Battlefield 3: Close Quarters – z plání do chodeb

Recenze z hraní PC verze

Po aplikaci Premium kódu už se mi druhé dostupné DLC vesele stáhlo do počítače (v případě, že si DLC budete chtít pořídit zvlášť, budete si muset ještě nějakou chvíli počkat). Druhé DLC s názvem Close Quarters se, jak již název napovídá, zaměřuje na akční a frenetické šarvátky na relativně malém prostranství, což nahradí další obsah, kde se DICE zaměřilo zase na jiný druh hratelnosti. Dost ale bylo otálení, popadněme samopal a jde se do akce.

Nová hratelnost a pytel zábavy

Close Quarters rozhodně není jen sbírkou poloprázdných map, které rychle upadnou do zapomnění, nýbrž se jedná o zcela nový způsob, jak hrát Battlefield. Zapomeňte na obří mapy s desítkami hráčů, válečnou vřavu a padající budovy. Tady jde o freneticky rychlou hratelnost v úzkých chodbách, kde se hraje na ostří nože a jde tu spíše o požitek ze střílení, než o taktickou válečnou akci, kterou od série očekáváme. Skoro by se dalo říci, že nám Battlefield zCallofDutověl. To ale vůbec není na škodu. DICE se totiž tímto DLC balíčkem rozhodlo nabídnout nevídanou variabilitu a poděkovat všem fanouškům, že u série tak dlouho vydrželi. A víte co? Je to skvělý nápad.

Kromě oživeného menu dostanete přesně čtyři nové mapy, dva herní módy, několik nových zbraní a v případě Premium účtu i pár hezkých bonusů navíc, kde nechybí nové psí známky, uniformy, barevné kombinace atd. Takže si to pojďme rozebrat hezky postupně.

Cílem týmu je samozřejmě udržet minimálně dvě vlajky a co nejrychleji vycucat zásobu žetonů soupeře.

V první řadě musíte vědět, že tu na oblíbené módy Conquest a Rush nenarazíte. Kromě týmového deathmatche, který bude přítomen nejspíše v každém následujícím DLC, tu naleznete dva speciální módy – Conquest Domination a Gun Master. První jmenovaný je pilířem hratelnosti a v zásadě sebou jeví uřezanější alternativu klasického Conquestu. Po mapě jsou roztroušeny tři vlajky, které se zabírají extrémně rychle. Cílem týmu je samozřejmě udržet minimálně dvě vlajky a co nejrychleji vycucat zásobu žetonů soupeře. Rychlost zabírání však nahrává velmi svižnému akčnímu tempu, kdy se neustále něco děje. Můžete se samozřejmě snažit hrát takticky, bránit vlajky, posílat vojáky na průzkum k dalším bodům atd., nakonec se ale všichni vrhnou do akce, o čemž je DLC především.

Druhý nový mód už rozhodně za novinku považovat nemůžeme, jelikož se objevil v mnoha jiných hrách včetně Call of Duty: Black Ops a Counter Strike. I zde se jedná o to, aby vám rukama co nejrychleji prošly všechny zbraně a vy potvrdili své vítězství nožem. Na rozdíl od konkurence tu však nejsou žádné originální kousky, jako je kuše či teleskopický nůž, takže se v zásadě jedná o přehlídku všech nových zbraní ve hře a jejich vyzkoušení před tím, než vyrazíte na pořádné bojiště. Ti z vás, kdo tento mód zbožňují u konkurence, si jej oblíbí i zde, pro jiné se jedná o relativně zbytečný mód. Nejvíce mi však vrtalo hlavu, proč se Gun Master hraje v týmu. Vždy se jednalo o sólovou akci bez pomocníků, kteří vám maximálně překáží a přebírají killy, takže je tak trochu nepochopitelné, proč se DICE rozhodlo zakomponovat týmovou hru i sem. Válečné kořeny se holt asi nezapřou.

Když už jsme u těch zbraní, poznamenám, že balíček potěší hned deseti novými kousky, kde nechybí luxusní píšťalky typu AUG 13, SCAR-L, SPAS-12 či MP5K. Pro každou zbraň samozřejmě nechybí tlumiče, optiky, držáky a další příslušenství.

Čtveřice map na zimní večer

Všechny mapy jsou navrženy pro rychlý a agresivní styl hratelnosti, kterým se DLC radikálně liší od celé nátury série. Prostranství jsou na poměry Battlefieldu opravdu malá, i když stále dost otevřená a volná na to, aby se v nich dalo lehce orientovat. Výhodou menších map jsou především mnohem častější střety a přestřelky, které opět napovídají, že jsou Close Quarters od tradičního Battlefieldu vzdálené na sto honů. Ať už útočíte, bráníte, nebo jen tak pobíháte, téměř vždy na někoho narazíte a střely mezi oči se tak hezky rychle střádají v tabulce.

Mým osobním favoritem byla mapa Donya Fortress, která spojovala velké otevřené prostranství zámečku (kde samozřejmě nechyběla jedna z vlajek) s klaustrofobickými chodbami a tunely. Právě tato mapa nabízí, stejně jako téměř každá z dodatečného obsahu, nespočet způsobů, jak nepřítele obejít a vpadnout do zad, takže se téměř nikdy nestane, že by vás někdo natlačil do zdi bez možnosti úniku. To dělá obranu vlajek pěkným oříškem, protože téměř nelze najít místo, kde byste byli v bezpečí. Ať už dřepíte kdekoliv, nelze pokrýt všechny možnosti, takže je ideální strategií být neustále v pohybu.

Sklo se tříští, žárovky praskají a kusy zdi létají na všechny strany. Destrukce bohužel není natolik účelná, aby se daly bazukou probourávat zdi, jako kosmetický doplněk ale funguje extrémně dobře.

Moderně pojatá je také dvojice map s názvem Ziba Tower a Operation 925. Obojí sebou jeví epesně vypadající kancelářské prostory s čistými tapetami a spoustou žárovek a diod, které se po chvilce změní v rozvaliny a pořádně zdevastované prostory. Operation 925 je v zásadě o něco větší a prostornější variací Ziba Tower, která navíc nabízí velké podzemní parkoviště, kde se odehrávají labužnické přestřelky plné výbuchů a záblesků v polotmě. Právě tyto mapy navíc ukazují vysokou úroveň destrukce, kterou láká Frostbite 2 engine. Sklo se tříští, žárovky praskají a kusy zdí létají na všechny strany. Destrukce bohužel není natolik účelná, aby se daly bazukou probourávat zdi, jako kosmetický doplněk ale funguje extrémně dobře.

Nakonec jsem si nechal mapu s názvem Scrapmetal, což je takové ošklivé káčátko DLC. Jedná se o velký tovární komplex s nespočtem úrovní, schodišť a velkými střechami, které jsou často využívány pro přehlednější pobíhání. Je to také ráj pro campery, které při troše štěstí není problém si vyhlédnout a pocuchat nožem do zad. Ze všech map se mi Scrapmetal jevil jako nejméně zábavný a přitažlivý, možná kvůli nezáživnému prostředí.

Čerstvý vánek

Největším přínosem DLC je tak především jeho otočka o 180 stupňů, která nabízí zcela odlišný zážitek od válečné vřavy z hlavní hry. Jistě, čtyři mapy se relativně rychle ohrají a většina fanoušků se poté vrátí ke starému dobrému Battlefieldu, DICE ale děkujeme za snahu osvěžit hratelnost a nabídnout v jedné hře hned několik konkurenčních typů. Navíc s příchodem dalších balíčků se bude tato variabilita jen zvyšovat. Existuje důvod, proč více jak 15 milionů hráčů po celém světě hraje právě Battlefield 3, nikoliv Call of Duty, a Close Quarters tím důvodem nejspíše nebudou. Jako osvěžující bonus navíc jej ale bereme všemi deseti.