Na poli multiplayerových stříleček se objevilo nové jméno - LawBreakers. Přinese do už poněkud přeplněného žánru svěží vítr, nebo se jedná o tuctovou FPS, po které za pár měsíců neštěkne ani pes?
Recenzovaná verze: PlayStation 4
Za vývojem LawBreakers stojí studio Boss Key Production, jehož zakladatel Cliff Bleszinski, familierně přezdívaný Cliffy B, se v minulosti podílel mimo jiné i na herních sériích Gears of War a Unreal Tournament. A právě vliv UT se podle mého názoru na LawBreakers odrazil nejvíce. Je to dynamická, vysokorychlostní akční hra odehrávající se v lehce bizarním sci-fi světě, kde spolu bojují dvě znepřátelené frakce a váš úspěch zde závisí především na vašich vlastních schopnostech. Je to sice hra více hráčů, ale týmový aspekt zde není tak protěžovaný jako například u Overwatch.
Mimochodem, rád bych uvedl na pravou míru jednu věc - LawBreakers nejsou kopií Overwatch! Internet je plný článků a diskuzí srovnávajících obě zmíněné hry, já si ale myslím, že to přirovnání není úplně na místě. Ano, určité podobnosti se najdou, ale hratelností, vizuálem a atmosférou jsou tyto hry úplně jinde. Tak jen aby bylo jasno.
LawBreakers při prvním spuštění člověka poměrně zahltí. Pokud ihned spustíte Quick Match (jako já), hra vás automaticky přiřadí k existující hře, vybere mód a mapu a pošle vás do akce. Výběr postavy, seznámení s arénou a herními módy probíhá dost zběsile za pochodu a je lehké se v tom ztratit. Popisky postav nebo módů jsou navíc velmi prosté a na všechno musíte přijít sami. A právě proto může nějakou dobu trvat, než si hru pořádně osaháte a dostanete do ruky. Objevovat základní principy hry během zběsilých potyček s živými hráči není zrovna zábava a zpočátku budete pravděpodobně umírat velmi často. Minimálně do té doby, než najdete oblíbené povolání, za které se vám bude dobře hrát. Pak teprve se začnete u hraní bavit.
Neznáme se odněkud?
V LawBreakers si můžete vybírat z celkových 18 postav a 9 povolání. Každá z nich disponuje vlastními zbraněmi, speciálními schopnostmi a nějakou variantou zrychleného pohybu (teleport, slide, několikavteřinový sprint atd.). Musím říct, že každý charakter opravdu působí unikátně a hraje se za něj výrazně odlišně oproti dalším postavám. Například Battle Medic poletuje těsně nad zemí po svých antigravitačních bruslích, zatímco Wraith po mapě rychle klouže krátkými skluzy a je těžké ho vůbec sledovat, natož zasáhnout.
„Jak jsou postavy odlišné svými vlastnostmi, tak vzhledově budí poněkud tuctový dojem. Když se na jednotlivé modely dívám, mám pocit, že všechny charaktery už jsem viděl v jiných hrách nebo filmech a splývají mi dohromady.“
Zbraně jednotlivých hrdinů jsou dosti svébytné a naučit se s nimi správně zacházet vám nejspíš nějaký ten čas zabere. Například Vanguard používá obligátní rotační kulomet, který v žádné akční hře nesmí chybět, a třeba takový Gunslinger v obou rukou pevně drží své futuristické kolty. A zatímco jeden střílí v krátkých dávkách, druhý funguje spíš jako energetická sniperka schopná usmrtit protivníka na jednu ránu. Osobně jsem si nakonec nejvíce oblíbil Enforcera, jehož kouzlo spočívá především v jeho přímočarosti - standardní automatická puška, EMP granáty a raketový sprint společně tvoří kombinaci, které se nedalo odolat.
Jak jsou postavy odlišné svými vlastnostmi, tak vzhledově budí poněkud tuctový dojem. Když se na jednotlivé modely dívám, mám pocit, že všechny charaktery už jsem viděl v jiných hrách nebo filmech a splývají mi dohromady. Vlastně ne, jediný Baron (povolání Harrier) oproti svým kolegům vyčnívá. Bohužel je to proto, že se až nápadně podobá Luciovi z Overwatch.
Map je momentálně na výběr osm. Každá z nich obsahuje nízko-gravitační zóny, kde se s ostatními hráči můžete střílet téměř ve stavu beztíže. V FPS se jedná o dosti ojedinělý prvek, ale upřímně řečeno jsem mu za celou dobu hraní nepřišel úplně na chuť. Ano, je to efektní, přináší to v rámci hratelnosti příjemnou změnu tempa a v konečném výsledku je to i zábavné, kdykoli jsem ale měl možnost, snažil jsem se těmto hrátkám s gravitací vyhýbat.
„V LawBreakers si můžete zahrát celkem 5 herních módů. Turf War a Occupy naplňují klasické schéma dobýt pozici a bránit ji, Uplink, Overcharge a Blitzball jsou zase variací dobře známého capture the flag.“
Arény jsou pro potřeby hry navrženy dobře, to je bez debat. Vizuálně s nimi ale mám podobný problém jako s výše zmíněnými charaktery. Všechny mapy jsou strašně zaměnitelné, nejsou ničím výjimečné a v duchu se slévají do jedné nevýrazné změti. Ano, jsou plné všech možných sci-fi propriet a na bizarní technologie narazíte na každém kroku, ale za celou dobu hraní jsem nenarazil na jedinou lokaci, která by mě něčím zaujala či okouzlila. Pouze standardní sci-fi kulisy a nic víc.
A tady leží jádro toho největšího problému, který s LawBreakers mám - zoufale postrádá nějaký výrazný vizuální styl. Všechno působí tak… tuctově. Té hře zkrátka chybí „ksicht”, něco, čím by na první pohled zaujala a odlišila se v záplavě konkurenčních titulů. A je to škoda.
Hra na četníky a zloděje stokrát jinak
V LawBreakers si můžete zahrát celkem 5 herních módů. Turf War a Occupy naplňují klasické schéma dobýt pozici a bránit ji, Uplink, Overcharge a Blitzball jsou zase variací dobře známého „capture the flag”. Rozhodně nejzábavnější jsou z mého pohledu Overcharge a Occupy.
V Overcharge se s nepřátelským týmem přetahujete o prázdnou baterii, kterou můžete dobít jedině ve své základně. Tým, kterému se baterii podaří dobít na 100 %, dostává bod. Ale pozor! Pokud vám ten zatrolený akumulátor ukradnou nabitý na 99 % a to zbývající procento dobijí na své základně, máte smůlu. Čili musíte nabíječku pečlivě střežit. Je to krásně proměnlivé, baterie cestuje z jedné půlky arény na druhou a s rostoucím procentem nabití adekvátně rostou i procenta napětí.
Occupy je založeno na ovládnutí a posléze bránění určitých úseků v úrovni. Vtip je v tom, že ono bránění trvá pouze pár vteřin a poté se musíte rychle přemístit k novému úseku, který je pokaždé jinde. Neustále jste tedy v pohybu a zápas tak nemá žádná hluchá místa.
Nemůžu se ale ubránit pocitu, že by hra módů snesla klidně i více. Jedna z variant capture the flag mohla být klidně nahrazena klasickým deathmatchem, který mi zde hrozně chybí. Ústřednímu tématu „policie vs. zločinci” by tento režim sednul jako pouta na zápěstí kriminálníka. Nezbývá než doufat v budoucí updaty.
Také mě trochu zaráží nemožnost filtrovat si v quick matchi preferované arény a herní režimy. Vyhnout se mapám nebo módům, které nemáte v lásce, jde pouze jediným způsobem - založit si vlastní hru, nastavit ji podle svých představ a čekat na další hráče. Pokud ale máte v úmyslu se prostě jen rychle připojit a zahrát si, musíte to holt ponechat náhodě.
Jak vypadá a zní budoucnost?
Grafické zpracování je povedené. Unreal Engine 4 jede na plné obrátky a svému účelu slouží dobře. Na základní PS4 hra běhá zcela bezproblémově a za celou dobu hraní jsem nezažil ani jedno jediné zpomalení. Velmi dobrá je i hudba, i když během zápasů je spíše nenápadná a paradoxně si ji nejvíce užijete v menu. Zdatně ale kombinuje elektronickou hudbu s prvky drum’n’basu a hip-hopu a hlavně dobře koresponduje s hlavním tématem hry - odvěkým soubojem zákona s kriminálním gangem.
„Nemůžu se ale ubránit pocitu, že by hra módů snesla klidně i více. Jedna z variant capture the flag mohla být klidně nahrazena klasickým deathmatchem, který mi zde hrozně chybí. Ústřednímu tématu policie vs. zločinci by tento režim sednul jako pouta na zápěstí kriminálníka.“
Na závěr máte právo mlčet
LawBreakers je kvalitní a hlavně zábavná střílečka (mimochodem na PS Store se prodává za krásných 819 Kč), která momentálně bohužel postrádá osobitost a výraznější vizuální styl. Sice se může pyšnit napínavou, dynamickou hratelností, v konkurenci ostatních multiplayerových akcí ale zatím příliš nevyčnívá. S trochou péče se ale z LawBreakers časem vyklube výborná akční řežba. Potenciál nepochybně má, tak nezbývá než doufat, že Cliffy B v čele Boss Key Production má s LawBreakers ještě další plány.
Verdikt
Zábavná multiplayerová střílečka s příznivou cenou, rozličnými charaktery a vcelku originálními anti-gravitačními zónami, která nejvíce trpí nedostatkem osobitosti a zaměnitelným vizuálem.
