Prototype 2 – ten pravý krvák

Recenze z hraní Xbox 360 verze

V létě roku 2009 vyšla akce Prototype, která nás posadila do lehce nezvyklé role anti-hrdiny, který se snažil odhalit pravdu o svém vzniku. Nehledě na velký počet neduhů a nedodělků se titul skvěle hrál a po oznámení pokračování všichni začali netrpělivě vyhlížet vylepšený originál. Díky sandboxovému konceptu jedničky totiž stačilo málo. Odstranit chyby a přidat kupu zábavy navíc. Povedlo se?

Když je z hrdiny padouch

Radical Entertainment vyřešilo příběh dvojky originálním způsobem. Alex Mercer, za kterého jsme hráli v prvním dílu, se totiž vrací a hodlá v New Yorku nastolit svůj pořádek. My se tentokrát vžijeme do role bývalého mariňáka Jamese Hellera, jehož jediným přáním je vrátit se domů ke své rodině. Jak už to ale chodí, něco se zvrtne, blízcí a milovaní umírají a Heller je po střetu s Mercerem nakažen jeho virem. Začátek je vymyšlen opravdu bravurně, skvěle představuje základní ovládání a paralelně začíná vyprávět příběh. Poté, co se vám krvavá pomsta odleží v žaludku však začínají přicházet další a další události, které neustále mění tempo a směr příběhu. Nechybí četná překvapení a některé silné okamžiky, které by od titulu podobného rázu očekával málokdo.

Scénář je bezesporu nesmírně jednoduchý a konec předvídatelný. Cesta, kterou se však k němu vydáte, je plná natolik ostrých zatáček, že prakticky nebudete mít čas se nudit. Mercer vám pod nohy hází jeden klacek za druhým a do obrazu se čas od času přiženou postavy, které Hellera zmatou, a hráč zjistí, že za tím stojí ještě něco více. Celkově je ale příběh zajímavý a hra tak nespoléhá pouze na svou sandboxovou sílu.

Stačí chvíli brázdit ulice a začnete si všímat ikonek nad hlavou jednotlivých postav.

Důležitou součástí je tu opět požírání svých obětí, což vám nejen lehce doplní zdraví, ale především dá přístup k jejich vzpomínkám, které po částech spojují příběh dohromady, a hra vás tím odměňuje za prozkoumávání města. Stačí totiž chvíli brázdit ulice (případně střechy) a začnete si všímat ikonek nad hlavou jednotlivých postav. Někteří vám pomohou zlepšit schopnosti, další přidají bod k jednotlivým zbraním a jiní zase přinesou do hlavy cenné vzpomínky, jež odemykají nepovinné mise.

Nevím, co dřív

Prototype 2 by se dal nejjednodušeji popsat jako hra, která vám dává široké možnosti. Kromě hlavní příběhové linky totiž můžete volně pobíhat po městě a snažit se najít nepovinné mise, jež se opravdu vyplatí sledovat. Nejen, že přidávají svou trošku do pochopení celé zápletky, ale především jsou úzce spojeny se schopnostmi hlavního hrdiny, které si rozebereme o něco později. Do výsledného balíčku se přidává také multiplayerový mód Rednet, což jsou v zásadě nahromaděné výzvy, ve kterých se snažíte nasbírat co nejvíce zkušenostních bodů.

Tvůrci skvěle vyvážili jednotlivé mise, a i když po určité době přece jen nastoupí lehký stereotyp, rozhodně to není natolik katastrofické, jako v případě jedničky.

Vývojáři se naštěstí poučili a přidali do hry kýženou variabilitu, která mi připomíná skok mezi prvním a druhým dílem Assassin’s Creed. Základními postranními úkoly budou počítačové terminály, které poodhalí plány zlotřilé organizace Blacknet a navedou vás na určitou stopu. Zde musíte absorbovat tělo vojáka, abyste se dostali k helikoptéře a znemožnili útěk vědcům. Tu zase musíte sabotovat základnu, která vypustí na svobodu zmutované obyvatele. Pak budete pro změnu eskortovat důležitou osobu v těle někoho jiného a ta vás zase navede dál. Tvůrci skvěle vyvážili jednotlivé mise, a i když po určité době přece jen nastoupí lehký stereotyp, rozhodně to není natolik katastrofické, jako v případě jedničky. Především převtělování hraje v hratelnosti důležitou roli.

Stejně jako minule se můžete převtělit do kohokoliv a vzít si tak na sebe jeho podobu. Většina misí si zakládá na tom, abyste nepozorovaně někam došli a nepozorovaně udělali nějakou prasárnu, takže je stealth přístup životně důležitý. Opět zde platí, že co oči nevidí, to srdce nebolí a Heller dostane postupně některé velmi výhodné schopnosti. Převtělování bez povšimnutí budete využívat prakticky pořád, biologická bomba na těle nějakého chudáka pak dokáže skvěle odlákat pozornost, a když ani to nepomůže, stačí vytasit drápy a všechny vykuchat. Ale to jsem se nechal unést, mnohdy je totiž opravdu lepší zůstat hezky v utajení. Kromě přísných očí vojáků musíte dávat pozor také na radary, které dokážou zachytit mutaci i když jste v přestrojení, takže se mnohé mise zvrhávají v opatrné našlapování a vyčkávání, což jedině vítám. Prototype je totiž neuvěřitelně akční hra a občasné zpomalení je vítaným zpestřením.

Bohužel se zde projevuje dost odfláknutá umělá inteligence nepřátel. Zatímco u monster všeho druhu se stupidní nabíhání dá pochopit, vojáci často působí jako neschopné děti, kteří si neví rady a zmateně pobíhají dokola. Jistě, Heller je nadčlověk a ulice plná vojáků je mu leda tak pro smích, hráč se ale stejně nemůže ubránit pocitu, že jsou lidští protivníci až příliš neschopní a jediný způsob jakým dokážou hráčovi zatopit je v obřím počtu. Nehledě na to je hratelnost svižná a především zábavná, a to díky mnoha vtípkům a vylekaným ksichtům lidí, před jejichž zraky začnete mutovat. Hra se také snaží vypadat dospěle a potěší drsné řeči hlavního hrdiny, který rozhodně nešetří fuckováním.

Minihry dávají opět příjemně odpočinout od všudypřítomné akce a propůjčí vám pocit dravce, co loví svou oběť.

Nesmím opomenout jednu výraznou novinku v podobě biologického sonaru. Ten vám během některých misí pomůže najít hledané osoby a hráč je musí lovit jako pravý predátor. Sonar totiž funguje tím způsobem, že vyšle vlnu energie, okolí se zabalí do oranžové barvy a vy musíte pozorně sledovat, odkud se vlna začne šířit zpět k vám. V jejím epicentru je totiž hledaná osoba a vy musíte mistrovsky kroužit nad střechami a vyhledávat. Tyto minihry dávají opět příjemně odpočinout od všudypřítomné akce a propůjčí vám pocit dravce, co loví svou oběť.

Když já velké pěsti mám

Mercer je možná hajzl prvního stupně, originalita se však jeho dárečku upřít nedá. S virem se vám totiž do těla dostaly božské schopnosti, které dokážou rozcupovat zástupy mutantů za několik vteřin. Zde vývojáři pořádně zasáhli a strom schopností doznal velkých změn, z větší části k lepšímu. Zůstalo nám pět základních zbraní, jež vám zmutují na těle. Nechybí pařáty, vlákna, obří čepel, bič a kamenné pěsti. Všechny se postupně vylepšují, zvyšují svou sílu a oblast působení, čehož lze docílit také vyhledáním určitých osob a jejich konzumací. Skvělou novinkou je možnost navolit dvě zbraně naráz a poté je kombinovat zvolenými tlačítky, což v jedničce nebylo zcela možné.

Mimo zbraní, na které nemáte přímý vliv, se Heller čas od času zdokonalí, což vám propůjčí možnost udělit bod do stromu schopností. Je tedy na vás, zda si napřed zvýšíte mrštnost, zdraví, regeneraci či další specifické vlastnosti své postavy. Každý level nabízí pouze jeden bod, takže volte uvážlivě.

To ale není vše. K mání ještě máte bonusové vlastnosti, které se zlepšují automaticky. Jedná se o pancéřový štít, který můžete kdykoliv vyvolat, schopnost do postav aplikovat bio bomby, možnost vyvolat kolem sebe mocný kinetický výbuch a nakonec i můj osobní favorit. Ten vám dovolí povolat na pomoc smečku zmutovaných příšer, které roztrhají všechny kolem. Samozřejmě na všechny unikátní schopnosti potřebujete energii, kterou nejjednodušeji získáte soubojem jako takovým. Čím více budete dělat paseku, tím rychleji se vám doplní.

Lze zapnout neprůstřelnost, zvýšit sílu při boji s mutanty nebo se rychleji dostávat do jednotlivých dopravních prostředků.

Kluci z Radical Entertainment si ale řekli, že toho je jaksi málo a rozhodli se přidat ještě více jak 30 exkluzivních mutagenů, které se opět postupně odemykají v závislosti na tom, jak jste ve hře úspěšní. Jedná se o jakési perky, které zapínáte nezávisle na schopnostech a jež vám propůjčují určité bonusy. Lze tedy například zapnout neprůstřelnost, zvýšit sílu při boji s mutanty nebo se rychleji dostávat do jednotlivých dopravních prostředků. Vše je opět zcela na vás, takže si Hellera ostrouháte přesně podle představ.

Všechna ta síla musí ven

Pokud si vzpomínám, prvnímu dílu byl silně vytýkán především chaos, který se často na obrazovce odehrával. Najednou se na vás totiž sesypal nespočet nepřátel a hráč měl často problém najít na obrazovce svou postavu. Tento problém vývojáři částečně vyřešili a všechny souboje jsou nyní mnohem přehlednější. Ovládací schéma se prakticky nezměnilo, i když se Heller ovládá o něco lépe a automatické zaměřování na cíle funguje na jedničku. Přidány byly úskočné manévry a protiútoky, jež zjednodušují boje a reakce hlavního hrdiny jsou bleskurychlé. Když už ale dojde na boj, je o co stát.

Prototype 2 si totiž na nic nehraje a hektolitry krve jsou tedy rutinní záležitostí. Všechny souboje a finišující údery jsou patřičně brutální a osobně si nepamatuju hru, která by ve mně vyvolala natolik silný pocit absolutní moci. Heller je totiž ultimátní stroj na zabíjení, pod jeho drápy se vojáci stíhají jen půlit a nedělá mu problém sejmout helikoptéru na jeden úder. Mluvím tu samozřejmě o plně vyvinutém Hellerovi, kterého si ochočíte tak v 65% hry, i na začátku je ale vaše síla zatraceně vidět. Nehledě na vaši moc vám naštěstí nepřátelé dokážou pěkně zatopit i na střední obtížnost a to především proto, že na vás často utočí jak vojáci, tak mutanti, kteří se ještě k tomu řežou mezi sebou. Opět zde musím vytknout důležitost kamufláže, kdy díky přestrojení za vojáka můžete lehce využít pomoci svých rádoby kamarádů. A pak je v rámci poděkování rozcupovat.

Pokud vás ale chaotické bitky se stovkami nepřátel bavili, nemusíte zoufat. Ve druhé polovině hry si podobných šíleností užijete více než dost a zde musím opět zatleskat vývojářům, kteří dokázali vyvážit hratelnost a nabízí od všeho trochu. Na druhou stranu, chaos na monitoru je zpět, jen ve slabší formě.

Není čas na procházky

No dobře, zas tak zaneprázdněni rozhodně nebudete. Nově je New York rozdělen do tří velkých oblastí, každá se svou vlastní atmosférou, misemi a příběhovými zvraty. Po vzoru jedničky, kdy bylo město postupně pohlcováno virem, tu najdete zelenou, žlutou a červenou zónu. Zelená zóna je plná radostných obyvatel, patrolujících vojáků a občasných monster, co do něj zavítají skrze kanalizaci. Je to nejbezpečnější oblast, kde ještě narazíte na obyčejný život a procházky po parku skvěle osvěží váš zmutovaný dech. Žlutá zóna je stále hustě obydlená, organizace Blacknet už má ale situaci tvrdě pod kontrolou a tak často narazíte na kontroly, prohlídky nakažených i obyčejné vyvražďování podezřelých a nebohých obyvatel. Zde už je silně cítit narůstající nebezpečí a atmosféra houstne.

Fanoušek jedničky si všimne mnoha nových druhů mutantů, od malých a neškodných až po obrovské nestvůry, k jejichž skonání budete potřebovat veškerý svůj arzenál.

Pokud by existovalo peklo, po návštěvě červené zóny byste si tam rádi dali Mojito. Jedná se totiž o nejvíce postiženou oblast centrálního New Yorku včetně Times Square, kde na lidi narazíte opravdu jen zřídka a povětšinou se po ulicích promenádují mutanti. Vysoké mrakodrapy jsou ohořelé a obořené, všude číhají vojáci a veškerá sranda končí. Atmosféra zde velmi připomíná např. Úsvit mrtvých či film Chodící mrtvoly a hraničí s hororovým pojetím, což se mi neskutečně líbilo. Fanoušek jedničky si všimne mnoha nových druhů mutantů, od malých a neškodných až po obrovské nestvůry, k jejichž skonání budete potřebovat veškerý svůj arzenál.

Mezi oblastmi se pohybujete prostřednictvím helikoptér a můžete se kdykoliv vracet, pokud jste náhodou zapomněli na nějaký úkol nebo si zkrátka chcete odpočinout od červeného pekla a trochu si dáchnout na lavičce u cukrárny. Helikoptéry lze využít i v pohybu uvnitř jednotlivých oblastí, pokud se vám náhodou nebude chtít parkourovat přes střechy (a věřte, že bude, pač to vypadá skvěle). V obydlených oblastech je taktéž skvěle zpracován život. Ulice jsou plné lidí, kteří někam spěchají, vojáci šikanují nevinné oběti, a když se před někým začnete převtělovat, vykouzlí to v okolí podstatný rozruch. Vývojářům se ztvárnění jednotlivých oblastí nesmírně povedlo a zaručilo, že se vaše oči až do konce hry nebudou nudit. Navíc se povedla i destrukce prostředí, která sice není absolutní, v tanku ale rozhodně bude co ničit. Občas se mi odloupl i kus budovy, což jsem opravdu nečekal.

Superlativa se dají použít i k celkové audiovizuální stránce, kterou bych ale označil spíše za praktickou, než nádhernou. Původní Prototype byl kritizován za ošklivé a nevýrazné grafické zpracování, což se o pokračování rozhodně říci nedá. Vývojáři udělali velký krok kupředu, jednotlivé oblasti jsou velmi různorodé, nechybí slunečné dny a temné noci. Občas trochu sprchne nebo nastoupí virová mlha, která nahání patřičnou hrůzu. Při bližším zkoumání rozhodně narazíte na oplzlé textury a ne tak úplně ostré hrany, obyvatelé jsou navíc viditelně klonovaní a neoplývají velkým počtem kombinací. To jsou ale relativně malé nedostatky, kterých si ani nemusíte všimnout. Samotná hra totiž vypadá k světu a především bez jediného záseku zvládne akční orgie, které se na obrazovce odehrávají.

O dabingu jsem se trochu zmínil už na začátku. Dodám jen, že jsem byl příjemně překvapen z výkonu herců, kteří odvádí svou práci bravurně a emocionálně. V čele stojí neustále nasraný Heller a patřičně ďábelský Mercer, hanbu ale nedělají ani ostatní. Hudba skvěle koresponduje se situací, dokáže smyčkou podtrhnout akci i pořádně naladit při plachtění nad městem.

Pokračování jak se patří

Prototype 2 udělal vše, co správné pokračování udělat má. Odstranil většinu nepříjemných chyb, zviditelnil to dobré a dal hráči do rukou možnosti, se kterými můžete naložit dle svého. Rozhodně se nejedná o ideální akci, umělá inteligence často blbne a grafické zpracování není prvotřídní, to jsou ale prvky, které bych vytýkal jiným žánrům. Prototype 2 je nefalšovaná, brutální a neutichající akční řež, kterou si užijete do poslední kapky. Tak proč po tom chtít něco víc?

PlayStation 3 a Xbox 360 verze Prototype 2 vychází dnes, PC verze bude následovat až 24. července (Jul).