Král looter shooter žánru se vrací v zadýchané formě.
Dlouhých šest let uběhlo od vydání posledního dílu TÉ looter shooter hry. Texaské studio Gearbox Software nyní přichází s pokračováním své nejúspěšnější herní série, které slibuje více zbraní, více chaosu a více zábavy. Přináší ale také více stability a novinek do žánru, který prakticky vymyslelo?
- Platforma: PC, PS5 (recenzováno na PS5 Pro), Xbox Series, Switch 2
- Datum vydání: 12. 9. 2025
- Výrobce: Gearbox Software (Spojené státy)
- Žánr: FPS looter shooter
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ano
- Dat ke stažení: 28.57 GB
- Herní doba: 40+ hodin
- Cena: 1899 Kč
Chcete slyšet další příběh?
První výraznou novinkou hry Borderlands 4 je její zasazení. Příběh vás zavede na planetu Kairos, která je sice nová, ale přináší staré známé problémy – maniakální vojevůdce, bandy divokých zvířat, ještě divočejších psychoušů, prosté obyvatelé stavějící se na odpor, prastaré Vaulty a lovce, hledající v nich bohatství a slávu. A samozřejmě Claptrap. Nalejme si čistého vína, příběh není něco, za co by Borderlands 4 mělo sklízet ceny. Po předchozím díle je však v tomto ohledu laťka nastavena opravdu nízko a scénář by se tak dal nazvat jako funkční. Rozhodně nečekejte kvality druhého dílu. Příběh hraje v hratelnosti druhé housle a nabízí šablonovitou strukturu ve stylu “vyřiď několik poručíků než se dostaneš k velkému šéfovi a zachráníš den”.
A zachraňovat den se opět vydává čtveřice volitelných postav. Klasické archetypy Sirény a vojáka zaštiťují Vex a Rafa. K nim nově přibyl Amon, mávající obřím kladivem a štítem (inspirace Reinhardtem z Overwatch je zjevná) a výbušniny míchající Harlowe. Každá z postav má tři stromy schopností a je mezi nimi znovu možné kombinovat. Možnosti uzpůsobit si build podle svých představ jsou tak prakticky neomezené. Hru jsem procházel s postavou Vex a postupně jsem vyzkoušel všechny její třídy, od vysílání přízračné kočičky Trouble (která se dokáže buffnout na Big Trouble), přes vyvolávání klonů, po proměnu na okřídlenou královnu smrti metající po nepřátelích eldritch blasty. Jednotlivé skilly navíc přebírají atribut zbraně, kterou právě používáte (kinetika, oheň, elektřina…), což do hry vnáší prvek strategie, kdy na určité typy nepřátel platí jiné elementy. V neposlední řadě je potřeba zmínit i nepřeberné množství customizace vzhledu postavy, zbraní i vozidel. Každá postava tak opravdu může být vaše originální.
Kairos, svět lesa, pouště a ledu
Zásadní změnou oproti předchozím dílům je struktura herního světa. Nově je (po krátkém tutorialu) otevřena celá mapa, a máte tak možnost pustit se do příběhu z jakékoliv jeho části. Stejně tak se můžete vydat plnit nepřeberné množství vedlejších aktivit, zahrnujících menší mise, kontrakty, sbírání skrytých předmětů či odemykání nových stanic k rychlému přesunu. Obzvlášť ta poslední část je poměrně důležitá, protože svět je opravdu velký, a drtivá část misí po vás bude chtít zdlouhavé cestování mezi jednotlivými úkoly. K tomu budete kromě fast travelu využívat i novou funkci létání, či možnost vyvolat si (po vzoru Destiny) motorku.
Otevřený svět však kromě volnosti a vícemeně absence nahrávacích obrazovek přináší i několik neduhů. O jeho rozlehlosti a designu misí vyžadujících dlouhé cestování jsem se již zmiňoval. K tomu je potřeba zmínit i určitou prázdnost světa, kdy delší dobu můžete cestovat bez toho, aniž byste narazili na něco zajímavého. Kolísající je také kvalita jednotlivých biomů. Je vidět, že při vytváření úvodního lesního pásu si vývojáři dali na kvalitě záležet. Poušť a zasněžené hory (připomínající Nepál či Tibet) však už stejnou péči bohužel nedostaly a vypadají poněkud genericky. Nezbývá tedy než doufat, že vývojáři ukážou svou kreativitu v některém z chystaných DLC.
Zbraně, spousta zbraní
Zasazení hry, příběh, postavy. To všechno je druhotné k hlavní složce hry – přestřelkám s nepřáteli. A na rovinu musím uznat, že ty se vývojářům povedly dokonale. Během desítek hodin, které s hrou strávíte, vystřídáte více než million různých pistolí, samopalů, nožů, brokovnic, raketometů a granátů. Jak už je v Borderlands zvykem, každý výrobce zbraní má svou specialitku a nově hra nabízí i kombinaci více částí zbraní od různých firem. Díky tomu můžete v kombinaci skillů a vybavení vyhnat číslíčka poškození až do stratosféry a smáznout nepřátele na červenou pastu během vteřin. Změnou prošel systém léčení a “granátů”. Nově jsou obě funkce na cooldownu a díky equipmentu si je můžete uzpůsobit k obrazu svému. Máte raději okamžité léčení místo pomalejšího (ale většího) v průběhu času? Jak je libo. Raději byste místo granátů házeli nože, KTERÉ SE PO ZÁSAHU ROZPADNOU NA DALŠÍ GRANÁTY? Prosím.
K testování účinku vašich zbraní vám budou komparz už klasicky dělat místní nájezdníci. Velcí, malí, létající, bez noh. K nim se nově přidávají i jednotky Řádů, sestávající povětšinou z genericky vypadajících robotů se žlutou krví. Pokud máte rádi zbraně a zabíjení, ale čáru uděláte u krve a střev, určitě vás potěší možnost v nastavení vybrat Censore Gore na ON. Kontrastem ke kosení nebohé, chudé pěchoty jsou souboje s bossy v rámci jednotlivých příběhových pasáží a hlavně Vaultů. Každý tento zápas má jedinečné mechaniky, které místy mlsně pokukují po raidech v Destiny a jsou bezesporu největší lahůdkou Borderlands 4. Tyto mechaniky vám navíc hra polopatě nevysvětlí, ale přijdete na ně organicky během boje. Jednotlivé boss fighty lze navíc velmi jednoduše absolvovat (za drobný poplatek) znova, což se hodí, když potřebujete nafarmit nějakou lepší zbraň nebo zkušenosti. Za toto si vývojáři rozhodně zaslouží palec nahoru.
Jak to běží? Ano.
Po vydání PC recenzí a následném launchi se opětovně zvedla otázka Unreal Engine 5 vs. hráčské železo. Hru jsem recenzoval na PS5 Pro, nemůžu tedy vyvrátit ani potvrdit technické problémy, na které PC hráči přicházejí, ale ani na konzolích to není všechno růžové. Hra klasicky nabízí mód kvality ve 30fps (který upřímně v takto frenetické hře ani nemusel být, děkujeme) a mód výkonu. Ten by si měl sahat na hranici 60fps, ale pocitově tam často nedosáhne. Nemám to podpořené žádnými relevantními daty, ale hra prostě občas zpomaluje. Není to nic strašného nebo zásadního, ale sem tam to zpozorujete.
Klasickým evergreenem série Borderlands je pak pomalé načítání textur, kdy často budete koukat na velmi hrubé modely postav a zbraní, než dojde k jejich plnému načtení. Hra také trpí na velmi viditelný aliasing. Zcela nepochopitelé je pak uzamčení herních filmečků na 30fps (i v režimu výkonu). Ve hře jsem také nenarazil na žádný zvláštní mód pro PS5 Pro, otázkou tedy zůstává, jestli podporu silnější konzole od Sony vývojáři implementovali nebo se ji dočkáme až v jednom z dalších patchů (společně s opravou technického stavu hry). Pozitivní zprávou je přítomnost crossplaye, zahrát si tak budete moci i s kamarády s jinými systémy.
Verdikt
Borderlands 4 přináší spíše evoluci žánru, který série pomáhala vytvořit. Přestřelky jsou naprosto famózní a frenetické, fanoušci looter shooter open worldů si přijdou na své. Otevřený svět však přináší neduhy v podobě dlouhých, nezáživných přesunů mezi úkoly, kolísající kvalitou prostředí a technickým stavem obecně. Podobně jako u předchozích dílů lze očekávat, že vývojáři budou nadále pracovat na vypilování tohoto drahokamu.
