Po prvním RPG z prostředí orků a druhém RPG z prostředí Marsu se studio Spiders zařadilo mezi má vůbec nejoblíbenější vývojářská studia. Většina…
Po prvním RPG z prostředí orků a druhém RPG z prostředí Marsu se studio Spiders zařadilo mezi má vůbec nejoblíbenější vývojářská studia. Většina recenzentů ohrnovala nos a hodnotila jejich tvorbu spíš podprůměrně. Mně se však styl, jakým nám Spiders svoje díla podávají, velmi zalíbil. Jejich díla jsou svižná, zajímavá, s dobrým příběhem a charaktery. Jejich nejnovější počin, fantasy RPG Bound by Flame, jsem tedy vyhlížel s poměrným nadšením. Nečekal jsem zázraky. Jen hru vytvořenou tak, jako jejich předchozí kousky, plus pár novinek. A přesně toho a jen toho jsem se v patnáctihodinovém dobrodružství ve světě Vertiel dočkal.
Celý svět se řití do záhuby! (Né, že bych to ještě nikdy neslyšel, ale z nějaké osnovy se přeci vycházet musí) Rozlehlý kontinent Vertiel napadla nesmírně mocná monstra ze severu, a jen hrstce přeživších se daří zůstávat naživu. S ledovými pány a jejich gigantickou armádou nemrtvých, se lidé, elfové a snad i trpaslíci utkali v mnoha bitvách, jejich nadutost a osobní výhrady jim nedovolily se sjednotit, a tak bylo jedno království za druhým poraženo a zničeno. To co zbylo, se dá sotva považovat za trosky kdysi vyspělých civilizací. Ale úplně všemu ještě konec není. Pár posledních přeživších přečkávají nelehké dny a střádají plány, jak zvrátit nemožné. Náš hrdina Vulcan, člen party nájemných žoldnéřů, střeží organizaci Rudých mágů před hordami nemrtvých hemžících se v okolí. Mázi se zrovna pokoušejí o rituál, který by při sakra velké dávce optimizmu mohl pomoci zastavit Ledové pány. Jak asi tušíte, tak lehké to náš rek mít nebude. Po strastiplném útoku nemrtvých se naše parta stáhne do kláštera za mágy konající rituál. Ten se vymkne kontrole a poblíž stojící Vulcan je zasažen neznámým zdrojem magické energie. Překvapivě rychle vstává a začíná si uvědomovat svou nově nabytou moc. O kruté dani za tuto sílu zatím neví. Následní přichází kruté zjištění. Vulcana v jisté formě posedl démon. Teda ne v tuto chvíli. Pro teď jen sídlí ve Vulcanově duši a hovoří k němu skrze vnitřní hlas. Nabízí mu nezměrnou sílu, když mu přenechá větší kontrolu nad tělem a bude jednat, jak chce on. Jestli se rozhodnete vliv démona potlačit, či rozšířit, záleží jen na vás. Na hru to bude mít celkem razantní dopad.
Na hrách od Spiders se mi vždy líbil soubojový systém. Je akční, svižný a nabízí spoustu možností jak přivést oponenty do hrobu. Bojovat můžete dvěma základními styly. V režimu válečníka bojujete obouručním mečem, silnější nátury si na své přijdou se sekerou a bojovým kladivem. Útoky se dějí na slabší a silnější. Stiskem správných tlačítek ve správnou chvíli pak spustíte mnohem účinnější kombo. Najdete zde i jeden nebo dva skilly. Klasika. To samé funguje v režimu hraničáře, kde se rek ohání dvěma dýkami. V tomto režimu se lze také plížit. Za hraničáře jsem hrál já. Pyromant, poslední povolání, se soustředí na magii. Pyromant disponuje nevelkým množstvím defenzivních i ofenzivních kouzel, ale ne nekonečnem many, takže není nasnadě zanedbat klasické zbraně. Líbil se mi také systém odborností. Ten vám za plnění různých činností poskytne pasivní výhodu, ať už v oblasti boje nebo řemeslné výroby. Výroba všeho možného, ať už jde o rozkládání zbrojí, míchání elixíru a sestrojování pastí, je vítaným zpestřením.
Hře je často vytýkán slabý neoriginální příběh. Nejedná se o žádný skvost. I příběh v předchozím Marsu byl lepší. Ale plní svou roli skvěle, hlavně ze začátku. Spousta questů a vývin příběhu je v první kapitole skoro dokonalý, v dalších kapitolách dochází k citelnému příběhovému úpadku. Jak hra postupuje, je to čím dál tím slabší. Kompenzují to postavy. Výtečné charaktery, většinou zajímavé, mají každá svou minulost, své jasné priority, morální zásady a své způsoby. Každý má jiné povahové rysy. Až má hráč skoro pocit, že se s ním sešla parta těch nejnenormálnějších lidí (i mrtvých), s nimiž se pouští do nelehkého úkolu záchrany světa. Silné charaktery jsou základem každého dobrého RPG a jsem rád, že zde nechybí také romance i přátelské zrady. Ve hře je přítomná překvapivě silná atmosféra. Hned od začátku na vás hra chrlí palčivý pocit zoufalství, který se postupem času prohlubuje do absolutní beznaděje. Vaše družina na okolní dění nereaguje tak, jak bych si přál. Jen žřídka kdy jsem v jejich hlase slyšel emoční vypjatost a zoufalství. Ale to překvapivě atmosféru nějak výrazně nekazí. Pochválit dále musím výtečný soundtrack. Ústřední melodii jsem spokojeně poslouchal s úsměvem na tváři, v akčních pasáží mě do správné nálady dostala akčně laděná muzika.
Kdyby mdlé postavy byly vším, s čím na hře nejsem spokojený, byl by to zlatý klenot. Jednou z výrazných chyb je citelný úpadek kvality v pozdější fázi hry. Na začátku vše překypuje živostí a radostí z nového dobrodružství, na konci jsem měl pocit, že už to nebaví snad ani samotné tvůrce. Zmínil bych i příběhové kiksy a nelogičnosti. Vývin některých hlavních příběhových linek se stáčí do ztracena nebo je utnut docela. Jindy byl tak nesmyslný, že jsem se nezmohl na nic jiného, než na pokrčení rameny. Smysl postrádá i drtivá většina vedlejších questů. V jednom vedlejším questu ve druhé kapitole máte shromáždit hromadu surovin, aby z nich kolega vytvořil výbušniny na obranu tábora. Sehnat sto kusů kovů, čtyřicet kusů kvalitního kovu a pár dalších zbytečností mi trvalo přinejmenším půl hodiny. Zcela ironicky, k obraně pevnosti nikdy nedošlo. Vedlejší questy celkově jsou jedna velká bída. Nejen, že jsou celkově chabé, na hru nemají nejmenší vliv. Je jedno, zdali budete pracně shánět lepší vybavení pro domobranu a jestli povede jejich výcvik. Nic to ve hře nezmění. Je jedno, jestli pro nemocného monarchu vyrobíte lék. Opět to nic nezmění. A je úplně jedno, jestli budete hledat cenné spisy o Srdci Světa, do nějž směřujete, a které by vám mohly opět pomoci. Nezmění se nic. Hra nabízí několik poměrně zásadních rozhodnutí. Při nich jsem do hlouby duše přemýšlel, jak se rozhodnout. Protože po tom, co vám hra podá, máte pocit, že to přinejmenším od základu změní váš život. Zní to úžasně, ale radím vám, nezkoušejte si tu jinou možnost. Tak totiž zjistíte, že rozhodnutí, která vykonáte, nezmění vůbec, ale VŮBEC NIC.
Je jen jedna věc, která může být v průběhu hraní změněna. A sice váš vzhled. Pokud se na své pouti budete oddávat démonickým vlivům a budete démonovi uvnitř sebe dávat čím dál větší svobodu, postupně vás začne pohlcovat. Začne to šedivěním kůže a hrubším hlasem, skončí to pekelnými rohy, plameny švihajícími z ramen a hlasem, za který by se ani satan stydět nemusel. Dalším trnem v oku mnoha recenzentů byl konec hry. Proti tomu bych větší výhrady neměl, po Orcích a Marsu jsem něco takového čekal. Jen jedna věc mě na něm mrzí. Nic nezmění, jestli skončíte jako člověk nebo jako démon. Spousty mínusů se Bound by Flame dočkalo za svou kratší herní dobu. Pokud budete svědomitě konverzovat s každým podkoním, na kterého narazíte, splníte všechny vedlejšáky včetně toho s těmi výbušninami a speedrunovat budete až v poslední kapitole, zabaví vás hra na dobrých patnáct hodin. Na RPG to není nic světoborného, se slevou se do hry však investovat rozhodně vyplatí. Mně osobně se předchozí dobrodružství na Marsu s Rayem Temperancem líbilo o poznání víc, takže ke koupi doporučuji raději jeho, každopádně ani koupí Bound by Flame neprohloupíte.
Ale celkově vzato se mi Bound by Flame velmi líbilo. Jak je to možné, když jsem vyjmenoval takové množství chyb? Asi takhle. Bound by Flame má k dokonalosti hodně ale opravdu hodně daleko, nicméne o něm můžu prohlásit něco, co o spoustě kvalitativně lepších a vypilovanějších hrách prohlásit nemůžu – upřímně jsem se při něm bavil. Těsně před Marsem jsem hrál akční rubačku Shadow Warrior, která je obecně hodnocena lépe, než Bound by Flame. Po hodince hraní jsem ji musel vypnout. Ne že by obsahovala nějaká chyby, ona mě zkrátka nebavila. U Bound by Flame jsem se bavil královsky.
