Kniha: Světy a umění Blizzard Entertainment

Letošní Blizzcon sotva uzavřel své brány, což je ideální čas na zhodnocení další knihy opírající se o produkty studia Blizzard Entertainment, která se nově objevila na našem trhu. Tentokrát ale nejde o román, komiks, kuchařku nebo snad další svazek Kroniky World of Warcraft. Tahle publikace je poněkud svéráznější. A také mnohem těžší, rozměrnější a dražší, než jsme zvyklí. Otázka tedy je, jestli se nemalá investice do knihy Světy a umění Blizzard Entertainment vyplatí a co za ty zdánlivě nekřesťanské peníze dostanete.

Krásy tří světů

Jak už napovídá název, Světy a umění Blizzard Entertainment jsou v první řadě samostatně prodejným artbookem. Ten se však nezaměřuje na jednu jedinou značku Blizzardu, ale hned na tři, konkrétně na Warcraft, potažmo World of Warcraft (protože bez toho "World of" už to dneska zjevně nejde), dále Diablo a samozřejmě StarCraft. Ke všem třem slavným sériím zde najdete neskutečné množství velmi propracovaných, detailních nebo kuriózních kreseb, konceptů, ilustrací, náčrtků a černobílých nástřelů od mnoha autorů. Ti všichni vyobrazují postavy, jednotky, zbraně, prostředí, živé tvory a další prvky, které hrály velmi důležitou roli ve vývoji her jako je Diablo 2, StarCraft 2, datadisk Hearth of the Swarm, Warcraft 3 nebo World of Warcraft.

I kdyby se kniha zaměřila jen na jednu ze tří zmíněných značek, stále by šlo o pastvu pro oči, byť je třeba podotknout, že svět Warcraftu dostává zdaleka nejvíce prostoru. Díky zahrnutí všech tří značek jde ale o nesmírně pestrou, bohatou a oku lahodící sbírku, jejímž prohlížením a hltáním lze strávit slušnou řádku hodin. Kromě toho si v ní něco najde každý, komu nejsou produkty Blizzardu úplně cizí. Osobně jsem kupříkladu hrál téměř všechno, co má na sobě značku StarCraft, takže jemu věnovanou část knihy jsem si užíval nejvíce. Zároveň mám celkem v oblibě Warcraft, byť hlavně díky celé řadě doprovodných materiálů než díky hrám samotným, a naopak k Diablu jsem nikdy příliš nepřičichnul. Ale i tak jsem s radostí slintal nad vším, protože celá řada ilustrací a konceptů má co říct i těm, kteří předlohu nemusí znát. Leccos je zkrátka tak dobře nakreslené, že to vypovídá vlastní příběh.

Někdy může ten příběh uvést doprovodný komentář tvůrců. Textu není mnoho, ale vždy jde k jádru věci a zpravidla se zaměřuje na různé detaily, zajímavosti z pozadí vývoje, specifický styl daného autora, okolnosti tvorby s ohledem na hru a její příběh, případně shánění nových kolegů do týmu. Někdy může jít jen o nezávazné tlachání umělců, kteří mají očividně vážně rádi svojí práci, ačkoliv ji dělají už desítky let. Díky komentáři a poznámkám se lze do knihy ještě více zažrat, nemluvě o tom, že stačí při čtení trochu dávat pozor a záhy lecčemu můžete více porozumět a následně si sami od sebe všímat různých detailů a specifických rysů toho, kdo má příslušnou ilustraci na svědomí. A protože je text psaný velmi zábavným, odlehčeným a leckdy vysloveně nespisovným stylem, vše se čte opravdu dobře, a tak není to udržení pozornosti vůbec těžké. Jen výjimečně může nastat případ, kdy nemusí být úplně jasné, k čemu se přesně daný text vztahuje, protože na příslušné stránce najdete více různých, na pohled nahodile umístěných ilustrací.

Kdopak to mluví

Čtení je každopádně o poznání příjemnější a stravitelnější díky skvělému českému překladu, na němž jsem neshledal jedinou chybu. Dokonce jsem si nevšiml ani zanedbatelných překlepů. I v tomto případě bylo při čtení jasně cítit, že Světy a umění Blizzard Entertainment překládal někdo, kdo má produkty Blizzardu ve velké oblibě a kdo je dost dobře zná, o čemž svědčí například využívání české podoby některých pojmů světa Warcraftu, shodných s Kronikou World of Warcraft (kterou koneckonců překládal stejný tým). Skutečnost, že si někdo na překladu dal záležet, jsem cítil třeba i v odlehčeném závěru knihy, v němž je prostor věnován množství firemních vánočních přání a dalším odlehčeným a svérázným kresbám, s nimiž byste se v samotných hrách hned tak nesetkali.

Kombinace povedených ilustrací a konceptů a poutavého komentáře tvůrců má navíc za následek šanci poznat detailněji některé věci, které se do finální verze her od Blizzardu nedostaly. Naprostá většina obsahu knihy se týká obrázků vedoucích k tomu, s čím se můžeme setkat během hraní, ale občas lze narazit i na rozbor prvků, které se nakonec tvůrci rozhodli z různých důvodů vyškrtnout. Díky knize tedy máte možnost blíže zjistit, jak to v Blizzardu může fungovat a co může zapříčinit, že i velmi rozvinutý koncept nakonec zůstane jen na papíře nebo ve vývojové verzi hry. Za velký plus považuji také zahrnutí méně povedených kreseb, dokládajících tvůrčí posun během let, a hlavně několik stránek, které se věnují zrušeným projektům studia, a to titulům Nomad, Bloodlines, Denizen a Ronin. S nimi spojené ilustrace nabízejí vzácný pohled na to, co v Blizzardu svého času plánovali a co třeba může být v budoucnu přeci jen nějak využito. Knihou se totiž vine celá řada témat a jedním z nich je snaha využít jiným způsobem cokoliv, co bylo v rámci původního účelu zahozeno.

Jen mě mrzí, že v knize o 376 kvalitně tištěných stranách, které drží pohromadě bytelná pevná vazba s papírovým přebalem, není prostor pro Overwatch. Ze všeho, čemu se autoři Světů a umění Blizzard Entertainment věnují, je zjevné, že byla kniha připravována dlouho a poslední úpravy byly zjevně prováděny v minulém roce. Overwatch ale přeci jen není tak čerstvá záležitost a troufám si říct, že v současnosti se jedná o jednu z nejvlivnějších a nejvýraznějších značek Blizzardu (má Warcraft, StarCraft nebo Diablo své oficiální LEGO sady? Nemá. Tak vidíte). Někdo by mohl namítat, že chybí i Hearthstone nebo Heroes of the Storm, ale jejich prvky se přeci jen dají do značné míry schovat pod značky, jimž se kniha věnuje. Absence her od Blizzardu z dob před prvním Warcraftem zase omlouvá zmínka o tehdejších minimálních snahách o archivaci. Oblíbená multiplayerová střílečka však není ten případ, a tak by si jistě zasloužila aspoň několik stran. Na druhou stranu Overwatch má vlastní samostatně prodejný artbook a kdyby tvůrci museli myslet ještě na něj, byla by celá publikace ještě větší a dražší, což už snad ani není možné.

Budeme potřebovat větší poličku

Jestliže jsem při hodnocení poslední World of Warcraft: Kroniky vtipkoval, že jde o tak masivní knihu, že byste s ní málem složili dospělého orka, pád Světů a umění Blizzard Entertainment ze dvou metrů na povrch planety by nejspíš způsobil její naprosté zničení, i kdyby byla zamořená zergy, načež by síla destrukce byla ještě dlouho cítit ve světě Warcraftu i Diabla. Takhle obrovská a těžká kniha se v oblasti publikací věnovaných videohrám jen tak nevidí a už jen díky rozměrům a váze může člověk snadno nabýt dojmu, že ta na pohled šílená doporučená cena, pohybující se okolo patnácti stovek, má své opodstatnění. Pokud jste ale dočetli až sem, pak je vám snad jasné, že se vyplatí hlavně díky obsahu.

Ještě bych se však rád pozastavil nad předmluvou. Po ní následuje úvodní slovo, které má na svědomí Samwise Didier, a je myslím přesně takové, jaké by mělo být. Je z něj cítit láska pro daný obor i pro samotné hry, zahrnuje respekt ke kolegům, poděkování fanouškům za dlouholetou přízeň či uznání ochoty inspirovat se u někoho jiného (kupříkladu narážek na Star Wars není napříč knihou úplně málo). Celkově se tedy text ideálním způsobem drží při zemi. Pak je tu ale předmluva od Broma, a ta je pravým opakem. Chápu, že pohled více či méně externího spolupracovníka může být odlišný od někoho, kdo se v herním průmyslu pohybuje den co den, ale takhle nabubřelý text jsem už dlouho nečetl. Brom na mě svými slovy udělal dojem, že do oblasti počítačových her nepronikl snad od dob rozmachu World of Warcraft a že je Blizzard větší než Ježíš.

Poměrně smutnou shodou okolností je pak skutečnost, že velkohubá prohlášení typu povýšení Blizzardu nad jakousi myriádu imitátorů vyznívají obzvlášť hloupě v kontextu posledních dnů, tedy oznámení mobilního Diabla Immortal. Tím se studio vlivem naprostého nepochopení očekávání fanoušků a zaměření na úplně jinou skupinu zájemců degradovalo na úroveň nenáviděných společností typu EA, byť jen v rámci jednoho produktu, a uštědřilo natěšeným a dlouho napínaným příznivcům Diabla pořádný kopanec do rozkroku. Člověk zkrátka může mít pocit, že Brom mluví o úplně jiném Blizzardu, než jaký známe dnes, což může být třeba s ohledem na stále rostoucí vliv Activisionu a přijímání různých kontroverzních praktik současného herního průmyslu vlastně pravda.

Světy a umění Blizzard Entertainment však v konečném důsledku současnost neřeší. Naopak jde o úchvatný průřez více než dvěma dekádami, během nichž jsme se díky Blizzardu dočkali hned několika památných a kultovních herních počinů. Nejde však o způsob prvoplánového a slepého uctívání jednoho herního studia (když pominu tu výše zmíněnou předmluvu). Jedná se o fascinující, nesmírně propracovanou a obsáhlou kolekci nádherných ilustrací, kreseb a konceptů, které mají samy o sobě co vyprávět a které mají na proces vzniku samotných her větší vliv, než by se mohlo zdát.

Díky téhle knize si člověk snadno uvědomí, jak důležitá je práce umělců, a navíc dostane díky poznámkám tvůrců nejednu příležitost se pořádně pobavit a snad i trochu poučit. Jestli máte hry od Blizzardu v oblibě, rozhodně doporučuji nehledět na cenu, protože má smysl, neboť za ni dostanete nesmírně obsáhlý a propracovaný artbook. V něm může každý fanoušek Arthase Menethila, Jima Rayona nebo samotného Diabla ležet celé hodiny a s úsměvem na tváři vstřebávat neskutečné množství oku lahodících děl, která očividnými i méně typickými cestami formovala hry, jež tak dobře známe.

Knihu Světy a umění Blizzard Entertainment koupíte na Xzone.cz.

Za poskytnutí knihy pro potřeby článku děkuji nakladatelství Crew, od něhož pochází i následující přídavek.

10 věcí, které jste (možná) nevěděli o Blizzardu a jeho hrách

Autor: Jiří Pavlovský

1. Bývalý ředitel Blizzard Entertainment Mike Morhaime získal peníze na založení společnosti díky tomu, že mu jeho babička půjčila 15 000 dolarů (asi 330 000 Kč). A to bez úroku.
2. Základní World of Warcraft byl postaven na 5,5 milionech řádků kódu, který napsalo a zprovoznilo celkem 150 lidí.
3. Mezi nejikoničtější tvory, které kdy Blizzard vytvořil, patří dozajista murloci. Zvuky, které vydávají, vznikly tak, že jejich dabér kloktal s jogurtem v ústech. (Alespoň doufejme, že to byl jogurt.)
4. Blizzard se několikrát ocitl na stránkách Guinessovy knihy rekordů. Například v roce 2017 za největší dioráma s herní tematikou. Dioráma vyobrazovalo Bitvu o Lordaeron z pre-patche datadisku Battle for Azeroth pro World of Warcraft a zahrnovalo více než 10 000 miniatur vojáků Aliance a Hordy. Každá z těchto miniatur byla navíc vytvořena podle herních postav účastníků tehdejšího BlizzConu.
5. WoWWiki je největší herní wiki na celém internetu. Paradoxní však je, že z hlediska kvality (a často i kvantity) informací dalece vede WoWPedie, která se z WoWWiki vydělila v roce 2010 a kterou uznává i samotný Blizzard jako dobrý zdroj informací. Používají ji dokonce i jeho příběhoví vývojáři, když si potřebují něco ověřit.
6. Vzhledem k oblíbenosti World of Warcraft není divu, že hru hraje nebo hrála i celá řada celebrit. Mezi ty, o kterých je jejich zájem veřejně znám, patří Felicia Day nebo Mr. T, ale pár jmen může i překvapit – jmenovitě třeba Mila Kunis, Vin Diesel, Ben Affleck, Henry Cavill nebo zesnulý Robin Williams.
7. V době počátečního vývoje StarCraftu uvažovali tvůrci nad tím, že hra bude o vesmírných upírech. Ač se tak nakonec nestalo, tohoto konceptu se Blizzard zjevně nechtěl jen tak vzdát, neboť plánoval vesmírné upíry využít pro jinou ze svých her, o které se můžete dočíst právě ve Světech a umění Blizzard Entertainment. Tato hra, Bloodlines, však nakonec nikdy nespatřila světlo světa.
8. StarCraft se doslova ocitl mezi hvězdami. Astronaut Daniel Barry si totiž kopii hry vzal s sebou na mezinárodní vesmírnou stanici, když se tam v roce 1999 vydal na misi. Hra mu připomínala domov, neboť ji hrával se svými dětmi.
9. Diablo dříve mělo mít časový limit. Pokud byste nedorazili k Diablovi za předem daný čas, z příběhového hlediska by došlo k určité konstelaci hvězd a planet, která by Diabla posílila a daný bossfight by pak byl mnohem obtížnější.
10. Diablo obsahuje podprahovou zprávu! V první hře říká Diablo v jeden moment něco pozpátku, něco strašlivého a démonického… Omyl. Pokud si jeho promluvu pustíte obráceně, dozvíte se, že „máte jíst svou zeleninu a čistit si zuby po každém jídle“. Je to oficiální, přátelé – zelenina je dílo ďáblovo.