Miniaturní konzole prvního PlayStationu vás přenese do 90. let s dvacítkou her. My jsme si na ní zahráli v předstihu.
V pražských kancelářích Sony jsem se nedávno vrátil do devadesátek. Na dvě hodiny jsem se uvelebil v sedačce a zahrál si „legendy” prvního PlayStationu na jeho miniaturní verzi po vzoru Nintenda. Ta dostala jméno PlayStation Classic a prodávat se bude již od 3. prosince za 2 690 Kč, respektive za 99,99 euro na Slovensku.
Nový model je o 45 % menší a po stránce designu se statečně drží originálu z roku 1994, včetně totožných tlačítek a stejného loga – tlačítko reset dokonce funguje pro návrat do menu s výběrem her. V balení naleznete zejména dva ikonické ovladače s klasickými šipkami (respektive směrovým křížem nebo d-padem) bez analogových páček a s připojením přes kabel, jenž má pouhých 1,5 metrů. To pro některé hráče může být problém za předpokladu, že sedí dále od televize. Nebudu zastírat, že jsem měl ze začátku s ovládáním na šipkách problémy. Analogy chyběly hodně, ale po určitém čase jsem si zvykl.
Na PlayStation Classic si zahrajete dvacet klasických her, které jsou v systému nainstalovány. Rozšíření knihovny bohužel není možné, natož připojení k internetu. Na moderních televizích si tyhle klasiky užijete v rozlišení 720p v totožném grafickém provedení, aby si všichni připomněli, jak se v 90. letech hry hrály, jak vypadaly a hlavně jak se ovládaly. Jednotlivé tituly se tedy drží původních verzí z PS1 bez lepších textur, vizuálních úprav, přidaných efektů, úpravy hratelnosti či něčeho takového. Pro nostalgiky a nadšence je to tedy dobrá zpráva a všech 20 her si zahrají v originálním zpracování. Při hraní na větší televizi jsem si ovšem všímal rozmazaného obrazu, jenž je v dnešní době nepříjemný. Naštěstí na menších obrazovkách se rozmazání mírně ztrácí. Možná by stálo za to sehnat si redukci a vytáhnout ze skříně nebo sklepa starou, funkční televizi, aby ten nával nostalgie byl ještě intenzivnější.
Nabízené hry
Hodnotit hru po hře nemá dle mého valný smysl. Na jedné se zub let projevil více, na jiné méně. Ve srovnání s dnešními tituly neobstojí, ale kvůli tomu tu PlayStation Classic není. Tohle miniaturní zařízení nám má připomenout začátek úspěšně značky. U starších hráčů zahrát na nostalgii a těm mladším ukázat, co se před dvaceti lety hrálo.
Mě osobně hodně zaujala skvělá bojovka Tekken 3 se svými jedinečnými komby a speciálními útoky. Třetí Tekken se skvěle hraje a ve dvou dostává pořádný šmrnc. Pohyb postav je sice těžkopádný, reakce delší, ale to vůbec nevadí. Tak to bylo i v roce 1997, kdy se tenhle kousek objevil na trhu. Tekken 3 si bez debat zasloužil nejvíce z mého času.
Druhou zastoupenou bojovku jsem do té doby pořádně neznal. O to víc Battle Arena Toshinder překvapila. A v některých ohledech Tekkena 3 dokonce předčila. Kromě toho samozřejmě nechybí ani první Grand Theft Auto. Začátky studia Rockstar si pamatuji a gangsterská akce v open-world světě pochopitelně nemůže chybět. To by v Sony udělali velkou chybu.
Potom tu máme slavné Destruction Derby, všem známé Final Fantasy VII, Intelligent Qube (u nás vydané pod názvem Kurushi), které otestuje vaše schopnosti při řešení problémů, Solida Snakea v prvním díle Metal Gear Solid, plošinovku Oddworld: Abe's Oddysee, Resident Evil v Director's Cut edici, jež navodí pocit strachu i po tolika letech (jen se dost blbě ovládá), akci Syphon Filter, akční závody Twisted Metal, JRPG titul Wild Arms, zábavné Super Puzzle Fighter II Turbo, starého dobrého Raymana, Revelations: Persona, Mr Driller, Jumping Flash a pro mě trošku nepochopitelně i originální Rainbow Six, které pohořelo už ve své době. Možná to byla podmínka Ubisoftu, aby Sony mohla do seznamu her zařadit i Raymana.
Na závěr jsem si nechal ještě dvě hry. V první řadě závody R4: Ridge Racer Type 4. Na nich je stáří opravdu hodně znát - trať splývá, ovládání nic moc a celkově mi chyběl pocit z rychlosti. To naopak Destruction Derby splnil vše do puntíku. Abychom ovšem nekončili plejádu her smutně, tak je tu ještě druhá hra - soutěžení na sjezdovce na prkně v Cool Boarders 2, které je zábavné i po takové době. Plusem je podpora hraní ve dvou.
Z těchto všech her si ve dvou v lokálním multiplayeru na jednom gauči můžete zahrát Battle Arena Toshinden, Cool Boarders 2, Destruction Derby, Intelligent Qube, Mr Driller, Ridge Racer Type 4, Super Puzzle Fighter II Turbo, Tekken 3, Tom Clancy’s Rainbow Six a Twisted Metal.
Ideální dárek pod stromeček?
Tuhle otázku není jednoduché zodpovědět. Na jednu stranu umí PlayStation Classic skvěle připomenout začátky konzole PlayStation, ale pochybuji, že se najde mnoho zapálených hráčů, kteří budou chtít jednotlivé tituly dohrát. S tím souvisí i 20 předinstalovaných her. Někomu budou vyhovovat, jiní budou něco postrádat. Já osobně bych v seznamu rád viděl třeba Gran Turismo Sport, kultovní Need for Speed, Crashe a Spyra, Drivera, Silent Hill nebo Tony Hawk's Pro Skater. Druhým dechem je ale nutno dodat, že chápu rozhodnutí Sony. Ono totiž přidat takhle staré hry není v dnešní době vůbec jednoduché. Ve společnosti mohli narazit na problém související s vypršením licence (například u aut a zejména hudby) nebo na nesouhlas ze strany majitele práv na danou hru.
PlayStation Classic je podle mého konzolí na ojedinělé hraní. Na pár minut zapnout Raymana, na to skočit do Tekkena 3 a na závěr se vyblbnout třeba v GTA. Velkým plusem je možnost si některé z her zahrát ve dvou, což se hodí pro návštěvy. Mínus pak vidím hlavně u nabízených her a v původních ovladačích s kabelem. Pokud se ale do dvaceti her dokážete pořádně zažrat, tak u nich můžete strávit desítky a desítky hodin.
Tak co, podlehnete nostalgii a pořídíte si PlayStation Classic? Z mého pohledu není PlayStation Classic marnou konzolí. Ze strany Sony jde o zajímavý marketingový tah, díky kterému si lze připomenout pár desítek let staré hry, ale není to přímo něco, po čem bych tolik prahl.
Seznam her s popisky v češtině
