Recenze Call of Duty: Vanguard - zaseknutá v čase

Než se do letošní COD hry pustím, chtěl bych podtrhnout skutečnost, že jsem byl fanouškem této série od úplného začátku (ve skutečnosti jsem nadšeně hrál již předchozí hry tvůrců ze série Medal of Honor) a třeba multiplayer byl moje každoroční, celoroční zábava na odreagování prakticky celou existenci série, dokud nepřišla Warzone, která pro mne tradiční MP nahradila. O to víc mne tedy mrzí, že letošní díl je pro mne velkým zklamáním, ostatně stejně jako WW2 z roku 2017, proti které je Vanguard ve skutečnosti ještě chudší. Dostali jsme sice tradiční trio herních módů, ale za jakou cenu?

• Platforma: PS5 (recenzovaná verze), PS4, X1, XSX|S, PC
• Datum vydání: 5. 11. 2021
• Výrobce: Sledgehammer Games (USA)
• Žánr: FPS
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ano
• Dat ke stažení: 64 GB
• Herní doba: 5+ hodin
• Cena: 1999 Kč (Xzone)

Bezzubá kampaň

Do příběhové kampaně jsem vstupoval bez předsudků, aniž bych si o ní nebo jejích tvůrcích nějak extra cokoliv zjišťoval. Poněkud mě zarazilo, že se první mise odehrává v téměř jednobarevné deštivé noci, takže vizuálně udělala mizerný dojem a vůbec nenasadila ty páky, které jinak silná výprava hry díky jejímu rozpočtu nepochybně má. Podobně zaskočen jsem byl také kanonádou velmi upovídaných příběhových sekvencí mezi misemi, z nichž se mnoho odehrává ve stejných dvou místnostech (vězení a kancelář), což na zážitku také zrovna nepřidá. Kdyby alespoň ten příběh stál za to.

Jenže to on většinu času nestojí. Slibovaná zápletka o "zrodu první speciální vojenské jednotky" zněla zajímavě, ale v praxi je to velmi slaboučký odvar něčeho, co by hrozně chtělo být Hanebnými Pancharty, ale ve skutečnosti působí spíš jako strojená bezzubá fraška. Hrdinové se navzájem ujišťují, jak jsou každý hrozně drsný, ale ve skutečnosti jsou bezduší a nudní. Jedinou světlou výjimkou je Laura Bailey jako ruská vražedkyně Polina Petrova, ale ani to není zásluhou scénáře, spíš přímo hereckého výkonu. Když jsem si dodatečně našel prezentaci autorů příběhu, hovořících o tom jak "COD nikdy neměla pořádné hrdiny, chtěli jsme vytvořit takové, abychom na nich mohli vystavět celou trilogii nových her", musel jsem skřípat zuby. Takhle to vypadá, když otěže hry dostane do rukou někdo mladý, nezkušený a přesto neuvěřitelně namyšlený. Něco podobného se před časem stalo hře Mass Effect: Andromeda.

Slaboučký odvar něčeho, co by hrozně chtělo být Hanebnými Pancharty.

Rád bych řekl, že je alespoň rychle po všem, ale ani to není tak docela pravda. Přestože má kampaň jen nějakých pět hodin, stihl jsem se během ní nudit nejen u nespočetných stejnorodých filmečků, ale také během hraní samotného - ať už to bylo nucení hrou jít pomaličku, aby mohla předvést další předskriptovanou událost či dialog, nebo masivní přestřelky, ve kterých se místy nepřátelé rodili donekonečna nebo zabíjeli jednou ranou, pokud jste tlačili nesprávným směrem. I po herní stránce tak vyniká pasáž s Polinou, ačkoliv její šplhání po zdech působí v tomto žánru vyloženě nepatřičně. Pořád to ale bylo lepší, než těžko ovladatelná a nepřehledná pasáž v letadle. Příběhová kampaň je sice výpravná a funkční, ale z naprostého průměru ji vyzdvihuje právě jen a pouze relativně silná výprava, odlišující ji od dlouhodobé záplavy podobných, levnějších her.

Drhnoucí setrvačnost

Obligátní součástí balení hry je samozřejmě multiplayer a nechybí ani Zombies. Pokud hledáte bezmyšlenkovité odreagování před usnutím, ať už na deset minut, hodinu nebo třeba celý večer s přáteli, multiplayer letošního COD opět nabídne tu rychlost a divokost, na kterou jsme zvyklí. Ve skutečnosti možná ještě o trochu více, protože většina zbraní se zdá mít extrémně rychlý TTK a zabíjí dvěma ranami do těla. Hra tak opravdu účinně funguje jako "levelovací režim pro přípravu zbraní do Warzone", což je ale docela smutné (navíc zde historické zbraně mají naprosto absurdní attachmenty). Zapomeňte také na jakékoliv zajímavé herní módy, chybí třeba i tanky z WW2. Novinkou má být Champion Hill, jakási "malá BR v osmi týmech po dvou nebo třech", ale ani ta nedokáže důstojně konkurovat zábavnosti a komplexnosti Warzone. Systém specialistů či "hrdinů" (který je ve skutečnosti pouze vizuální) navíc způsobuje, že na bojišti není možné snadno rozeznat protivníky podle uniforem. Alespoň že jednotlivé herní mapy se povedly a není mezi nimi žádná vyloženě slabá, čemuž pomáhá i systém (některých) zničitelných krytů nebo zdí.

Zombies jsou na tom ještě o něco hůře: v původním balení hry vychází prakticky bez příběhu či kampaně, pouze jako sbírka map a výzev, kde můžete trénovat a překonávat stále tužší vlny nemrtvých. Příběh totiž do tohoto módu dorazí/odstartuje až v prosinci. Aktuální skořápka je tedy pouze levelovací hub, ze kterého vyrážíte na několik typů opakujících se misí a postupně mezi nimi vylepšujete arzenál i speciální schopnosti. Letošní COD se dobře ovládá a dobře vypadá, což je pro tuto sérii víceméně standard, který jí pomohl k těm každoročním prodejům desítek milionů kusů. Jako někdo, kdo hraje tyto hry od začátku, jsem se ale letos pekelně nudil. Obzvláště hry z druhé světové války už mi přijdu naprosto vyčerpané a stále méně relevantní, s ohledem na hrozby a zbraně současnosti. Zatímco při řečech tvůrců o "plánované trilogii Vanguard" se mi tedy dělá mdlo, naopak úniky o COD pro příští rok, zasazené do současnosti, s moderním arzenálem a důrazem na morálku rozhodnutí či rozklepaný stres lidí na bojišti mi znějí jako rajská hudba.