Očekávané šesté pokračování kultovní série přináší nepřikrášlenou kolonizaci cizích planet. A mimozemšťany!
Pomalu dosedává prach zvířený ohromnou sondou přistávající na povrch dosud neprozkoumaného, zemi podobného objektu. Klapavé zvuky signalizují postupné vyhasínání trysek a skupinka nervózních kolonistů v ochranných oblecích se mlčky tísní ve výstupním vestibulu rozměrného lidského plavidla. Rádiem tiše bzučí zprávy vyměňované skrze strategicky rozmístěné interkomy a kompaktní vysílačky. Další výpravy se velikou rychlostí blíží, není prostor pro otálení. Po rychlém procesu výstupu dosedá na hlinitý povrch podrážka prvního kolonizátora, jenž kdy po novém domově kráčel. Zde začíná budoucnost.
Civilizaci už naše zemička nestačila. Přelidněná, respektive pěti díly lehce vyčpělá gaia tak byla odsunuta daleko do pozadí a na stupínek nejvyšší přichází jedna z milionů generovaných planet různého typu. Ano, mapa tak zároveň ztrácí i získává svojí osobitost. Postrádá sice nám tak důvěrně známé tvary a tvář, nicméně se může pyšnit puncem neokoukanosti, o kterém si země může nechat leda tak zdát. Už je to tak, Civilizace opustila pravěk a přesunula se o pár mílových kroků do budoucnosti, konkrétně do 23. století, kdy se lidstvo konečně odhodlalo osídlit cizí planetu daleko za hranicemi naší sluneční soustavy. Hned zpočátku je třeba vybrat si, jakou planetu vlastně bude vaše kolonie hyzdit. Možností je mnoho, od oceánu posetého malými ostrůvky až po jeden velký superkontinent. Výběr pak ovlivní i samotnou hru, protože jinak je třeba zařizovat infrastrukturu v případě velkého množství vodní plochy a jinak zase pokud jste obklopeni pouští. Tím titul získává obrovskou variabilitu a ještě více než kdy dříve platí, že každá hra je jiná.
Výběr planety navíc není jediné rozhodnutí, které na počátku musíte vykonat. Dále je třeba si vybrat hlavního sponzora (čili de facto kolonii, kterou budete reprezentovat), startovní perky nebo například posádku. Zatímco výběr sponzorů - nahrazujících dřívější národy - zpřístupní některá zvýhodnění formátu „Výkonnější služba tajných agentů”, další volby vás jemně nasměrují k jedné z několika hratelnostních filozofií. Ty se opět dají v zásadě rozdělit na „agresivní” a „pasivní”, přičemž se dále košatě větví podle vývoje vaší kolonie. V průběhu hry se postupně upínáte k jedné ze tří forem chování, Nadvládě (Superiority), Čistotě (Purity) a Harmonii (Harmony). V kombinaci s různými přístupy k hraní tak vzniká mnoho hybridů, kdy můžete nechávat na planetě hluboké rány vzniklé skrze Harmonii vytvořenými kříženci vojáků a mimozemšťanů, stejně tak jako pomocí intrik získat města všech ostatních kolonií. Sympatické je, že systém není ani zdaleka černobílý a rozhodně neplatí, že Harmonie je ta dobrá, zelená, přátelská a Čistota je čiré zlo.
Inklinace k různým přístupům k hraní pak pramení z bodů, které získáváte vývojem určitých oblastí technologického stromu známého z předchozích dílů. Přesunuli jsme se ale do druhého milénia, tudíž objevení papíru a kola střídají nanotechnologie, superpočítače nebo genetické inženýrství. Síť technologií je opět pořádně košatá a náročnost jejich vývoje je značně vysoká, tudíž může každá neopatrná volba způsobit nepříjemný přešlap v kolonizačním závodě k jednomu z pěti zakončení, který s vašimi protihráči svádíte. Mezi vaše cíle může patřit klasické dobytí všech cizích měst, souznění s mimozemským životem a tak dále. To vše zní sice nadmíru složitě a komplexně, ale žádné strachy, ani nováček se v záplavě možností (úplně) neztratí. Novinkou budiž systém questů, úkolů, chcete-li, které vás nenápadně postrkují k různým činnostem pod vidinou určitých benefitů. Většinou se jedná o úkoly typu “dosáhni toho a toho” nebo “postav tohle a vyviň tohle”, nicméně v kombinaci s různými dilematy, tedy questy, které před vás postaví rozhodnutí ovliňující, jak jinak, vývoj vaší kolonie, se jedná o skvěle fungující systém motivující vás k dalšímu hraní. Před vydáním zlé jazyky dštily zvěsti o tom, že tak hra ztratí svoje kouzlo skryté v striktně vlastním příběhu, nediktovaném autory, který si hráči sami tvoří, ale podobné zkazky nakonec vyzněly do prázdna. Ano, některé odměny za úkoly mohou znamenat celkem solidní surovinovou injekci, ale jinak vás do jejich plnění nikdo nenutí a za ignoraci nečekejte žádnou penalizaci. Každopádně se jedná o příjemnou pomocnou ruku novým hráčům, kteří by mohli v počátcích zažívat nejasnosti ohledně toho, co mají vlastně proboha dělat.
O systémech toho padlo dost, ale co samotná hratelnost? Ta je stručně řečeno Civilizační. Vše stojí a padá na stavbě měst, vylepšení okolních políček, stavbě budov a následné expanzi. Pořízení stavebních jednotek, budování infrastruktury, obrany… to vše důvěrně známe. Účel budov se samozřejmě od předchozích dílů liší, spokojenost obyvatel například vystřídala zdravotní úroveň, kterou je třeba zuby nehty držet v zelených číslech. Stejně tak dali autoři vale hedvábí nebo železu. Seznam surovin byl značně osekán na pětici základních materiálních surovin jako ropa, chitin nebo humorně pojmenovaný firaxit. Vedle nich stojí staré dobré pseudosuroviny jako je produkce, jídlo, věda nebo kultura, nutné pro rozvoj vaší kolonie. Neméně důležitá je i herní měna, energie, za kterou si můžete okamžitě pořizovat jednotky či budovy a pomocí níž napájíte budovy. Význam materiálních surovin je bohužel překvapivě nízký, absolutní většinu vytěženého materiálu vůbec nevyužijete a nakonec obsahy vašich skladů končí utopeny ve víru obchodních jednání s konkurencí.
Interakce s ostatními koloniemi výrazně nepřekvapí. Obchod, vyhlášení války, jednoduchá forma diplomacie nebo urážení, nic více, nic méně. Umělá inteligence je bohužel trochu… tvrdohlavá a chaotická. Uzavřít kooperační pakt s někým, kdo se vám sám nevnutí, je téměř nadlidský úkol a některé kolonie mají nepříjemný zvyk zběsile a naprosto bezhlavě jednat. Někdy se tak jinak logicky a harmonicky rostoucí společenství zničehonic rozhodne potřít klidně i silnějšího nepřítele a vyráží na brutální zteč. Díky prazvláštním defenzivním i ofenzivním schopnostem AI pak často vzniká naprosto patová situace, kde se klidně sto tahů válka doslova nehne z místa a boj připomíná nekonečný příliv bezmocných jednotek do těžce opevněného města obklopeného jadernou pustinou. I jinak nablblá AI ale umí (ne)příjemně překvapit. To když vám váš alianční spolubojovník zaryje vojskem hluboko do území a začne pomocí obléhacích zbraní plenit města. Zážitek k nezaplacení.
Boj probíhá přehledně a jednoduše. Po hexagonech proháníte své jednotky, opět platí starý dobrý systém kámen nůžky papír, kde má každý typ vojska svojí jasnou kořist a svoje nemesis, opět nestačí na nepřítele najet hurá hej ve stylu Zerg swarmu. Války jsou složité šachové partie, kde je třeba si cenit každičkého tančíku, který může zvrátit vývoj zdánlivě jasně prohraného konfliktu. Nemluvně o náročné obraně před domorodou faunou. Obzvláště masivní zemní červi dokážou bez ostychu v několika tazích zlikvidovat celý váš pracně budovaný systém staveb. K tomu si přičtěte extrémní odolnost, ze které vaší hvězdné pěchotě hnědne spodní prádlo a je vám jasné, že pokud se na obzoru objeví seismicky se třesoucí mračno prachu, máte zaděláno na problém. Později se však dostanete k opravdu mocným jednotkám, které si z přerostlých červů dělají dobrý den a masivní palebnou silou si podrobí jakékoliv město. Pokud to za ně tedy dříve neudělá síť tajných agentů, kterou budete záhy disponovat.
Jedním z nejpropagovanějších prvků hry měl být inovativní systém výstavby satelitních komunikací na oběžné dráze planet. Velice ambiciózní plán ale nakonec ztroskotal na smutném nevyužití možností. Žádné ubytování nebo vliv na ekonomiku. Na orbitální města rovnou zapomeňte. Ze satelitů se staly v podstatě jen zrůdnosti visící nad vašimi městy, urychlující produkci některých surovin nebo špiclující komunikaci mezi ostatními koloniemi, případně jakési klíče k některým z pěti zakončení hry. Dle mě trestuhodně nevyužitý potenciál.
Po technické stránce není hře moc co vytknout. Snad jen výjimečné zamrznutí nebo neobvykle dlouhé loadingy. Detailem je pak absence hýbajících se prvků při načítacích obrazovkách. Nikdy tak nevíte, jestli běží loading nebo se hra prostě zasekla, což je v dnešní době lehce nešikovné rozhodnutí. UI dostalo od preview verze pár vylepšení a pracuje bez problémů. I ve velkém množství ikonek je orientace snadná a třešničkou na dortu je klasická, velice obsáhlá Civilopedie obšírně popisující veškerý herní obsah. Co se grafiky týče, pak hra rozhodně nezaostává za mainstreamem, naopak nabízí příjemné detaily a rozhodně potěší roztodivnost měst a jednotek jednotlivých kolonií. Každá má svůj osobitý styl a rozhodně nejde o uniformní stavbičky načrtnuté na koleni. Vývojáři se navíc nevyhýbali jisté konzervativnosti a vzhled všech prvků působí příjemně uvěřitelně. Navrch si šestou Civilizaci zahrajete bez kousání i na slabších strojích.
Spějeme tedy ke konci poměrně vyčerpávající recenze (Civilizace si však kvůli svým rozměrům zaslouží pořádnou porci textu) a vyvstává důležitá otázka. Má Civlization: Beyond Earth cenu jak pro nováčky, tak pro zkušené Civilisty? Ano, má. Téměř dokonalá hratelnost, nové, neokoukané prostředí a především neskutečná trvanlivost činí ze hry ideální titul pro dlouhé zimní, letní, prostě jakékoliv večery a dny, díky obrovskému množství proměnných, které při hraní konfrontujete. Stále vás bude překvapovat, stále vás bude bavit. V porovnání s předchozím dílem je prakticky nemožné říct, jaký z duelu vychází lépe. Rozhodujícím faktorem bude asi váš vkus. Pokud je vám bližší historie, pořiďte pátou Civilization, pokud vás již omrzela, či jste člověk holdující spíš sci-fi, lepší tahovou strategii jen tak nenajdete.
Verdikt
Civilizaci výlet za hranici naší sluneční soustavy prospěl. Léty vybroušená hratelnost v kombinaci s novým prostředím a hrstkou nových prvků tvoří špičkový mix, který od absolutního hodnocení dělí jen špetka vad na kráse a ten prostý fakt, že se hra od svého předchůdce žádným opravdu výrazným způsobem neposunula. I přes to všechno perfektní zážitek.
