Bloodborne: Recenze psaná krví

Bloodborne se od prvního okamžiku představení na E3 stalo overhypnutou značkou spojovanou neodmyslitelně s Playstation 4 a jako návrat legendy Souls série, spirituálního pokračovatele Demon 's Souls. Nikdo ani na okamžik nezaváhal, že by hra Bloodborne mohla zklamat. Pracovalo na něm přece zkušené Souls studio From Software a kromě toho to je exkluzivita. Bloodborne měl být podle všeho dokonalý Demons souls. Měl být ...

Když jsem se díval na recenze zahraničních portálů po odehrání 60-hodin mé hry, jsem nevěřícně kroutil hlavou, jak se hra Bloodborne mohla k hodnocením 9,5 / 10 a podobným dostat. Nechápu tomu dosud a moje důvody pro tento skepticismus se dozvíte později.

Alternativa ke hře

Story please!

Souls hry si nikdy nijak zvlášť nezakládaly na vyprávění příběhu. To je zkrátka fakt. Bylo by však hezké od autorů takovéto očekávané hry alespoň očekávat, že pozadí dění Bloodborne nějakou tou, alespoň průměrnou zápletkou podloží. Můžete čekat a na konci hry se nedozvíte skoro nic, co jste na začátku nevěděli. Jediné, co víte, je, že jste hunter, nevíte kde jste, proč tam jste, kdo jste a vlastně ani proč zabíjíte všechno, co vám přijde pod ruku kromě toho, že jsou to monstra. Zabíjení hlavních herních bossů je tak úplný, ničím nepodložený gameplay a celou hru nemáte ponětí, k čemu směřujete a proč jich zabíjíte. Nic se v podstatě nezmění ani po skončení hry. Sice by bylo hezké vědět, co a proč se děje, ale co už. Naštěstí se autorům toto příběhové minus podařilo vykrýt jiným důležitým způsobem, který velmi kvalitně vyplňuje tuto příběhovou díru - atmosféra a level design.

Spolu s atmosférou se pojí i level design, který je nepopiratelně jedním z nejlepších příkladů aktuální generace her.

Svět Bloodbornu je s jinými Souls hrami zcela nesrovnatelný. Temné prostředí Yharnamu je skvostné! Temné uličky města duchů plného krvelačných příšer dodávají vašemu lovu dokonalou atmosféru, která se nese celou hrou, a i poté, co opustíte městské prostředí a ocitnete se v lese nebo v katakombách. Spolu s atmosférou se pojí i level design, který je nepopiratelně jedním z nejlepších příkladů aktuální generace her. Úžasně navrženy levely nabízejí moře možností nejen rozlohou, ale i svou propletenosti a skvěle zakomponovanou vertikalitou. Nebudu vůbec přehánět, když řeknu, že Bloodborne se může pyšnit level designem, od kterého se mnozí mohou učit.

Povedenou mechanikou jsou Chalice dungeon, což jsou náhodně generované instance, složené ze tří úrovní. Každá úroveň obsahuje svého unikátního bosse s úplně novými útoky a mechanikami. Stejně unikátní je i samotná cesta k bossům, když se setkáváte s dříve neviděnými nepřáteli a pastmi, které nabízejí zcela nový a jiný zážitek ze hry, tak máte nesrovnatelně jinou náročnost a to i pro ty nejvíce hardcore fanoušky a hráče, kteří již zvládli mistrovsky ovládání svých postav čili soubojový systém.

Jako vejce vejci

Právě ten tvoří hnací mechaniku, kterou se Bloodborne vyznačuje. Soubojový systém a mechaniky, které Bloodborne přináší, vám hned po zahájení přijdou povědomé. Hmm, kde jsem to jen viděl, toto ovládání jsem už určitě někde použil ... Ovšem ano! Je to přece úplně stejné ovládání a mechaniky soubojového systému jako v Drak Souls II a I! Tím to však nekončí. Pokud se trochu při hraní hry člověk zamyslí, pochopí, že celé uživatelské rozhraní a soubojový systém je kompletně vykraden z Dark Souls, jen zahalen do troška upravené grafiky a obnovených animacích. Kromě faktu, že je to skoro identický systém a je to totéž, by to až tak nevadilo. Soubojový systém DS byl přece výborný, a tak nemělo studio From Software co zkazit.

Něco se však přece jen změnilo. Zda k dobrému nebo ne, je již na posouzení každého hráče, a to vzhledem k jeho dovednosti a preference. Vývojáři se totiž rozhodli jít cestou dovedností hráče. Tím pádem Bloodborne neobsahuje žádné možnosti obrany a také staré známé štíty či enormně těžké brnění. Každé brnění v BB je z lehkých látek a nabízí spíše jiné možnosti obrany proti všemožným efektům jako proti přímému boji. Hlavní myšlenkou boje v Bloodborne je totiž nenechat se zranit, respektive nepřítel se vás nemá vůbec dotknout. Jedinou obranou, kterou vám hra neustále a dokola nabízí, je stará známá taktika - nejlepší obranou je útok. To v případě Bloodbornu platí na sto procent a pokud to nepochopíte, ideální čím dříve, budete v Bloodborne velmi úspěšní. Čím agresivněji budou vaše útoky, tím efektivněji se budete moci bránit. Je to tak jednoduché, a přitom neuvěřitelně složité. Drtivý a agresivní útok je sice efektivní, ale pokud ho špatně naplánujete, bude vás to stát draho.

Nevyhnutelné změny

Hráči Dark Souls, kteří nikdy neokusili strasti Demons Souls, to pochopí pravděpodobně nepříjemnou cestou. Velmi rychle zapomeňte na Bonfire za každým rohem a na teleportování mezi nimi. V Bloodborne máte Lucerny (verze Bonfire) pouze na začátku levelu a nejbližší až po zdolání hlavního bosse dané lokace. Jediným pomocníkem jsou zkratky přes danou lokací, které si je můžete procházením odemykat. Každý neúspěch vás tak bude stát start od začátku lokace. Jako bonus z vás samozřejmě stále padají všechny aktuální držené Blood Echoes (jména - jako duše v DS), ale tentokrát je mohou vzít nepřátelé, které pro jejich navrácení musíte zabít. Jak jsem již zmínil, souboj v Bloodborne si zakládá na úspěšném uhýbání se a v následných protiútocích. Samozřejmě, autoři museli tuto mechaniku přizpůsobit tak, aby vybalancované nepřítomnost štítů a těžkých brnění. Tento balanc přinášejí dvě hlavní mechaniky: zbraně a takzvané Visceral útoky.

Obě tyto mechaniky se navzájem doplňují a radost přinesou hlavně Souls hráčům, kteří byli mistři vykrývání útoků správně načasovaným štítem, ale bude zároveň trnem v patě pro hráče, kteří se spoléhali za skrývání se za štít. Střelné zbraně dělají skutečně minimální, skoro žádný damage. Pušky a pistole slouží téměř výhradně na mechaniku nazvanou Stagger, což je v podstatě mírně zjednodušeně načasované parry jak ho známe z DS. Přerušení nepřítelových útoků ve správný čas, čímž ho omráčit a následně převedete zdrcující protiútok, bude mechanikou, kterou by se měl naučit ovládat každý hráč Bloodbornu, a to čím dříve. Samozřejmě, ne všichni nepřátelé a jejich útoky se dají vykrýt.

V tomto případě nabízí pomocnou ruku mechanika, ve které po utržených zranění nepřátelům máte malý časový úsek na protiútok, při kterém je možné větší část ztraceného života získat zpět. Opět se tedy dostáváme k obraně útokem, ale v tomto případě jste ještě k tomu tlačeni časovou tísní, kterou když nebudete využívat, tak se na level v krátkém čase podíváte od začátku. Zmíněné Visceral jsou vlastně útoky po úspěšném blokování nepřítelova útoku, ale dají se použít i stealth způsobem. Pokud se vám podaří nepozorovaně dostat za nepřítele a předvést těžký útok, budete odměněni možností drtícího viscerálního útoku, který ve většině případů produkuje masivní damage, dokonce instantní smrt. Bonusem je, že je možné tyto útoky použít i při mnoha Bossů, no vyžadují mnohem větší zručnost. S bojováním je spojena nutná výbava lovců, a to se stává, zcela nepochopitelně, kámenem úrazu celé hry. Hra obsahuje přesně patnáct kusů zbraní, z nichž čtyři jsou v nabídce v obchodě hned od začátku a ani jednu ze zbraní nezískáte z truhlic nebo spadnutím z nepřátel. Pro získání zbraní musíte splnit speciální podmínky a následně získáte jakýsi "odznak".

Za určitý počet odznaků si můžete zbraň podle vlastní libosti koupit. Možnosti vylepšování zbraní byly stejně masivně zredukovány a dočkáme se pouze jednoduchého číselného vylepšování do +10, plus vylepšení prostřednictvím takzvaných gemů, které vkládáte do zbraní a mírně upravují statistiky zbraní. Brnění a jiné části výbavy ani nemají možnost vylepšení, nemluvě o tom, že v jednom playthrough můžete na +10 dát v podstatě pouze jednu zbraň (pokud neplánujete dokola farmit Chalice Dungeons). Kromě zbraní a jejich mírného vylepšování a běžných střel ze zbraní tedy chybí jakákoliv magie nebo její varianta, nebo něco, co by systém postav dále rozšiřovalo.

To, co se však začalo dít v pozdějších levelech, bylo opravdu smutné a nechutné.

... zde pokračujte v psaní ...

Iluze prázdnoty

I když toto všechno masivně redukuje variabilitu a možnosti ve hře, stále by se to dalo omluvit, kdyby hra běžela po technické stránce bezchybně.

Myslím, že nikoho nenapadlo, a mě už vůbec, že ​​by Bloodbne - Playstation 4 exkluzivita s takovým hypem, jaký se tak často nevidí (no dobře Witcher 3 je jiná káva), mohla technicky zklamat. Exkluzivity jsou přece dělané na míru dané platformy a měly by být technickou pýchou a prezentací vůči multiplatformním titulem. Opak je bohužel pravdou. Procházením počátečních lokací - Yharnamem bylo sice cítit občasné trhání a dropy ve FPS, ale nebylo to nic strašného (i když velmi divné na exkluzivitu a hru takového kalibru).

To, co se však začalo dít v pozdějších levelech, bylo opravdu smutné a nechutné. Takové nehorázné FPS dropy i při pouhém procházení hrou, o soubojích ani nemluvě - nevěřil jsem vlastním očím. Toto je exkluzivita !? Exkluzivity byly vždy chloubou Playstation platformy! Hra se samozřejmě dá hrát, ale jako bonus si v Bloodborne užijete při každé smrti loading - klidně i 20 - 30 sekund se tupě díváte na černou obrazovku s bílým nápisem "Bloodborne". Samozřejmě nemluvím jen o loadingu při smrtících, ale při každé změně lokace, spojování se v multiplayeru nebo opouštění online světa.

Trochu to skřípe

Zde se dostáváme k druhému kameni úrazu - multiplayer. Při tomto mě napadá zeptat se pouze jedno: "Proč ?! PROČ ?! " V Bloodborne tak špatně a nesmyslně navržen, že to překonává už jen úplně špatný systém matchmakingu. Útočit teď víte pouze ve světech hráčů, ve kterých se nachází specifické NPC. To hráči vědí vždy zkazit a tím pádem zakážou jakékoli napadání ve své hře (a to bez žádného postihu. NPC se periodicky zjevuje znovu a zvonu ho mohou zabít). Napadání hráčů tak skoro úplně ztratilo své kouzlo. Jak je na tom matchmaking coop? Myšlenka je fajn. Host zazvoní na velký zvon, hráč který chce pomoci, na malý zvon, a napojí je to. V den vydání hry, na kterou čekaly statisíce hráčů po celém světě a v následujících několika dnech ji muselo hrát tisíce a tisíce hráčů, se do coop ke mně napojily čtyři hráči, a to za 60-hodin, za celé projetí hry.

Musím podotknout, že jsem na zvon, který má zaručit napojení, zvonil při každém vstupu do lokace. Výsledek už víte. O něco lépe na tom byl matchmaking s PSN přáteli, s nimiž se umíte spojit přes heslo ve hře, ale zde bylo problémem čekání v rozmezí 2 - 10 minut na spojení a následné zabití bosse za 5 minut, nebyly ničím výjimečným. Absolutně nepochopitelné, nelogické navržení multiplayeru, který ještě k tomu ani pořádně nefunguje. Dokonce ve hře aktuálně existuje glitch, kterým si hráči umí udělat nekonečno hodně Blood Echoes, tedy level, jaký chtějí, a přidat na plno upgradnuté zbraně a nekonečné zásoby skoro celé výbavy.

Je nepopiratelné, že Bloodborne je po hratelnostní a obsahové stránce opravdu výborná hra, která se výborně hraje, dobře vypadá, má skvělou atmosféru a přináší skvělý inovativní systém boje, který vám ani na chvíli nedá vydechnout, a v níž je vaší nejlepší obranou čím více agresivnější útok, který však pokud špatně načasujete, bude vaším hřebíkem do rakve a cestou na začátek levelu.