Čím jsme se bavili v listopadu a na co se těšíme v prosinci.
Martin Zavřel
Byl to divoký herní rok i divoká podzimní "předvánoční" sezóna, která listopadem opravdu vyvrcholila. Od vysoce kontroverzní, ale stále mimořádně prodávané Call of Duty: Modern Warfare 3 přes nový český klenot Last Train Home až po nečekaně brilantní RoboCop: Rogue City (pořád trvám na tom, že co předvádí nejvyšší upgrade vaší zbraně v této hře, to jsem nikdy v žádné jiné nezažil). Nicméně jako celoživotního otaku mne samozřejmě nejvíce rozsekala dvojice pokračování kultovních japonských sérií, Like a Dragon Gaiden (recenze zde) a Persona 5 Tactica (recenze zde). Na to, že obě tyto hry jsou "odbočkami" hlavních sérií, tak mne bavily, rozesmály i dojímaly víceméně stejně účinně, jako plnokrevná pokračování.
V prosinci už z hlediska nových her takovou nadílku nedostaneme, ale pořád je tu šance, že Avatar: Frontiers of Pandora příjemně překvapí, že The Day Before opravdu vyjde a že se také hráči na Xboxu konečně dočkají nejlepšího RPG (nejen) tohoto roku. Především to bude ale měsíc zajímavý z hlediska hodnocení celého herního roku a různých žebříčků jeho nejlepších her. Samozřejmě jsem zvědavý na letošní TGA, ale kromě toho jsem zvědavý i na naše redakční i čtenářské vyhlašování, pro které se letos poprvé spojíme s redakcemi několika dalších magazínů. Ačkoliv je ale debata o hrách roku zajímavá, nezapomeňte, že ten nejdůležitější žebříček pro vás je nakonec ten váš vlastní a je zcela v pořádku, pokud se odlišuje od těch ostatních. Každopádně věřím, že každý si letos nějakou tu skvělou hru našel a užil, protože to byl opravdu mimořádný herní rok.
Jan Urbančík
Listopad možná nebyl tak nabitý jako naprosto šílený říjen, ale také nabídl spoustu zajímavých titulů. Mimo to, že jsem si podruhé prošel Alana Wakea 2, přičemž netrpělivě vyhlížím chystaný režim New Game+, hraju na Switchi nového Maria s podtitulem Wonder. Je až neuvěřitelné, jak kreativní hra je, a na jaké všechny nápady v ní narazíte. Takhle to zkrátka vypadá, když necháte vývojáře, aby se pořádně vyřádili. Jinak na PC jsem poněkud nečekaně rozehrál souls-like Remnant II, který mě z popisu docela zaujal, a přestože už jsem měl pár momentů frustrace, se u něj neskutečně bavím.
Hlavní titul byl pro mě v listopadu každopádně Last Train Home, real-time strategie/survival od brněnského studia Ashborne Games, jež vypráví příběh o československých legionářích. Za celých 30 hodin jsem se rozhodně nenudil, jde o naprosto výbornou záležitost, jak z herního, tak historického hlediska. Více se dozvíte v recenzi, případně podcastu, kde jsme více rozebrali právě i historický kontext.
Prosinec už bude poněkud klidnější, z větších her vychází v podstatě jen Avatar, který mě (stejně jako filmová předloha) zajímá pouze díky nápaditému vizuálu. Jinak to bude měsíc se spoustou povinností ve škole a poté snad s nějakým tím doháněním restů. Před pár dny mi dorazil Steam Deck OLED, takže se můžete těšit na dojmy a nějaké to testování.
Pavlína Nouzová
Konečně se mi v listopadu podařilo trochu zpomalit a z nových her jsem dokončila jedinou: druhý díl The Talos Principle, který jsem si moc užila (recenze tu). Sofistikované puzzly i myšlenky jsou něco, na čem stavěl už předchůdce titulu. Teď ale vývojáři rozpracovali i příběh, přidali nádherný svět a využili výborný dabing. Mapy jsou možná na můj vkus zbytečně velké, ale to je detail ve srovnání s tím, co jinak hra nabízí. Logické hádanky jsou občas neuvěřitelně jednoduché, jindy umí potrápit. Spojuje je ale snaha dotlačit hráče, aby experimentoval a zkoušel nemyslitelné. K tomu titul neustále rozebírá téma rozvoje (společnosti i toho osobního), využití technologií nebo vůbec otázku, co to znamená být člověk.
Jinak se blíží předvánoční období, kdy budu dohánět resty, experimentovat s žánry a nesmyslně hrát hry, které jsem už v minulosti dokončila (hello, nově koupená krabičko Hadese). Takže rovnou teď připouštím, že z nových, prosincových kousků žádný nevyhlížím, jelikož nejsem ani fanoušek světa Avatara. Ráda bych ale dokončila Starfield (což je sdělení, které už musí minimálně posluchače našeho podcastu unavovat) a v knihovně na mě čeká loňské Inscryption a malá puzzle hříčka Xing.
Daniel Jarocký
V listopadu jsem nejvíc času strávil v novém díle série WRC. Díky změně vývojářského týmu i vydavatele (o sérii se nově stará EA a studio Codemasters) značka doznala poměrně výrazných změn. Je však nutné podotknout, že se rozhodně nejednalo pouze o pozitivní inovace. Největší zklamání představuje celková technická stránka v čele s grafikou, která za současnou produkcí a dokonce i některými staršími rallye hrami jednoduše zaostává. Nové WRC ale tento neduh kompenzuje povedeným jízdním modelem a bohatým množstvím obsahu. Prostor pro zlepšení do dalších let ale určitě existuje.
V prosinci bych rád strávil více hodin s novou českou strategií Last Train Home, která mě už od oznámení láká především svým zasazením. Rovněž budu se zájmem sledovat, jak dopadne chystaný Avatar od Ubisoftu. Zařadí se mezi příjemné překvapení letošního roku, nebo dostaneme pouze přeskynované Far Cry? Zbytek času zřejmě věnuji dohánění některých restů, které bylo v průběhu tohoto nesmírně nabitého herního roku poměrně snadné nasbírat.
Filip Svoboda
Začátek mého listopadu se nesl ještě ve znamení Alana Waka 2, který dalece předčil má očekávání. Už jsem ho tu chválil minule, tak jen dodám, že už vyhlížím přídavky, které Remedy přinesou v příštím roce. V posledním zhruba týdnu jsem ponořený ve Star Wars Jedi: Survivor. Původně šlo o jednu z mých nejočekávanějších her roku, ale při vydání mě odradily od koupě zkazky o mizerném technickém stavu. Teď se zdá, že z kritické fáze je titul venku, alespoň pokud jde o performance mód na XSX. Hra mě baví. Podobně jako v případě prvního dílu mám nějaké výtky k hratelnosti a příběh se rozjíždí docela pomalu, ale bože díky za solidní Hvězdné války.
Sezóna se už dost uklidnila a v prosinci nás čeká jediný opravdu velký titul. Jde o Avatara, který ve mně vzbuzuje rozporuplné pocity. Předlohu mám vcelku rád, byť k ní nechovám ani nějaký výjimečný vztah, ale trochu se děsím nápadné podobnosti s Far Cry a případné „ubisoftí šablony“. Uvidíme. Největší herní událostí jsou tak The Game Awards, na které se těším jak kvůli oceněním, tak s vidinou nových ukázek a oznámení.
Ondřej Zeman
Listopad je prakticky za námi, a tak nastal čas zhodnotit, co vše nám tento měsíc dal. Osobně jsem si minulé týdny dost užil. Dalo by se říct, že konečně nastal pomyslný čas klidu a míru, ve kterém se však přeci jen na scéně objevilo pár zajímavých titulů. Pár hodin jsem strávil hraním plošinovky Bzzzt. O poznání více času mi pak zabralo absolvování tažení v RTS Warhammer Age of Sigmar: Realms of Ruin. Finále měsíce jsem pak věnoval cestování po Rusku. Do rukou se mi totiž dostala survival strategie Last Train Home, ke které jsem napsal pár řádků orientovaných na to, jak si trošku usnadnit cestu.
Když se nyní dívám na kalendář, který ukazuje, co nás čeká v prosinci musím říct, že to konečně vypadá na klidnější část roku. Minimálně v prvních dnech se budu věnovat Gothic 2 pro Nintendo Switch, načež se vydám vstříc vesmíru Warhammeru 40K skrze Warhammer 40,000: Rogue Trader, který mi sedl už ve fázi předběžného přístupu. Nemohu se tím pádem dočkat na to, co mi tento kus nabídne ve své finální podobě. No a pak tu pravděpodobně budou svátky a s nimi spojený klid.
