Digital Foundry přináší podrobný rozbor.
Do vydání konzole PlayStation 5 Pro zbývá přibližně měsíc, už nyní si ale Oliver Mackenzie z Digital Foundry mohl vyzkoušet remaster The Last of Us Part II ve vylepšené verzi. Rozdíly zde nejsou zdaleka tak velké, jako například u F1 24 či Final Fantasy VII Rebirth, ale na druhou stranu větší, než by se mohlo zdát z prezentace Marka Cernyho.
Studio Naughty Dog se rozhodlo do hry přidat úplně nový režim, jednoduše pojmenovaný „Pro“, který doplňuje dosavadní dvojici Performance a Fidelity. Ty jsou na PS5 Pro stále k dispozici, ale minimálně starý režim výkonu prakticky pozbyl významu. Na papíře jsou přitom rozdíly mezi starým Performance režimem a Pro režimem minimální, oba se interně renderují ve 1440p s upscalem do 4K, a to při 60 FPS. Jenže zatímco PS5 verze se spoléhala na klasický TAAU upscaling, PS5 Pro verze používá technologii PSSR přímo od Sony.
A právě díky tomu jsou nakonec rozdíly v kvalitě obrazu markantní. Stejně jako v FF7 Rebirth jsou textury mnohem detailnější a objekty ostřejší, výrazně lepší je také vegetace. Stejně tak už obraz tolik neproblikává, jinými slovy je zde výrazně méně aliasingu.
Ještě zajímavější je porovnání s Fidelity režimem, který se renderuje v nativním 4K při 30 FPS. I přes výrazně nižší interní rozlišení totiž Pro režim dokáže vypadat lépe, co se týče detailů textur, objektů a vegetace. Na druhou stranu má Fidelity režim stabilnější obraz, PSSR se přece jenom nedokáže vypořádat s veškerým aliasingem a shimmeringem.
Je to každopádně po FF7 Rebirth už druhá hra, kde se ukazuje, že PSSR dokáže vytvořit obraz minimálně srovnatelný, po stránce detailů dokonce lepší než nativní 4K s TAA. To poukazuje nejenom na kvalitu technologie PSSR jako takové, ale také značné problémy právě klasického temporálního anti-aliasingu, který se na konzolích v nativním rozlišení používá. Bylo by zajímavé, kdyby Sony umožnila použít PSSR také v nativním rozlišení pouze coby anti-aliasing, podobně jako to na PC umožňuje DLSS (coby DLAA), ale také FSR a XeSS.
A když už je řeč o konkurenčních upscalovacích technologiích, také s nimi Mackenzie PSSR porovnal. Protože TLOU2 zatím na PC není, použil k tomu remake TLOU1, takže srovnání není úplně 1:1, ale obě hry vypadají velice podobně. Výsledek je prakticky podle očekávání, PSSR nabízí mnohem stabilnější obraz než FSR, které trpí na výrazný aliasing a shimmering.
Tak stabilní jako DLSS není, na druhou stranu je ale třeba dodat, že je PSSR stále relativně na začátku svého vývoje. Nvidii trvalo několik let, než se jí povedlo DLSS dostat na takovou úroveň, kde je dnes, takže i u technologie od Sony se dá očekávat, že bude postupně vylepšována.
Na závěr si Mackenzie nechal frame rate, kde prakticky není co řešit. Hra běžela velmi dobře už na základní PS5, a také v Pro režimu na PS5 Pro můžete očekávat stabilních 60 FPS. Režimy se 120 Hz a VRR si zatím Digital Foundry vyzkoušet nemohlo, tam by se rozdíly ve výkonu konzolí promítly více.
