NFS Shift 2: Unleashed – dojmy z prezentace

U prostorách EA vládl čilý ruch a museli jsme si nějakou chvíli počkat, než nás zavedli do místnosti s velkým plátnem a nespočtem připravených závodních sedaček se spuštěnou hrou. Ještě předtím, než jsme se pustili do samotného testování jsme však museli prosedět již klasickou prezentaci, která v zásadě pojednávala o tom, co už všichni tak nějak víme. Pojďme si to v rychlosti shrnout.

Vzhůru na trať

Všichni bychom si měli hned zkraje ujasnit jednu věc. Shift 2 není závodní simulátor, ani obyčejná arkádovka. Jedná se o odvětví tzv. Semi-Sim, což je žánr, který kombinuje prvky simulátorů i arkádových závodů. V případě dobrého skloubení se nám hra může odměnit skvělou hratelností i hloubkou, což je přesně to, co od závodů chceme. Začátek prezentace se samozřejmě nemohl obejít bez superlativ na stranu skvělého zážitku a nových možností ve srovnání s předchozími arkádovými díly série. I přesto, že první Shift příjemně překvapil, rozhodně měl co dohánět. A my doufáme, že to provede díl druhý.

Shift 2: Unleashed se nesnaží přinést do závodního žánru bůhvíco nového a oproti předchůdci rozpoutat revoluci. Jedná se spíše o vychytání všech chybek a vypiplání detailů, což je ale rozhodně lepší, než honba za neustálým novátorstvím. Už z předchozích zpráv tak víme, že má série Shift nabídnout především neopakovatelný zážitek ze závodů a možnost opravdu se vcítit do kůže závodníka, kde má každá chyba a nepozornost fatální následky. Tomu má dopomoci několik milých dodatků k samotné hratelnosti. Tím nejmarkantnějším je přidání dalšího pohledu z kokpitu, tedy nyní spíše ze samotných očí. Kamera je umístěna v helmě a člověk tak vidí přesně to, co opravdový závodník v autě. A že je výhled zatraceně malý.

Všechno tu lítá, co kola má

Prezentace tak pokračovala ukázkou jednoho ze závodů, kde bylo možné vidět těžkou práci závodníků. Při vysokých rychlostech je totiž helma na hlavě opravdu svazující a díky lehce rozmazaným okrajům musí hráč koncentrovat veškerou svou pozornost na trať. Mnozí měli námitky k třesoucí se kameře při pohledu s kokpitu a mylně to považovali za třesení auta. Musíme tak všechny nevěřící Tomáše lehce vyvést z omylu a podotknout, že se ono třesení vztahuje na pohyb hlavy závodníka, nikoliv auta samotného. Proto se nelze divit, že každý prudší pohyb volantu odeznívá i na kameře. Ta se nyní i automaticky natáčí do zatáčky, aby měl hráč nejlepší možný přehled, natáčet kameru lze i manuálně pomocí pravé páčky.

Nejvíce vynikne adrenalin během závodů v noci, případně při západu slunce, kdy je vidět opravdu na pár metrů a závodník se tak orientuje spíše dle intuice a reflexů, než závodního umu. Právě zde se nám představil největší počet bouraček, který jeden z kluků z EA komentoval tím, že ve hře je tentokrát přítomen plný model poškození, a to jak karosérie, tak jednotlivých součástek. Jediná chyba v zatáčce vám tak může zdemolovat auto do takové míry, že dáte závodu sbohem. Takže, první bod pro simulaci.

Konečně pořádné možnosti

Všem je jasné, že se tu bez akční jízdy neobejdeme, arkádoví jezdci už tak pomalu začínají připravovat peněženky. Stále tu však čekají profíci odkojení na simulátorech, jež se ptají, kde je ta jiskra, jenž donutí odejít od Grand Turisma či Forzy? Jedna z posledních ukázek demonstrovala možnosti nastavení vozů. Na rozsáhlý vizuální tuning můžeme rovnou zapomenout, o tom však hra ani není. Pokud však mezi vaši oblíbenou kratochvíli patří detailní nastavení každé prkotiny, budete tu jako doma. V garáži na nás mrklo závodní BMW a tuny ukazatelů, u nichž by mohl člověk zkejsnout až do dalšího příchodu Krista. Bylo tu vše, od úpravy tlaku v pneumatikách a tvrdosti odpružení až po design interiéru, změnu převodovky aj. Vše bylo navíc upravovatelné přímo během testovací jízdy na okruhu, takže ihned pocítíte každý rozdíl, jež natropíte v menu. A pokud náhodou manuálnímu nastavení neholdujete, stačí přepnout na jednoduchý styl a skrze čtyři ukazatele nastavit vše najednou. Právě zde nám došlo, že to vlastně Shift 2 myslí vážně a že by to pro ty profíky nemuselo dopadnout vůbec špatně. To nám ale zamávali startovní vlajkou a my skočili po připravených konzolích.

Ono to nezatáčí!

K mání bylo několik počítačů a konzolí, nás ale zajímaly především ergonomické sedačky s volantem a spokojeně vrnící PS3 pod velkou LCD televizí. Celý žhavý jsem vyrazil do menu a zjistil, že mě v garáži čeká oblíbená Mazda RX-8. Dostatečně upravená na to, abych natrhl zadní vrátka nejednomu Lamborghini. Plný elánu jsem tak vyrazil na připravený Brněnský okruh, abych záhy zjistil, že je ForceFeedback a citlivost na volantu nastavena natolik blbě, že se reakce opožďovaly o necelé dvě vteřiny. Relativně malý čas, během závodu ale smrtelně důležitý. Po několika planých pokusech a vášnivých polibcích okolního hrazení tak nezbývalo, než přesedlat na jiný volant opodál (to víte, kdo by se namáhal s nastavením?).

A to už byla jiná káva. Po testovací projíždce bylo načase nastavit pohled z helmy a vyrazit na pořádný závod. Hned zkraje musím poznamenat, že je pocit z řízení fantastický, alespoň tedy co se grafické omáčky týče. Všechny ty bloom efekty, realistická reakce kamery na probíhající situaci, hra světel a stínů na palubní desce či hektické šmátrání ruky po řadící páce do závodu prostě zapadají a vytvářejí jednotný dojem. Umělá inteligence soupeřů se zdá být úměrná vaší snaze. Někdo je agresivnější a cpe se před vás co to dá, jiní jsou taktičtější a raději vás pustí před sebe, než aby riskovali vystrčení z trati. Člověk tak má pocit, že závodí proti skutečným lidem a ne jen počítačovým botům, jež kopírují ideální čáru.

Čistě ze zvědavosti jsem zkusil párkrát nabořit auto v plné rychlosti do hrazení, abych zjistil, že je obtížnost nejspíše značně snížena. Nárazy jsou tu zpracovány vskutku famózně, včetně popraskaného skla, odletávajících částí vozu a karosérie a viditelných pohmožděnin. Trochu ale kazí dojem fakt, že i po totální destrukci včetně odletávajících kol se nám auto zase vrátilo na vozovku. Je však pochopitelné, že se jedná o lehce arkádovou obtížnost, na té nejtěžší se už každá chyba trestá a rozdíly mezi vozy a jejich nastavením jsou mnohem více znát. Taková Honda Civic si jede jako namazaný stroj a zbytečně se nežene do vysokých otáček, Bugatti Veyron je pak neochočené zvíře, u kterého máte co dělat, abyste jej udrželi na vozovce. Pocit z aut je tedy veskrze pozitivní a realistický, je cítit váha vozu, setrvačnost i gravitace a rozhodně nemáte pocit plavání, jako u uber cool realistického GT 5. Při více než 150 autech si navíc vybere každý, kdo by potřeboval sto modelů jednoho vozu? Velmi nás potěšila možnost upgradovat jakoukoliv kategorii auta tak, aby se přeneslo na několik dalších úrovní. Pokud tedy zbožňujete Nissan 350Z a chcete si s ním zajet nějakou vyšší třídu, stačí zainvestovat a jste na koni. Tleskáme EA, tleskáme.

Prozatím odložíme volant stranou

Nemůžu si pomoci, první, druhé i třetí dojmy ze závodů Shift 2: Unleashed jsou prostě skvělé. Vypadá to, že vývojáři ještě více přiblížili titul simulátorům a přitom zachovali atmosféru adrenalinových závodů, o kterou jde v závodění především. To podstatné jsme si samozřejmě nechali na recenzi, kterou můžete očekávat hned, jak skončí embargo - 29. března 2011. Prozatím si tak užijte přiložené fotografie a natěšenou atmosféru, protože konkurenci začíná téct do bot.