Červnové ohlédnutí redakce

Martin Zavřel

Letošní "skoro-jako-E3-sezóna" byla nakonec docela příjemná, osobně jsem si hodně užil třeba ukázky ze Starfieldu, Callisto Protocol nebo remaku Resident Evil 4. Kupodivu bylo ale zároveň i co hrát, přičemž vedle nakonec příjemné žánrovky The Quarry pro mne byl největším herním zážitkem měsíce jednoznačně Fire Emblem Warriors: Three Hopes. Po dohrání mám velkou chuť si jej dát ihned znovu a tentokrát válčit za jinou stranu, nejen proto, abych viděl příběh z jiné perspektivy.

Nyní ale již hraji další velkou očekávanou hru pro Nintendo Switch, která vyjde v červenci. Letní prázdniny vždy znamenají relativní herní sucho, ale přesto se tam pár zajímavých nových titulů letos najde. Osobně se nicméně docela těším právě na to zpomalení a odpočinek, který se před srpnovou cestou na Gamescom bude určitě hodit. Už teď každopádně naše Gamescom expedice domlouvá zajímavé schůzky.

Ondřej Partl

Červen, to byl velice aktivní měsíc, během něhož jsem především výletoval a jezdil na koncerty, kdy jsem navštívil i Rock for People, kde návštěvníci měli možnost svými tělními tekutinami „pokřtít“ PlayStation Park Horizon (abych to alespoň trochu vztáhl ke hrám). Nicméně něco málo jsem během tohoto měsíce také odehrál. Novinkám jsem se sice vyhnul, avšak přišla konečně řada na dohánění restů. Dohrál jsem tedy Ghostwire: Tokyo. Ke hře jsem byl v rámci mých dojmů pro náš podcast poněkud shovívavý, avšak po dokončení mohu prohlásit, že takto nevyužitý potenciál jsme tady hodně dlouho neměli. Trochu paradoxně jsem si tedy musel jít spravit náladu do The Sinking City, které mne naopak na svém začátku zcela uhranulo. Podle ohlasů je mi jasné, že toto nadšení nejspíše časem dost opadne, ale když si to udrží alespoň poloviční atmosféru, budu spokojen. Kromě toho jsem si ve slevě pořídil Chivalry 2, což je příjemná řež na odreagování, kdy přesně kvůli tomu jsem se pouštěl i do své stálice v podobě theHunter: Call of the Wild a už se nemohu dočkat nedávno oznámené rybářské simulace od těchto tvůrců.

Když následně nahlédnu do našeho tradičního měsíčního přehledu, tak musím říct, že v červenci pravděpodobně budu pokračovat v dohánění restů a výletování. Nicméně to neznamená, že by se zde neobjevily nějaké novinky, které by mě zajímaly. F1 22 tentokrát vynechám, jelikož jsem vypozoroval, že v jednotlivých ročnících nenechávám tolik času, kolik bych chtěl, tudíž je na místě pauza. Na čelo se tedy jednoznačně dostalo kyberpunkové kočičí dobrodružství Stray, na které čekám už od oznámení, avšak stále si stojím za tím, že kdyby byl v hlavní roli pes, bylo by to lepší. Minout ale samozřejmě nemůžu ani novinku mého oblíbence Sama Barlowa – Immortality. Snad se bude jednat o další FMV titul, který budu chovat ve velké oblibě, stejně jako předchozí dvě díla. No a byl bych se nesmírně rád vydal i do Xenoblade Chronicles 3, avšak to bych nejdříve musel dohrát dvojku, na což žel nemám čas. Ale třeba někdy.

Jan Urbančík

Červen byl opravdu nabitý měsíc, a to především díky všem herním akcím, které i přes zrušení E3 proběhly. Dočkali jsme se spousty gameplay ukázek i úplně nových oznámení. Za sebe musím vypíchnout Resident Evil 4 Remake, nový obsah pro Resident Evil Village, skvěle vypadající horor The Callisto Protocol, zajímavě stylizované RPG Pentiment, tahovou strategii Ara: History Untold a The Alters, novou hru od vývojářů This War of Mine.

Přestože spoustu času zabralo psaní novinek, přece jenom jsem i něco dohrál a nebylo toho zrovna málo. Trochu jsem se protrápil přes třetí Devil May Cry, vyzkoušel nádherně vypadající next-gen verzi Resident Evilu 7 a zahrál si poměrně povedený horor Little Hope z antologie The Dark Pictures. Od Supermassive Games jsem navíc dohrál také novinku The Quarry, která mi dala prakticky přesně to, co jsem čekal. Z velké části je to kopie Until Dawn, ale stále se dobře zabavíte. Jen škoda velmi neuspokojivého konce, který šel udělat mnohem lepším způsobem.

V červenci je už tradičně trochu herní sucho. Rád si vyzkouším zajímavě vypadající kočičí hru Stray, ale upřímně vůbec nevím, co od ní vlastně očekávat. Jinak se ode mě můžete těšit na recenzi F1 22 a Cuphead: The Delicious Last Course.

Filip Svoboda

Ačkoli jsem fanouškem původního Life is Strange a obecně her od Dontnodu (respektive nově od Don’t Nod), moc se mi líbilo třeba Tell Me Why, k True Colors jsem od začátku přistupoval s mírnými rozpaky. Chladným mě nechávali staronoví vývojáři z Deck Nine (kteří mají na kontě prequel k původní hře s podtitulem Before the Storm) i jistá kýčovitost prostředí. Nakonec mě titul velmi příjemně překvapil. Zážitku dominovaly především dva faktory: i přes hlušší místa skvělý scénář a perfektní grafika a animace, která posunula prezentaci série zas o kus dál.

Kromě toho, že jsem příběhové hry prokládal stále zábavnými formulemi (v druhé sezóně Praga vévodí středu pole), dostal jsem po delší době chuť taky na pořádný tycoon. Jurassic World Evolution 2 mě sice zpočátku potrápil zaprvé detekcí jazyka, kdy se rozhodl spustit ve španělštině bez možnosti změny jazyka v menu, zadruhé svou komplexností. Nakonec jsem i jemu přišel na chuť, a ani on nepřestává udivovat mimo jiné detailním grafickým zpracováním.

Rozehrál jsem taky artovou point-and-click adventuru Kentucky Route Zero. Vzhledem k abstraktnosti a jisté surrealističnosti si ji musím dávkovat velmi pomalu a s dojmy se proto nechci příliš ukvapit.

Na červenec mám jasného favorita. Je jím interaktivní drama As Dusk Falls od studia Interior Night, jehož vedení má bohaté zkušenosti z Quantic Dream a inspiruje se seriály jako Breaking Bad nebo Fargo. Jinak jsem samozřejmě zvědavý na kočičí Stray nebo filmově-detektivní Immortality. Pravděpodobně taky vyzkouším Hot Wheels přídavek do Forzy Horizon 5.

Ivan Jeziorek

Minulý měsíc jsem si dával neplánovanou pauzu od hraní, což jsem zjistil až v době, kdy jsme připravovali tento pravidelný článek. Jakoby se tím ve mně něco zlomilo a tak jsem hned první červnový týden pustil Atelier Ryza: Ever Darkness & the Secret Hideout (dvojka je asi odsouzena do podoby položky v seznamu her) a neskutečně mne to zase chytlo.

Nicméně jsem byl nucen tuto sympatickou alchymistku opustit, protože se o slovo přihlásila mysteriózní detektivka AI: The Somnium Files - nirvanA Initiative. A i když jsem byl rozladěný, že se nemůže dále kočkovat s Ryzou, strhly mne Half Body vraždy přímo vražednou silou. Adventura je relativně dlouhá, ale i tak dokázala své tempo udržet až do konce, vlastně jednoho z konců. Dlouho jsem uvažoval, jestli se jedná o dokonalou hru s ultimátním hodnocením, ale nakonec jsem dospěl jiného názoru. I tak ve mně ale dlouho hlodal povedený příběh.

A aby toho nebylo málo, doputoval od Nippon Nichi Software nakonec i jeden zvláštní počin od studia IzanagiGames. A i když nejde o můj oblíbený šálek čaje, prozatím se bavím velmi dobře.

Ondřej Zeman

Červen se nesl ve znamení mého návratu na Zing. Po letech strávených jinde jsem se vrátil na místo, kde jsem fakticky začínal svou cestu. Ještě na začátku měsíce jsem ve Sniper Elite 5 drtil v invazním režimu spojenecké střelce. Minimálně já jsem si lov po celou dobu užíval. Nakonec jsem ale musel naskočit opět do pracovního cyklu, v jehož rámci jsem se pustil do The Elder Scrolls Online: High Isle. DLC to bylo sice pěkné, avšak nedostatečně revoluční, což u této hry není až takové překvapení.

Dost jsem se těšil na Starship Troopers: Terran Command. To však nakonec nedopadlo moc slavně. Kosení brouků sice byla zábava, ale technické broučky jsem těžko skousával. V rámci mých výletů do herní historie jsem si po letech opět pustil Heroes and Might and Magic 3. Popravdě očekávám, že v něm strávím velkou část července, který se stejně jako každý rok ponese na vlně lenošení a návratům ke hrám, kterým jsem nedal dostatek svého času. Už aby bylo léto za námi.