Hollow Knight - cesta rytíře v šedivé zbroji

Japonská série Dark Souls se za poslední léta stala symbolem her, které k sobě hráče svou přístupností rozhodně nelákají. Dohrát jednotlivé díly této trilogie bez smrti je takřka nemožné. Její duchovní následovníci jdou v tomto směru ve stopách svého kultovního vzoru. V naší dnešní recenzi se podíváme na první výraznější projekt nezávislého vývojářského týmu Cherry, jenž se do světa snaží prorazit se svou temně laděnou 2D plošinovkou Hollow Knight, která se podobně jako řada jiných pokouší jít ve šlépějích legendární nervy drásající značky. Jistá dávka nepřístupnosti je na tomto titulu patrná na první pohled, bude mu však stačit k tomu, aby zaujal širší publikům a nezapadl mezi ostatní méně vydařená kousky?

Do hlubin a ještě dál

Malé městečko Dirtmouth po celá staletí prosperovalo z obchodu s tajemným podzemním královstvím, které bralo z povrchu suroviny nezbytné pro svůj chod. Nyní se však situace změnila. Přepravní tunely zejí prázdnotou a místo zdravého obchodního ruchu je všude slyšet jen zlovolné ticho, které láká nevinné obyvatele nevelké metropole do hlubin země.

V okamžiku vašeho příjezdu do města je nevelká osada téměř prázdná. Její centrum obývá již jen osamělý stařec, který vás v úvodním rozhovoru informuje o tom, že většina jeho sousedů se vydala do nedaleké studny a už se nikdy nevrátila. Vy se jakožto odvážný rek nyní musíte vrhnout do hlubin a najít zlo, které nebohou vesnici sužuje.

Děj je v Hollow Knight prezentován podobně jako v sérii Dark Souls. Na vaší cestě narážíte na rozličně smýšlející charaktery, které vám vyprávějí o svých osudech a dění v herním světě. Každá postava tu má svůj specifický příběh. Osobně jsem byl nejvíce zaujat životem roztomilého broučka, který si při své práci broukal velmi chytlavou píseň.

Příběh tu jako celek není ztvárněn vůbec špatně. Dle mého mu ale schází větší intenzita emotivně laděných momentů či výrazných chvil. Hollow Knight v tomto směru cílí hlavně na starší publikum, které je schopné pojmout i náročněji pochopitelné okamžiky. Pokud bych toto dílo po této stránce srovnal například s Ori and the Blind Forest, pravděpodobně by pohořelo.

Nekonečný labyrint

Po vstupu do městské studny se před vámi otevře gigantická spleť různě provázaných chodeb, ve kterých se minimálně v počátečních fázích hry nebudete za žádných okolností plně orientovat. Na vaší cestě zavítáte na rozsáhlá hmyzí pohřebiště, do časem zapomenutých ruin, opuštěných vesnic, zasmrádlých stok a gigantických temnotou zalitých měst, ve kterých vás nic dobrého nečeká.

Bez mapy se v nově objevených lokacích budete ztrácet v jednom kuse. S problematickou orientací vám po určité době v každé úrovni pomůže kartograf, který vám za malý obnos nakreslí mapu určité části tunelů. Základní náčrtek budete pák následně za pomoci nakoupených kreslících potřeb a samolepek zdokonalovat a rozšiřovat o nové strategicky důležité pozice.

Návrh úrovní jako takový je dle mého názoru na velmi vysoké úrovni, každá lokace vám nabídne slušné spektrum tajných chodem, málo přístupných pasáží a špatně vypátratelných zkratek. Mimoto v nich vždy naleznete nové po obchodu toužící postavy a hmyzí drožku, která vás dokáže velmi rychle přepravit mezi jednotlivými body podzemní říše.

Zadarmo ani cvrček nehraje

Za otevření nových stanic budete muset ve většině případů zaplatit nemalou sumičku. Nic tu není zadarmo. Za všechny nabízené služby musíte zaplatit rudnou měnou, která vám padá z umírajících nepřátel a těžitelných rudných žil. Získat jí můžete také za pomoc uvězněným housenkám, které vás za své osvobození vždy bohatě odmění.

Získaná měna vám, krom nových stanic, otevře také nadité vaky městských kupců. S jejich pomocí můžete vylepšit svého hrdinu v mnoha rozličných směrech. Za nemalý obnos máte možnost zefektivnit svou zbraň, odolnost, rychlost a sílu vašeho útoku při určitých situacích. Vedle nových vylepšení za ní kupujete také pro postup nezbytné prvky, které vám otevírají dosud nenavštívené lokace.

Systém měny a jejího využití není navržen zle. Minimálně v prvních fázích hry člověku její sběr nepřijde nikterak špatný. V pozdějších etapách se ale musíte kvůli získání určitých předmětů uchýlit k opakovanému lovu hodnotnějších nepřátel, což mi moc nesedlo. Přítomnost grindu mi v této hře sedí jen do jisté míry, jeho minimalizace by dle mého názoru nebyla vůbec na škodu.

Smrtí to nekončí

V potemnělých tunelech pod Dirtmouthem narazíte na pestrou škálu nepřátel. Do cesty se vám postaví monstrózní chrobáci, rychlé kudlanky, agresivní sršni a krystaly vyzbrojené světlušky, které vás za pomoci svých krystalických výrůstků ostřelují ze slušné vzdálenosti. Vedle obyčejných protivníků tu máme také bosse. Ty vám často dají slušně zabrat.

Střety s nepřáteli pro vás nemusí vždy dopadnout nejlépe. Občas se vám stane, že přeceníte své síly a skonáte. Smrt je tu ztvárněna obdobně jako v Dark Souls. Po pádu po vás zůstane temná duše, kterou musíte eliminovat. Pokud se vám nepovede porazit vaše zlé dvojče, všechny nabrané penízky propadají královské pokladně.

Aspekt temné duše, která se odděluje při smrti od těla, se mi líbí jen do jisté míry. Samotný prvek nefunguje mimo souboje s bossy nikterak špatně. Problém nastává při střetu s většími záporáky, které většinou neporazíte na jeden zátah. Pokud v průběhu střetu skonáte, musíte vždy počítat s tím, že při příštím pokusu budete muset, krom gigantického monstra, zdolat také vaše temnotu šířící já.

Oblíbený postup

Zdolání většího monstra vám většinou, krom penízků, dá také přístup k novým schopnostem a pasivním vylepšením. Odměnou za dorážku záludného bosse může být kupříkladu schopnost prorážet slabší zdi, neřízený let nebo magický plamen, se kterým dokážete likvidovat protivníky na dálku. Dovednosti získané touto cestou vám vždy umožní zdolat specifické překážky, které jsou až do momentu skonu netvora nepřekonatelné.

„Projekt australského studia Team Cherry mě nadchl primárně svou nepřístupností, kvalitou příběhu, povedeným návrhem jednotlivých úrovní, zajímavým vykreslením herních postav a perfektním audiovizuálem.“

Podobný systém postupu nalezneme kupříkladu i v oblíbené 2D plošinovce Ori and the Blind Forest, ve které je tento herní prvek zpracován hodně povedeně. Hollow Knight v tomto směru za svým příbuzným nezaostává a do jisté míry jej možná i v jistém ohledu předčí. Za sebe tento aspekt považuji za zásadní tahoun celého díla. Bez kvalitního sledu událostí by to totiž nešlo.

Z technického hlediska je Hollow Knight takřka bezproblémový. S propady snímků jsem se při hraní setkal jen v minimálním měřítku. Problémy mi dělalo snad jen ovládání, které nepodporovalo jinak v menu normálně fungující myš. Absence mechanického hlodavce mi znepříjemnila celkový zážitek z hraní, jenž byl díky perfektnímu audiovizuálu veskrze pozitivního rázu.

Nic neodpouštějící hopsačka

2D plošinovka Hollow Knight je krásným příkladem toho, že i nezávislé hry dokáží s nízkým rozpočtem prorazit mezi výrazněji lépe financovaná díla. Projekt australského studia Team Cherry mě nadchl primárně svou nepřístupností, kvalitou příběhu, povedeným návrhem jednotlivých úrovní, zajímavým vykreslením herních postav a perfektním audiovizuálem. Jeho průchod mi namísto bugů kazila absence podpory myši, občasná nutnost grindu a nepříliš dobře zpracovaný prvek temné duše.

Za sebe bych osobitou prvotinu australského nezávislého studia Team Cherry doporučil primárně milovníkům náročnějších titulů, kterým nevadí stabilní dávka nikterak příjemných úmrtí. Jestli mezi tuto hráčskou obec nepatříte a náročnost není vašim nejlepším přítelem, hře se raději vyhněte hodně velkým obloukem.