collectibles ale tvoří i řadové sběratelské předměty, které nemají větší smysl než například výměnu za kostým kraba. Ostrovní svět a jeho fauna a flóra lákají k průzkumu - běžnou chůzí, plachtěním i šplháním. Méně však už mapa, hustě posetá nejrůznějšími ohništi nebo cetkami. I kdybyste je na mapě skryli, pořád při vašem běhu krajinou bude na každém rohu zářit louč, lákající jako světluška k dalšímu předmětu. Když ho Tchia strčí do batůžku, nedozví se často žádnou zajímavost o místní kultuře ani si nevyslechne informaci důležitou pro příběh. Jen si odškrtne a jde.

Naštěstí hra umožňuje ozvláštnit si putování po ostrově mechanikou, bez které se neobejdete ani během sporadických soubojů nebo hledání pokladů. Tchia totiž ovládá schopnost nazývanou soul jumping. Dokáže tak na omezený čas “skočit” do těla různých zvířat nebo i do menších předmětů, a tím je ovládnout. Posedlý racek ji tak vynese na nejvyšší vrchol ostrova, hopsající delfín ozvláštní plavání v moři a malá lucerna při dopadu na nepřítele vybuchne a spálí ho. Dojde i na trochu bizarní momenty, kdy si například v jeskyni vyvoláte psa, aby vám vyhrabal z písku truhlu, a následně ho musíte v temnotě bez cesty zpět nechat (ups).

Jde o detail, který ale dobře ilustruje, jak by si hra zasloužila ještě v některých částech dotáhnout. Jako by vývojáři neuměli naplno vytěžit nejsilnější stránky svého díla. Dalším příkladem je výborná hudba, která využívá i místní nástroje. Na mnoha místech otevřeného světa ale zničehonic přestane hrát a vy jen potichu běžíte krajinou. Při otevření mapy se zase vždy pozastaví a imerze je okamžitě pryč.

Holé město a pestrá příroda

Pro mnoho hráčů bude velkým minusem i technická stránka hry. Grafika v některých případech drhne, což se projeví obzvlášť na obličejích postav nebo při putování šedým a holým městem, kontrastujícím s bohatou džunglí v okolí. K tomu se hlavní hrdinka, ovládaná zvířata nebo nepřátelé občas propadnou do textury, což v nejhorším případě zapříčiní i reload. Vrcholem pak v případě mé návštěvy Pacifiku byly opakované pády během závěrečné a velmi emotivní cutscény. Kdyby hra neumožňovala přeskočit ji, zřejmě bych hru nemohla dokončit.

V době psaní recenze běžela hra na PlayStationu 5 jen v 30 snímcích za sekundu, což ale naštěstí týden po vydání titulu vyřešil nový update, který přinesl mód Performance s 60 fps, avšak s horšími detaily.

Základní tým ze studia Awaceb, které už v minulosti přineslo lehce nadprůměrně hodnocenou Fossil Echo, je pouze dvanáctičlenný, což zřejmě vysvětluje některé problémy. Na druhou stranu například atmosférickou jednohubku Omno, která také zkoumá environmentální témata a souznění člověka s přírodou, vytvořil v jádru jediný člověk. Opět s jednodušší grafikou, avšak postrádající větší glitche. Možná by Tchii pomohlo, kdyby byla jen menší a soustředila se na to, čím vyčnívá.

Průzkum ostrovů, při kterém vám hra nepodsouvá, kde přesně na mapě se nacházíte, je totiž jinak příjemný a až relaxační. Tchia má velké srdce a obsahuje motivy, které se z jiných her už vytrácejí. Ačkoliv působí spíše jako titul pro mladší hráče, nevadí jí ukazovat temné démony požírající nemluvňata. Nemá tak obroušené hrany jako jiná produkce - ať už her nebo animovaných filmů. Bohužel ale v dobrém i horším slova smyslu.