Mass Effect 3: Leviathan – z vesmíru na mořské dno

Recenze z hraní PC verze

Jasně, měli jsme tu už From Ashes, ale stejně jako v případě Dragon Age II a přídavku Exiled Prince, i tentokrát platí, že DLC v den vydání původní hry se tak nějak nepočítá. Proto je teprve Leviathan považován za první stahovatelný obsah pro singleplayer posledního Mass Effectu, a tak se zákonitě očekává, že nabídne epický zážitek, jenž by kromě hutného nového dobrodružství mohl navíc zchladit žáhu fanouškům, kterým pořád cuká ret při pomyšlení na zakončení příběhu, nebo kteří jen prahnou po více informacích. Splnilo BioWare všechna očekávání?

Výlet za informacemi

Jako vždy, i tentokrát je nejdůležitější příběh. Ten začíná zjištěním, že kdesi v galaxii existuje něco s názvem Leviathan. Něco, co dokáže bez problémů zlikvidovat kdejakého Reapera. A na vás je, abyste postupem času přišli na to, co je vlastně Leviathan zač, a jak ho najít. Oba plány si přitom vyžádají množství zvratů a nečekaných situací, jak je u Mass Effectu zvykem. Zápletka si určitě zaslouží metál, do relativně záhadného, ponurého a nejistého vývoje celého ME3 rozhodně sedí. Zvlášť když nakonec vyvrcholí spíše jako honba za informacemi než za účinným prostředkem na posílání Reaperů do věčných galaktických lovišť. Postup celým přídavkem je bohužel trestuhodně lineární. Čekal bych alespoň pár rozhodnutí, která mohou více či méně ovlivnit váš postup, nebo aspoň promítnutí nějakých dřívějších činů, ale nic z toho DLC nenabízí, v každém případě vás čeká naprosto stejný postup, což je určitě škoda. Z tak lákavé zápletky by se totiž dalo vytřískat slušné množství různých rozhodnutí.

Nelineární postup vám tedy Leviathan nenabídne, zato ale nabídne čtveřici nových prostředí, kdy každé působí obyčejně, prostě jenom další základna plná nepřátel z řad Reaperů, ale přeci jen je každé něčím jedinečné. Důlní komplex na asteroidu Mahavid dokáže navodit nesmírně temnou atmosféru, doplněnou o několik dost tuhých bojů, vyprahlý svět Namakli vám oproti tomu nabídne romantický pohled na oblohu zamořenou obrovitými Harvestery, a k tomu si připadáte jak v nějakém katastrofickém filmu. Každou chvíli jsem nechápavě zíral, odkud jdou ty exploze, co mi pořád likvidují štíty.

Leviathan v mnoha situacích nabízí dost odlišnou hratelnost, především díky adventurně laděným pasážím a procházce po mořském dně.

Desponia, svět fungující jako jeden velký oceán, připomínající planetu Kamino z druhé epizody Star Wars, zase nabízí jeden z největších taháků celého přídavku, a to možnost špacírovat po mořském dně v útrobách mohutného mechanoida. Tato pasáž je sice docela krátká, zároveň vlastně jenom chodíte, i vystřelování světlic probíhá bez nutnosti interakce, ale i tak jde o vítané zpestření a působivé finále. Za zmínku stojí také laboratoř na Citadele, která na první pohled nepůsobí nijak výjimečně, ale při jejím několikerém procházení jsem měl pocit, že nehraju akční RPG, ale jednodušší adventuru, kde nic není důležitější, než hledání potřebných informací ve správném pořadí. V několika směrech tak Leviathan nabízí docela odlišnou hratelnost, což vítám všema deseti.

Chyb není vůbec málo

V průběhu přídavku navíc můžete narazit na několik nových přírůstků do vašeho arzenálu. Nové zbraně sice nejsou nijak výjimečné a mezi původními kvéry se docela ztrácí, ale i tak určitě dokážou zpestřit kdejakou potyčku. To už se ale nedá říct o množství bugů. Když jsem se třeba v jednom okamžiku přiblížil těsně k zábradlí uvnitř laboratoře na Citadele, Shepard najednou sám od sebe vyskočil kousek do vzduchu a následně předvedl animaci, kdy chytá za krk neviditelného nepřítele. Během boje na asteroidu něco podobného zažil Marrauder, jenž na mě vybafnul zpoza rohu, následně zakopnul o jednu z překážek, což ho vystřelilo do vzduchu a tak si užil menší letecké žúžo, než se vrátil na zem a já ho dodělal za pomoci omni-blade.

Na Mahavidu jsem narazil i na další bug, tentokrát spojený s otevíráním oranžově značených dveří. Shepard je sice začal normálně odemykat za pomoci omni-nástroje, ale stál přitom půl metru ode dveří. Teoreticky by se něco takového dalo nějak vysvětlit, ale když po celou hru odemykáme dveře s rukou přilepenou na zámek, a najednou stojí postava půl metru od dveří a efekt je stejný, působí to fakt divně. Své si užil i parťák Javik. Dialogy jako takové jsou rozhodně kvalitní, ale z nějakého záhadného důvodu asi ve dvou případech vystřídal Javikův chraplavý vokál čistý hlas nějakého mladíka. Ale co já vím, třeba jde o nějakou dosud neznámou vlastnost Protheanů. Dost o tom však pochybuji.

Hrajeme hru: Otázky a odpovědi

Na závěr bych měl jednu dobrou, a jednu špatnou zprávu. Ta dobrá je, že se ve výsledku dozvíte několik zajímavých informací o historii galaxie, což určitě potěší každého fanouška a příznivce Mass Effect univerza. Zároveň ale nejde o nějak závratně klíčové informace, bez nichž jste v pytli. Takže pokud z nějakého důvodu nemáte prostředky na zakoupení DLC, žádný strach. Zas takový vliv na příběh Leviathan nemá. Špatná zpráva je, že zatímco vám dá nový přídavek několik odpovědí, vyvolá zároveň i řadu dalších otázek. BioWare už si vážně zahrává s ohněm. Navzdory zdařilému Extended Cut řada fanoušků stále prahne po informacích, a místo toho tu máme náměty na další otázky. Posuďte sami, jak moc vám něco takového může vadit, mě to ale radost neudělalo. Pevný celek, jenž nakonec z Mass Effectu 3 vznikl, to zase trochu trhá na kusy plné samých otazníků.

Ačkoliv jsem ale po většinu recenze spíše nadával, i tak jsem si jako fanoušek Mass Effectu Leviathan užil a prošel ho jedním dechem. Zároveň ale nemůžu přehlížet řadu chyb, stejně tak jsem od tak slibného přídavku čekal něco víc, než jen zhruba tříhodinové lineární putování skrz pár světů, po jehož dohrání jsem stejně skončil s dalšími otazníky v hlavě a pocitem, že něco chybí. Kvalitní zápletka, parádní prostředí a občasné zpestření hratelnosti totiž nestačí. Ne když Leviathan zároveň nabízí řadu bugů, námět pro další otázky a naprostou linearitu, která mi k Mass Effectu, byť jenom k DLC, prostě nesedí. Pokud tedy stále pasete po dalším obsahu a po důvodu, proč singleplayer Mass Effectu 3 znovu pustit, Leviathan vám určitě přijde vhod. Pokud však do této skupiny nepatříte, raději si sami podle vlastních preferencí rozmyslete, zda má pro vás vůbec nové DLC smysl.