Vydejte se do Zóny v okolí havarované jaderné elektrárny.
Jednou za čas se nám do rukou dostane hra, která je sice citelně menší, tzv. AA “budgetová” záležitost, ale její kvalita, zábavnost nebo třeba i technická vyladěnost je na takové úrovni, že se u této hry bavíme lépe než u lecjakého AAA blockbusteru. Přesně takové pocity jsem měl u hraní Atomfallu od britského studia Rebellion, které nám v minulosti nadělilo hry Alien versus Predator nebo sérii Sniper Elite. Jejich open world RPG je velmi povedenou variací na Stalkera.
- Platforma: PS5 (recenzovaná verze), PS4, X1, XSX/S, PC
- Datum vydání: 27. 3. 2025 (24. 3. deluxe edice)
- Výrobce: Rebellion (Anglie)
- Žánr: FPS RPG
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 60 GB
- Herní doba: 15+ hodin
- Cena: 1399,- Kč nebo Game Pass předplatné
Vítejte v Zóně
V roce 1957 došlo k havárii v anglické jaderné elektrárně Windscale, což byla nejhorší jaderná nehoda v historii země. Na tuto událost z reálného světa navazuje alternativní realita hry Atomfall, zasazená do doby pět let po havárii. Oblast byla uvržena do přísné karantény a obehnána vysokými zdmi. Přeživší v této Zóně se rozdělili na několik frakcí. Kromě podivných mutací se musejí potýkat také s nedostatkem surovin a hrozbou eskalace stále probíhající havárie elektrárny.
Na začátku hry se probouzíte v jednom z mnoha utajených vojenských bunkrů v Zóně. Díky kompletní ztrátě paměti netušíte, kdo jste ani jak jste se sem dostali. Bezejmenného protagonistu tak můžete hrát jakýmkoliv stylem uznáte za vhodné, přidat se na stranu jakékoliv frakce či stanovit si kterýkoliv z mnoha možných cílů, včetně útěků ze Zóny nebo třeba odhalení toho, co přesně se v elektrárně stalo. Jednou z nejodvážnějších vlastností hry je možnost naprosto jakoukoliv postavu ve hře zabít, na což adekvátně zareagují odpovídající úkoly, příběh a svět hry. Odhalování ústřední záhady je zajímavé a řada klíčových NPC má natolik odlišné cíle, že nebudete moci vyjít se všemi, ale záleží jen na vašich rozhodnutích, kdo se stane vaším spojencem a kdo smrtelným nepřítelem.
Můžete hrát jakýmkoliv stylem uznáte za vhodné.
Mimořádnou svobodu hráče podporuje také způsob, jak hra odhaluje svoje “mise”. Průzkumem prostředí, rozhovory a interakcemi s postavami nebo nacházením různých záznamů se vám do herního menu přidávají tzv. “stopy” a poznámky, které se můžete rozhodnout sledovat dále. Není to tedy klasický systém misí a úkolů, jak ho známe z jiných her. Pohromadě s okamžitě otevřeným přístupem do celé Zóny se tak můžete vydat prakticky kamkoliv a dělat tam prakticky cokoliv. Některé oblasti jsou samozřejmě nebezpečnější než jiné, ale s trochu důvtipu i šikovnosti můžete třeba hned na začátku hry získat jednu ze silnějších zbraní nebo speciálních nástrojů k překonávání překážek.
Britský styl
Relativně omezený inventář a kapacita munice způsobují, že musíte neustále pečlivě zvažovat, zda se kolem nepřátel proplížíte, zlikvidujete je potichu, zbraní na blízko nebo střelnou, případně tichým lukem, jehož šípy můžete z oběti získat zpět, pokud tedy oběť nebyla infikovaná. V některých případech se také konfliktu můžete vyhnout dialogem, to platí především u důležitějších NPC. Hra je spíše RPG než klasický survival, neřešíte zde stavbu základny nebo třeba hlad a žízeň, ale můžete schytat některou z krátkodobých nemocí jako je třeba otrávení nebo infekce tajemným virem. Zbraní jsou zhruba dvě desítky druhů a můžete mírně vylepšovat jejich vlastnosti, na konzoli jsem byl příjemně překvapen, jak úderný dojem zdejší gunplay nabízí (ovládáním, odezvou, účinností). AI nepřátel naopak není nic zázračného, ale svůj účel plní dostatečně. Více mne trápilo neohrabané UI rozhraní sdílené truhly (stash) a její omezená kapacita.
Herní svět je rozdělen do pěti velkých regionů, které jsou ale na sebe logicky napojeny a tvoří tak jeden celek, navíc si postupně můžete odemknout extra zkratky mezi nimi na povrchu i v podzemí. Zkratky jsou potřeba, protože zde nejsou žádná ovladatelná vozidla ani možnost rychlého cestování. Hru můžete i na konzoli ukládat kdykoliv do zhruba desítky uložených pozic, pokud zrovna nejste v boji. Nepřátelské frakce zahrnují bandity, vojáky a vojenské roboty, fanatické druidy, mutanty mnoha druhů nebo agresivní zvířata. S některými skupinami můžete uzavřít spojenectví, s řadou NPC lze obchodovat: nikoliv za peníze, ale přímou výměnou předmětů nebo zásob. Pomocí speciálních příruček a léků se můžete učit nové schopnosti, jako je tišší pohyb nebo větší výdrž. Stamina v této hře funguje zcela originálně (neubývá ukazatel, ale zvyšuje se váš srdeční tep) a má vliv třeba na přesnost vašeho míření.
Hra je spíše RPG než klasický survival.
Od Stalkera a jeho dalších napodobenin hru citelně odlišuje anglické zasazení, které tvůrci účinně vyždímali. Malebný anglický venkov působí útulně, místní civilisté mluví s tím správným britským přízvukem i humorem a nechybí třeba ani pořádná anglická hospoda. Krásy anglického venkova úspěšně podporuje na poměry AA scény působivá grafika, která na PS5 Pro vypadá a běží naprosto perfektně, ostatně hra vychází i pro starší generace konzolí. Strašidelná elektronická hudba připomíná původní Resident Evil soundtracky a ozvučení je také povedené. Samostatnou kapitolou jsou vojenské laboratoře v podzemí a hlavně finální lokace hry, kde narazíte na zcela unikátní prostředí i nepřátele. Podle obtížnosti a toho, jak moc budete chtít zdejší svět prozkoumávat, můžete na jeden z možných konců hry dosáhnout během patnáct hodin nebo prozkoumat opravdu každou lokaci i stopu, což hratelnost natáhne klidně na několik desítek hodin.
Verdikt
Na poměry budgetových her skvěle realizovaná a technicky odladěná variace na Stalkera, která navzdory skromnějšímu rozsahu nabízí hráči velkou míru svobody i skvělý zážitek z objevování, bez tradičních misí či questů. Pozornost si zaslouží také dobrý pocit z ovládání a účinnosti zbraní. Relativní krátkost hry vynahrazuje její vysoká znovuhratelnost či možnost nastavení vyšší obtížnosti.
