Již od dávných časů děti rádi naslouchají pohádkám o dracích šlehajících oheň, nestvůrách, obrech, dobrých či zlých a jiných bájných stvoření. Často…
Posun AI ve hrách díky NVIDIA ACE
Je to tady, AI ve hrách přestává být synonymem pro předem naskriptované chování postav, které jen slepě následují kód. Co umí NVIDIA ACE?
Již od dávných časů děti rádi naslouchají pohádkám o dracích šlehajících oheň, nestvůrách, obrech, dobrých či zlých a jiných bájných stvoření. Často se zdá, že většinou vznikly jen ve bujné fantazii svých vypravěčů. Jak se ale říká: „Na každém šprochu, je pravdy trochu". Podíváme se tedy trochu blíže co a jak vedlo ke vzniku podobných lidových legend o obrech a dracích.
Jak vznily báje, pověsti a legendy o těchto mnoha tajemstvími opředených tvorech? Existovali vůbec někdy ? Tak o tom se dočtete v následujícím článku.
Už ve starém Řecku, v době kdy Homér napsal svůj epos Illias a Odyssea se věřilo, že ostrov Sicílie obývali v dávných časech obři - Kyklopové, s charakteristickým znakem, jednoho oka uprostřed čela. Byl to právě kyklop Polyfémos, kterého Odysseus v Homérově báji oslepil, když mu vrazil planoucí pochodeň do oka. Obrem je i antický bůh, samotný vládce všech moří Poseidon. Ke všeobecnému rozšíření starověkých pověstí, výrazně přispěly nálezy z let 492 - 432 př.n. letopočtem.Kdy se v pobřežních jeskyních u Mesiny našlo spousta obrovských kostí. Tehdy ještě nevěděli, že nepatří jednookým obrům, nýbrž dávno vyhynulým chobotnatcům - mamutům..... a legenda o obrech byla na světě.
Ne jinak to bylo i ve středověku, i tehdy se stále věřilo v dávnou existenci Kyklopů. Ve 14. století učenec Giovano Boccacio ve svém díle popisuje obra, který údajně žil v jeskyni na Sicílii, jako 90 metrového giganta!
Další nálezy nedali na sebe dlouho čekat a kosti údajných obrů se nacházeli po celé Evropě. V roce 1557 ve Švýcarsku se našla u reydenského kláštera pod vyvráceným stromem celá kostra. To samé čekalo i ohromené nálezce u města Kremže, kolem roku 1645. V 17.století místo sicilského nálezu navštívil kněz Athanasius Kircher a přinesl tehdejšímu světu zprávu o nálezu kostry obra, který měřil kolem 9 metrů ! V 18.století se díky misionářům dostala do Evropy zpráva o nálezu neuvěřitelně velkých kostech, jak jinak obrů. V tomto případě se jednalo o pozůstatky dinosaurů.
Jen pro zajímavost, první psanou zprávu o obrech na území Čech, najdete v kronice Václava Hájka z Libočan. Dnes už víme, že celý omyl byl založený na skutečnosti, že lebka mamuta i slona má uprostřed nápadný otvor (levý horní obr. levý roh). Což ale není otvor pro oko, ale jedná se o dutinu nosní, která je charakteristická pro tato zvířata, chobotnatce. Další zmíňky o obrech najdeme v legengách po celém světě.Ve Střední a Jižní Americe, na Dálném východě, Jihovýchodní Asii (ostrov Bali) a nebo Africe.
Draci, bazilišci a všelijaké líté saně, přišli na svět díky lidské fantazii, důvodem ale byla, řada nálezů fosilních zvířat s jejichž velikostí a zařazením si tehdejší věda nevěděla rady. Ve Wiltenském klášteře u Innsbrucku (Rakousko) od 13. století uchovávali dračí relikvii. Dle pověsti zabil draka v souboji obr. Moderní věda zjistila, že jde o kosti praryby Xiphas gladius. Dokonce při podrobném bádání byly nalezeny v kronikách zápisky o zvláštním daru od neznámého účastníka z křižáckých válek. Kosti se tak do Rakouska dostaly, až z dalekého z Blízkého východu.
Obrovské množství tehdejších nálezů kostí „draků" vzalo za své, často končily rozdrceny na prášek, kterého se dodnes používá v čínském lidovém léčitelství. Často se „všeléku" přisuzovali i magické schopnosti. V existenci draků lidé pevně věřili po celý středověk. Draci a jiná podobná bájná stvoření se tak dostali i na fresky chrámů a kostelů. Tehdy se za vlast draků označoval hlavně Egypt. Vznikla celá řada pověstí a pohádek o dracích a hrdinech, kteří draka zabili. U nás to byl třeba sv. Jiří, nebo Bajaja.
V roce 1677 se u nás drakům věnoval Tomáš Jan Peřina ve svém díle „Mars Moravius " , který v okolí Brna nalezl části koster, různých druhů fosilních ještěrů. Byli to hlavně plesiosauři a ichtiosauři. Podivné kosti vzbuzovaly v lidech nejrůznější fantastické představy. Ve svých vyprávěních, tak povolovali naplno uzdu své představivosti. Mnohé báje a pověsti se při ústním předávání z generace na generaci dochovaly, až do dnešních časů. Položily tak základ všech lidmi vyprávěných pohádek tak, jak je známe i my.
Fantastický a tajemný středověký tvor Bazilišek, se vylíhl podle pověsti z oplozeného kohoutího vajíčka a to buď hadem, a nebo želvou. Dnes je najdeme jako sochy na kašnách, nebo mostech. Jsou neodmyslitelnou součástí např. v Číně, nebo Japonsku. Japonci šli ještě dál když v polovině 20.století vytvořili novodobou příšeru Gotzillu, což je radiací zmutovaný leguán. Mýtus o obrech a dracích se stal nedílnou součástí i naší kultury. Najdeme je tak ve virtuálních hrách, filmech a pohádkách, jejichž seznam by byl téměř nekonečný. Lidé si často nechávají dračí motivy vytetovat přímo na kůži, aby tak byly ozdobou těla, či symbolem.
Dnes už víme, že strašlivý obři a draci, nemají žádnou reálnou podobu, před mnoha a mnoha lety skutečně existovali. V jiné době a i podobě, než jim dal v bájích člověk. Předchůdci obrů a draků totiž vymřeli dávno před tím než se na naší planetě objevil první zástupce člověka.
Legendy o nich se vyprávějí po celém světě.
