Dojmy z multiplayerové bety Crysis 3

Ačkoliv se multiplayer Crysis 2 z počátku vyvíjel velmi slibně, nakonec jsem z něj byl neskutečným způsobem zklamaný. Nevyvážená hratelnost, absence jakékoliv originality, okaté kopírování herních principů ostatních multiplayerových titulů, to všechno mě dokázalo rozčílit, unudit během pár chvil, ale především vzpomínat na zlaté časy s Crysis Wars. Proto jsem otevřenou betaverzi zapínal s velkou nedůvěrou, zvlášť když mě kdovíjak nepřesvědčila ani alpha verze. Ale musím říct, že tentokrát takové zklamání rozhodně nenastalo.

Návrat starého módu

Začnu tím méně překvapivým a novátorským, a to módem Crash Site, jedním ze dvou herních módů, které beta nabízí. V tomto případě se jedná prakticky o to samé, s čím jste se mohli setkat v Crysis 2. Dva týmy, všichni hráči napasovaní v nanosuitech poskytujících neviditelnost a větší odolnost proti kulkám, a nad hlavami všech kroužící mimozemská loď, která jednou za čas pustí na zem speciální modul, který je třeba udržet co nejdéle. Což s sebou samozřejmě nese nutnost držet nepřítele od modulu co nejdál. Základ tohoto módu se od časů Crysis 2 nijak zvlášť nezměnil. Pořád tak nabízí poměrně chaotickou hratelnost plnou krvavých přestřelek, zákeřných přepadů a deště granátů. Pořád se navíc celý mód až moc podobá třeba headquarters v Call of Duty.

Na můj vkus je tento mód stále až moc chaotický a nevyvážený. Nejspíš za to mohou zbraně. Stále tu máme pět přednastavených tříd a pět tříd, které si můžete libovolně upravit (ty se vám i tentokrát odemknou na levelu 5, kterého lze dosáhnout poměrně rychle). Problém ale je, že alespoň z počátku se zbraně ve vaší vlastní třídě nemohou ani náhodou rovnat přednastaveným kvérům, které disponují různými druhy příslušenství, takže často jenom zíráte, jak vás ten šmejd mohl jednou jedinou ranou zabít, když jste do něj vystříleli celý zásobník. Na prvních deseti levelech, které beta nabízí, je tak velmi citelný nepoměr mezi přednastavenými classami a možnostmi vlastních tříd, které má smysl používat snad jen kvůli vidině odemykání různého příslušenství.

Od předešlého dílu ale přeci jen pár změn nastalo. Jedna z nich je možnost utrhnout ze spadlého modulu kus vnějšího obalu a použít ho jako štít. Zní to jako prkotina, ale tato možnost hratelnost dost zajímavým způsobem oživuje, především díky faktu, že až vás štít omrzí, můžete ho vší silou mrštit po dotěrném protivníkovi, kterému ani nanosuit nepomůže. Ve chvíli přesného zásahu se nejednou dostaví pocit zadostiučinění. Další novinkou je přítomnost obřího mechanoida z řad mimozemských Cephů, Pingera, kterého může jeden z hráčů ovládat. Ačkoliv může Pinger průběh zápasu dost ovlivnit, nejde tak úplně o stroj na smrt, který by během pár vteřin vystřílel celý nepřátelský tým. Celkově se jedná o slušně vyvážený herní prvek, který může působit přehnaně, ale přitom hru až tak ovlivnit nemusí.

Lovec versus kořist

Kromě klasického Crash Site nabízí beta Crysis 3 i zcela nový mód Hunter. V tomto případě jsem opravdu nadšen. Základ módu spočívá v tom, že se většina hráčů na serveru ujme role klasických vojáků z řad Cellu (bez nanosuitu), kteří mají na výběr mezi třemi přednastavenými třídami pojmenovanými Ranger, Sniper a Close-Quarters. Ty se liší především podle hlavní zbraně, Ranger tak nabízí SMG, Sniper pušku a třída Close-Quarters brokovnici. Dva hráči se přitom po startu hry ujmou role Hunterů, kteří disponují permanentní neviditelností a lukem. Cílem obyčejných vojáků je přitom přežít co nejdéle, cílem Hunterů zase všechny protivníky co nejrychleji postřílet.

To všechno během pěti kol, každé omezené časovým limitem dvou minut. Obě strany přitom nabízejí neskutečné napětí. V roli vojáků Cellu máte totiž k dispozici především EMP, které na krátký čas vyřadí neviditelnost Hunterů. Kromě toho je určitě užitečný i perk (ani ty tentokrát nechybí), díky němuž vám v blízkosti Huntera začnou červeně blikat okraje minimapy a uslyšíte i specifický zvuk. V tu chvíli není až takový problém neopatrného Huntera vlastnoručně odprásknout, jejich neviditelnost koneckonců není stoprocentní. V takovém případě se dostaví nejen vítané zkušenostní body navíc, ale také skvělý pocit, že králík dokázal uštknout kobru.

Role Huntera však dokáže být stejně uspokojující. S lukem může člověk zažít neskutečnou zábavu (pokud se nesetkáte s lagy), jedná se opravdu o skvělé oživení. Zvlášť když se každý nepřítel, kterého vy nebo kolega sestřelíte, po smrti taktéž stane Hunter. S tím se pojí jedna velmi zajímavá věc. Čím déle jsou hráči v roli obyčejných vojáků naživu, tím více dostávají zkušenostních bodů, takže pokud se vám nedaří nebo zcela prohrajete, může vás alespoň těšit, že jste napomohli levelování ostatních hráčů na serveru. To mimo jiné znamená, že pokud zrovna nejste v roli Huntera, můžete získávat zkušenosti bez jakéhokoliv zabíjení. Stačí prostě přežívat.

Přežívání ale občas není až tak snadné, aspoň pro vaše nervy. Někteří spoluhráči totiž dost často nepřemýšlí, myslí si, že když se schovají na frekventovaná místa, třeba do potrubí (kam každý vyrazí lovit jako první), nikdo je tam přece nenajde. Občas jsem začal dost nadávat v okamžiku, kdy jsem viděl, jak dostali šípem do hlavy. Mimo jiné se mi ale také stalo, že jsem jako poslední přeživší dostal šípem do zadku vteřinu před koncem kola. Skvělý okamžik, vážně. A jak hrdinský a čestný. Za zmínku také stojí přítomnost cut-scén na začátku každé hry, která se liší podle toho, zda jste přiděleni k Hunterům nebo k Cellu. Z počátku se jedná o vítané oživení, ale postupem času začnou cut-scény spíš otravovat. Jsou totiž stále stejné.

Na letišti a v muzeu

Kromě dvou herních módů nabízí beta Crysisu 3 i dvě mapy, na nichž se oba módy odehrávají. První z nich je Museum, se kterým se bylo možné setkat už v alpha verzi. Název mluví za vše, mapa se odehrává v ruinách muzea, které je navíc částečně zatopené vodou a samozřejmě pohlcené džunglí. Aspoň z počátku je velká zábava skákat po větvích několika stromů mezi ruinami a cachtat se v říčce v přízemí muzea. Druhá mapa, Airport, je stejně všeříkající. Správně, odehrává se v ruinách letiště, kde nechybí vraky letadel ani vysoká tráva. Každopádně, ani u jedné mapy si nemohu stěžovat na rozlohu, špatný design nebo nudné prostředí. Naopak. Právě prostředí nejlépe ukazuje síly CryEnginu 3. A že je i tentokrát na co koukat.

Moje PC, mezi jehož vnitřnostmi najdeme Core i5 3350P s 3,1 GHz, 8 GB RAM a Geforce GTX 660 s pamětí 2 GB, rozjelo betu Crysis 3 bez nejmenšího problému a sebemenšího poklesu FPS na high nastavení v rozlišení 1650x1080 a s prakticky libovolným nastavením antialiasingu. Při nastavení very high už ve vypjatých situacích začínají snímky za vteřinu nepříjemně klesat. High ale bohatě stačí, hra stejně vypadá fantasticky. Voda, prostředí, světelné paprsky, vegetace, vše vypadá prostě skvěle. Ostatně co jiného čekat od CryEnginu. Moc rád bych se s vámi podělil o screenshoty, ale beta se mým pokusům o típání screenshotů (i o zobrazení FPS) úspěšně brání.

Jedna věc mě ale přeci jen štve. Nutnost grafické karty podporující DirectX 11. Já osobně s tím nemám problém, ale i tak tento fakt považuji za naprostou absurditu a neslýchanou aroganci. Jasně, pokrok musí jít kupředu, ale až tak? Musí to jít takhle násilnou cestou? Kvalitní hra by se podle mě měla prezentovat především skvělou hratelností, ne bezdůvodnou nutností DirectX 11. Tímhle jste, pánové a dámy v Cryteku, u mě hluboce klesli. A věřím že nejen u mě.

I tak jsem se ale u betaverze slušně zabavil. Spousta věcí sice zůstala beze změny (mimo jiné i melee boj nebo systém killstreaků, taktéž nápadně podobný starším dílům jisté válečné série), nechybí ani obdoba prestige módu, díky němuž můžete získat luk jako běžnou zbraň, stejně tak mohl Crytek více zapracovat na inovacích v módu Crash Site, ale aspoň v betě vše vynahradí mód Hunter, který považuji za skvělé oživení a velmi originální herní mód. Nezklamala ani grafika. Pokud tedy máte dost silné PC (nebo konzoli), určitě betu Crysis 3 vyzkoušejte. Možná se nesetkáte s tou nejvíc revoluční FPS v historii, ale bavit byste se určitě měli. Zvlášť s lukem v módu Hunter.