Vsadíte si na černého koně letošního roku?
Autoři Zingu vám představují svoje osobní nejočekávanější hry roku 2021:
Nejočekávanější hry roku 2021 podle Zingu: Martin Zavřel
Nejočekávanější hry roku 2021 podle Zingu: Ondřej Partl
Nejočekávanější hry roku 2021 podle Zingu: Martin Pritula
(další budou následovat denně)
Redaktor, Zing.cz
Instagram: @Screenshot_Guy
Jako externista o hrách píše od roku 2012. Mezi jeho nejoblíbenější tituly patří Final Fantasy VII, sága Metal Gear Solid, trilogie Mass Effect, NieR: Automata a Bloodborne. Kromě samotného hraní jej baví i tvorba virtuálních fotografií, ať už s Photo Modem anebo bez něj skrze grafické programy. Vedle aktuální herní produkce má silný vztah k retru. Mezi jeho další koníčky patří historie, hudba, knihy, filmy, další formy kultury a nějaké to cvičení.
Předně bych chtěl čtenáře i nové kolegy tímto pozdravit a popřát vše dobré do nového roku. V týmu autorů píšících pro Zing jsem čerstvě nastoupil, ovšem herní žurnalistice se z pozice externisty věnuji bez přestání už osm let. S koncem nového roku jsem se rozhodoval, jestli tento milý vedlejšák konečně pověsím na hřebík. Primární pro mě vždycky bylo, abych si mohl psát o tématech, co mě baví, a občas tak zpestřil příval kratších novinek, jež jinak logicky dominují obsahu všech herních serverů. Rád bych vyšel vstříc těm, kteří by na stránkách Zingu uvítali více retra, článků o tvorbě rozličných vývojářských studií, preview na zatím pouze ohlášené projekty a podobné typy obsahu. Že podobné věci zaberou nějaký čas sepsat zároveň vysvětlí, proč se tu se mnou zase tak moc často potkávat nebudete. I tak se ovšem na spolupráci (a setkávání) s kolektivem autorů na Zingu moc těším. Jak slibuje už název článku, přidávám i desítku mých nejočekávanějších her, jejichž vydání vidím v roce 2021 reálně:
10) Mass Effect: Legendary Edition
Ačkoliv se jedná o pouhý remaster, návrat legendární trilogie s ,,první lidskou spektrou" je pro mě jednou z nejtoužebněji vyhlížených herních událostí roku. Jsem zvědavý, jak se autoři poperou s herními mechanismy jedničky, o nichž se jeden čas spekulovalo, že prošly změnami. Především bych ale rád, aby se třetímu dílu konečně dostalo zaslouženého uznání. Já vím, že závěrečné dvě hodiny hry a dopad některých voleb mohl být zpracován lépe, přesto se podle mého názoru jednalo o učebnicový případ toho, kdy se díky hlasité menšině na internetu dostala hra nespravedlivě do povědomí některých hráčů jako absolutně odfláknutý titul, který zkazil co mohl. Pro mě byla naopak trojka nejen suverénně nejlepším dílem trilogie, ale zůstává i jednou z mých nejoblíbenějších her vůbec (a osobně znám hned několik lidí, kteří si myslí to samé). Svůj podíl na tom měla skvělá hudba, vylepšená umělá inteligence, vylepšené souboje a systémy, spousta nezapomenutelných, krásně napsaných příběhových epizod a především oproti dvojce mnohem lepší tempo, kdy se celá hra točila kolem Reaperů a nemuseli jste tak každou chvíli odbíhat od hlavního tématu hry. No tak tady to máte. Kontroverzní názor už v prvním článku! To nám to ale pěkně začíná.
9) GhostWire: Tokyo
V případě GhostWire se u mě jedná o trochu slepou víru ve schopnosti autorů Evil Within a lákavého prostředí tokijské metropole, protože samotný trailer mě úplně neuchvátil. Na druhou stranu jsem velkým obdivovatelem práce Ikumi Nakamurové (to je ta roztomilá Japonka z E3 2019), která odvedla skvělou práci na hrách jako Okami, Bayonnetta anebo právě Evil Within. Témata japonských městských legend jsou pro její kreativitu jako stvořená a já jsem moc zvědavý, co na mě při hraní této nové hry vybafne.
8) Artful Escape
Artful Escape je trošku pozapomenutý titul, který by si do hledáčku měl zařadit každý, kdo má rád nezávislou produkci. Autoři ze svérázně pojmenovaného studia Beethoven & Dinosaur se spojili s vydavatelstvím Annapurna Interactive, které v odvětví indie her platí za záruku kvality. Jak název hry napovídá, má se jednat o artovou plošinovku, v níž se ujmete role kytaristy připravujícího se na svoje první vystoupení. Od hudebního tématu se neodvíjí pouze příběh a soundtrack, má definovat samotnou hratelnost. Pokud se jej podaří vyladit, mohlo by se jednat o hodně chytlavý a působivý zážitek jako stvořený pro překlenutí depresivního období.
7) Ratchet & Clank: Rift Apart
Tady asi není co řešit. Pokud máte Playstation 4 anebo Playstation 5 a jako já jste nehráli předchozí Ratchet & Clank, co nejdřív to napravte. Hra trošku zapadla, protože vyšla v roce 2016 jen krátce před Uncharted 4 a jako exkluzivita od Sony zůstala v jejím stínu. Je to ohromná škoda. Jedná se o nesmírně zábavnou akci, která nešetří humorem a nabízí jedny z nejoriginálnějších zbraní v současné herní produkci. Graficky je k nerozeznání od špičkových animáků a díky perfektnímu tempu hraní krásně odsýpá. Rift Apart by měla být ještě lepší, navíc byla vyvíjena od základu pro Playstation 5 , DualSense a nový SSD harddisk. Myslím, že Rift Apart svojí kvalitou spoustu lidí překvapí.
6) Babylon's Fall
Přemýšlel jsem, zda mám do seznamu zařadit Bayonnettu 3 anebo Babylon's Fall, spíše si ale myslím, že na třetí Bayonnettu si počkáme ještě rok a studio Platinum Games se bude soustředit na vydání novinky, kterou už nějakou dobu vytváří pro Square-Enix. Stále se o ní ví poměrně málo, ale jelikož mají ,,platiňáci" reputaci mistrů řemesla, o kvalitu téhle sekačky se moc nebojím. Devil May Cry 5 nastavil v žánru nový standard, uvidíme jestli se ho autorům Astral Chain, NieR: Automata, Metal Gear Rising a Bayonnetty podaří překonat.
5) It Takes Two
Tady mám velmi málo pochybností. Novinka od studia Hazelight Josefa Farese opět cílí na kooperaci a podle posledního traileru to vypadá na špičkovou gaučovou zábavu, kterou si nejlépe užijí partnerské dvojice. Předchozí A Way Out byla parádní jízda, mám ale pocit, že legrační, odlehčená tematika se na podobný typ her hodí ještě mnohem víc. Dobrá nálada z tohoto dílka přímo čiší a já nemám pochyb o tom, že u nás doma bude při jeho hraní pěkně veselo.
4) Little Nightmares 2
Proč první Little Nightmares nedosáhla věhlasu a vysokých hodnocení, jakého se dostalo hrám jako Limbo anebo Inside, je pro mě záhadou. Originál jsem si naprosto zamiloval jako ,,neškodný horror", který mi připomínal tvorbu režiséra Tima Burtona. Na rozdíl od obou zmíněných her od Playdead autoři z Tarsier Studios kladou místo hádanek větší důraz na mechaniky plížení. Už jednička představovala audiovizuálně silný zážitek s náležitě vtahující atmosférou, jejíž hratelnost byla sice napínavá, ale nikoliv frustrující. Oznámení druhého dílu mi udělalo ohromnou radost a moc se těším na její únorové vydání.
3) NieR: Replicant Ver.1.22474487139
NieR: Automata je mojí nejoblíbenější novou hrou posledních dvou dekád, takže přepracované vydání prequelu vyhlížím obzvlášť nedočkavě. Bohužel titul tentokrát nepřipravují Platinum Games, tudíž mám jisté obavy ze strany hratelnosti a soubojů. Přesto si myslím, že co do příběhu a hudby se bude jednat o další veledílo. Vyzývám všechny redaktory a diskutující na Zingu ať bezvýhradně vyslovují celý název hry!
2) Hitman 3
Velmi mě mrzí upadající popularita a odchod her s důrazem na plíživý postup. Metal Gear Solid, Splinter Cell, Thief, Deus Ex, Tenchu, Dishonored - všechny tyto značky jsou minimálně u ledu, pokud nejsou definitivně mrtvé. O to víc si vážím Hitmana, který má ze všech aktuálních her asi nejblíže tomu, co bych označil jako svojí ,,hobby hru", k níž se pravidelně vracím. V level designu představuje Hitman naprostou špičku a čím víc jednotlivé mise hrajete, tím víc vám přirostou k srdci a vtáhne vás jejich vzájemně propletený mikrosvět. Je taky potěšující, že autoři vyslyšeli kritiky druhého dílu a pro závěr trilogie slibují opět šest velkých úrovní, opravdové filmečky, vyřazení zbytečného multiplayeru a možnost přenesení dosaženého postupu z dvojky. Navíc se neopakují žádné zmatky s DLC. Hitman 3 vypadá už teď o poznání lépe, na nových konzolích poběží v 60 snímcích za sekundu a konečně se na nich má i velmi rychle nahrávat. Kdo nedávno hrál starší díly, ví, o jak velký benefit se jedná.
1) Resident Evil: Village
Série Resident Evil mi přirostla k srdci už na konci devadesátých let a aktuální vysoká kvalita jejích her mi dělá tak velkou radost, že jsem si v posledních dvou letech prošel znovu všechny díly, včetně odboček Code Veronica, RE 0 a obou Revelations. Řada kritiků loňského remaku trojky zapomíná, že jedním z hlavních důvodů, proč se série tak dlouho drží, je i způsob, jakým se dokáže vyrovnat se stagnací. Revoluční čtyřka nevznikla, protože se Shinji Mikami rozhodl zkazit hororovou sérii, ale protože cítil, že značka potřebuje nový impuls. Za pětkou byl nápad vytvořit podobný typ hry s parťákem, který nemá umělou inteligenci zmrzlé makrely. Šestka? Fail, bezpochyby, jdeme dál. Sedmička opět představovala přesně to, po čem fanoušci v té době volali. Skutečný, inteligentně navržený survival horror, v němž autoři před vystrašeného hráče postavili děsivá monstra a vybavili jej brokovnicí s dvěma náboji. Osmička přímo navazuje na události sedmého dílu a slibuje spoustu nových typů nepřátel, zajímavé prostředí i silně osobní příběh. Zní to možná až moc dobře, ale Capcom v posledních letech předvádí tak spanilou jízdu, že se o výsledek vůbec nebojím.
