Alan Wake’s American Nightmare – už zase potmě

Televizním seriálům se poslední dobou hodně daří. Na obrazovkách se čím dál častěji objevují série kvalitativně srovnatelné s velkými hollywoodskými produkcemi (leč stále prokládané nesmrtelnými odpadními ódami v podobě Ordinace v růžové zahradě a Ošklivky Betty), jichž se nebojí účastnit ani filmová esa. A všimli si toho i na severu. Konkrétně ve Finsku, kde dospěli k přesvědčení, že by možná nebylo od věci představit spisovatelského poloboha Alana Waka rovněž prostřednictvím tohoto média. A kdo ví, třeba se jejich snaha časem přetaví ve skutečný televizní projekt. Do té doby si ovšem musíme vystačit s American Nightmare, pokračováním dva roky staré hry, jež se snaží balancovat na pomezí mezi hrou a seriálem a kupodivu mu to docela jde.

Do cesty se hlavnímu hrdinovi přimotáte v jakémsi zapadákově v lůně Arizony, stále uvěznění v Dark Place, abyste se vypořádali nejen s temnotou, ale rovněž s vaším šíleným dvojníkem panem Scratchem. A ačkoliv je likvidování zplozenců temnoty současně zábavné i adrenalinové, úplného vítězství můžete dosáhnout pouze přepsáním vlastního příběhu, který vybavíte příhodnějším koncem. Pokud si teď připadáte trochu zmatení, pravděpodobně vás původní hra minula, nebo si ji už moc nepamatujete. Navzdory slibům sympatických seveřanů není American Nightmare samostatnou příběhovou kapitolou. To ani zdaleka. Ba naopak. Přímo navazuje na konec posledního DLC původní hry - The Writer, od něhož se odpichuje. Před rozehráním tedy vřele doporučuji připomenout si předchozí události, protože to bude třeba. Hra samotná navíc neobsahuje featurku „v předchozích dílech jste viděli…“ (ačkoliv v prvním dílu i všech DLC byla) a tak jste na vše sami.

Nejde ovšem o nic kritického a i pokud se rozhodnete neřídit mou radou, dříve nebo později byste se měli začít chytat. Celý titul je hodně narativní a jako by se autoři báli, že ho nikdo nepochopí, začlenili do něj odpovědi v podstatě na vše, na co během hraní narazíte. Všechno je vysvětlováno téměř okamžitě a polopaticky a málokdy se stane, že byste sáhodlouze dumali nad tím, co se to před vašima očima vlastně odehrálo. To je na jednu stranu fajn, na tu druhou to ale čas od času působí docela rušivě a šroubovaně. Stejně jako ostatní postavy – a teď mám na mysli především trio sympatických ženštin - na něž postupně narazíte. Jsou totiž docela nevýrazné a kromě esteticky naplňujícího pocitu toho ve vás mnoho nezanechají. Naproti tomu je ovšem třeba vývojářům přiznat, že se řídili ve Wakově univerzu často skloňovanou poučkou (zábavné nejsou odpovědi, ale cesta k nim), díky čemuž hra svižně odsýpá a tyhle drobné zádrhely není problém přehlédnout.

Nemálo tomu pomáhá zachování schématu z původní hry, jenž zkušenějším jedincům umožní nerušeně se ponořit do víru událostí, v nichž se Alan musí vyrovnat jak se svým dvojníkem tak s Taken, jejichž alergie na světlo – ať žije baterka! – se od minule moc nezměnila. Dějová zápletka je navíc lehce psychedelická, neboť se prolíná s Night Springs, televizním seriálem, k němuž Wake chvíli psal scénář. Vše je tak současně skutečné i fiktivní a je jen na vás kdy a jak rychle to dáte do pucu. Pomáhat vám k tomu budou i části Alanova rukopisu, volně roztroušené po světě, které fungují tak trochu jako měna. Za jejich určitý počet si můžete odemknout kupříkladu nové zbraně.

Remedy naznačilo, že by se American Nightmare mohl objevit i na PC.

Celé to může znít trochu nudně, jako recyklovaný nápad, jenže Remedy má eso v rukávu. Skutečný náboj titulu dodává hra na honěnou s panem Scratchem. Ten kam páchne, tam něco vyvede a ještě vše zachytává na kameru, aby Alanovi ukázal, jak skvěle se dá bavit s nebohou obětí a libovolným smrtícím nástrojem. To vše je navíc hráči prezentováno formou hraných segmentů a jakkoliv rušivě to může znít, do herního prostředí to zapadá bez jakýchkoliv problémů. Postupem času dojde i na zvukové nahrávky, to když se Scratch začne přibližovat k Wakovým milovaným, a vy si tak budete moci kupříkladu znovu připomenout hlas sympatické Alice, či střeleného Barryho Wheelera. Mimo to gamesa disponuje i několika vskutku příjemnými dějovými zvraty a kličkami, jež zajímavě osvěžují Alanovo putování, pročež si nezaslouží být prozrazeny. Zahrajte si to pacholci!

A pokud by vám to náhodou nestačilo, American Nightmare nabídne i horkou novinku v podobě Arcade módu. O něm sice většina lidí od oznámení pochybovala, ale pravdou je, že jde o docela zábavné zpestření. Pro ty z vás, kterým to uniklo, připomenu, že jde ve své podstatě o klasický Survival, v němž se na předem připravených mapách musíte postupně vypořádat se stále silnějšími vlnami různě nakombinovaných nepřátel. Své umění předvádíte v deset minut dlouhých kolech, přičemž od toho jakou mapu si vyberete je odvozeno vše ostatní. Jak místa pro respawn protivníků, tak i zbraně a předměty, které budou dostupné. Od těch základních až po žádané jednohubky. Celé je to navíc přímo provázané se singleplayerovou kampaní, což v praxi znamená, že pokud jste si nějakou zbraň neodemknuli tam, nebudete ji mít ani tady. A to vás může přijít pekelně draho.

Zatímco zpočátku je to vesměs jednoduchá zívárna, Taken se s plynoucím časem bude objevovat stále častěji a ve stále hojnějším počtu, čekající na každou vaši chybku, na každé zaváhání. Především při prvním seznámení s Arcade módem tak velice rychle zjistíte, že se nesnažíte ani tak nahrát co nejvyšší skóre jako spíš jen přežít daný level. Pokud by vám to ovšem nestačilo, každá jedna mapa je hratelná rovněž ve verzi Nightmare, kdy se nepřátelé neobjevují postupně, ale jsou tam pořád. A ti dokáží potrápit i ty nejschopnější z vás.