Bohemia Interactive: Studio, které zlepšilo herní průmysl - Kapitola druhá - Příběh Flashpointu nekončí

Tažení Operace Flashpoint pokračuje

Operace Flashpoint opravdu zabodovala, což se samozřejmě podepsalo i na samotném Bohemia Interactive. Za zmínku stojí především to, že za peníze vydělané díky úspěchu Operace Flashpoint mohli vývojáři později koupit budovu bývalé ozdravovny v Mníšku pod Brdy, kde sídlí dodnes. Studio se každopádně už od vydání rozhodlo Flashpoint dále podporovat, především četnými opravnými patchi a záplatami opravujícími množství chyb a nedostatků ve hře. Patche však občas přidaly i nový obsah, především nové mise. Takový způsob podpory hry i samotných hráčů byl parádní cestou za čím dál větší oblibou. Dříve nebo později však muselo přijít na řadu něco většího. A to něco byl datadisk.

Dvojí cesta

V hlavách vývojářů z Bohemia Interactive se brzy zrodil nápad na datadisk s názvem Operace Flashpoint: Resistance, jehož obsah a děj by se dost blížil České republice. Název celého datadisku přitom vymyslel vydavatel Codemasters (původně se měl jmenovat Outrage), který se zároveň pustil do vlastního datadisku pod názvem Red Hammer. Resistance měl přitom vyjít samostatně a především v ČR a zbytku střední Evropy a Red Hammer měl jít do celého světa, hlavně jako součást chystané Zlaté edice kombinující datadisk a původní hru doplněnou o všechny dosavadní opravy a aktualizace.

Hráči se tak mohli těšit na dvojí dávku nového obsahu. Nutno však poznamenat, že Red Hammer moc nezazářil. V podstatě šlo jen o novou kampaň, pro změnu zaměřenou na ruské jednotky, mezi něž patří i hlavní protagonista Dmitri Lukin. Během kampaně se s Dmitrim dostanete na oba hlavní ostrovy původní hry, tedy na Everon a Malden, kde nejdřív ruské jednotky vítězí, ale postupem času se začne karta obracet, a to víc než jednou. Za zápletku se tedy Red Hammer nemusel stydět, ale tím jeho jedinečnost končí. Jinak datadisk od Codemasters nepřinesl nic nového. Ostrovy byly pořád stejné, hudba byla většinou stejná jako v původní hře. Codemasters ani nepřišli s unikátní tváří hlavního hrdiny, a tak se musel Dmitri Lukin spokojit s tváří Viktora Bocana, bývalého zaměstnance Bohemia Interactive, jehož většina českých hráčů zná spíše jako redaktora časopisu SCORE. Bohemia Interactive totiž pro tváře vojáků v původní Operaci Flashpoint použilo především tváře jednotlivých zaměstnanců, takže je následně využili i v Codemasters.

Na Red Hammer si spousta hráčů stěžovala i kvůli nedomyšlenému designu misí. Především na ostrově Malden se nachází řada míst s nerovným a hrbolatým povrchem, a během hraní jste se mohli vsadit, že zrovna do těchto míst vás zavede nějaká mise. A skutečně, sem tam se stalo, že vás hra nutila přes takový terén přejet tankem nebo BVP, což byl pokaždé neskutečný zážitek, při němž vám mohly snadno bouchnout nervy. Dálnice D1 je proti tomu projížďka rájem. Každopádně ve své podstatě nepřinesl Red Hammer vůbec nic vlastního, nic charakteristického, a tak brzy upadl v zapomnění. Bez nadsázky by se dalo říci, že po něm dnes ani pes neštěkne.

Pořádná česká stopa

Resistance je však pravý opak. I když byl tým vývojářů mnohem zkušenější, stejně provázelo vývoj několik problémů, ale výsledek, vydaný v červnu 2002, rozhodně stál za to. Dodnes jde o nezapomenutelné dílo, které má především pro české hráče opravdu velký význam. Pro mě osobně jde třeba o to nejlepší, co kdy Bohemia Interactive vytvořilo. Zatímco Red Hammer přidal v podstatě jen novou kampaň, Resistance rozšířil Operaci Flashpoint ve všech ohledech. Třeba nový ostrov Nogova, z velké části inspirovaný českou krajinou, takže si hráči mohli užívat pořádných listnatých lesů, které původní hra nenabídla. Toto zlepšení si však vyžádalo drobnou daň, a to menší zvýšení nároků na hardware. Kromě listnatých lesů nabídla Nogova i množství měst, pojmenovaných podle měst a míst všude po naší rodné zemi. Jména jako Mokropsy, Lipany, Petrovice, Slapy, Mírov nebo Modrava vám určitě něco řeknou. Nechybí ani zřícenina hradu Trosky, i když se od reálné podoby dost liší. Inspirace českou krajinou však Bohemia Interactive nezabránila pustit se do skutečně různorodé krajiny, takže kromě nížinatých oblastí mírného podnebného pásu nechybí ani vysoké hory a dokonce poušť s majestátním letištěm.

Kromě nádherného ostrova Nogova nabídl datadisk Resistance i stejně nádhernou zápletku. Hlavním hrdinou je tentokrát Viktor Troska, válečný veterán, jenž se na Nogově snaží najít klid a mír jako tamní soudce. Začátek příběhu je přitom mírumilovný, v roli Viktora se musíte dostat do jeho kanceláře v hlavním městě Lipany, a to buď na motorce, nebo autobusem. Po absolvování cesty však začne peklo. Na Nogovu zaútočí ruské síly pod vedením plukovníka Guby. Ano, je to ten samý Guba, který plnil roli hlavního protivníka v původní Operaci Flashpoint. Hodnost plukovníka přitom okamžitě poukazuje na to, že se příběh Resistance odehrává před původním Flashpointem. Celá invaze přitom dost připomíná invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968, jen s tím rozdílem, že incident na Nogově je mnohem brutálnější.

Krátce po invazi nastane v příběhu klíčový zlom a také dost revoluční prvek, jenž je sice dnes naprosto běžný, ale tehdy šlo o další věc, se kterou nikdo nepočítal a která mnoho hráčů překvapila. Možnost volby. Vzhledem k rychlému vývoji událostí máte možnost buď stanout po boku rebelů bojujících proti útlaku Rusů, nebo se naopak spřáhnout s plukovníkem Gubou a rebely zradit, za což jste ale byli záhy odměněni postavením před popravčí četu. Pokud jste tedy úplně zradili povstalce, nemohli jste Resistance dohrát. To šlo jen v případě, že jste se k nim připojili, což bylo možné více způsoby. Poté následuje velké množství misí, většinou v partyzánském stylu.

Během vývoje příběhu se navíc dostane do hry i několik dalších postav, především druhý starý známý James Gastovski, Viktorův dávný přítel. Svou roli sehraje i záhadný rádiový kontakt s přezdívkou Tasmánský Čert, stejně jako postava jménem Stojan Jakotyč. Kdo zná divadlo Járy Cimrmana a jejich hru Akt, určitě okamžitě pochopí, kde se Bohemia Interactive nechalo inspirovat. I bez znalostí všech skrytých významů však byla celá zápletka nesmírně originální, a to i díky faktu, že skončila částečně špatně. Stejně jako v případě původní hry doplnilo příběhovou kampaň i několik samostatných misí, i tentokrát dostatečně kvalitních.

Protože jsem často zmínil rebely, je vám asi jasné, že Resistance přidal i pořádné povstalecké jednotky. V menší míře je sice nabídla už původní Operace Flashpoint, ale teprve datadisk z nich udělal plnohodnotnou třetí stranu, která šla především v editoru využívat v mnoha směrech. Zvlášť když povstalecké jednotky nabídly několik nových vozidel a zbraní, především proslulý český samopal Škorpion vzor 61 či tank T-55. Zapomenout nesmím ani na množství nových skladeb, o které se znovu postaral Ondřej Matějka a které si kvalitou nezadají s hudbou samotné Operace Flashpoint. Stejně tak přišla řada i na novou ústřední skladbu od skupiny Seventh, tentokrát s názvem Darken. Níže si můžete poslechnout jednu z nových skladeb.

Vzhůru na konzole

Resistance se tak stejně jako původní hra dočkal velkého ohlasu hráčů. Ale jenom na PC. Pokud měli o Operaci Flashpoint zájem příznivci herních konzolí, mohli zpočátku PC hráčům jenom závidět. To se však mělo změnit, protože se po dokončení Resistance začalo v kancelářích Bohemia Interactive pracovat na konzolové verzi Flashpointu, známé jako Operation Flashpoint: Elite. Vyjít přitom měla na tehdejší konzoli od Microsoftu, Xbox.

Jak známo, tvorba konzolového titulu se od tvorby PC hry dost liší, a tak šlo pro vývojáře o něco úplně jiného. Elite je donutilo především k lepší organizaci, bez níž by nebylo možné převést hru jako Operace Flashpoint na relativně omezený hardware Xboxu. Tentokrát se tak museli všichni mnohem více zaměřovat na optimalizaci, aby hardware konzole vůbec stíhal všechny technologie, nemluvě o nutnosti přepracovat ovládání pro potřeby ovladače. Na jednu stranu tak získali tvůrci mnoho cenných zkušeností, které využili i v budoucnu, na stranu druhou však snaha všechno dovést do naprosto funkčního výsledku zapříčinila docela slušný odklad.

Proto vyšla nakonec Operation Flashpoint: Elite až v listopadu 2005. Vydání v tuto dobu mělo jeden dost fatální následek. V podobném období totiž Microsoft uvedl do prodeje další generaci své konzole, Xbox 360. Tím pádem se řada nových her pro původní Xbox dostala do ústraní a mimo hlavní zájem většiny hráčů. Mezi těmi hrami bylo bohužel i Elite. Hra se každopádně dočkala zajímavých ohlasů, od médií sklízela prakticky všechny známky a hodnocení od vysoce nadprůměrných, přes průměrné, až po hluboce podprůměrné. S odstupem je velmi těžké říct, proč tomu tak bylo. Leckomu určitě nesedlo ovládání. V podstatě šlo o tu samou hru jako na PC (včetně Resistance), to s sebou přineslo i obrovské množství komplexních prvků, což je v jádru dobrá zpráva, ale ovladač Xboxu není klávesnice, nemá ani zdaleka tolik ovládacích prvků, což mělo nakonec převážně negativní dopady. Svou roli určitě sehrál i fakt, že řada průměrných konzolových hráčů nebyla na tak komplexní hry zvyklá, rozhodně nešlo o obvyklý "mainstream". Navzdory četným negativním recenzím se přitom mezi hráči samotnými Elite dočkalo velmi dobrého přijetí, tedy pokud se dokázali přenést přes ovládání. Ani tentokrát tak nešlo o žádný propadák, na který by se okamžitě zapomnělo, jak o Elite prohlásili někteří kritici.

Armáda si chce taky zahrát

Opusťme ale na nějakou dobu rok 2005 a vraťme se o krok zpět. V Bohemia Interactive si poměrně brzy uvědomili, že technologie použité v Operaci Flashpoint by se daly použít i na něco jiného než jen na klasické videohry. Díky tomu se zrodil projekt známý jako VBS1, což je zkratka pro Virtual Battlespace 1. Na něm přitom pracovalo nově zformované studio Bohemia Interactive Australia. Jak už název napovídá, jde o australskou pobočku, která zaměstnala množství úspěšných a talentovaných členů komunity Operace Flashpoint. Pokud jde o obsah a účel VBS1, šlo o profesionální válečný simulátor určený pro výcvik skutečných vojáků. Engine Operace Flashpoint byl se svými možnostmi pro něco takového naprosto ideální, i když VBS1 posunulo jeho možnosti mnohem dál. Jako první ho začali využívat američtí mariňáci z USMC (United States Marine Corps), především díky nim a jejich požadavkům se začal simulátor dost podstatně vyvíjet, navíc ho zařadily do svého výcvikového programu i armády dalších zemí světa, třeba armáda Kanady, Velké Británie nebo Austrálie. Postupem času navíc začaly vznikat různé individuální prvky a součásti určené přímo pro konkrétní armádu nebo pro simulaci konkrétních bojových situací.

V roce 2004 se navíc Bohemia Interactive uchýlilo k dost podstatnému kroku, a to uvolnění VBS1 pro civilní osoby. Každý zájemce si mohl pořídit licenci, nicméně nešlo o nic levného. Pořízení VBS1 vyšlo na několik tisíc korun. Proto této možnosti využili jenom skuteční fajnšmekři, znalci a fanatici. Ostatní, kteří si VBS1 nemohli dovolit nebo prostě nechtěli dávat šílené peníze za něco takového, mohli jenom vše sledovat a doufat, že se řada dost pokročilých prvků, kterými VBS1 disponovalo, dostane i do normálních her od Bohemia Interactive. K tomu však došlo až o pár let později.

VBS1 přitom z počátku nemělo své místo na trhu vojenských simulací vůbec jisté. K dispozici byla řada konkurentů, tím největším byla paradoxně extrémně modifikovaná Operace Flashpoint pod názvem DARWARS Ambush. Ale časem se VBS1 podařilo natrvalo prosadit.

V třetí části se budete moci dočíst něco málo o zrušených projektech Bohemia Interactive, především o ambiciozním projektu GAME 2, který položil základy budoucí Armě a Armě 2.

Kromě oficiálních a vlastních screenshotů byly v textu použity i dva obrázky od uživatele Monk z fóra webu Armaholic.com.