Stará hratelnost v novém kabátku s důrazem na příběhové vyprávění a se značnými odkazy na minulost.
Rockstar dovolil hrstce vyvolených zahrát si připravovaný třetí díl Maxe Payna a tak se nyní můžeme společně kouknout, jak hra vlastně vypadá. Podle prvních ohlasů se máme těšit na povedené vyprávění příběhu a pár oldschoolových mechanik, které do hry přinášejí závan starých časů.
Následující text může obsahovat spoilery!
Střední Amerika a neutišená minulost v New Yorku
Prezentovaný úsek hry se odehrává ve třetí kapitole a mapuje Maxův odchod z New Yorku do brazilského Sao Paula. Tam Max působí jako bezpečnostní konzultant jednoho bohatého průmyslníka a dobře tipujete, že zrovna dvakrát kancelářská práce to nebude.
Pohledná manželka zaměstnavatele totiž byla unesena a samozřejmě je na Maxovi, aby si se situací poradil. Po chvíli tak přichází na řadu výměna manželky za tučný obnos peněz na fotbalovém stadionu, který je kompletně ponořen do tmy. Proč vám ale tohle všechno prozrazujeme?
Jednoduše jsme vám chtěli dokázat, že zase tak moc se v sérii nezměnilo a i třetí díl půjde ve šlépějích předchůdců. Ještě jsme totiž nezmínili, že celá výměna se tak trošku zvrtne a následovat budou již tradiční jatka ve stylu Maxe Payna, tedy i s kupou nepostradatelných zpomalovaček.
Příběh bude kombinovat hned dvě období. Mezi akčněji laděným příběhem z prostředí brazilského Sao Paula je vložena daleko vážnější příběhová linka odehrávající se v New Yorku.
Filmové vyprávění a atmosférické lokace
Atmosféra je zde budována hned několika způsoby a hra vás rozhodně pohltí hned v prvních sekundách. Za prvé si tvůrci opravdu vyhráli s lokacemi a na první pohled v nich poznáte jistou osobnost. Doslova z okolních textur cítíte sálající příběh. Dokonce i fotbalový stadion je místem mnoha tváří a z přestřelky na zeleném trávníku budete mít úplně jiný pocit, než z následného prodírání se jeho útrobami.
Daleko důležitější jsou ale příběhové cut-scény, které se nebojí si značně půjčovat z oblasti filmového průmyslu. Neustále se tak mění úhly kamery, záběry místy lehce zrní, nechybí filmové titulky a profesionální dabing jen celou podívanou podtrhuje. Příběhové filmečky působí stylovým a hlavně osobitým dojmem, jenž jen tak za něco nezaměníte. Lidé co hru hráli, dokonce mluví o reálném komiksu a pravdou skutečně je, že jakýsi lehce komiksovější nádech jde v pozadí cítit.
Cut-scény věrně kopírují hollywoodské filmy a vůbec celkový styl vyprávění značně hraje na efekt.
Tím co však udělalo tuhle sérii slavnou, jsou všemožné zpomalené a nesmírně efektní scény. I těch se vám v třetím dílu dostane maximum a za všechny můžeme jmenovat například Maxovo postřelení. Nejen, že se automaticky zpustí efektní zpomalený záběr, ale následně se celý obraz lehce rozostří a evokuje tak Maxovu bolest. Abyste pak mohli pokračovat, musíte najít prášky proti bolesti, které se nacházejí v místnosti opodál. Do plné kondice ale Maxe dostane pouze a jedině lékárnička.
Autoři si nesmírně vyhráli i s animacemi, které věrně reflektují pohyb postřeleného člověka. Max se opírá o stěny, neustále klopýtá a spolu se zvukovou stránkou dělají podobné okamžiky z téhle hry skutečně nezapomenutelný zážitek, který mnohdy lehce hraničí s realitou.
Zabíjet se musí hlavně efektně
Atmosféru starších dílů ale nepřipomíná jen styl a techniky s nimiž je celý příběh vyprávěn, ale i samotné herní mechaniky. Třeba taková střelba má hned tři módy. První dva hráči po celou dobu hraní pomáhají automatickým mířením. Daleko větší výzvou v duchu minulých dílů je ale třetí možnost, kde už se musíte spolehnout jen sami na sebe. Ano, skórovat headshotem je o poznání těžší, ale za ten pocit to rozhodně stojí!
Ostatně samotná hra rozhodně nevypadá, že by se s někým chtěla mazlit. Je zde zastávána filozofie pokud někoho zabít, tak hlavně stylově! Hráč tak má k dispozici hned několik mechanik sloužících k efektní eliminaci nepřátel. Třeba takové ikonické zpomalení času a střelba ve skoku je opravdu odzbrojující. Nováčci možná budou mít ze začátku trošku problémy, ale po chvíli přejde tento systém každému do krve. V otevřených prostorách pak budete kralovat a vytváření efektních scén hodných hollywoodských přestřelek už nikdy nebude problém.
Tvrdé střety a žádné automatické léčení
Ono pořádný arzenál zbraní a schopností bude opravdu potřeba. Rockstar totiž vyrukuje s novou AI, která se sama přizpůsobuje situacím a je založena na reálných předpokladech. Během výše zmíněné mise se tak střetnete s elitními vojáky, kteří jsou skvěle trénovaní a boj s nimi podle toho vypadá. Nestále vás obcházejí, využívají krycí palbu a určitě jen tak nazdařbůh nevykukují. Oproti tomu přestřelka někde na vrakovišti s pouličními grázly bude mít zcela jiný průběh a od podobných protivníků nemůžete očekávat to samé, co od roky cvičených profesionálů.
Trošku nezvyklá je absence automatického léčení. Tady se hraje ještě se starými dobrými lékárničkami.
I přesto však nebude žádný boj procházkou růžovou zahradou. Max Payne 3 totiž zcela postrádá systém automatického léčení. Dneska sice žádný standard, ale skvěle to dotváří oldschoolový šmrnc, který si sebou hra nese. Maxe jednoduše nelze hrát jako klasickou střílečku, což si prozatím všichni pochvalují.
Zdařilá směska?
Pomalu se zase vracíme na začátku zmíněné záchraně unesené manželky. Jelikož je hra koridorovou střílečkou, museli autoři přinést rozmanitou herní náplň trošku jinak, než v případě GTA a jeho otevřeného světa. Stereotypu se nedostává především díky neustálému střídání prostředí a hlavně rolí. Jednou skáčete do místnosti oknem a celou jí v bullet timu vystřílíte a jindy zase kryjete parťáka sniperkou. Pořád se navíc bavíme pouze o jedné misi. Už se tedy nemůžeme dočkat, až zjistíme, co se na nás chystá dále.
Celkově si z Maxe prozatím můžeme odnést dva poznatky. Za prvé se hra bude soustředit na příběh, který bude kombinovat akčnější pasáže v Jižní Americe a na psychiku hrající ponuré momenty odehrávající se v New Yorku. Obzvláště velký důraz je pak kladen na samotné vyprávění a budování atmosféry snad všemi dostupnými prostředky a taktéž na rozmanitost herní náplně a rozbíjení pocitu koridorovosti.
Na hře se jen těžko hledají zápory a všichni novináři byli nadšeni z toho, jakým způsobem v Rockstaru zamezili stereotypu a vypořádali se s koridorovým herním světem.
Za druhé pak hra zdařile kombinuje moderní střílečku s lehce zastaralejšími principy, které však do celkového koloritu hry skvěle pasují a jen jí dodávají na unikátnosti. Nakonec si vlastně zatím nikdo na nic nestěžoval a ani my nemůžeme říci, že by se nám něco vyloženě nelíbilo.
Zdroj: CVG, IGN, Destructoid
