Také letos se mají hráči na co těšit.
Neměl jsem ani tak problém s tím, jaké hry na žebříček umístit, jako s jejich poskládáním do nějakého pořadí.
Přerovnal jsem ho snad třikrát, než jsem si nakonec řekl, že to nemá cenu a nechal to tak.
Berte tedy prosím na vědomí, že ono pořadí je spíše orientační.
Pravděpodobně se bude během roku (jak se o každé z těch her dozvíme více) všelijak měnit.
Každá z nich má ale dle mého názoru šanci být skvělá... a několik z nich může být naprosto zásadních.
10. Outriders
Mám slabost pro online kooperativní střílečky a také pro hry s hromaděním a managementem lootu. Outriders přitom vypadá jako slibná variace na Destiny nebo Division, ale samozřejmě sebou nese stigma neúspěšných pokusů typu Anthem či Avengers. Docela mě přitom zaujalo prohlášení tvůrců, že se nejedná o live-service hru. Celý příběh a kompletní endgame jsou prostě v "krabičce s hrou" obsažené od prvního dne. To jsem tedy opravdu zvědavý, jakou to bude mít hloubku a výdrž. Například multiplayerový přídavek v Ghost of Tsushima ukazuje, že je možné postavit samostatnou věc, která spolehlivě udrží vaši pozornost po dlouhé týdny.
9. Far Cry 6
Řeknu to narovinu. Far Cry je taková "bezpečná spotřebka". Nečekám od ní žádné zázraky ani pokroky, nicméně doufám ve výpravnou a zábavnou střílečku, alespoň na takové úrovni, jako byl dle mého hodně slušný a zábavný pátý díl. Pokud se zároveň povede představit opět vynikajícího hlavního zloducha (s ohledem na herecké obsazení jsou šance určitě dobré), bude to příjemný bonus. Navíc snad půjde o jednu z letošních her, které již se lépe opřou o výkon nových konzolí. Takže za mě určitě ano, nečekám zázrak, ale rozhodně se těším.
8. Kena: Bridge of Spirits
Awww... je potřeba tady něco vysvětlovat? Jen se podívejte na libovolný obrázek nebo video z téhle hry a okamžitě pochopíte, proč učarovala snad všem, kdo ji kdy zahlédli. Moje jediná obava nyní je, aby kromě toho nádherného vizuálního stylu přinesla také zábavnou hratelnost a pokud možno příjemný příběh, který nás chytne za srdce stejně, jako první pohled na tuhle hrdinku a její kamarády. Opět i tady platí, že výkonnější HW dostane šanci se předvést.
7. God of War: Ragnarök
Jediný důvod, proč tahle hra není na mém seznamu mnohem výše, je to, že ve skutečnosti příliš nevěřím v její letošní vydání. Navíc jsme z ní ještě vůbec nic neviděli. Působí to na mě jako ten "teaser trailer" na Elder Scrolls VI - prostě jen potvrzení, že jednoho dne se pokračování dočkáme. Nicméně proč je na konci toho teaseru ta sebevědomá číslovka 2021? Že by přeci jen byla naděje? A jak zatraceně chtějí překonat ten minulý díl? Ať už jsou odpovědi jakékoliv, jsem si jistý, že nejednomu hernímu webu spadne server, až se dočkáme příští ukázky.
6. Sequel to The Legend of Zelda: Breath of the Wild
Podobně jako u předchozí hry, i tady se svět na chvíli zasekne, jakmile vyjde další ukázka nebo informace. Původní BOTW hra doslova redefinovala pravidla pro stylizovanou grafiku ve videohrách a zároveň také neskutečným způsobem posunula hranice funkcionality a otevřenosti herního světa. Kdo nezažil, ten to nepochopí - tohle není ten typ hry, který jde "pochopit" z Youtube. Na Nintendo first-party tituly je spoleh a pokud se něčeho bojím, tak jen toho, aby hra nebyla až příliš podobná svému předchůdci. Pokud ale opravdu budeme hrát za samotnou Zeldu, tak by to mohlo samo o sobě hodně změnit, obzvláště pokud by snad Link chodil nám po boku jako AI parťák (nebo dokonce druhý spoluhráč?).
5. Final Fantasy XVI
Tak já se přiznám. Mě se ta první ukázka moc nelíbila. Byl jsem si jistý, že se dívám na datadisk pro online čtrnáctku, dokud tam nenaskočilo to logo. Nějak mi nejde do hlavy, že nový plnokrevný díl téhle legendární ságy vypadá tak... obyčejně. Pak jsem se ale začetl na oficiálním webu do prvních informací o novém světě a jeho lore. A začalo mě to bavit, je z toho cítit ta klasická "duše" Final Fantasy a když nad tím tak přemýšlím, poněkud civilnější vzhled či barevná paleta by možná mohly příběhu docela prospět. Takže ano, rozhodně se těším a doufám.
4. Halo Infinite
Původní trilogie Halo je jedna z nejpůsobivějších sci-fi ság naší doby a jedna z nejlepších kooperačních akcí. Halo: Reach považuji za jeden z nejsilnějších válečných příběhů. Pátý díl série nedosáhl na velikost svých předchůdců, ale rozjel hodně zajímavou a odvážnou novou příběhovou linku s Cortanou. Samozřejmě, že se na šestý díl ohromně těším. Pokud nabídne tradičně spolehlivou hratelnost a solidní navázání na rozjetý příběh, klidně mu odpustím i tu "obyčejnější" grafiku. Díky odkladu a podle nejnovějších obrázků to ale vypadá, že i po téhle stránce se dočkáme pořádného vylepšení.
3. Resident Evil: Village
Sedmý díl jsem odehrál na jedno nepřerušované (dvacetihodinové) posezení s VR helmou na hlavě. Byl to zážitek, na jaký jen tak nezapomenu a také chvíle, kdy jsem naplno uvěřil v budoucnost VR her. Nicméně v jádru toho všeho byla prostě skvělá hra z mnou odjakživa milované série (kvůli prvním dílu jsem si koupil svůj první PlayStation). Osmý díl podle všech dosud zveřejněných ukázek (bohužel jsem neuniknul ani ukradeným leakům) vypadá, že na sedmičku více než důstojně naváže, ale zároveň se opře také o milovaný čtvrtý díl hlavní série.
2. Elden Ring
From Software. Hidetaka Miyazaki jako hlavní "režisér". Nikoho, kdo si hrdě říká "hráč", nemohou takhle slova nechat chladnými. Těmto tvůrcům vděčíme do značné míry za to, že se v době "bezpečné zábavy pro celou rodinu" hry odvážily vydat do mnohem temnějších a zrádnějších vod, aby nám umožnily oprášit svoje schopnosti a pocítit po dlouhých letech opět tu sladkost vybojovaného vítězství po opakovaných prohrách. Zároveň nám jejich hry představily některé z nejlépe designovaných prostředí v historii videoher. O From Software je skoro nemožné psát s chladnou hlavou, protože jejich hry samotné jsou jako poezie. Pokud jste do ní již pronikli, pak se určitě nedivíte obrovským očekáváním a nadějím, které do téhle hry vkládá velká část hráčské komunity. A že s příběhem pomáhal George R. R. Martin, autor knižní Hry o trůny? To už je jen třešnička na dortu. Od téhle hry očekávám opravdu velké věci.
1. Horizon Forbidden West
Ten obrázek nahoře je údajně z engine hry, zachycený přímo na PS5. Uf. Kdo mě alespoň trochu sleduje, ten ví, že mám obrovskou slabost pro krásnou přírodu a krajiny ve videohrách. Mělo to na mě velký vliv kromě jiného třeba ve Skyrimu, Red Dead Redemption 2 nebo Death Stranding. Nemám problém se v takové krajině schválně toulat pomaleji a bezcílně, jít se třeba projít podél potoka a tak dále. Zároveň jsem o první Horizon psal, že pod povrchem skrývá naprosto brilantní, hardcore sci-fi příběh na úrovni klasik typu Matrix nebo Terminátor. A bojový systém s taktickým "rozebíráním" mechanických dinosaurů po částech, pomocí pestrého arzenálu a parádní fyziky, na to také vzpomínám velmi rád.
Pod povrchem skrývá naprosto brilantní, hardcore sci-fi příběh.
Víte co je ale divné? Přes tohle všechno se na hru nejvíc těším kvůli něčemu úplně jinému. A tím je Aloy. Ne kvůli tomu, jak je krásná. Ale kvůli tomu, jak úžasná a inspirativní je to osobnost, která mě u první hry dokolečka překvapovala a dojímala. Pro zasvěcené dodám, že to samé (vlastně ještě více) platí i o postavě Elisabet. Samozřejmě se může stát, že hra nakonec bude jen "nastavovanou kaší", nicméně po TLOU2 jsem začal věřit ve druhé díly her, na které zdánlivě nelze dostatečně důstojně navázat.
