Čím jsme se bavili v lednu a na co se těšíme v únoru.
Martin Zavřel
Leden byl zajímavý měsíc především pro PC hráče, kterým dorazily kvalitní konverze konzolových trháků v podobě God of War a Monster Hunter Rise. Na ostatních platformách byl většinu měsíce docela klid, ačkoliv nejednomu majiteli PS5 opět spadla čelist nad nádherou Uncharted 4 a Lost Legacy ve vylepšené verzi obou her pro nejnovější PlayStation. I tohoto kousku se již brzy dočkají také PC hráči. Každopádně největší herní událostí měsíce se bezesporu stali noví Pokémoni: Arceus v ukázkách na první pohled nepůsobil zas tak přesvědčivě a navíc Nintendo "tradičně" neposílalo skoro nikomu kód na recenzi dopředu, nicméně nakonec jde podle všeho o velmi zajímavou evoluci série a v mnoha ohledech správný krok kupředu.
Pokud jde o naprosto nesmyslně natřískaný herní únor (neboli "únorové herní vánoce"), k mému velkému překvapení se nikdo v redakci nechytl na nabídku PS5 recenzního kódu na Dying Light 2. Titul tak prozatím spadl na moje ramena, ačkoliv tam již mám naložený i Horizon Forbidden West, s čímž bych si dokonale vystačil, alespoň než vyjde Elden Ring. Zdá se, že kolegy vyděsily informace o rozsahu DL2, což by samo o sobě možná nebyl až takový problém... jenže když tuhle vlastnost hry zkombinujete s relativně šibeničním termínem embarga (recenze mají podle OC vyjít v 16:00 ve středu 2. února), úkol zrecenzovat tuhle hru najednou nevypadá až tak lákavě. Většina herních novinářů totiž má i nějaké ty další povinnosti, případně se potřebuje alespoň trochu vyspat. Tímto bych chtěl tedy ještě jednou poděkovat všem herním vydavatelům, kteří věří v kvalitu svého titulu a recenzní kódy dodávají s dostatečným předstihem.
Ondřej Partl
Leden byl z pohledu mé vlastní existence poměrně kritický, kdy se mi změnilo docela velké množství aspektů mého života (většinou k horšímu), ale také mne dohnaly nemoci, takže jsem většinu měsíce pobyl v bolestech a doma. I proto mi přišlo k duhu, že se toho Devolver příliš nebál a nabídl nám novou hru ze série Serious Sam s podtitulem Siberian Mayhem (recenze tady). Neutuchající akce jednoduše byla přesně to, co jsem potřeboval pro rozptýlení. Na druhou stranu psychologický thriller Martha Is Dead, který jsem si mohl předběžně vyzkoušet (dojmy tady), však už mému mozku zase tolik nepomohl, ale zážitek to nebyl vůbec špatný.
Teď už tu ale skoro máme únor, který bude pro fanoušky AAA her pravděpodobně smrtící, jelikož jim vychází Dying Light 2, Horizon Forbidden West, Total War: Warhammer III či Elden Ring. Já mám díky bohu štěstí, že mě zajímá pouze poslední zmíněný, takže budu mít snad dostatek času na to, abych si předtím zahrál zajímavého Sifu a naleveloval jsem se v západním vydání Lost Arku. A když se budu chtít uklidnit, tak OlliOlli World vypadá jako něco, co bude fungovat jako perfektní balzám na nervy. Protože skateboard a stylizace.
Jan Urbančík
První měsíc roku 2022 značil pomalý rozjezd sezóny, která se letos vyznačuje především neuvěřitelně silným únorem. I v lednu ale vyšlo několik zajímavých her, z těch nových jsem se však nakonec dostal jenom k betě The Settlers (dojmy u nás najdete ve formě textu i videa) a plné verzi indie hry Not for Broadcast (na recenzi se můžete těšit už brzy).
Dohánění restů tak opět tvořilo většinu času, který jsem hraní mohl věnovat. Pořádně jsem se pustil do Final Fantasy VII Remake na PS5, kde jsem zhruba za polovinou a doufám, že se mi titul povede v únoru dohrát. Kromě toho jsem pokračoval v sérii Gears of War. První díl jsem dohrál už loni v listopadu a poměrně mě bavil, ačkoli jsem asi čekal trochu víc. Zato dvojka a trojka, které jsem dohrál v lednu, byly na úplně jiné úrovni. Lepší gameplay, lépe vykreslené postavy a mnohem zajímavější příběh, to jsou přesně věci, co mi u jedničky chyběly. O trochu víc jsem si oblíbil dvojku, ale ani Gears of War 3 rozhodně nezaostává. V blízké době se tak určitě pustím do spin-offu Judgment.
Poslední hra, kterou jsem v lednu dohrál, bylo The Medium od polského studia Bloober Team. Ačkoli walking simulátory opravdu nenávidím, tak v Medium mi to zase tolik nevadilo. Gameplay skutečně není nějak objevný, ale zachraňuje to skvělý nápad, technické zpracování a velmi zajímavý příběh. Na rozdíl od Observeru mě The Medium přesvědčilo o tom, že je Bloober Team talentované studio a já se moc těším, s čím přijdou příště.
Jak už jsem zmínil v úvodu, únor je neskutečně nabitý. Dying Light 2 mě ale aspoň prozatím mine z toho důvodu, že jsem nehrál první díl, a podobně je na tom Elden Ring, žádnou hru od From Software jsem zatím nezkoušel. Osobně se tak nejvíc těším na indie titul Sifu, kampaň pro střílečku CrossFireX od Remedy a v neposlední řadě Horizon Forbidden West.
Mikuláš Stoklasa
No přiznejme si to. Byl to, co do nových videoher, poměrně slabý začátek roku. Pravda, nějaké kousky se našly. Například já se vrhnul na recenzi remasterované kolekci Uncharted: Legacy of Thieves Collection pro PlayStation 5. Inu, člověk by mohl říct, že se jedná o pouhý remaster, ale pro mě to byla připomínka kvalitního a dobrodružného příběhu, obohaceného o lepší fps, načítací časy a o trochu krásnější grafiku. Co na to tedy říct, dvě kvalitní hry dostaly skvělou péči a jsou tak ještě na PlayStationu 5 kvalitnější.
Nezůstal jsem ovšem jenom u Uncharted. Znovu se u mě v lednu probudilo mé Nintenďácké srdce a většinu měsíce tak strávil hraním na Nintendu Switch. Začal jsem (znovu od začátku) s Metroid Dread a musím přiznat, že se skvěle bavím. Výborná sci-fi atmosféra zasazená do zajímavého vizuálu planety ZDR je plná puzzlů a nebezpečných nepřátelských robotů. Ano, občas se někde zaseknu a musím si na pomoc zavolat strýčka Google, nicméně zatím se nevzdávám a hru určitě pokořím. Druhou hrou, do které jsem se v lednu na Switchi pustil, byla The Legend of Zelda: Breath of the Wild. Hru jsem už sice jednou dohrál, ale dostal jsem chuť zopakovat si Linkovo poslední dobrodružství. Skoro už jsem zapomněl, jak dokáže tahle hra být zábavná, ale především nádherná. Samozřejmě existuje spousta jiných her, které mají skoro realistickou grafickou stránku, ale stylizace poslední Zeldy je něco, co se dá přirovnat k uměleckému dílu. Jak já se těším na ten další díl!
Na ten si budu muset ale bohužel ještě nejspíše nějakou tu dobu počkat. Přesto, pár skvělých her vychází taky v únoru! Určitě vyzkouším Dying Light 2. Ačkoliv nejsem žádný extra velký fanoušek prvního dílu, tak jsem si ho stejně užil a na pokračování jsem poměrně zvědavý. Na co se ovšem skutečně těším, tak je Elden Ring! Sice jsem v soulslike hrách i nadále poměrně nováčkem, ale mám už za sebou všechny hry od FromSoftware, a nemůžu se dočkat, až navštívím nový svět od těchto mistrů svého žánru. Doufejme, že pro nás, co se vyžíváme ve vlastním utrpení, tady bude dostatek bolesti a vnitřního utrpení.
Bohužel patřím mezi tu skupinu lidí, které Horizon Zero Dawn (byť měla hra překrásnou grafiku) absolutně nebavil a na mém seznamu “osobní videoherní zklamání” si drží první místo. Z toho důvodu mě obchází celé nadšení okolo druhého dílu, tedy Horizon Forbidden West. To nic ovšem nemění na tom, že přeji vývojářům ať se vydání hry povede, ale hlavně, ať se líbí fanouškům.
Ivan Jeziorek
Ve srovnání s kolegy z redakce byl můj start roku vyloženě herně tristní. Pravidelní čtenáři sobotního přehledu japonských novinek asi tuší, že jsem moc prostoru pro hraní prostě neměl. veškerý volný čas se smrsknul na finišování pracovních záležitostí a pracovních restů a snahy u vypnutí šedé kůry mozkové. Po večerech jsem tak konečně přelouskal poslední Vetřelce - svazek 5, pak zavítal na Silikonový ostrov, setkal se se sedmým Berserkrem, čtvrtým Demon Slayerem a rozečetl Gibsonova třetího Aliena.
Opravdu jsem si myslel, že bude leden herně-prostý, ale nakonec jsem to nedal, protože NIS America uvolnili demo JRPG Monark. A i když jsem byl z vizuální stránky hry, prezentované prostřednictvím screenshotů a trailerů, přinejmenším v rozpacích, nedalo mi to. Přeci jen to spadá do mé oblíbené kategorie her jako jsou The Caligula Effect, Blue Reflection, Demon Gaze Labyrinth of Refrain, Lost Child nebo třeba série SMT a její spin-off Persona. Právě prvně jmenovanou sérii mi Monark připomíná opravdu hodně. Snad je to tím prostředím, které je také na první pohled velmi strohé a pak svými hodně vystylizovanými postavami. Někomu tento styl nemusí sednout, ale The Caligula Effect dokázala z tohoto konceptu ve druhém díle vytřískat maximum, což u dema Monarku ještě nedokážu plně odhadnout. Ve finále ve mne ale demo probudilo zájem některými zajímavými prvky. Třeba statistiky postavy představovány formou sedmi smrtelných hříchů, nebo trochu odlišný soubojový systém, ve kterém se ale budou fanoušci Persony cítit jako doma. Rozhodně tedy doporučuji demo minimálně vyzkoušet, může vám příjemně zvednout náladu.
David Bernard
První měsíc letošního roku byl pro mne po dlouhé době opravdu herní. Začal jsem jej, jak jinak, PC verzí mnohokrát oceněného God of War. Pouť Krata a Atrea jsem si tak mohl užít ve vylepšené grafice a s mnohonásobně vyšším frameratem. Jsem rád, že jsem se ke hře konečně dostal a jelikož je mi severská mytologie velmi blízká, byla to jízda. Už teď se těším na pokračování - Ragnarok. Po skvělém God of War jsem se pustil do portu Final Fantasy VII Remake Intergrade, který mi nicméně příliš nesedl. JRPG žánr zřejmě není nic pro mne.
Díky nedávno poskládané PC sestavě jsem se konečně mohl pustit do českého skvostu - Kingdom Come: Deliverance. Příběh Jindry ze Skalice mne doslova pohltil. Ze začátku mi brutální obtížnost dávala zabrat, ale s tím, jak jsem získal lepší vybavení a více pronikl do soubojového systému, se situace rázem otočila. Najednou je pro mne hra příliš jednoduchá, až to hraničí s nudou. Škoda. Hru ale určitě dohraji. Zhruba padesát hodin jsem věnoval i Lost Arku, který vyjde 8. února i u nás. Na ruském serveru jsem zkoumal herní třídy a systémy a již teď vím, že se bude jednat o moji hlavní hru. Minimálně co se týká letošního jara. Z únorových titulů se těším na remaster Life is Strange, který jsem nikdy pořádně nehrál a vím, že bych to měl napravit. Na Dying Light si bohužel aktuálně čas nenajdu, ale v budoucnu jej chci rozhodně vyzkoušet. Zima přeje herním seancím a pokud pro mne bude únor alespoň stejně nabitý jako leden, budu spokojený.
