Čím jsme se bavili v březnu a na co se těšíme v dubnu.
Martin Zavřel
Uf, konečně jsou ty "jarní herní vánoce" za námi. Herní novinařinou se zabývám již déle než 20 let, ale takové jaro jsem opravdu ještě nezažil. Je vidět, že práce z domova kvůli pandemii způsobila odložení řady her z původního předvánočního slotu a zároveň řada firem udělala maximum pro to, aby stihla konec fiskálního roku, který mají často nastavený až na březen. Výsledkem bylo, že jsem se minulé dva měsíce skoro nevyspal a doslova přestupoval z jedné velké hry do druhé. Poněkud překvapivě ale nakonec mým největším březnovým zážitkem (Elden Ring počítám ještě do února) bylo nakonec DLC, které jsme navíc dostali zcela zdarma. Přídavek The Ascension pro Returnal dodal do hry plnokrevný co-op pro dva hráče, ale především zbrusu novou kapitolu příběhu, včetně nové lokace, nových filmečků nebo nových zbraní. Hra mne díky tomu opět naprosto strhla a DLC jsem prozkoumal stejně pečlivě, jako původní hru:
Recenzi plánuji na tento víkend, ale pořád ještě nemůžu uvěřit, že byl tenhle "datadisk" zcela zadarmo a znovu jsem si připomněl, že Returnal je jedna z her s nejvypilovanějším ovládáním/bojovým systémem (jako srovnání mne napadá snad jen Doom z roku 2016), který navíc pečlivě využívá haptiku a vlastně i výkon celé PS5. Ačkoliv byly ale poslední měsíce plné skvělých herních zážitků, vlastně se docela těším, že duben bude po této stránce mnohem klidnější. Pro odreagování si plánuji zahrát třeba nové Lego Star Wars a možná dohnat i ten Ateliér. Sbírám odvahu také na Lost Ark, ale trochu se bojím do něj zapadnout příliš hluboko.
Ondřej Partl
Březen byl opět z pohledu her poměrně dost nabitý, kdy mě osobně pravděpodobně nejvíce oslovil Shadow Warrior 3, který nabízel lineární a opravdu natřískanou akční jízdu, která v plejádě sáhodlouhých titulů nabízela to správné přímočaré odreagování (recenze tady). Kromě toho jsem ale vyrazil i do pochmurného Tokia v titulu GhostWire: Tokyo, jenž mě sice přeci jen trochu zklamal, ale pořád se jedná o osobitou a rozhodně zajímavou záležitost, kterou byste si minimálně měli zkusit.
Jakmile ale pohlédnu do budoucnosti, respektive do dubna, vypadá to poněkud smutně a prázdně. Novinek totiž příliš mnoho nedorazí, případně se většinou nejedná moc o tituly, které by mě aspoň trochu zajímaly. Výjimkou by mohlo být LEGO Star Wars: The Skywalker Saga, avšak fakt, že se ani tentokrát nedočkáme online kooperace, je pro mě trochu smutný. Ale tak třeba bude čas dohrát nějaké zbývající resty. A to taky není špatná nabídka. Ovšem nakonec to stejně asi skončí tím, že budu zvyšovat ilevel v Lost Arku.
Jan Urbančík
Stejně jako únor, i březen byl z pohledu videoher velmi nabitý. Ale pro mě se paradoxně nesl v duchu jednoho velkého titulu ještě z února. Řeč je o Horizon Forbbiden West, který mi dal opravdu pořádně zabrat. Už ze začátku jsem se rozhodl, že budu dělat všechny vedlejší úkoly a další aktivity, což se rychle ukázalo být velkou chybou. Ke konci už jsem to zkrátka vzdal, soustředil se na dokončení hlavního příběhu a následně získání platiny, což se mi povedlo splnit po přibližně 60 hodin hraní. Abych ale něco řekl k samotné hře, víceméně splnila má očekávání. Nejvíc mě bavil příběh a prozkoumávání světa, respektive hlavně zjišťování nových informací o jeho historii. Naopak po technické stránce má titul rozhodně velké rezervy, ať už jde o rozbité audio uvnitř budov, shimmering v performance režimu a obecně poměrně hodně bugů, ačkoli to se dá od open worldu asi očekávat. Pokud se vám líbila jednička, určitě nebudete zklamáni ani pokračováním.
Od Horizonu jsem si velmi dobře odpočinul u plošinovky Kirby and the Forgotten Land, kterou jsem také recenzoval. Právě v recenzi, případně v podcastu, naleznete všechny důležité informace, a proto jen dodám, že pokud vlastníte Nintendo Switch a máte chuť na nějakou nenáročnou hru, rozhodně vám nového Kirbyho doporučuji.
Na konci března jsem ještě dohrál mnou poměrně očekávaný titul GhostWire: Tokyo od Tango Gameworks. Ačkoli bych si od autorů The Evil Within moc přál další survival horor, bylo mi jasné, že GhostWire takový zkrátka není. A po smíření s tím, že jde spíš o akční hru, jsem byl s výsledkem spokojený. Zdaleka nejvíc jsem si užíval originální soubojový systém a celkovou estetiku. Tokio v této hře vypadá zkrátka nádherně a vůbec grafika je na velmi dobré úrovni. Škoda jen, že je město vyplněné samými ikonkami ve stylu her od Ubisoftu. Rychle jsem se uchýlil k hraní hlavní linky a vedlejší úkoly jsem ignoroval, protože jejich množství je zkrátka přehnané.
Jak jsme si pochvalovali únor a březen, duben bude až nezvykle suchým měsícem. Přece jenom je tu ale jeden titul, na který se nesmírně těším, a to jsou Nintendo Switch Sports. V nich už jsem strávil nějaký čas v rámci beta testu a plné vydání netrpělivě vyhlížím.
Daniel Jarocký
Březen se v mém případě nesl ve znamení Gran Turisma. Jednak jsem spoustu času věnoval čerstvému sedmému dílu (recenze), který mě rozhodně nezklamal. Jde o výbornou a komplexní závodní hru, která boduje výborným jízdním modelem i dostatkem zajímavého obsahu. Ostatně před pár dny mi ve hře cinkl achievement, který mi oznámil, že jsem ve hře ujel vzdálenost odpovídající slavné americké silnici Route 66 (3945 km).
O to víc mi vadí několik nepochopitelných kroků vývojářů z Polyphony Digital, kteří po zveřejnění předražených mikrotransakcí snížili odměny za jednotlivé absolvované závody a nepřímo tak hráče nabádali ke koupi mikrotransakcí. To vše se navíc stalo až po samotném vydání hry a zveřejnění recenzí. Hlasitá kritika z řad komunity ale vývojáře donutila k rychlé reakci a slíbení nápravy. Kauze jsme se více do hloubky věnovali v samostatné novince i podcastu.
Kromě sedmého dílu jsem se navrch ponořil do různých článků a informací o starších dílech. Výsledkem je třídílný speciál právě o sérii Gran Turismo, který rovněž najdete na Zingu. Z ostatních březnových her jsem zatím stihl pouze nakousnout GhostWire: Tokyo, které mě zaujalo lákavým zasazením i nápaditými souboji. Jen ta optimalizace by si zasloužila ještě nějakou péči.
Z poměrně chudé dubnové nabídky se nejvíce těším na MotoGP 22, o kterém jsme vás již párkrát informovali. Líbí se mi především avizovaný důraz na historický obsah v čele se sezonou 2009 a návrat split-screenu. Pokukávám také po chystané next-gen verzi survival akce Chernobylite. Sázkou na jistotu by poté mělo být Lego Star Wars: The Skywalker Saga od britských TT Games.
Ivan Jeziorek
Uvažoval jsem, čím smysluplným uvedu dnešní souhrn březnových herních zážitků a napadly mne jen takové blbosti, jako "březen, na slevy vlezem". Takže na předchozí větu zapomeňte, protože březen byl opravdu našlapaný. Třeba vyšla druhá Akira (!!!), první Jujutsu Kaisen (chudák Bleach) a Sword Art Online: Aincard.
Na druhou stranu musím říct, že se mi v knihovně válí kupa nepřečtené mangy, protože si už opravdu nepamatuji, kdy jsem naposledy stihl za jeden měsíc dvě recenze. Takže první půlka patřila pohádkovou The Cruel King and the Great Hero a druhá mne vrhla do Očistce v podobě Switch verze JRPG Crystar. To jsou ale všechno věci, které si můžete odvodit ze stránek Zingu. Podstatnou část volna jsem "byl nucen" věnoval dceři, která prostě objevila Quantic Dream a tak se mi ji nedařilo odtrhnout od úvodu výborné Detroit: Became Human a pak jsem znovu zapojil PS3, abychom do ní mohl vložit placku s vyloženě luxusní Heavy Rain. Holt hráčka s dobrým vkusem se v ní nezapře!
Mikuláš Stoklasa
Březen byl pro mě měsíc plný studijních povinností, tudíž jsem si nenašel příliš času na své oblíbené videohry. I nadále jsem se nedostal k Elden Ringu, což považuji za velkou ostudu, kterou plánuji v průběhu dubna určitě napravit. Nicméně nějaké tituly jsem přece jenom rozehrál. Prvním takovým bylo Marvel’s Guardians of the Galaxy. Povedená akční adventura nešetří vtipem a okamžitě si mě získala. Nutno ovšem podotkout, že netuším v jakém stavu je hra na ostatních platformách, ale na Xbox Series X jsem se dostal do momentu, kde jsou propady FPS v enormním množství. To bohužel dokáže na zážitku skutečně ubrat. Rozehrál jsem rovněž Switchovou verzi Death’s Gambit: Afterlife. Hra mě okouzlila svou estetikou, jež až náramně připomíná Dark Souls. Ačkoliv jsem u této 2D platformovky v podstatě pořád na začátku, musím přiznat mírné zklamání ohledně obtížnosti. Snad se časem alespoň trochu zvýší, protože zatím se nejedná o takovou výzvu, v jakou jsem doufal.
Z dubnových her se zcela nepochybně nejvíce těším na LEGO Star Wars: The Skywalker Saga. Důvod je docela jednoduchý, neboť se považuji za velkého milovníka Star Wars a ve svých mladších letech jsem strávil spousty času s LEGO Star Wars: The Complete Saga. Vydání nového LEGO Star Wars dobrodružství pro mě tedy bude určitá vzpomínka na dětství, přičemž jsem samozřejmě zvědavý na samotné modernější provedení. Teď už jen doufat, že se hra skutečně povede, a bude v hratelném stavu.
