Recenze Aliens: Dark Descent - důkladní vetřelci

Vetřelci to v posledních letech nemají jednoduché. Podobně jako každou jinou slavnou značku se je zuřivě snaží vyždímat všechny možné společnosti ve všech možných formátech, od filmů, přes knihy či komiksy, až po videohry. Jakkoliv jsou ale první dva filmy z této série excelentní, je to již velmi dlouho od posledního opravdu povedeného převodu těchto kvalit do videoherní podoby. Sám vzpomínám docela rád na verzi z automatů, případně na AvP (původní Jaguár i pozdější PC verze). Obecně nejuznávanějším využitím předlohy je samozřejmě Alien: Isolation. Slušně jsem se bavil také u Fireteam Elite. Na zbrusu nové zpracování licence do podoby top-down realtime strategie od relativně neznámého francouzského týmu jsem se nicméně díval poněkud váhavě. Po dohrání si však troufnu tvrdit, že zatím žádná videohra netrefila atmosféru a klíčové elementy druhého filmu tak zdařile a důkladně, zpracováním i samotnou hratelností.

• Platforma: PS5 (recenzováno) PS4, X1, XSX|S, PC
• Datum vydání: 20. 6. 2023
• Výrobce: Tindalos Interactive (Francie)
• Žánr: realtime strategie
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ne
• Dat ke stažení: 60 GB
• Herní doba: 30+ hodin
• Cena: 950 Kč (Steam)

Strhující příběhová kampaň

Na takzvaně "budgetovou" hru začíná Dark Descent nečekaně bombasticky: kombinace parádních filmových sekvencí s částečně skriptovanou lineární hratelností připomíná spíše kvalitní AAA příběhové videohry, než typické strategie. Zároveň dochází k využití dobře známých filmových rekvizit způsobem, který je příjemně originální: například způsob, jakým technicky dojde ke karanténě celé oblasti, postižené útokem vetřelců. Nebo nástup prvního vetřelce (velkého/drona) na scénu, odkazující na pasáž z filmu, ale zároveň téměř ikonicky zapracovaný do nového kontextu. Prakticky okamžitě po zapnutí hry si zkrátka uvědomíte, že před sebou máte mnohem ambicióznější a výpravnější titul, než jste si troufali očekávat.

Měsíc Lethe (který poněkud klame svou velikostí a leckdo by ho mohl považovat za planetu) si prožil pořádnou porci útrap za dobu své existence. Zatímco zaměstnanci společnosti Weyland-Yutani obsluhují atmosférické reaktory, kolonisté v nehostinném podnebí vystavěli několik menších i větších základen, kromě jiného orientovaných na těžbu vzácného kovu. Po občanských nepokojích v roce 77 zůstala navíc na orbitě zaparkována válečná loď námořní pěchoty "USS Otago". Mezihvězdnou dopravu a zásobování v regionu obsluhuje zastaralá orbitální stanice Pioneer, kde pracuje administrátorka Maeko Hayesová jako jedna z dozorčích. Právě ona se stane vaší hlavní postavou, jakmile dojde k zamoření stanice vetřelci. Po následující kaskádě nehod a katastrof se bude muset spojit s velitelem vojáků, seržantem Jonasem Harperem, na palubě Otaga. Odsud budou spravovat tenčící se zásoby či riskatní výzkum, ale hlavně vysílat čtyřčlenné jednotky vojáků na mise, odehrávající se jak na povrchu Lethe, tak ve vesmíru okolo něj.

Mnohem ambicióznější a výpravnější titul, než jste si troufali očekávat.

Ačkoliv již bombastický úvodní prolog hry byl příjemným překvapením, tím ještě lepším se nakonec ukázala být skutečnost, že intenzita vyprávění od té doby již nikde neklesne, ani obsahově ani formou - hra vám neustála nakládá další parádní filmové sekvence, které výborně gradují společně s průběhem děje. Stejně tak se dočkáte i oněch částečně skriptovaných, velmi příběhových misí, které slouží jako vsuvky mezi tradičními misemi s plnou svobodou hráče. Výsledkem je, že se jedná s velkým náskokem o ten nejlepší příběh o vetřelcích, jaký jsme si mohli doposud ve videohrách s touto licencí užít. Ke konci hry jsem opravdu prožíval nejen drama související se snahou o zastavení vetřelecké nákazy, ale také ohromně fandil jednotlivým ústředním postavám - které se dočkají zajímavého vývoje, ale také nezapomenutelných hrdinských momentů či zdrcujících smrtí. Aby toho nebylo málo, přestože se hra většinu času drží existujícího lore druhého filmu, v druhé polovině přidá svoje vlastní, zbrusu nové variace monster.

Nefalšovaný vesmírný teror

Chválou příběhu ale zdaleka nekončíme s výčtem překvapujících kvalit této hry. Snad ještě nadšenější jsem totiž byl z toho, jak dokonale se tvůrcům povedlo sofistikovaným vrstvením mechanik dosáhnout téměř dokonalé atmosféry druhého filmu - po stránce hratelnosti. Přesně jako v předloze si budete muset dávat pozor, abyste nezastřelili vetřelce příliš nablízko. Detektor pohybu vám občas může nehezky zamotat hlavu, když zaměří něco nebo někoho jiného, než jste čekali. Některým vojákům ve vaší jednotce může stres pocuchat nervy natolik, že se stanou nespolehlivou a nakažlivou slabinou celého týmu. A takto bych mohl pokračovat ještě dlouho. Tvůrci jakoby s každou další mechanikou mysleli jen na to, jak co nejlépe napodobit situace a problémy, do kterých se dostávali vojáci v druhém filmu. Výsledkem je naprosto excelentní trefení toho, co dělá Vetřelce legendou, včetně toho strachu, stresu, nedostatku zásob atd.

Zásadním pro celé tohle kouzlo je také špičkové zvládnutí audiovizuálního zpracování. Po té vizuální stránce hra vypadá naprosto skvěle - ačkoliv nabízí dvě poměrně odlišné pozice kamery při jejím přibližování (jedna je skoro za zády vašich vojáků jako kdyby hra byla third-person a druhá je hodně z výšky/nadhledu), obě tyto pozice kamery působí, jako kdyby každá z nich byla ta hlavní zamýšlená - vojáci, vetřelci ani prostředí nepostrádají plno parádních detailů. K tomu připočítejte skvělé realtime nasvícení (často se pohybujete ve tmě, kde si můžete posvítit svítilnami) a speciální efekty typu volumetrická mlha, obtáčející kotníky vašich postav a realisticky deformující paprsky nouzových signálních světel či vámi pohozených světlic. Na PS5 máte možnost hrát buď v nativním 4K se 30 snímky za vteřinu nebo v 1080p (upskalovnými do 4K) a 60 snímky. Zvolil jsem druhou možnost a přesto jsem celou hru obdivoval, jak dobře vypadá.

S ohledem na všechny ty superlativy si nejspíš říkáte: proč tedy není výsledná známka ještě vyšší? Důvod je bohužel předvídatelný. Podobně jako mnoho dalších her v poslední době, ani tato nedorazila v dobrém technickém stavu. Ačkoliv se většinou jedná o drobné chybky, není jich málo a bohužel skoro vždy mají přímý dopad na hratelnost. Poměrně sofistikované persistentní (= můžete z nich utéct a po vašem návratu zpět do nich pak najdete vše přesně tak, jak jste to nechali) mise občas nemají dostatečně spolehlivě naskriptované podmínky, takže se vám mohou zaseknout a donutit vás tak nahrát pozici nebo nechat (většinou vedlejší) úkoly nedořešené. Ačkoliv se hra na ovladači naprosto skvěle ovládá, umělá inteligence vašich vojáků občas zazlobí, někde se zaseknou a musíte se pro ně s ostatními vrátit. Tvůrci sice již vydali dva velmi obsažné patche, ale drobné nedostatky stále zůstávají. Přesto jsem ale na tyto nedostatky nadával jen asi třikrát za celou hru, zbytek času jsem se naprosto báječně bavil a jakákoliv příští hra s touto licencí bude mít co dělat, aby dosáhla na srovnatelnou úroveň.