Quentin Tarantino a Christopher Nolan by měli radost.
Při hraní Deathloop jsem si uvědomil jednu docela zvláštní a smutnou věc: ve skutečnosti není zas tak moc her, které jsou opravdu pro dospělé. Tím nemyslím tradiční definici jako je množství násilí nebo sexu, ale určitou vyspělost a inteligenci daného díla, která zkrátka nedělá žádný kompromis ani úlitbu nezletilým nebo nezkušeným. Deathloop rozhodně není hra pro svátečního hráče. Je to vysoce promyšlená a diamantově vybroušená vražedná skládačka pro náročné, kteří chtějí od her víc: víc svobody, víc promyšlenosti, víc důstojnosti, víc vizionářské odvahy. Tahle vysoká úroveň hry doslova čiší nejen z každé jedné repliky hlavních (anti)hrdinů, ale také z každé minuty samotné hratelnosti.
- Platforma: PS5 (recenzovaná verze), PC
- Datum vydání: 14. 9. 2021
- Výrobce: Arkane Studios (Francie)
- Žánr: FPS/Immersive sim
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: 2 hráči online
- Dat ke stažení: 30 GB
- Herní doba: 30+ hodin
- Cena: 1799 Kč (Xzone)
Smazání čtvrté stěny
Ležíte na lopatkách, nad vámi stojí dívka s mačetou v ruce. Velmi mírně řečeno, vypadá hodně naštvaně. Že by vaše bejvalka? Chcete něco říct, rozmluvit jí ten vztek a rozhodnutí, sálající z jejích očí, ale než dostanete šanci, mačeta se zaboří do vaší hrudi. To je ale blbá smrt.
Že by vaše bejvalka?
To mělo být všechno - umřeli jste, po smrti už přece nic není. Jenže vy se probudíte na pláži. Zapomeňte ale na romantiku Death Stranding, tohle je prostě obyčejná špinavá pláž plná odpadků. Vaše paměť je podezřele děravá, ale jedno víte jistě. Ta mrcha po vás půjde znovu - a tentokrát jí to uděláte poněkud složitější. Kousek po kousku se vynořují vaše vzpomínky a uvědomujete si svoji situaci: díky revolučnímu experimentu s obřím vysílačem v 60. letech minulého století vznikla na tomhle ostrově anomálie, ve které se dokolečka opakuje stále ten stejný den - a smrt kohokoliv jen znamená, že se dotyčný vrátí na začátek časové smyčky o pár hodin rychleji. Vaše jméno je Colt. Váš cíl je tenhle experiment zastavit a smyčku ukončit. Její jméno je Julianna a společně se všemi obyvateli ostrova se vás pokusí zastavit.
Hra jako Deathloop by skoro ani nepotřebovala příběh, osobně jsem ho od ní vlastně vůbec nečekal - tím víc jsem překvapený, jak promyšlený a emotivní nakonec je. Časová smyčka zde má propracované mechaniky a historii, které postupně odhalujete, stejně jako celé město, vystavěné kolem jejího hlavního vysílače. Stejně promyšlená je také společnost v tomto městě žijící, včetně osmi "vizionářů", kteří dále posouvají zkoumání a využívání nových technologií, stejně jako svoji politickou i uměleckou utopii. Vlastně se nebojím prohlásit, že příběh Deathloop snese srovnání s Bioshockem. Jen má tedy mnohem přirozeněji napsané dialogy, které působí jako z filmu od Quentina Tarantina nebo Guye Richieho. Právě tyto dialogy a nekonečně vtipné i emotivní hašteření dvojice hlavních protivníků dodává hře naprosto jedinečnou atmosféru, která mne strhla jako snad ještě žádné dialogy v žádné hře předtím. Postavy mluví naprosto přirozeně, racionálně, pragmaticky a víceméně říkají přesně to, co bych v takové situaci říkal i já - nejde ani tak o boření čtvrté stěny, jako o její naprosté smazání.
Pravidla ostrova Blackreef
- Smyčka trvá jeden den, od rána do noci.
- Smrt znamená pouze "návrat/posun" na začátek smyčky.
- Ostrov nelze opustit: leží v polární oblasti, letadla i lodě byly záměrně zničeny.
- Většina obyvatel ostrova si "minulé" kolo smyčky nepamatuje a opakuje stejnou činnost.
- Ostrovu vládne osm "vizionářů", kteří disponují technologií "Slab" (teleportace, neviditelnost apod.).
- Julianna je jedním z vizionářů: pamatuje si události mezi smyčkami a má velmi nebezpečný Slab.
- Colt jednotlivé Slaby postupně krade, jeho prvním je "Reprise" schopnost 2x za smyčku se oživit.
- Smrt všech vizionářů a zničení jejich Slabů by znamenalo zhroucení/ukončení smyčky.
Pravidla hry Deathloop
- Den je rozdělen na 4 fáze: ráno, poledne, podvečer a noc.
- Ostrov je rozdělen na 4 oblasti - výzkumný komplex, město, zátoka a skála.
- Můžete si vybrat, ve které denní době do které oblasti vstoupíte.
- Uvnitř oblasti můžete strávit jakékoliv množství SKUTEČNÉHO času.
- Do další oblasti ale můžete vstoupit jedině v pozdější denní době.
- Denní dobu můžete posouvat dopředu a vstupovat tak jen do části smyčky, která vás zajímá.
- Postupně se naučíte, jak uchovávat předměty a schopnosti napříč smyčkami.
- Zbraní je několik typů, ale navíc "padají" z nepřátel s náhodnými kombinacemi perků.
- Postupně se učíte, kde kdy najdete jaké nepřátele a co na ně platí.
- Stereotyp nabourávají invaze Julianny, která na sebe může vzít podobu KOHOLIV.
- Pokud zakážete online režim (kde Juliannu ovládá jiný hráč), stejně vás čekají invaze NPC Julianny.
- Můžete nastavit, aby Juliannu hráli pouze lidé z vašeho seznamu přátel.
- Všichni obyvatelé ostrova vás chtějí zabít, ale ti řadoví mají jen mačety a slabší zbraně.
- Julianna je ale mnohem zákeřnější, agilnější a lépe vyzbrojená - obzvláště, pokud ji hraje jiný hráč.
- Díky "Reprise" Slabu můžete po smrti dvakrát pokračovat, než se smyčka resetuje.
- Pokud umřete, máte jeden pokus dostat se k mrtvole, abyste sebrali "duše/měnu" jako v Souls hrách.
- Cílem je nacvičit a odehrát "dokonalou" smyčku, kde za jeden den zabijete všechny "vizionáře".
Přehlednost a svoboda
Jedním z hlavních důvodů, proč relativně složitý koncept příběhu i hratelnosti tak skvěle funguje, je velmi zdařilý příběhový úvod, ve kterém ještě nemáte příliš mnoho svobody a jedná se spíš o "skriptovanou" sekvenci událostí, efektivně představující ostrov, jeho mechaniky i obyvatele. Jakmile ale tenhle prolog skončí, otevře se před vámi naplno otevřený svět hry a každý další krok, stejně jako volba výzbroje, herního stylu nebo priorit, již bude jen na vás. V žádném okamžiku se ale nestane, že byste byli zahlcení a ztracení, o což se zase stará naprosto perfektní UI menu, ve kterém se velmi přehledně organizují získané informace do velmi přehledných pospojovaných složek, umožňujících snadno najít i sledovat konkrétní vlákno, lokaci, postavu nebo cíl. Zároveň se můžete mezi smyčkami zastavit a v klidu si všechny záznamy či souvislosti procházet, abyste si osvěžili nebo ujasnili fakta.
Dokonale přehledný je také management vašeho vybavení a schopností, kterými přímo ovlivňujete svůj herní styl a skoro by se chtělo říct, že i žánr hry. Pokud se totiž vyzbrojíte schopnostmi jako jsou tišší našlapování, neviditelnost nebo zbraně s tlumičem, čeká vás pak v herním světě plížení jako v Dishonored. Pokud ale nasadíte schopnosti pro větší odolnost, rychlost, berserk, automatickou brokovnici nebo rotační kulomet, můžete vtrhnout do ulic města s divokostí, připomínající Doom: Eternal. Samozřejmě je zde prostor pro míchání obou výzbrojí i přístupů, abyste mohli taktiku měnit za běhu, na míru situaci. Vývojáři ze studia Arkane jsou uznávanými experty na žánr "immersive sim" a Deathloop svojí otevřenou povahou dokonale využívá jejich styl. Snad ještě víc než v Dishonored nebo Prey zde platí, že celý ostrov je vaše hřiště, na kterém se můžete vyřádit přesně podle svého. Umělá inteligence nepřátel přitom dodává vašemu snažení správnou šťávu, protože vás mnohdy až zaskočí tím, jak lidsky se umí krýt nebo uskakovat - je přitom možné pozorovat rozdíly mezi tupci s mačetou a pokročilými protivníky s lepší výzbrojí.
Hráč versus hráč
Po pár hodinách hraní se začnete orientovat v jednotlivých částech ostrova, naučíte se layout klíčových budov, dokážete třeba i podvědomě předpovědět, kdy se kde objeví který nepřítel: vím například, že ve stejnou minutu, kdy dojde k odpálení prvního nočního ohňostroje na oslavě, odejde se stráž Frankovy ložnice vymočit na balkón do zátoky. Většinou už jsem tam nachystaný se sniperkou na headshot. Jenže pak přijde Julianna. A všechna předvídatelnost je v háji. Místo ní se dostaví mamutí dávka adrenalinu a paranoie, protože Julianna může být doslova kdokoliv a kdekoliv. Pamatujete si tu scénu z prvního Matrix filmu, kde se Neo učí rozeznávat agenty v davu lidí na ulici? Tak tohle je horší. Protože pokud Juliannu hraje další živý hráč, může se chovat naprosto iracionálně - od bezhlavého útoku přes kladení min a všemožných pastí až po dlouhé čekání se sniperkou na správném místě.
Přesně takové jsem měl zážitky i já: v jednom případě na mě Julianna (hraná neznámým hráčem) zákeřně čekala v temném koutě sklepení laboratoře, odkud se na mě posléze vyřítila doslova rudě rozzářená (aktivovaný "Berserk" Slab) s palbou z automatické brokovnice kombinovanou s telekinetickým útokem. Jindy jsem chytl kulku mezi oči aniž bych tušil odkud, po opatrném plížení k vlastní mrtvole jsem nakonec uviděl odlesk hledí ostřelovače úplně na druhé straně údolí. Zde je opět na místě potlesk pro talent Arcane vybalancovat něco, co by nemělo jít vybalancovat: Julianna má na své straně zákeřnost a nepředvídatelnost, jenže na druhou stranu má jediný život a vy máte tři. Často tak dochází ke hře na kočku a myš, kde si lovec a kořist role několikrát prohodí, jak útočí a zase se stahují, aby si vylízali rány a zkusili to podruhé jinak. Přidejte k tomu parádní slovní "in character" provokování postav navzájem pomocí vysílačky, dynamickou hudbu a máte jedny z nejlepších herních momentů letošního roku.
60 minut
Důležitou součástí toho, proč mne hra tak dokonale vtáhla, je kromě příběhu a mechanik také celkové zpracování. Bohužel musím potvrdit, že vizuál a atmosféru této hry prakticky nelze zachytit obrázky nebo videem. Viděli jsme celou záplavu oficiálních upoutávek, ale v žádné z nich mi hra nepřipadala tak působivá, jako na vlastní oči ve 4K. Velkou roli hrají citlivě umístěné odlesky, nasvícení a efekty, které propůjčují zdánlivě jednoduché "retro-futuro" stylizaci z 60. let dojem hmatatelnosti a opravdovosti. Navíc jde o krvavou detektivku, což kromě perfektního dabingu podtrhuje také jazzová hudba, zdařile přecházející z atmosférického podkresu do napětí nebo divoké akce. Jako celek Deadloop doslova dýchá stejně špičkově realizovanou výtvarnou vizí, jako předchozí hry autorů, Dishonored nebo Prey. Svoje dělá také velmi zdařilé využití haptiky, adaptivních spouští a hlavně reproduktoru v ovladači, který slouží jako vaše vysílačka.
Deadloop doslova dýchá špičkově realizovanou výtvarnou vizí.
PS5 verze hry nabízí dva grafické režimy, v tom zaměřeném na výkon hra spolehlivě šlape 60 snímů za vteřinu s jednou specifickou výjimkou: pár vteřin před připojením jiného hráče do vaší hry se plynulost mírně propadne. Byl jsem za to ale paradoxně docela vděčný, protože jsem díky tomuto signálu dostal dřívější varování na příchod protivníka. Jednou za čas mi zazlobilo herní menu - pokud se v něm přepínáte příliš divoce, může se zaseknout. Nepochybuji ale, že tohle vývojáři brzy opraví. Ukládací systém je poměrně velkorysý: hra se uloží automaticky vždy mezi denními obdobími nebo po úpravě inventáře/výzbroje (to ale můžete provádět jen v přestávkách mezi misemi).
Největší slabinou tak pro mě nakonec bylo finále příběhu: zatímco finální mise - dokonalá nacvičená smyčka se zabitím všech "vizionářů" byla adrenalinová bomba, samotná závěrečná sekvence mě zklamala - a to jsem zkusil oba možné konce. Mimochodem dokonalou smyčku jsem nakonec zvládl za 60 minut reálného času, ale rozhodně to půjde i mnohem rychleji. K tomu jsem se ale musel propracovat 30 hodinami postupného odhalování všech tajemství ostrova a budováním odpovídajícího arzenálu. Nutno říct, že jsem se celou tu dobu ohromně bavil a ještě teď se ke hře vracím, ale už spíše v roli Julianny, abych si užil lov na ostatní hráče. Někteří mě setřou jako otravný hmyz, ale jiným jejich misi pořádně okořením.
Pokud chcete vidět Deathloop v akci, dnes večer si na streamu živě ukážeme pokročilé hraní bez spoilerů.
Verdikt
Dvojice znepřátelených zabijáků uvězněná v časové smyčce na tajemném ostrově vloží veškerou vynalézavost i zákeřnost do toho, aby smyčku rozbili/ochránili. Vy můžete hrát za oba, přičemž se před vámi otevře jedna z mechanicky nejvybroušenějších a příběhově nezajímavějších her roku, promyšlená a zároveň nepředvídatelná. Silnému dojmu ze hry dominují naprosto excelentní herecké výkony ústřední dvojice.
