Overwatch – bez týmu ani ránu

Recenzovaná verze: PC

Herní průmysl nemá mnoho výrazných stálic. Vývojářské týmy jsou většinou schopné vytvořit titul, který zaujme jen na určitou dobu. Výjimku tvoří Blizzard a jeho díla. Hry pod taktovkou tohoto velikána se vyznačují vysokou kvalitou a slušnou mírou trvanlivosti. Díky permanentní podpoře a balancování přežívají projekty z jeho dílen bez větších problémů klidně i řadu let s relativně stabilní hráčskou základnou. Dominance nad některými herními žánry se mu nedá upřít. Dnes se tento gigant chystá prorazit i na poli multiplayerových FPS. K obsazení trůnu by mu měla pomoci jeho nová divoká karta jménem Overwatch. Podaří se s ní Blizzardu rozdrtit současnou konkurenci?

Volání do zbraně

Přestože se jedná o titul zaměřený primárně na hru pro více hráčů, obsahuje podobně jako řada jiných projektů od Blizzardu minimalisticky vyprávěný příběh. V jeho úvodu je vám představeno společenství hrdinů Overwatch, které se v čase nepokojů a válek postavilo za lidstvo a přivedlo ho k světlejším zítřkům. Postupem času se ho ale lidé začali bát a tak se museli superhrdinové klidit do ústraní, v němž setrvávali až do dnešních dní. Nyní však nadešel znovu jejich čas. Boj světla s temnotou může začít.

Příběh je v Overwatch na vedlejší koleji. Jeho úroveň je přesto slušná. Prakticky je tu možné najít odkazy na většinu titulů, které Blizzard doposud vydal. Při podrobném zkoumání světa narazíte na Heroes of Storm, StarCraft, World of Warcraft či Diablo. Osobně jsem byl nejvíce potěšen upomínkou na karetní trhák Hearthstone, jenž jsem našel na jednom počítači umístěném v jedné z příjemně vypadajících strážních budov.

„Každá třída má své specifické poslání a statistiky. Jejich správné vybalancování a následná kombinace vždy ovlivní průběh kola jako celek.”

Mapy, na kterých se jednotlivé souboje odehrávají, mají příjemnou stylistiku a perfektní na taktiku zaměřené rozložení. Ke každému cíli tu vždy vede víc cest, tím pádem je možné užívat různé typy strategií. Většinou jsem se při hraní setkal buď s přímým útokem všech hráčů na jeden bod, nebo s rozdělením party na menší skupiny, které následně zaútočily minimálně ze tří přístupových bodů, čímž nepřítele zcela odzbrojili. Používání mozku a týmové smýšlení jsou pro hraní tohoto titulu naprosto nezbytné. Sólisté tu zřejmě neuspějí.

Kombinací k vítězství

Před začátkem každého kola si hráč může vybrat jednoho z jednadvaceti prozatím dostupných šampionů. Odvážní účastníci zápasů jsou rozděleni do čtyř jasně daných kategorií. Každá třída má své specifické poslání a statistiky. Jejich správné vybalancování a následná kombinace vždy ovlivní průběh kola jako celek. Pokud je tým špatně utvořen, může to pro něj mít katastrofické následky. Útočit s velkým počtem podpůrných duplicitních jednotek je kupříkladu stejně efektivní, jako házet hrách proti zdi.

Pro efektivní ofenzivní akce je ideální použít útočníky, kteří se zaměřují na pohyblivost, průzkum a rychlou likvidaci cílů. Účinnou defenzívu či stabilní držení pozic od nich ale nečekejte. V případě většího tlaku rychle ztrácí hlavu. U této třídy jsem si oblíbil jen klidně působícího Soldiera 76. Jeho hlavní schopnost, díky níž zaměřoval po určitou dobu všechny nepřátele v okolí, na mně udělala slušný dojem.

Díky svým dovednostem se Soldier 76 dal využít i na defenzivní mise. Jeho účinnost byla ale výrazně nižší než u charakterů zaměřených na obranu pozic. Obránci mají pro stabilizaci a držení strategických bodů uzpůsobené statistiky a základní dovednosti. V boji se ve většině případů drží v zadní linii. Za toto povolání mi k srdci nejvíce přirostl trpaslík Torbjörn, který mi v mnoha směrech připomněl inženýra z Team Fortress 2. Jeho věž dokázala v řadách nepřátel nadělat pěknou paseku.

„Prakticky by se dalo říct, že za každou postavu je možné hrát podle svého uvážení.”

Útočníci mají spolu s obránci společnou malou výdrž. Když se na ně zaměříte, moc dlouho na živu nevydrží. Kontrolu nepřátel a obranu všech slabých a utlačovaných mají na starost tankovací charaktery. Jejich výdrž a odolnost stojí za to. Osobně jsem byl skutečně uchvácen gigantickým válečníkem Reinhardtem, který před své spojence dokázal postavit pohyblivou neprůstřelnou zeď. S jeho pomocí jsem svůj tým nejednou dovedl skrz déšť kulek až k vítězství.

Poslední nejméně samostatnou skupinou je podpora. Jednotky specializující se na uzdravování, štíty či posilování útoku na sólové dráze asi nikdy neprorazí. Jejich efektivita je bez přítomnosti ostatních spoluhráčů hodně nízká. U této třídy jsem se zaměřil na léčitelku Mercy, která byla schopná přivést k životu i dávno padlé šampiony.

Prakticky by se dalo říct, že každou postavu je možné hrát podle svého uvážení. Její účinnost ale nemusí být tak dobrá jako v případě, když se řídíte dle primární specializace, které charakteru nadefinovali jeho tvůrci. Balance všech postav je na hodně vysoké úrovni.

Kvalitní komunita

Overwatch nám v současnosti nabízí celkem dvanáct map, které jsou rozděleny podle režimů. Každý herní mód má k dispozici tři lokality, které jsou nadefinované přesně dle jeho potřeb. Některé bojiště jsou hybridní, tím pádem se mohou stát dějištěm více typů střetnutí. Hra má prozatím jen tři primární režimy: Assault, Escort a Control.

Assault se zaměřuje na útok a následné držení dvou zásadních bodů do momentů, než jsou plně zabrány. Konkurenční družstva jsou zde rozdělena na obránce a útočníky. Vítězem je ten, kdo udrží nebo zabere strategickou pozici do vypršení daného časového limitu.

Escort je občas namixovaný s Assaultem, možná právě proto se občas odehrává na mapách pro něj určených. Místo pevně daných strategických bodů tu máte vozidlo, které je po krátké aktivaci nutné dotlačit do určitého času na cílovou pozici.

Control režim operuje s jasně definovanou pozicí, která má na začátku kola neutrálního držitele. Soupeřící týmy se v průběhu hry o kontrolní bod potýkají. Vyhrává ten, který ho udrží až do 100 %. O vítězství v tomto režimu rozhodují dvě až tři kola.

Na bojištích Overwatch se můžete střetnout jak s hráči, tak i s umělou inteligencí. AI je v tomto titulu na střední úrovni. Hraní proti ní je dobré, hlavně když si chcete otestovat dosud nehrané charaktery. Rovnocenného protivníka v ní ale nenajdete, pro začátečníky je však ideálním oponentem.

„Prvek rozvoje postav v Overwatch plně schází, místo něj jsou tu jen kosmetické úpravy. Hrdinové mají své schopnosti již od začátku zápasu.”

Všichni hráči mají při spuštění prvního zápasu úroveň nula. Po jeho absolvování získají zkušenosti, které jim následně zvednou jejich level. Systém úrovní v tomto titulu definuje náročnost soupeřů, kteří se s vámi střetnou na bitevním poli. Čím výš na stupínku jste, tím zkušenější hráči se vám postaví do cesty. Za každou získanou úroveň obdržíte truhlu s kosmetickými doplňky, herní měnou a avatary. Na ranku 25 by mělo být v příštích měsících možné začít hrát hodnocené zápasy, které jsou prozatím kvůli balanci celku vypnuty. Jejich fungování by mělo být podobné bázi jako v jiných titulech od Blizzardu. Kvalita spoluhráčů v nich bude pravděpodobně vždy o něco vyšší než v normálních nehodnocených hrách. Komunita pohybující se okolo tohoto projektu mi většinou přišla vcelku rozumná, na problémisty jsem narazil jen v minimálním počtu případů.

Battleborn vs. Overwatch

Přestože je Battleborn (recenze) v mnoha směrech hodně odlišný, je to prakticky přímý konkurent Overwatch. Oba projekty se řadí do stejné žánrové skupiny. Mimoto vychází ve stejný měsíc. Tím pádem si hráči orientovaní na tento typ her musí vybrat mezi jedním z nich. V čem se ale liší?

Po pár hodinách v Battlebornu mi přijde, že tento titul míří hlavně na fanoušky MOBA. Primární PvP mapa je tu definována podobně jako v League of Legends. Hráčem zvolení hrdinové v průběhu kola získávají nové úrovně, které následně užívají k vylepšování svých schopností a statistik. Postavu si díky tomuto prvku definujete dle svého uvážení. Jedna bitva v režii zkušených hráčů trvá minimálně 10 - 20 minut.

Prvek rozvoje postav v Overwatch plně schází, místo něj jsou tu jen kosmetické úpravy. Hrdinové mají své schopnosti již od začátku zápasu. Ultimátní dovednost je ale možné užívat jen, když se rek plně připraví (prodleva mezi opětovným použitím se zmenšuje díky aktivitě v boji). Celek je svižnější a rychlejší, kola tu trvají většinou maximálně 15 minut. Za sebe mohu říct, že mně ve směru hratelnosti zaujalo víc dílo od Blizzardu.

Král usedá na trůn

Až na pár menších technických nedostatků je Overwatch víceméně bezproblémovým projektem. Blizzard na tomto titulu znovu poukazuje na to, že umí tvořit díla, které dokáží uchvátit herní komunitu. Celek disponuje kvalitní balancí hrdinů, propracovanými mapami a dobře vystavěným postupem. Pokud se o tento projekt budou jeho tvůrci starat podobně jako o Diablo 3 či Hearthstone, vydrží na výsluní hodně dlouho. Hledáte-li kvalitní multiplayerovou FPS, není třeba váhat. Za sebe mohou Overwatch bez problému doporučit samotářům i týmovým hráčům.

Počítač do redakce zapůjčil Grunex.com.