Prvních 200 tahů ukázalo, jak bude vypadat civilizování světů mimo naši sluneční soustavu.
Asi nejvýznačnější dítko geniálního Sida Meiera nás baví více než 20 let. Od té doby urazilo pořádný kus cesty a de facto definovalo, jak má vypadat žánr tahových 4X strategií. Kolem a kolem je tedy Civilizace jednou z nejdůležitějších a nejvlivnějších sérií strategických her. Za ta léta se z plodného lůna vyloupla pořádně rozsáhlá sbírka titulů (v součtu s různými spin-offy a většími datadisky hovoříme až o 19ti kouscích), které vycházely celkem pravidelně, kromě čtyř let od vydání prvního dílu se nikdy nevyskytlo období, které bychom mohli bez přehánění nazvat ,,Civilizačním suchem”. Nejinak tomu bude i letos, kdy se na nás chystá díl veskrze (r)evoluční. Zapomeňte na Antiku, Caesara, Středověk a další. S Beyond Earth se podíváme daleko za hranice Kuiperova pásu. Rozlučte se s matičkou zemí.
Ihned po nastavení několika nezbytností a prvním spuštění hry zjistíte, že se toho vlastně od minula tolik nezměnilo. Stále se hraje na tahy, stále po mapě tvořené hexagony posouváte své skauty, objevitele, kolonisty a vojáky a stále se vás (potažmo vaše jednotky) snaží okolní divočina použít jako večeři. Nechybí ani klasická komunikace s ostatními vladaři, stavba měst, vývoj technologií a tak dále. V šesté Civilizaci se jakožto zkušený hráč cítíte jako doma. Stejně tak jste ale vrženi do neznáma. Místo klasické země na vás totiž čekají poměrně nehostinné planety kdesi z hlubin vesmíru, oplývající neznámou faunou, flórou a někdy dosti nesympatickým reliéfem krajiny. Stavíte hypermoderní vesmírné stanice s vlastní atmosférou, po povrchu se prohání rovery, těžká pěchota ověšená raketomety a pulzními kulomety, kolem vašich farem na chitin ukrývajících obří brouky mlsně krouží gigantický červ a opálený pantáta oblečený v oděvu připomínajícím prezervativ suše konstatuje, že nechávat volné pole působnosti pozemské rostlině, kterou kdosi nezodpovědně do odlišného ekosystému přitáhl, opravdu není rozumné. Ve hře se rychle zorientujete, přesto vše působí zvláštně exoticky a neokoukaně.
Ano, hádáte správně. Nezačínáme čtyři tisíce let před naším letopočtem, ale vaše odysea odstartuje v polovině dvacátého čtvrtého století. Člověk se konečně ,,dotkl” hvězd a to by v tom byl čert, aby tahle velice mírumilovná rasa nezačala svou přítomností pustošit neznámo. Na nedobrovolně hostitelském světe se tak začne rychle rozpínat mocná říše, promiňte, skupina mocných říší (krycí název kolonie) s různými cíli a schopnostmi. Je jen na vás, jestli se vydáte cestou ráje, vyhlazení všeho okolního, technologické dokonalosti nebo splynutí s mimozemskými druhy. Na počátku si tak vyberete jednu z frakcí, symbolizujících jednotlivé lidské kultury a rasy, které se od sebe vyjma barvy a hlavního představitele zásadně neliší. Každá má svůj perk, který ale vzhledem k formátu ,,+10% obranných schopností jednotek při útočení” žádnou kulturní filozofii nediktuje. I s naturálně založenými Afrikánci můžete krvežíznivě vyplenit okolí, či naopak v kůži militaritně stavěné Brazílie prosazovat přírodní zákony a výzkum genetiky. Co se týče diplomacie, probíhá nepatrně plynuleji a intuitivněji než dříve. Navíc konečně nepůsobí snaha o maximální mír všech jednání naprostá muka. Na nižší obtížnosti jsou vaši ,,protivníci” poměrně vlídní, a co chvíli dostanete nabídku ke smlouvě o spolupráci nebo více či méně výhodnému obchodu. Nechybí ani oblíbené zrady, konkrétně na mě v kritickém momentě, kdy jsem z posledních sil financoval šílený projekt, finišoval vývin špičkové technologie a připravoval stavbu čtvrtého města, zničehonic vystartovala krvežíznivá spojenkyně. Slova ,,Neměl jste mi věřit” mi pak hučela spolu s minometnou palbou dopadající do ulic mého milovaného hlavního města ještě dlouhé hodiny.
A přeci jen tu jedna výrazná novinka je. Nově probíhá výstavba ve dvou rovinách. Kromě pozemní infrastruktury vysíláte svoje mobilní budovy (rozuměje satelity a družice) i na oběžnou dráhu planet. Ta sice v zobrazovacím formátu hry působí tak, že obří družice visí zdánlivě pár metrů nad metropolí, nicméně přepínání mezi oběma vrstvami staveb působí při větším množství vyslaných objektů velice uspokojivě. Slušelo by se zapracovat na tutoriálu. Ten je napsaný trochu nešťastně a po jeho přečtení vám rozhodně nemusí být jasné k čemu a jak získaný satelit využít, natožpak kam ho pro maximální efektivitu vystřelit.
Pro potřeby sci-fi světa byl také kompletně přepracován košatý technologický strom. Místo farmaření a námořnictví se tak rozvíjíte v oborech jako je genetika, superpočítače nebo balistika. Jednotlivé vývojové segmenty vás pak mohou obohatit o bodík jednoho ze tří směrů, kterými se ve vývoji civilizace můžete vydat. Purity, Harmony, Supremacy. Čistota, Harmonie, Naprostá moc. Zjednodušeně se dá říci, že si můžete vybrat, zda chcete okolní život vyhubit, chránit nebo zotročit. Celý systém samozřejmě není tak černobílý a to, že vyvinete pár technologií spadajících pod Supremacy, neznamená, že nemůžete jít cestou zarytého ekologa. Každá filozofie vám nicméně nabízí několik markantních benefitů pramenících z předpokladu, že se tím či oním směrem chcete vydat. To ovlivňuje i možnost vývoje a schopnosti vašich jednotek, které si po dosažení určité úrovně jedné z těchto tří cest můžete upravit ku potřebám konkrétního stylu hraní. Z toho všeho vyplývá, že je třeba jít do hry s jasnou představou toho, jak se chcete chovat.
Graficky hra neohromí, ale rozhodně se nejedná o vizuální podprůměr. Především design jednotek nebo mimozemských potvor je příjemně střízlivý a nic nepůsobí dojmem maškarní výstřednosti, kterým občas své futuristické výtvory designéři obdaří. Ano, vzhledem k absenci postupného vývoje lidstva ve hře chybí vzhledová diverzita, města i jednotky vypadají stejně jak na začátku hry, tak po uplynutí dvou set let, pouze jsou větší a vypiplanější, ale to autoři suplují neokoukaností obsahu. Co se přehlednosti hry týče, jde o špičku. Na mapě se bez problému vyznáte a HUD se vás nesnaží bezmyšlenkovitě zavalit odporným množstvím ikonek, zkratek a textu, jak to někdy u strategií bývá.
Pojďme si tedy vše rychle shrnout. Civilization: Beyond Earth útočí jako obvykle neuvěřitelně návykovou a uhlazenou hratelností, novým, originálním prostředím a několika modernizovanými prvky. Diplomacie stále trochu hapruje, nicméně posun od minula je znatelný. Civilopedii vzhledem k preview verzi komentovat nemůžu, stejně tak i obsah po dosažení prvních 200 tahů (tudíž stále podstatnou část). Operování na oběžné dráze je příjemná inovace, která se ale zadrhává na značném nedostatku struktur, které na ni můžete vyslat. V konečném důsledku tak jde o svěží pokračování, které původní hratelnost příliš nerozvíjí, ale poctivě kráčí v hlubokých šlépějích předchůdců. A našlápnuto má skvěle.
