Darksiders 2 – Smrti neunikneš

Recenze z hraní PC verze.

První Darksiders překvapily. Nabídly poutavý mytologický příběh, řádně brutální atmosféru a velmi lákavou kombinaci akce a RPG. Pokračování tedy bylo jen otázkou času a to přichází jen dva roky po jedničce. Po Válce a jeho strastiplné cestě se tentokrát vžijeme do kůže bratra ve zbrani, jezdce jménem Smrt, a pokusíme se očistit pověst Války a navrátit lidstvu jeho svobodný život. Darksiders 2 jsou navíc pokračováním v přímém slova smyslu a dělají to, co druhý díl dělat má. Vše musí být větší, epičtější a prostě lepší.

Vzhůru do pekla

I když, vyloženě po příběhové stránce se o žádné terno nejedná a nikomu z příběhových kliček čelist nespadne. Jak již bylo nastíněno na začátku článku, hráč tentokrát bere do rukou osud jezdce jménem Smrt, který jako jediný nesouhlasí s rozsudkem jeho bratra Války. Ten, jak si hráči jedničky jistě pamatuji, byl obviněn z nastartování apokalypsy na Zemi a jedinou možností, jak spasit jeho duši z tisíciletého prokletí je najít Strom Života a vrátit lidstvo zpět do říše živých. Na první pohled se možná jedná o úkol jednoduchý, jakožto legendární jezdec Apokalypsy se však i vy řádně zapotíte.

Darksiders 2 přitom po několika hodinách nabírají slušného rozmachu. Po prvním pohledu na herní mapu může leckoho napadnout, že bude mít příběh po chvilce za sebou. Události však začínají nabírat rychlý spád a Smrt navštíví množství rozličných světů, místem zrodu tvořitelů všeho živého počínaje a podsvětím konče. Mezi tím si ještě odskočíte do ráje a na matičku Zemi, a když vezmete v úvahu, že je každá mapa přibližně stejně velká, vyjde vám slušná pěší tura. Ještěže máte pod sebou věrného oře a na rameni havrana jménem Prach (jak poetické), takže je cestování jedna radost. Havran vám v případě potíží ukáže cestu dál, kůň pak pomůže v boji a především rychleji přesprintuje dlouhé pláně. Zde hra velmi připomíná legendární Shadow of the Colossus, i když o něco temnější a dospělejší.

I přes velkou rozlehlost map totiž časem zjistíte, že se vlastně jedná o trochu širší příběhové koridory a srovnávat Darksiders 2 například s GTA by bylo pošetilé.

Ačkoliv se začátek může mnohým zdát lehce zpomalený, pozdější frenetické tempo vše vynahrazuje a především se nikdy nestane, že by se hráč vyloženě nudil. Skupinku nových postav brzy doplní staří známí a hned se lépe hraje. Kromě cca 12-ti hodinového příběhového sprintu jsou k mání nesčetné nepovinné úkoly, které celkovou herní dobou dokážou posunout až na 30 hodin čistého hraní, což je na podobný žánr úctyhodné. I přes velkou rozlehlost map totiž časem zjistíte, že se vlastně jedná o trochu širší příběhové koridory a srovnávat Darksiders 2 například s GTA by bylo stejně pošetilé, jako srovnávat dětské pískoviště s kočičím záchodem. Jistě, nějaká volnost tu je, ta je však přítomna spíše na to, aby hráč dal vůli fantazii a prozkoumával zákoutí mapy, kde jsou často schované truhly s poklady.

Od všeho trochu

Zkušený hráč už po pár hodinách objeví fakt, že je hra vlastně seznamem mnoha jiných her a prvků, které stejně jako v případě Sleeping Dogs dobře fungují. Rozličné světy, po kterých volně cestujete a plníte questy, připomínají systém cestování z Legend of Zelda. Akční souboje jako by z oka vypadly brutálním bitkám z God of War, naopak strom schopností a vylepšování postavy si Darksiders vypůjčily z některých MMO či RPG her. A jakmile Smrt vyskočí na plošinku, uvidíte starého známého Prince of Persia.

Když už vás začne nudit cestování na hřbetě, najednou se před vámi objeví dungeon. Když se unavíte řešením jednoduchých puzzlů, přijde řada na souboj.

Tím samozřejmě nemyslím, že je hra prachsprostým shlukem rozličných prvků z her, které kopíruje. Všechny aspekty jednoduše patří mezi špičky svých žánrů a dát je do uceleného a fungujícího celku dá zatraceně práci. Kluci z Vigil Games to však zvládli na jedničku, protože by se nedalo říci, že nějaká část hry výrazně zaostává. Časově jsou všechny oblasti dobře rozvržené. Když už vás začne nudit cestování na hřbetě, najednou se před vámi objeví dungeon. Když se unavíte řešením jednoduchých puzzlů, přijde řada na souboj. Ač se kosa otupí, je zase čas na prozkoumávání. Vše tu funguje se vším, a i když se rozhodně může stát, že vás některá část hry unaví více, než je třeba, nikdy to nezachází do absurdity a stereotypu.

Darksiders 2 navíc přidávají k fungujícím mechanismům jedničky několik osvěžujících novinek. Mapy jsou nyní větší, takže potěší možnost rychlocestování po dříve odhalených bodech. Vrací se upgrady zbraní, kde Smrt kombinuje dva druhy smrtících čepelí. Kromě duálních kos jsou totiž k mání rozličné variace obřích sekyr, kladiv a palcátů, které zastávají roli těžkotonážních zbraní. Ty můžete libovolně kombinovat s rychlými čepelemi a vytvářet tak svůj vlastní styl a komba, která se na sebe větví. Samozřejmostí je strom schopností, který dává přístup k těm více cool způsobům, jak někoho odpravit na onen svět (pokud se tam zrovna nenacházíte). Rozhodně ale neopovrhnete několika „učiteli“, kteří vám v nebezpečném světě ukážou nemálo bojových fint. Smrt ne totiž mnohem hbitější a rychlejší, než bratr Válka, což se projevuje nejen na plošinách, ale i v soubojích.

Pokud rádi berete situace do svých rukou, připravte se na řádně krvavý orchestr.

Strom schopností se nyní dělí na dvě části. V jedné upravujete postavu samotnou, druhá je odvedena vašim astrálním pomocníkům. Kromě vylepšování svých drtivých sil totiž můžete nově povolat na pomoc ghůly a havrany. Ti se vmísí do tuhých situací a především se nebudete cítit při bojích příliš samotní. Dívat se na zkázu zpovzdálí je vždycky příjemnější, nebo ne? Pokud ale rádi berete situace do svých rukou, připravte se na řádně krvavý orchestr. Především pokud se Smrt rozhodne ukázat svou pravou podobu, začíná ta pravá jatka. Mimo to je k dispozici několik unikátních předmětů, jako je vystřelovací rukavice, pistole a další, jejichž odhalování nechám na vás.

Vše potřebné v batohu

Pokračování přináší mimo vylepšení stávajících prvků jednu důležitou novinku. Tím je sbírání předmětů a vůbec větší možnosti úprav vašeho inventáře, než tomu bylo v jedničce. Hra se tak mnohem více blíží jiným hardcore RPG a MMO titulům, což rozhodně vítáme.

Veškeré vaše snažení totiž má nyní svůj cíl. Mnoho truhel a nepřátel po sobě zanechává mimo peněz také jiné předměty. Na hlavní postavu si můžete nově navěsit horní a dolní brnění, rukavice a boty. Každá tělní oblast má samozřejmě nespočet variací, což dává fanouškům možnost se pořádně vyřádit na vizáži Smrti a ukuchtit si jeho vzhled přesně podle svého. Každé brnění a každá rukavice má své unikátní vlastnosti a je tedy na vás, abyste si je hlídali a srovnávali. Po řádném oblečení a strčení dvou zbraní do kapes ještě nezapomeňte hodit na krk ochranný amulet, který vám dodá magickou moc navíc a hurá do boje. A pokud ne do boje, tak na ukryté stezky a do temných kobek, kde často naleznete velmi cenné předměty.

Když už mluvíme o boji, musím zmínit umělou inteligenci nepřátel. Ty se totiž povětšinou skládají z rozličných potvor a nemrtvých, takže tu vysokou inteligenci očekávat nemůžeme. Všechny boje se tedy svrhávají ve vaše umění včas uhnout útokům, které se valí ze všech stran a poté navázání bleskurychlého úderu do ledvin. I přes velký počet schopností a komb jsem bohužel zjistil, že lze prakticky všechny zápasy vyhrát uhýbáním a drcením rychlého útoku hezky dokolečka. Na druhou stranou je styl bojů na každém z vás, a pokud prahnete po strategii, můžete si ji dopřát. Jen nečekejte moc rozumnou odpověď ze strany zombíků.

Čestnou výjimkou jsou souboje s bossy, které jsou patřičně agresivní a nebezpeční. U nich je povětšinou třeba chvíli přemýšlet a hledat slabá místa, která pak rychle využijete pro jejich dodělání. Nejedná se tedy o žádnou revoluci, alespoň však před nás vývojáři neházejí neustále to samé.

Pohyblivý komiks

O zastaralosti enginu může kdekdo mluvit ledacos, pravda je ale taková, že mají Darksiders 2 neopakovatelný výtvarný styl. Tím je nasáklý každý pixel, takže trochu neostré textury a občasné bugy vůbec nevadí. Druhý díl je totiž, stejně jako jednička, právě tou hrou, kde nejvíce jde o atmosféru a vizuální pojetí, než čisté krásy grafického enginu. Vigil Games opravdu odvedli lví kus práce, díky čemuž navštívíte živoucí mytologický svět plný šílených kreací, různorodých světů, perfektně vymodelovaných stvůr a nádherných scenérií. Veškeré prvky, od postav až po prostředí a jednotlivé předměty, byly vytvářeny s velkou péčí a často si hráč připadá, jako kdyby hrál oživlý komiks. Čas od času naskakující textury a viditelná zastaralost enginu tu tedy opravdu nehrají žádnou roli a hra vás bezezbytku pohltí.

Hudba se vždy mění dle situace a instrumentální soundtrack se může řadit k tomu vůbec nejlepšímu, co podobné žánry nabízí.

Ruku v ruce jde i zvuková stránka, která vizuálu v ničím neustupuje. Hlas hlavní postavě, jezdci jménem Smrt, propůjčil skvělý a ledově klidný Michael Wincott a špatně na tom nejsou ani ostatní příběhové postavy, jež dotváří tento bizarní a občas mrazivě strašidelný svět. Kapitolou samou pro sebe je hudební doprovod, který je nejen dynamický, ale také perfektně zasazený do atmosféry. Hudba se vždy mění dle situace a instrumentální soundtrack se může řadit k tomu vůbec nejlepšímu, co podobné žánry nabízí (pro mě zatím stále vede série Assassin’s Creed). Až uslyšíte jemné chorály při cestě údolím smrti, prostě vás zamrazí.

Smrti neunikneš

Darksiders 2 je hra, která zcela dostála očekávání. Vrátila zpět všechny prvky, díky kterým jsme si oblíbili předchůdce, a navrch přidala několik inovací, jež skvěle zapadají do univerza. Občas se ale zdá, že se tvůrci snažili uhrát až příliš bezpečnou remízu a vůbec se nesnažili přinést něco unikátního či revolučního. To s sebou samozřejmě nosí určité riziko nezdaru, jak už ale dokázalo mnoho konkurenčních titulů, riziko se občas zatraceně vyplácí. Takto jsme dostali ke konci prázdnin „jen“ precizní a po všech stránkách kvalitní akční RPG, které skvěle poslouží svému účelu. Žádné překvapení ale ve svých útrobách neskrývá.