Udrží Days Gone kvalitu Sony exkluzivit, na kterou jsme si v posledních letech zvykli?
Psal se rok 1968, kdy George Romero vydal svůj veleúspěšný film Noc oživlých mrtvol. Ve své době originální myšlenka mrtvých, kteří vstávají z hrobu, aby mohli ukojit svoji touhu po mase živých, se během posledních padesáti let rozrostla do všech možných druhů zábavního průmyslu a hlavně v posledních době je to snad nejvytěžovanější téma scénáristů, spisovatelů či herních designérů. A právě herní průmysl se stal snad největší základnou pro zombie tématiku. Nová hra, ve které mlátíte, střílíte, přejíždíte nebo zkoumáte entity, které by již dávno měly hnít pod drnem, se objevují skoro každý měsíc a při pohledu do budoucnosti nevidím, že by se tento trend měl nějak změnit. Je tedy otázkou, kdy a jestli vůbec nás někdy tato tématika přestane bavit. Kdy už scénáristé vypotřebují všechny originální nápady a začnou se jen opakovat? Není náhodou Days Gone tou hrou, která tento pokles popularity započne?
- Vychází na: PS4
- Datum vydání: 26. dubna 2019
- Žánr: Post-apokalyptická akční adventura v otevřeném světě
- Česká lokalizace: Ano – titulky
Motorkářským gangsterem na plný úvazek
Moc dobře si pamatuju na to, když nám tato hra byla v roce 2016 představena. Chlápek náramně připomínající naši českou hokejovou legendu v riflové bundě na motorce přijíždí na jakousi pilu, kde se na něj vrhá snad milión nenakrmených zombie hlav s cílem se do něj zakousnout. Hrdina si s tím však velkou hlavu nedělá a s plus mínus nekonečno náboji kosí tuto hrozivě vypadající hordu po stovkách. Moje první myšlenka zněla asi nějak takhle: „Nah!“. Ne že by to vypadalo nějak špatně, spíš mě nějak nezaujala celá ta myšlenka ukázky. Pro mě totiž zombie tématika představuje šanci na vytvoření perfektních lidských dramat, temné atmosféry a strachu o život a suroviny. Mnohem více jsem se o tento titul začal zajímat v momentě, kdy nám o něm řekli víc samotní vývojáři. O prostředí, o světě, a hlavně o příběhu. A ačkoliv Days Gone v tomto roce vychází ve stínu dalších PlayStation exkluzivit, stal se ze mě takový malý fanoušek této hry a doufal jsem, že dokáže za sebou zanechat velikou stopu.
Právě příběh a jeho vyprávění je zásadní bod celého Days Gone. Dostanete se do role Deacona St. Johna, bývalého člena motorkářského gangu, zároveň však jednoho z přeživších obrovské pandemie, která nějakým způsobem zasáhla celý svět. Tato nemoc mění postižené na tvory, kterým jde jen o to naplnit své žaludky teplým masem. Ať už lidským nebo zvířecím. Na rozdíl od jiných kolegů zombie rodiny však tato nemoc nepostihuje jen lidi, ale také zvířata, a tak se Deacon často musí poprat i s nakaženou faunou. Nejpočetnější skupinou jsou však Freakeři, ti, kteří vznikli z lidí.
Samotný příběh začíná dva roky poté, co se Freakeři rozšířili po světě. Deacon se spolu s jeho nejlepším kamarádem Boozerem rozhodli nebýt součástí žádné z místních komunit a stali se z nich tuláci a lovci odměn. Přesto jsou pro místní velice důležití, jelikož v takové době, jako nastala v Days Gone, je vždy potřeba najít někoho, kdo za vás bude dělat špinavou práci. Hlavní postava však nemá problémy jen s Freakery a bandity. Deaconův největší nepřítel je totiž jeho minulost. Jednou z obětí vražedné pandemie byla i jeho manželka Sarah, a ačkoliv už je dva roky po smrti, tvrdý motorkář se svými myšlenkami často vrací do ztracené minulosti. Z té totiž zbylo jen opravdu málo, a tak jediný cíl běžného dne těchto tuláků je přežít a také najít důvod, proč to všechno neukončit. Běžná rutina se však změní ve chvíli, kdy se na obloze objeví vrtulník společnosti NERO – Národní organizace pro mimořádné události – který by mohl přinést odpovědi na nezodpovězené otázky a pomoc všem přeživším.
Jako ve filmu
Jak jsem už jednou říkal, příběh je to nejdůležitější, co Days Gone nabízí. Je tomu tak podřízená i velká část hratelnosti a otevřeného světa. Pokud jste zvyklí například na open-world od Ubisoftu, plný otazníčků, pevností, podmořských oblastí a jiných činností, může se vám zprvu svět zdát poněkud pustý a bez vedlejších aktivit. Opak je však pravdou, protože vývojáři věnovali mnohem více prostoru aktivitám, které se budou týkat hlavní příběhové linie. Jistě, jsou zde lokace banditů, které můžete vyčistit, vedlejší úkoly, které budete chtít plnit, hlavní mise však zůstávají tou nejčastější aktivitou, a to je dle mého názoru správně. Ve hře jsem tak prozatím strávil alespoň 50 herních hodin, přičemž 35 až 40 jsem věnoval právě příběhu. To neznamená, že 50 hodin je strop, po kterém jsem ze hry vycucl vše, co mohla nabídnout. Stále mi zbývá spoustu úkolů k dosáhnutí 100% úspěšnosti. Troufnu si tak říct, že hra nabízí zábavu na více jak 60 hodin.
Samotný příběh není bůhví jakým originálním a nepředvídatelným dílem. Hlavně ze začátku jsem narážel na spoustu klišé post-apokalyptického tématu, typu mrtvá životní láska, smrtelně zraněný kamarád a tak dále a tak dále. Přesto se to postupem času začne pomalu přetáčet a vy jen nedočkavě postupujete hrou. Tomu také napomáhá detailní zpracování velké většiny postav. I když se vám třeba nepodaří najít si cestičku ke každému, všichni mají svojí minulost, své ambice, svůj charakter a hlavně podle těchto faktorů řídí svoje rozhodnutí. Uvěřitelnost událostí, které před vás Days Gone staví, je důvodem, proč se mi výsledné drama tak líbilo.
Samotný odstaveček chvály si zaslouží i cut-scény. Jen málo her je dle mého názoru dělá tak dobře, jako právě Days Gone. V tuto chvíli ale nemám na mysli to, co se v nich odehrává, ale to, jak vypadají. Je totiž jedna radost se na ně dívat. Od naprostého základu, jako je střih, pohyb kamery, záběry na jiné osoby než ty v rozhovoru, až po detaily typu gestikulace, pohyby herců atd. Vše je vytvořeno k budování maximálního napětí a je to další důvod, proč se od této hry budete jen těžko odtrhávat. To celé už jen perfektně podtrhuje vysoce kvalitní dabing všech zúčastněných. Těchto filmečků se ve hře nabažíte skutečně do sytosti. První hodinu se možná dokonce sami sebe budete ptát, jestli se někdy vůbec dostanete k hraní, ale po otevření celého světa se tyto dvě složky vyváží a nikdy jsem už nepocítil, že by na mě bylo filmečků moc. Nebo se mi tak líbili, že mně to ani nevadilo.
Krásy Oregonu
Celá hra se odehrává v americkém venkovském Oregonu. Stát, nacházející se v severozápadní části Ameriky, je známý především pro svou překrásnou a hlavně různorodou přírodu. Pokud byste se sem tak chtěli vypravit, narazit můžete na zalesněnou oblast bohatou na srážky, suchou a řídce obydlenou oblast, ale také Kaskádové pohoří plné sněhu a lyžařských středisek. Nezdá se vám to jako perfektní místo na hru v otevřeném světě? Mně určitě ano a proto jsem se do Oregonu hodně těšil.
S potěšením musím oznámit, že moje očekávání bylo v tomto směru naplněno. Svět vypadá opravdu krásně. Naprosto plynule přechází z lesnatého prostředí do jakéhosi druhu savany na jedné straně a do oblasti plné menších jezírek a jeskyní na straně druhé. Když potom krajinu pokryje sníh, nestačíte se nad krásou vašeho okolí rozplývat. Ale stejně jako je oregonská příroda krásná, je i nebezpečná. Našemu světu už dávno nevládnou lidé, ale oběti zákeřné nemoci. Neustále tak budete muset být ve střehu, aby na vás nezaútočila tlupa Freakerů, nakažený divoký pes a ze všeho snad nejhorší krvechtivé hejno vran. To však není všechno a o život vás může připravit ještě nenakažená fauna. Potýkat se tak budete třeba s medvědy či vlky. Pokud vám to stále není málo, do pasti vás můžou nalákat bandité či jiná spodina společnosti, která samozřejmě dokáže přežít i ty nejhorší katastrofy.
Svět už skutečně není tím bezpečným místem, jakým býval a jde to vidět na každém kousku mapy. Atmosféra je totiž dalším brilantně zvládnutým prvkem této hry. Rozpadlé budovy, poničená městečka pomalu zarůstající trávou, všudypřítomná nebojácná zvěř. Všechno nám připomíná, do jakých sraček (tak se mimochodem nazývá jedna část mapy) svět šel. Potkat živého člověka mimo osadu je opravdu zázrak, a když už někoho potkáte, neočekávejte žádnou příjemnou konverzaci zakončenou pozváním na čaj. Časy jsou kruté a brutální a přesně tak nám je Days Gone bez obalu představuje. Proto nebuďte překvapeni, když narazíte na masový hrob, ke kterému se pravidelně chodí krmit hordy Freakerů a jelikož pandemie zasáhla opravdu každého, dost často budete muset vytáhnout své zbraně i proti nakaženým dětem. Ačkoliv nejsem žádný moralista hanící veškerou herní brutalitu, tak když jsem poprvé vytahoval svoji sekyru z hlavy stvoření, které svým vzhledem, oblečením, hlasem a křikem připomínalo desetileté dítě, říkal jsem si: „Tak tohle je drsný!“. A myslím si, že se o tom v budoucnu ještě bude mluvit. Každopádně tato kapka brutality, nebo chcete-li realismu, přidává jak příběhu, tak atmosféře ten správný ráz a znovu a ještě víc zvyšuje již zmíněnou uvěřitelnost.
Kolik Freakerů je potřeba na zabití Deacona?
Pojďme se konečně podívat trochu na zoubky Freakerům. Těch totiž potkáte doslova celé hordy. Na rozdíl od jiných zombie virů, nemoc způsobující „freakerismus“ reaguje na různé jedince jinak, a tak se ve hře vyskytuje hned několik druhů těchto hladovějících bestií. Nejčastějším druhem je česky nazvaný Hmyzák, což je druh vzniklý z průměrného humanoida. Těch během vašeho hraní zabijete na tisíce, ale než se proti nim naučíte bránit, bude to chvíli trvat. Už jen proto, že jejich pohyb je dost nestandardní a přímočarý. V celém tom spěchu trefit potřebnou část těla není žádná sranda. Jeden sám o sobě není velkým nebezpečím, představte si však, že se jich proti vám rozeběhne deset… Sto… Klidně tisíc. Takovýmto střetům se ze začátku hry budete vyhýbat velkým, ale opravdu velkým obloukem, dokud si neseženete lepší vybavení. Zlikvidovat takovou hordu totiž může být pěkný oříšek. Navíc patří likvidování hord hmyzáků mezi end game obsah Days Gone, jelikož se vám otevře až v poslední části příběhu. Tyto obří skupiny se pak liší především svoji velikostí a také prostředím, ve kterém se nachází. Některé tak, znovu podotýkám, s příslušným vybavením vystřílíte levou zadní, jiné jsou tak velké, že je potřeba předem naplánovat každý krok a navíc obětovat dvě kozy bohům, aby vše šlo podle plánu. Panické pobíhání zleva doprava, ke kterému stejně nakonec dojde, vám k ničemu platné nebude. Odměnou vám po takovém boji však je skutečně úžasný pocit zadostiučinění.
Mimo Hmyzáků běžně narazíte i na Pulce. Adolescenty, kteří se přímému střetu vyhýbají a na střechách oportunisticky vyčkávají na svoji šanci zasadit nečekaný smrtící úder. Připravte se, právě oni jsou nejčastějším zdrojem jump-scareů. Méně často pak změříte své síly třeba s Lamačem či Sirénou. Ve hře můžete najít druhů ještě víc, nechci vás však připravit o veškeré objevování. K Freakerům se ještě váže počasí a denní doba. Nejsou to totiž zrovna fanoušci sluníčka a opalování, a tak během horkých dnů raději hibernují v jeskyních nebo vystavěných hnízdech. Je tak mnohem bezpečnější podnikat výpravy během dne, kdy zase takové nebezpečí nehrozí, na druhou stranu potkáváte větší množství banditů nebo dravé zvěře. Bohužel musím ale podotknout, že když se to vývojářům hodí, tak Freakerovi nevadí ani to slunce a v hlavních misích na ně budete narážet dnem i nocí. Kromě denní doby se každopádně ve hře mění i počasí. Déšť ani sníh těmto nenasytným potvorám nevadí, a tak můžete počítat s jejich zvýšenou aktivitou, ačkoliv by jejich dohled a doslech měl být výrazně snížený. Počasí však má efekt i na stav vozovky, tímto faktorem bude ovlivněna i jízda vaší motorky.
Ještě že je v Oregonu tolik benzínu
Říká se, že nejvěrnějším přítelem člověka je pes. Deacon St. John to však vidí jinak, protože nejvěrnější společnice mu vždy byla a bude jeho motorka. Není se však čemu divit, jelikož tento stroj v takovém post-apokalyptickém světě přináší spoustu výhod. Předně budete motorku potřebovat k rychlejšímu pohybu po mapě. Ačkoliv se můžete pohybovat i po vlastních, Deacon nemá zrovna nejlepší výdrž, a tak by to byla zaprvé pořádná pruda a za druhé osedlat si takovou venkovskou verzi harleje je zábava. Jde vidět, že se vývojáři na motorku hodně zaměřili a samotná jízda je super. Ze začátku mi přišlo ovládání trochu těžkopádné, když jsem to však dostal do ruky, mnohokrát jsem dal přednost pořádné projížďce před rychlejším a jednodušším rychlým cestováním. Mimo to vaše vozidlo slouží také jako místo pro rychlé ukládání nebo jako sklad pro další munici.
Svoji motorku však budete muset nejprve pořádně vylepšit, protože ze začátku máte skutečně mizerný stroj. Těchto vylepšení je ve hře celá řada a každé upravuje jinou důležitou věc pro přežití. Zlepšit si tak můžete motor pro rychlejší jízdu, pneumatiky pro zvýšení trakce nebo chladič za účelem menšího poškození způsobeného vodou. Jednoznačně nejdůležitějším vylepšením je však palivová nádrž a rám pro zvýšení odolnosti. Zde totiž přichází moje první větší výtka, jelikož starost o motorku může být pěkná otrava. Je totiž neustále potřeba udržovat váš dopravní prostředek v pojízdném stavu a hlavně naplněný benzínem. Poškození opravujete pomocí šrotu, který se sice nachází hojně po celé mapě, potřebovat ho ale budete snad ještě víc. Většinu hry totiž jezdíte po prašných „polňačkách“ plných výmolů a než se dostanete k pořádnému vylepšení odolnosti, motorku poškodí snad každá díra. Opravovat tak budete hodně často. To nemluvím ani o tom, že pokud vás z ní sestřelí odstřelovač, kondice motoru klesne okamžitě na nulu a vy zase musíte sehnat nějaký ten šrot, aby se ten krám alespoň rozjel. Ještě horší je ale doplňování paliva. Než jsem získal dostatečně velkou palivovou nádrž, abych přejel z jednoho kraje mapy na druhý, trvalo mi to dobrých 30 hodin herní doby. Do té doby jsem musel doslova každých 7 až 10 minut hledat, kde bych mohl nějaký ten benzín najít. Pohonných hmot je naštěstí po Oregonu spoustu, narazit můžete i na bezedné benzínové pumpy, po nějaké době však tento herní mechanismus přestává být zábavou.
Jak ti lidé můžou být tak hloupí?
Během svého putování narazíte hned na několik různých osad nebo kempů. Ty se od sebe liší především ideologií svého vůdce, a tak narazíte třeba na pracovní tábory nebo nacionalistické konspirátory. Rozlišují se také tím, zdali vám nabídnou lepší zbraně či součástky na motorku. Ekonomiku má každá osada vlastní, takže neexistuje žádné univerzální platidlo. Je tedy potřeba občas udělat nějakou tu prácičku pro každého, abyste měli dostatek kreditů v každé bázi. Důležité je také pracovat na důvěře k jednotlivým kempům, ta vám totiž přináší přístup k nákupu lukrativnějšího vybavení. Důvěru a kredity můžete získat i pomocí lovu zvěře či odevzdáváním různých trofejí.
Za plnění úkolů a zabíjení všemožných nestvůr budete odměněni také zkušenostními body. Ty pak budete moci proměnit za dovednosti ve 3 rozdílných stromech dovedností. K dispozici máte vylepšení pro boj zblízka, boj z dálky a schopnosti pro přežití. Každá větev má 15 různých dovedností, jednu potřebnější než tu druhou. Často se vám tak může stát, že budete dlouze přemýšlet kterou cestou se vydat. Důležitou součástí je i „crafting“. Ze začátku znáte jen hrstku věcí, které dokážete vyrobit, postupem času se však dostáváte k více a více sofistikovanějším výrobkům, pro které musíte shánět speciální materiál. Je teda důležité procházet lokace a vybírat opuštěná auta, abyste měli jistotu, že vždy budete mít po ruce to, co právě potřebujete.
Zastavit se ještě musím u umělé inteligence živých protivníků. Konflikty se dají totiž řešit hned více způsoby. Jedním z nich je poštvat na tábor banditů hordu Freakerů, ty však musíte mít nejprve k dispozici. Mnohem častěji se tak budete přiklánět k plížení, nebo klasickému „Rambo stylu“. Samotná hra je mnohem více vystavěna k plíživému stylu hraní, a tak jsou všude hojně rozmístěny vysoké porosty, ve kterých vás nepřátelé neodhalí. Využít můžete také kámen k odlákání pozornosti. Nepřátelé nejsou nijak extrémně všímaví a často jsem se až divil, jak mě mohli přehlédnout. Když se však rozhodnete vyprdnout na nějaké schovávání, čeká vás nezapomenutelný zážitek. Hra ukáže, že na takový přístup není pořádně připravená a bandité či jiná verbež začnou panicky pobíhat po táboře. Nesmyslně přebíhají z místa na místo, nejednou se mi stalo, že se někteří pokusili probourat skálu hlavou a pěkně po jednom vám nabíhají krásně pod vaše mířidla. Kdybych takovou situaci nahrál a pustil k tomu píseň ze seriálu Pat a Mat, jednalo by se o perfektní grotesku. Ve většině takových soubojů vám stačí trochu přesná muška a základní znalosti v krytí a nebudete mít problém se vypořádat s několikanásobnou přesilou.
Technologický zázrak se nekoná
Pojďme se ještě chvíli zastavit u technické stránky hry. Já hrál Days Gone na PS4 Pro, pokud by vás však zajímal technický stav standardní konzole PlayStation, odkážu vás na článek, ve kterém ho komentuje Jan Kalný. Každopádně žádné překvapivé rozdíly neočekávejte. Začneme teda něčím, co se mi ve hře líbilo, a tím je zvuk. Hudby si v této hře moc neužijete a ačkoliv pár písniček se v průběhu hry spustí, jejich počet by se dal spočítat na prstech jedné ruky pracovníka pily. Mluvím tedy především již o zmíněném dabingu, zvuku prostředí a hlavně motorky. Právě zvuk Deaconova harleje mě bavil asi ze všeho nejvíce. Vždy jsem se těšil na moment, kdy si pořídím nový motor, protože to mělo za důsledek i jiný, mnohem mohutnější zvuk. Pokud motor trochu poškodíte, poznáte to i podle prapodivného rachocení. Zvuky okolí jsou další věcí, která umocňuje perfektní atmosféru. Vzdálené hřmění oznamuje příchod bouře, vítr ve stromech zase naznačuje hustý déšť. Tichou přírodu občas přeruší výkřik Freakera či vrčení blížících se hladovějících vlků.
Grafické zpracování také nedopadlo vůbec špatně. Dobrá, ve srovnání s ostatními Sony exkluzivitami to není žádná světová bomba, Days Gone však dokáže z PS4 Pro vytáhnout hodně a vypadá prostě pěkně. Díky krásným scenériím, různorodému prostředí a počasí nejednou zvládne vytvořit tak nádherné momenty, že vás donutí zastavit a využít nabízený foto mód. Ke grafickým nedostatkům tak patří převážně ghosting. Efekt, který způsobuje určité zdvojení objektů v pohybu. Konkrétně se tento jev projevuje právě u motorky. Pravděpodobně díky vyššímu rozlišení na konzoli PS4 Pro to není tak viditelné a tento neduh jsem objevil až díky Honzovi a jeho zkušenostmi ze standardní PS4. Přesto věřím, že by to mohlo být pro některé všímavější hráče nepříjemné.
Čemu už se ale kritika nevyhne, jsou bugy a pády snímků za sekundu. Většinou se nejedná o něco, co by snižovalo herní zážitek, spíše se jedná o věci, u kterých jsem se chytal za čelo a říkal jsem si: „Proč sakra?“ Jedná se především právě o ty pády snímků. Sekání není nikterak drastické a většinou vás potkává na stejných místech při jízdě na motorce, takže po 50 hodinách ve hře už budete vědět, kdy se připravit. Naštěstí ale snímky perfektně drží v těch nejvypjatějších situacích, kdy po vás běží i ta největší horda Freakerů, a tak se můžete soustředit na to, co je potřeba. S Honzou jsme také došli k názoru, že hra na obou verzích konzolí trpí jistým memory leakem. To znamená, že čím déle hru hrajete, tím se kvalita textur načítá hůře. Také se nám stávalo, že se některé objekty nahrávaly nekvalitně či vůbec. Čas od času jsme měli také problémy s ukládáním. Jednou se mi dokonce stalo, že nějaká chyba mi nedovolila dokončit hlavní úkol. Byl jsem tedy nucen sáhnout k restartu celé hry. To největší překvapení na mě ale čekalo v momentě, když jsem zjistil, že poslední načtená pozice je více jak 45 minut stará. Tyhle problémy ale mají být po nainstalování day one patche minulostí. To už jsme ověřit nestihli, ale na první pohled jsme poznali, že pády snímků za sekundu nejsou už tak viditelné.
S odřenýma ušima
Vyprodukovat finální známku nebyla vůbec jednoduchá věc. Když si totiž sečtu počet chyb a věcí, které mě na Days Gone vadily, byl bych nejspíš nucený sáhnout o stupínek níž. Je tu však ještě jeden faktor, který celé moje rozhodování ovlivnilo. Po dohrání jsem si totiž sedl a zamyslel jsem se, jak velký to pro mě byl herní zážitek, jak moc dobře jsem se bavil a jak moc ty chyby ovlivnily to, co jsem měl možnost odehrát. Toto zamyšlení mě nakonec vedlo k tomu, abych výslednou známku o stupínek zvedl. Myslím si totiž, že Days Gone je jedna z dalších her, která bude definovat konzoli PS4 a svojí zábavností, vyprávěním, příběhem a atmosférou si zaslouží, aby hrdě kráčela bok po boku s ostatními PlayStation exkluzivitami. Navíc nám dokazuje, že zombie apokalypsy stále nejsou pasé.
Days Gone koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.
Verdikt
Days Gone je sice hrou, ve které se dají nalézt chyby, je však také hrou, která vás svým přístupem, zábavností, vyprávěním a příběhem donutí spoustu chyb odpustit a zamilovat se do ní. Čekají vás nejen desítky hodin zábavy, ale i pohlcující a uvěřitelný svět, do kterého se budete vždy nadšeně vracet.
