Recenze deskové hry Namiji

V posledních týdnech se tempo mého života nebývale navýšilo. Z takřka klidového režimu jsem zařadil na stovku. Jedna hra střídala druhou a nějak tak jsem hledal něco, u čeho bych si mohl trošku odpočinout a pak se na scéně objevila desková zenová hra Namiji, evokující ve mně vzpomínky na relaxační videohry plné příjemných výjevů. Zda je tohle kousek, který si může najít cestu i do srdce skalních hráčů, vám řeknou následující odstavce.

• Počet hráčů: 2 - 5
• Herní doba: 30 - 45 minut
• Cena: 1199 Kč (Asmodée-Blackfire)
• Věk: 8+

V Namiji se budete plavit vstříc dobrodružství

Zenová kultura je velmi zajímavý směr, který rozhodně není pro netrpělivce nebo vyloženě soutěživé jedince. Namiji je na tomto myšlení z velké části postaven. Stanete se tu rybáři putujícími po herní mapě daleko od břehů Země vycházejícího slunce. Co je cílem? Překvapivě je to lov ryb a získávání jiných bohatství, jež vám může modrá hlubina nabídnout. V praxi to znamená, že chytáte jak šupinaté rybky, tak i korýše. Vítězem je ve výsledku ten, komu se podaří během cesty po jižním moři získat co největší počet úlovků, což se na první pohled může zdát jako jednoduchý úkol, avšak ve výsledku to až tak snadné není. Tedy lépe řečeno, dost záleží na tom, s kým hrajete.

V partii, jíž se může zúčastnit 2 – 5 hráčů, lze narazit na různé hráče. Hlavní ale je, aby většina pochopila, že cesta, po níž kráčíte, je ve výsledku důležitější než samotný cíl, což je v podstatě jeden z motivů Zenového učení. Zajímavá už je samotná myšlenka pohybu stavící na tom, že hráč, který je nejvíce vzadu, hraje vždy jako další až do okamžiku, než někoho se svou kocábkou předjede a tak z něj udělá „posledního“. Počet polí, kolik urazíte, je fakticky také pouze na vašem rozhodnutí.

Nesmíte však svou jízdu končit na políčku, kde už někdo je. Tohle prostě není Člověče nezlob se, ale hra, v níž si tempo určujete vy sami, nikoliv hod kostek či náhodně vytažené karty. U mladších hráčů, s nimiž jsem převážně hrál, se jejich divokost projevovala tak, že minimálně zpočátku pospíchali kupředu. Čas jim však ukázal, že spěchat se nevyplácí.

Kdo nespěchá, ten víc má

Cesta je totiž dlouhá a každé políčko se dá vytěžit, takže při přílišném chvátání zbytečně přijdete o body. Celkem je v Namiji sedm typů polí, na něž můžete se svou lodí vplout. Hojně jsou na herní ploše zastoupeny body určené pro rybolov. Když do nich doputujete „vytáhnete“ si z hejna rybu, o jejímž osudu následně máte možnost rozhodnout. Ne vždy vám totiž rybka úplně pasuje do vašich budoucích plánů, takže vám nezbývá nic jiného, než ji poslat zpátky do hlubiny. Dosti podobně funguje políčko zaměřené na nahazování sítí, kde má úlovek často takovou velikost, že se nevejde do vašeho košíku a je třeba jej vrhnout zpět do moře.

Dosti zásadním bodem celé plavby je vodní vír, do jehož útrob vrháte obětiny. Těch se je třeba zbavit, protože když vám zůstane na palubě čtveřice kousků, jež si zpočátku vezete z přístavu, můžete se těšit na ztrátu patnácti bodíků. Příjemným místem je také mělčina, kde se můžete pustit do lovu korýšů. Pohodová to aktivita s pěkným ohodnocením. Jen nesmíte narazit na kraby, když totiž vytáhnete dva, kořist z této aktivity je ztracena. Zajímavou zastávkou je též pozice s posvátným kamenem, jenž vám sdělí tajemství, jež může vést k získání dalších bodíků.

Za sebe jsem si z polí nabízených herním plánem Namiji oblíbil nejvíce pozorovatelny. Sloužily totiž k pozorování (skládání) vizuálně velmi pěkných obrázků obyvatel moře, jejichž obraz se po každé návštěvě rozhledny více zkompletoval. Jedním z finálních bodů byl přístav, tedy, většina slouží spíše jako místa k dobírání karet, ale ten první je vždy tím posledním, kde následně skórujete a hra fakticky končí.

Relax hraje v Namiji prim

Namiji představuje nádherně zpracovanou deskovku, která staví nejen na svém působivém vizuálním zpracování, ale také na hratelnosti. Ta je postavena tak, že vám dokáže zpříjemnit sebečernější den klidem, možností výběru svého herního stylu, a především absencí tlaku, který zakoušíte u jiných deskových titulů.

Jednoduše řečeno, velmi výjimečný titul, jenž by vás neměl minout, protože možnost stát se rybářem nechajícím se unášet vlnami relaxu na cestě k domovskému přístavu jinde pravděpodobně nenajdete. Hra se mi osvědčila nejen doma, ale také v deskovém kroužku, kde byla schopna zaujmout pozornost a přimět děti k tomu, aby přemýšlely o věcech trošku jinak než dosud. Za sebe musím říci, že hraní bylo opravdu příjemným překvapením. Očekával jsem od hry totiž opravdu málo.