Hunted: Demon’s Forge – na skřety ve dvou

Opravdu dobrých fantasy rubaček je na trhu jako šafránu. Je těžké vymyslet svět, který všichni neoznačí za automatický klon Pána Prstenů, Dragon Age či dalších podobných titulů. Jistě, akční adventura není RPG, podobné prostředí ale dělá hodně a člověk má najednou pocit, že hraje stejnou hru pořád dokola. Hunted ale naštěstí staví na něčem trochu jiném.

S kámošem do nepohody

Základní premisou celého titulu je kooperace. Pokud jste si někdy říkali, že by bylo fajn podstoupit dobrodružnou pouť s kamarádem a nakopat pravěkému zlu sedací soupravu, Hunted vám nabídne přesně to. Vžijete se do kůže buď sličné elfky E’lary, která to zákonitě umí s lukem a má oblibu v odstřelování na dálku, nebo nabušeného válečníka Caddoca, jenž pro změnu preferuje jít do toho hezky osobně a svou oběť rozdrtit. Spolu tak tvoří ideální kombo mariňáků, kteří si podrží nepřátele od těla. V případě, že pak kamaráda vedle sebe nemáte, hru si užijete i sami s kolegou ovládaným AI. Po celé hře jsou totiž roztroušeny orby, díky nimž si můžete dle libosti prohazovat postavy.

Příběh se pasuje do klasické béčkové fantasy oblasti, kdy dva zdatní válečníci potkají divnou ženštinu, která jim napovídá pohádku o pravěkém zlu, které se valí na svět Kala Moor a o tom, že je klíč k vítězství schován právě v rukou naší dvojice a síle smrti, kterou nám propůjčí. Nic, co bychom už neviděli, příběh ale poskytuje hlavně základ pro kooperační hody, které tu hrají prim. U vtipných narážek a peprných komentářů ústřední dvojice na účet jejich váhy, věku či bojového umění to jen začíná. Ta pravá pastva pro oči přichází, až když začnete bojovat s ohledem na parťáka.

I přesto, že má každý zbraně na blízko a na dálku, zaměření každého je více než jasné. E’lara tak většinou podává taktickou výhodu a z vyvýšené pozice ostřeluje území, po kterém se prohání Caddoc a všechny válcuje palicí, sekerou nebo mečem. Pokud se vám náhodou někdo dostane na tělo, můžete vytasit meč a štít a vysvětlit mu vše ručně, v případě elfky to ale nemá zdaleka takovou razanci. Základní premisu jsme tedy pochopili – takticky spolupracovat a snažit se využít silných stránek své postavy. Hunted jde ale mnohem dál.

Mečem do páteře, nebo snad uškvařit?

Věrný meč, luk, kuši a štíty máte na sobě neustále a je jen na vás, co v jaké situaci využijete. Počas hry narazíte na nespočet zbrojních stojanů, kde naleznete pro změnu nové zbraně, které po vzoru RPG titulů srovnáte a vyberete pro sebe ten nejvhodnější. V truhlách mimo zbraní a zlata najdete i části brnění, díky čemuž vzhled postav neomrzí po hodině hraní.

Podstatným zásahem do herních mechanismů je využití magie. Ta je aplikována jak na zbraně, kterým propůjčuje dodatečnou průraznost, tak na samotné postavy a jejich schopnosti. Každá z postav má unikátní sadu, takže např. E’lara si potrpí na vybuchující a průrazné šípy nebo škvaření blesky, zatímco Caddoc rád zapíná zuřivý mód či jednoduše zabuší do země a naruší nepřátelům na chvíli gravitaci. Asi jste již pochopili, že se vše dá kombinovat a v případě inteligentního parťáka na gauči se dají vykouzlit opravdu skvostné souboje. Caddoc všechny vyhodí do vzduchu, E’lara je počechrá sprškou šípů, případně je uvede do stáze a Caddoc už přiběhne a žni dokončí. Kombinací je nespočet a vše závisí na vybraných schopnostech. Navíc se vám na pouti postaví mnoho druhů nepřátel, někteří z nich vás budou štvát nejen odolným brněním, ale také magickými schopnostmi. Bojujte s rozmyslem.

Každá libůstka ale něco stojí a zde musíte nejen sbírat magické talismany, za které si schopnosti kupujete, ale také vyhledávat lektvary se zdravím a manou. Ano, Hunted díkybohu nenásleduje moderní trend automatického uzdravování a když už vám někdo vrazí čepel do kotníku, zdraví se vám nevrátí. Musíte tak neustále kontrolovat stéblo života a umět manipulovat jak se zdravím, tak manou. Díky tomuto systému jsem si nostalgicky zavzpomínal na stařičké rubačky (Diabla nevyjímaje), kde se člověk vlastně musel snažit, aby se někam dostal. Díky alespoň za to.

Tady už jsem byl. Nebo ne?

Jestli má Hunted nějaký velký nedostatek, je to variabilita prostředí, respektive její nedostatek. Atmosféra fantasy eposu je rozhodně cítit, a ačkoliv nemá natolik megalománský rozmach, jako již zmiňovaný Pán Prstenů, elfka je dostatečně elegantní a skřeti dostatečně brutální, abyste jim bez problémů uvěřili. Prolog, který musíte ze začátku absolvovat, navíc ukazuje některá vskutku překrásná místa a o to více bolí zbytek hry, kde téměř nevylezeme z hnědé a šedé barvy. Unreal engine třetí generace umí stále hodně, což dokazuje nedávný hit Bulletstorm, nechápeme tedy, proč nemohli autoři do fantasy dobrodružství zařadit některé epické scenérie, které k podobným žánrům neodmyslitelně patří. Ne, kdepak, my se musíme spoře oděnou elfkou prodírat kobkami, dungeony a nočními hrady, aniž bychom si jednou nemohli vylézt na útes a pozorovat tu nádheru kolem. Škoda, velká škoda, která jinak solidní fantasy neustále drží u grafického průměru. Hra se nestydí ani hrubého prolínání textur a s postavou není problém občas projít kusem zdi, což je jako pěst na oko jinak výstižného kabátku.

O něco lépe je na tom zvuková stránka, která skvěle spojuje rockové smyčky během soubojů se středověkými chorály, jež hře jednoduše sednou. Obě postavy mají plnou hubu keců a většinou se během procházek potemnělými chodbami nenudíte. Už jen proto, že jsou slovní přestřelky hlavních protagonistů svěží a vtipné.

Když už kuchání skřetů omrzí

Velmi příjemným překvapením je editor dungeonů, který je zde jen jako milý dodatek. S pomocí velmi jednoduchých nástrojů sestavíte své vlastní bludiště, naplníte jej všemožnou havětí a zkusíte si jej proběhnout. Mnohem lepší je ale nahodit váš výtvor na online profil, aby si vaši zvrácenou mysl užila i celá komunita. Rozhodně se nejedná o bůhvíjaké rozšíření, pár chvil ale zabrat dokáže. Dobrodružství dvou mariňáků totiž netrvá nijak dlouho a po deseti hodinách na střední obtížnost stanete před závěrečnými titulkami. Každé prodloužení se tedy hodí.

Hunted: Demon’s Forge je rozhodně příjemným fantasy titulem, který občas trh potřebuje. Nabízí solidní odreagování s bohatou paletou nástrojů hromadného ničení, které je navíc podpořeno zážitkem ve dvou a nostalgickým návratem do dob dávno minulých. Nejedná se o žádný speciální, nedejbože revoluční titul, protože je striktně lineární, obyčejný a v neposlední řadě graficky neuvěřitelně monotónní, svůj účel ale plní na výbornou. Vyzkoušejte a zapomeňte.