Květnové ohlédnutí redakce

Martin Zavřel

To byl panečku měsíc...

Zatímco se školáci probíjeli zkouškami, herní vydavatelé nás zásobovali poměrně slušnou kanonádou výrazných titulů, kterým jednoznačně vévodila nejočekávanější hra první poloviny roku, Resident Evil Village. Vyloženě mne mrzí, že jsem na ni od recenze ještě neměl víc času, protože bych si ji moc rád prošel ještě několikrát - lepší důkaz o tom, že se povedla, snad neexistuje. Musel jsem ale s časem nakládat extra opatrně, protože kromě zaskakování za kolegy školáky jsem slíbil našemu klanu také průchod novým raidem v Destiny 2 a nějak jsem tam vecpal i pár nocí s Returnalem, jehož hratelnost mě baví pořád stejně a připravuji podrobný rozbor jeho příběhu. Nicméně kdybych měl jmenovat jedinou věc z celého měsíce, která mne opravdu dostala, muselo by to být parádní odhalení hratelnosti Horizon Forbidden West.

...a příští měsíc je E3!

Ačkoliv samotná oficiální show možná nebude tak velkolepá jako kdysi, pohromadě s dalšími doprovodnými show a streamy to nepochybně budou pro hráče velmi zajímavé (tý)dny, kdy se dozvíme nejen jak moc to sluší hrám (před)vánoční sezóny, ale také co si na nás vydavatelé chystají do příštího roku. A možná dorazí i Nintendo Switch Pro (které se dost možná bude jmenovat ještě nějak úplně jinak). Každopádně v té vší "veletržní" divočině by byla velká chyba zapomenout na Rivet <3 nová dobrodružství Ratcheta a jeho přátel, protože dosavadní ukázky z této hry vypadají skoro neuvěřitelně dobře.

Ondřej Partl

Jak zpočátku vypadal květen neskutečně „našlapaně“, tak byl z pohledu mých vlastních videoherních zkušeností slabý. Ve výsledku jsem se tak dostal pouze k Resident Evil Village, kdy jsem s tímto pokračováním legendární značky byl veskrze spokojen, avšak nějaké výhrady tam určitě jsou. K Hood: Outlaws & Legends jsem se pak vůbec nedostal, což platí i pro Biomutanta, na něhož se velice těším, avšak prozatím si ho nechám na léto. Zapomenout ovšem nesmím ani na knihy, kdy jsem pro Zing zrecenzoval opravdu velice povedený artbook The Art of Creaks, jenž mi úspěšně zdobí knihovničku.

Výhled do června je pak pro mě osobně spíše negativní, jelikož mě čekají státnice, tudíž se ke hraní pravděpodobně příliš nedostanu. Kdybych ale měl vyjmenovat mnou očekáváné hry tohoto měsíce, tak se rozhodně těším na Sniper Ghost Warrior Contracts 2, jelikož předchozí díl mi udělal poměrně radost. Kromě toho se přirozeně nemohu dočkat Ratchet & Clank: Rift Apart, protože jsem s touto sérií vyrůstal. Také ale musím upozornit na opravdu dobře působící střílečku Necromunda: Hired Gun, Chivalry 2 a přirozeně Scarlet Nexus. Zvědav jsem následně i na D&D: Dark Alliance, ale tam jsou očekávání prozatím velice střídmá. Každopádně doufám, že alespoň jedna z vyjmenovaných her se povede.

Mikuláš Stoklasa

Pro mě, co by studenta vysoké školy, byl květen měsícem plného dohánění školních povinností. I přesto jsem si nějaký ten čas na své oblíbené videohry našel. Ačkoliv jsem se nesmírně těšil na to, že si znovu projdu Sheppardova dobrodružství v Mass Effect: Legendary Edition, musel jsem tento titul odložit, neboť jsem se vrhnul na recenzi skvělé hry Subnautica: Below Zero. Pokračování podvodní survival záležitosti mě neskutečně bavilo, a i když hra trochu ztrácí na kouzlu oproti prvnímu dílu, byl to skutečně výborný zážitek. Pokud tedy hledáte titul, který Vás bude lákat tajemností a skvělým příběhem, určitě neváhejte Subnauticu: Below Zero zkusit.

Rovněž jsem se vrátil k Assassin’s Creed: Valhalla, a to abych si zahrál první velké DLC s názvem Wrath of the Druids. Bohužel musím přiznat mírné zklamání. Ano, toto rozšíření přináší zábavu pro každého, kdo si užil původní hru (a že já si ji užil). Nicméně jsem od tohoto DLC očekával přece jenom něco víc, především ohledně příběhu, který mi nepřišel nikterak zajímavý. Silně přitažlivým faktorem je potom prostředí, na které je radost pohledět. Při hraní jsem tak mnohem častěji fotil krajinu, než se věnoval příběhu. Přesto se jedná o poměrně povedené DLC a těším se, až dorazí další.

Červen pro mě bohužel bude představovat videoherní sucho, ale přece jenom se těším na jeden konkrétní titul. Tím je akční RPG SCARLET NEXUS, jehož demo jsem si poměrně nedávno mohl vyzkoušet. Při hraní dema mě zaujal soubojový systém, který mi připadal nadmíru zábavný. Rovněž musím pochválit cyberpunkové prostředí, které ve mě vzbuzuje zájem o lore hry.

Na co se ovšem skutečně nadcházející měsíc těším je videoherní konference E3. Jsem zvědavý, jaké tituly zde budou představeny, především pak od společností Microsoft, Bethesda a Nintendo. Svátek všech videoherních nadšenců nám pomalu začíná!

Jakub Žežule

Ani já jsem tentokrát neodolal a hned první den zakoupil mojí nejočekávanější hru roku Resident Evil: Village. Po jejím dohrání jsem s výsledkem spokojený, bohužel jsem hru poprvé projel na standartní obtížnost, ačkoliv, jak jsem posléze zaznamenal, náročnější veteráni tentokrát doporučují začít rovnou na hardcore. Korunu všemu nasadila Digital Foundry , kde konzolistům doporučují ještě vypnout auto aim. Asi na tom něco bude, největším záporem Village pro mě totiž byla skutečnost, že na standartní obtížnost hra po většinu času postrádala ono survival napětí, které je přitom naprosto klíčové.

Dojel jsem i Shadow of the Tomb Raider, z něhož si ovšem odnáším mnohem rozporuplnější pocity. Graficky je hra sice nesmírně pěkná, jednotlivé hrobky představují vrchol novodobé trilogie (její DLC rozhodně doporučuji) a samotné šplhání mě na vysokou obtížnost bavilo snad víc než v sérii Uncharted. Na druhou stranu se autoři s jednotlivými sběratelskými předměty a útržky deníků utrhli ze řetězu a přehnali to snad ještě víc než Remedy s Controlem (a to je co říct). ,,Poklady“ tady najdete opravdu za každým keříkem a šňůrou na prádlo. O nevýrazných přestřelkách a nepříliš zajímavém příběhu, jenž korunuje hodně odfláknutý závěr celé trilogie ani nemluvě.

No a nakonec zbývá kampaň Call of Duty: WWII. Ačkoliv Sledgehammer Games neumí skripty tak dobře jako jejich kolegové z Infinity Ward, i napodruhé mě tu uzemnil parádní zvuk a stále velmi povedená grafika. Jen mě ten střelnicový design CoD kampaní baví každým rokem méně a méně a nutno také dodat, že všemožná válečná klišé a některé momenty příběhu si tu vyslouží nejeden facepalm.

Ivan Jeziorek

Květen byl kompletně podřízen pracovnímu nasazení a finišování na všech stranách, které jakoby nebralo konce. Prvním důvodem je velice nestabilní situace v průmyslu, kdy se dějí takové cenové veletoče, že všechno fungující již několik let, se muselo zbrusu překopat. Druhý důvod s tím prvním úzce souvisí, protože veškerý volný čas doslovně sežrala práce. Takže jakékoli smysluplné sledování herní scény bralo za své. Rozumně se dobrat k času na recenzování, bylo takřka nemožné.

Nakonec se ale vše podařilo a já to své kýžené volno "utopil" na Switchi v Miitopii. Hře, která na první pohled vypadá hodně dětsky (možná až dětinsky), ale když ji věnujete dostatečné množství péče, posune herní zážitek do úplně jiných rozměrů, podobných hraní online her s kamarády a rodinnými příslušníky.

Poslední víkend jsem po splnění úkolů navíc odložil takřka všechno důležité a obě noci strávil doháněním komiksových restů a tak již můžu s klidem říct, jestli dám manze Zabiják démonů ještě šanci, jestli je úvod lehce erotického Proti přírodě opravdu tak "proti přírodě", kam dokázal Hiroja Oku posunout děj Gantze, jestli je Gerda z Nesnáším Pohádkov opravdu taková "míča" a proč se vyplatí investovat do série Requiem a Radiant.

Martin Pritula

Na letošní květen jsem se opravdu těšil – vyšel Resident Evil Village i mnou dlouho očekávaný Biomutant. Než ale k vydání obou her došlo, stihl jsem dokončit (alespoň poprvé) nový Nier Replicant. Automata je jedním z mých nejoblíbenějších titulů, a možná i proto jsem měl od jejího prequelu přehnaná očekávání. Ačkoli se Replicant dle mého názoru Automatě co do kvality ani nepřibližuje, stále šlo o velmi povedenou hru, kterou jsem si nadmíru užil. Velmi spokojen jsem byl následně i s již zmíněnou dvojicí titulů.

Ani zde však mé herní zážitky nekončí, neboť jsem se po představení hratelnosti Horizon Forbidden West rozhodl dát prvnímu dílu druhou šanci. Když jsem ho hrál poprvé, měl jsem svou první konzoli (PS5) jen pár dní a za důvodem, proč mě Zero Dawn zprvu nebavil tak mohlo stát pouhé ovládání, na které jsem si ještě chvíli zvykal. Nyní jsem ale hru rozehrál úplně od začátku a na novém PC, kde mi ovládání naprosto vyhovovalo. Po několika hodinách, kdy se začal příběh odkrývat, mě hra naprosto pohltila a já se už nemůžu dočkat, co přinesou další hodiny a samozřejmě i samotné pokračování.

Co se týče června, tak kromě dokončení Horizon Zero Dawn spolu s datadiskem plánuji rozehrát DLC pro Final Fantasy VII Remake, což byla jedna z mých nejoblíbenějších her loňského roku. Kromě toho možná vyzkouším ještě nový Ratchet and Clank: Rift Apart – k této značce však nemám žádný vztah, a tak si možná nejprve zahraji starší díly.

Jan Urbančík

Květen byl snad nejnabitější měsíc prvního pololetí. Bylo tady hned několik velkých titulů, mě ale samozřejmě nejvíc zajímal Resident Evil Village, v němž jsem strávil opravdu hodně času a ještě jsem stále neskončil (mé dojmy si můžete přečíst zde). Za celý měsíc se mi povedlo RE8 dohrát čtyřikrát a chybí mi pár posledních trofejí k platině. Na tu se však zaměřím až v červnu.

Potřeboval jsem si dát trochu pauzu, a tak jsem se po Resident Evilu vrátil k rozehrané PS5 exkluzivitě Returnal, ve které se mi následně povedlo dohrát všechny 3 akty. Musím říct, že jde o velmi povedený rouge-lite titul a snad první, který má takto vysoké ambice. Výborné audiovizuální zpracování a funkce ovladače DualSense dělají z této hry úplně jiný zážitek. Bohužel mi ho poměrně dost ničily časté bugy a ve výsledku i příběh, který byl na mě až příliš kryptický. Ke konci měsíce už jsem neměl tolik času kvůli škole, a tak jsem volný čas trávil u Crusader Kings 3 a při příležitosti oznámení nových informací o Darkest Dungeon 2 jsem se znova pustil do prvního dílu.

V červnu nás čekají především herní akce, kterých bude letos opravdu požehnaně. Pro mě pomyslný maraton začíná už nyní s Computexem, ale největší událostí bude pochopitelně E3 a Summer Game Fest. Nemine nás však ani vydání další PS5 exkluzivity Ratchet & Clank: Rift Apart, na níž se osobně hodně těším a je pro mě jasně nejočekávanější hrou měsíce.

Dominik Tománek

Květen se u mě bohužel nesl v duchu nové pracovní povinnosti, proto jsem se k hraní příliš nedostal. I tak jsem se však snažil si zpříjemňovat volné večery. Na začátku měsíce jsem ještě stihl nový díl Resident Evil, který jsem si opravdu užil. Upřímně u mě hororovou atmosférou stále vítězí „sedmička“, ale prostředí v divné vesnici je přesně to pravé ořechové. Alespoň pro mě.

Také jsem se konečně dostal k druhému dílu Oriho. Ori and the Will of the Wisps mě podobně jako předchůdce zaujala úžasným vizuálním zpracováním (sice hraju na Switchi, ale i v handheld modu je velmi zajímavé). U této hry to však není zpříjemňování večerů, ale spíš zjišťování toho, jak velkou zásobu vulgárních slov mám. Zatím jsem hru nedohrál a vlastně doufám, že ještě dlouho nedohraju, protože jsem jí naprosto pohlcený.

V červnu se příliš na žádnou hru netěším. Budu spíš nadále dohánět herní resty, jestli se mi podaří dohrát Oriho, tak plánuji konečně dojet Hollow Knight a pustit se do Cuphead. Asi mi můžete přát štěstí, abych z toho vyvázl bez psychické újmy. Také chci vyzkoušet Chivalry 2, protože v původní hře jsem nechal nezdravé množství času, takže se těším na návrat do středověké rubačky.