Konečně ve Villedoru.
Dying Light 2 byl světu poprvé odhalen už na E3 roku 2018. Jen o pár měsíců později jsem hru na německém Gamescomu viděl poprvé v akci. Už z této prezentace bylo patrné, že vývojáři z polského studia Techland mají ambice posunout sérii na jinou úroveň a přinést něco víc než jen tradiční zombie akci. V tu dobu jsem si opravdu nemyslel, že se k finální hře po několika odkladech dostanu až v roce 2022. Někdy je ale lepší si zkrátka počkat.
- Platforma: PlayStation 5 (recenzovaná verze), PlayStation 4, Xbox One, Xbox Series X/S, PC
- Datum vydání: 4. února 2022
- Vývojář: Techland (Polsko)
- Žánr: akční adventura z pohledu první osoby
- Česká lokalizace: ano (titulky)
- Multiplayer: ano (kooperace až pro 4 hráče)
- Dat ke stažení: 25 GB (PS5 verze)
- Herní doba: 20 až 100 hodin
- Přístupnost: 18+
- Prodejní verze: digitální i krabicová
- Cena: od 1499 Kč (Xzone)
Ze střechy mě nedostanete
První Dying Light z roku 2015 u hráčů z pohledu hratelnosti zabodoval propracovaným parkourem a zábavným soubojovým systémem, který měl původ v sérii Dead Island. Není proto překvapivé, že druhý díl na jedničku v tomto směru navazuje. Rozsáhlé město Villedor tak budete prozkoumávat převážně běháním a skákáním po střechách a dalších vyvýšených místech. Na rozdíl třeba od série Assassin's Creed si však užijete kameru z pohledu první osoby.
Dying Light 2 na svého předchůdce navazuje i po příběhové stránce. Dvojka se odehrává 15 let po konci jedničky. Až na několik pomrknutí a připomínek však druhý díl stojí samostatně a přináší úplně nové postavy v čele s hlavním protagonistou Aidenem, který se po dlouhé cestě konečně dostal do vytouženého Villedoru, kde hledá zde svou dlouho ztracenou sestru. Brzy však vyjde najevo, že se Aiden v tomto městě neocitl poprvé. Z hlediska příběhu však už víc prozrazovat nebudu, protože bych vás nerad připravil o důležitou část zážitku, kterou příběh a jeho vyprávění představuje. Vývojáři se už před vydáním dušovali, že příběh bude o poznání propracovanější, než tomu bylo u prvního dílu.
Svými volbami ovlivňujete rovněž podobu samotného města Villedor.
V porovnání s jedničkou se skutečně jedná o znatelný pokrok. Hra přináší velké množství postav, dialogů i voleb. Část těch nejzásadnějších rozhodnutí, na které vám hra navíc dá pouze omezené množství času, dokáže příběh a zejména jeho vyústění citelně ovlivnit. Samozřejmě se najdou i volby, které se nakonec ukážou zbytečnými, ale v součtu jsem měl při hraní opravdu pocit, že má rozhodnutí dokážou osudy jednotlivých postav změnit. Příběh má celkově poměrně rychlý spád, což má však za následek, že si jen s málokterou osobou stihnete vytvořit pevnější pouto. Nepomáhají k tomu ani strojeně působící dialogy, které se většinou točí okolo zadání konkrétní mise nebo mocenských choutek té či oné postavy. O valné většině postav se tak vlastně nic nedozvíte. Ve výsledku je i z toho důvodu poměrně obtížné odhadnout, komu můžete věřit a kdo vám naopak lže.
Svými volbami ovlivňujete rovněž podobu samotného města Villedor. To mají mezi sebou rozdělené v zásadě tři soutěžící frakce: svobodní a do určité míry lehkomyslní Přeživší civilisté, Strážci míru s vojenskou hierarchií a rétorikou, a nakonec čistě nepřátelští Odpadlíci. Vaše volby ovlivní míru moci prvních dvou zmíněných frakcí. Nejde přitom pouze o volby svázané s příběhem. Rozhodnutí vás čekají i v rámci vedlejších aktivit. V průběhu hry budete postupně objevovat, osvobozovat a zprovozňovat důležité objekty, které následně svěříte do péče Přeživších civilistů nebo Strážců míru. Každá z frakcí na oplátku určitým způsobem upraví své území. Přeživší město doplní o dílčí prvky, které ulehčí a rozšíří možnosti parkouru. Zmínit mohu třeba trampolíny nebo přídavná lana. Strážci se naproti tomu zaměřují na boj, takže mohou ve městě rozmístit různé pasti nebo zbraně proti zombiím.
Učení je základ
Hra vás tímto poměrně úspěšně motivuje k tomu, abyste doplňkové aktivity a vedlejší mise plnili. Nedostanete totiž pouze zkušenosti, peníze nebo nějakou zbraň, ale reálně si budete moci přizpůsobit město dle vlastní preference konkrétní frakce a s ní spojených vylepšení. Určitou změnou samozřejmě neprochází pouze město, ale zejména vaše postava. Aidenovi schopnosti jsou v úvodu značně limitovány, což může být především pro fanoušky prvního dílu nepříjemné překvapení. Z pohledu příběhu to navíc nedává příliš smysl. Od zkušeného poutníka, který roky cestuje nebezpečnými oblastmi mimo města byste očekávali, že se hned nezadýchá a z nízké zídky hned tak nespadne. Bohužel v úvodních hodinách si právě na tyto momenty budete muset zvyknout.
S postupujícím časem se však situace začne obracet. Vývojáři totiž připravili opravdu propracovaný strom dovedností, které získáváte za nasbírané zkušenosti. Dovednostní strom se dělí na dvě větve. První obsahuje řadu schopností, jež vám rozšíří parkourové dovednosti a zjednoduší pohyb po městě. Budete tak moci snáze a rychleji přeskakovat jednotlivé překážky nebo dostanete k dispozici například populární „wall run“. Druhá větev se zaměřuje na soubojový systém a umožní vám aktivovat různé speciální útoky a obranné mechaniky. Samostatnou a ve skutečnosti možná ještě důležitější kapitolou je způsob vylepšování zdraví a energie. Hodnoty těchto dvou zásadních veličin zvyšujete pomocí speciálních injekcí známé jako inhibitory. Ty jsou schované ve speciálních bednách a rozmístěné po celém městě. Váš lokátor vás na jejich blízkost vždy upozorní, takže je není těžké najít. Před jeho použitím si musíte vždy zvolit, zda tentokrát navýšíte úroveň svého zdraví nebo naopak výdrže.
Základní zombíci vám dokážou výrazněji ublížit pouze ve větším počtu.
V praxi se vyplatí mít obě hodnoty srovnatelné. Vyšší úroveň životů se hodí při soubojích. Energii naopak oceníte při parkouru a lezení na vyšší objekty, na které byste se bez jejího vylepšení nedostali. Díky postupnému učení a vylepšování dovedností se z Aidena postupně stane zdatný bojovník, lezec i parkurista. I přes počáteční pochyby jsem si právě pohyb po městě a souboje s nepřáteli užil nejvíce. Dying Light 2 je totiž i přes zjevný důraz na příběh v první řadě akční hrou. Když si odmyslím pár zvláštních záseků a ne zrovna ideální ovládání padáku (ten dostanete k dispozici až v pokročilé fázi hry), tak nemám parkouru co vytknout. Jen si zkrátka musíte chvíli počkat, až si postavu dostatečně vylepšíte. To stejné se dá říct o soubojovém systému. V úvodu pár jednoduchých útoků a úhybů postupně doplní další schopnosti, které možnosti v soubojích hmatatelně rozšíří. Vedlejším efektem jsou animace precizně oddělených končetiny nepřátel a celkově rychlé, akční a brutální souboje.
Základní zombíci vám dokážou výrazněji ublížit pouze ve větším počtu. Lidští protivníci se umí už poměrně účinně bránit a ve výsledku vám i v menším počtu zatopí více. Obzvlášť v pozdějších fázích hry mě však zklamaly neoriginální a nenáročné boss fighty. Pochválit naopak mohu šíři dostupných zbraní. Prim hrají po vzoru jedničky ruční chladné zbraně v podobě různých seker, mačet, kladiv, nožů či sekáčků. Jejich úroveň se postupem hry zvyšuje. Každá se navíc chová lehce odlišně a spotřebovává jiné množství energie. Je ostatně pochopitelné, že při používání velké obouruční sekery vám dojde energie rychleji než u malého sekáčku na maso. V průběhu hry dostanete k dispozici i luk, který by se teoreticky hodil na tichý postup. Stealth však ve hře příliš nefunguje a působí na mě nedomyšleně. Úroveň umělé inteligence navíc rovněž není kdovíjaká. Ve výsledku jsem tak kradmý přístup i luk samotný používal minimálně.
Aiden si neodpočine ani v noci
Díky téměř bezednému inventáři u sebe můžete nosit nespočet různorodých zbraní. Své oblíbené kousky poté vyměňujete v klasickém čtyřdílném slotu. Každá zbraň jde navíc dále vylepšovat. Můj oblíbený sekáček tak například dokázal po instalaci vylepšení nepřátele jednou za čas zapálit a sežehnout elektrickým proudem. Každá zbraň má však omezenou životnost, takže čím častěji budete své oblíbení náčiní používat, tím dříve o něj vlivem opotřebení přijdete. Degradace naštěstí není příliš velká, a navíc jde pomocí upgradů snížit. Jednotlivé zbraně, části oblečení, lékárničky a další speciální předměty nalézáte v samotném městě nebo si je za vydělané peníze můžete kupovat u různých obchodníků.
Situace na pomyslném městském bojišti se však mění v závislosti na tom, zda jen den nebo noc. Přes den se zombie jen tak potácejí venku a reálně vám nedokážou ve větší míře ublížit. Většina jich je navíc schovaná uvnitř budov a dalších uzavřených objektech. V nich může být i přes den tma, takže zde představují větší nebezpečí. Do těchto objektů se proto vyplatí chodit spíše v noci. Kromě této výjimky je však město Villedor pod rouškou tmy o poznání nebezpečnějším místem. Skupiny zombíků jsou výrazně agresivnější a početnější. Kromě základních nepřátel si musíte dát pozor hlavně na křiklouny (Howlers). Pokud vás zpozorují, tak svým řevem upozorní všechny ostatní nepřátele v okolí a ti se vás ihned vrhnou. Následnou honičku můžete ukončit dostatečně rychlým útěkem na střechy a následným vyhledáním UV lampy, kterých se všechny zmíněné oživlé potvory obloukem vyhýbají. Ostatně i sám Aiden může být ve tmě pouze omezený čas. Poté musí i on vlivem nákazy vyhledat UV lampu nebo použít jednu ze speciálních houbiček, která dokáže jeho pohyb ve tmě prodloužit.
Vývojáři viditelně zápasili s využitím nových konzolí.
Z přiložených obrázků jste si už mohli udělat krátký obrázek o vizuální stránce. Jestli se na něčem viditelně podepsal delší vývoj, je to právě grafika. Na blízkých objektech i modelech hlavních postav to příliš nepoznáte. Technické limity jsou poznat zejména při pohledu na vzdálenější objekty, které postrádají minimálně ostrost a lepší vyhlazování. Je to škoda, protože hra jako Dying Light, kde většinu času trávíte na střechách vysokých budov, přímo vybízí k impozantním pohledům do dáli. Řada momentů, při kterých máte celé město z výšky jako na dlani, proto nepůsobí tak velkolepě, jak by v dnešní době mohlo.
Vývojáři viditelně zápasili i s využitím nových konzolí. Výsledkem jsou tři režimy pojmenované jako výkon, kvalita a rozlišení. Hru jsem recenzoval na PS5 a v rámci téměř celé hry jsem zůstal věrný režimu výkonu, který znamená 60 fps v kombinaci s rozlišením 1080p. V dnešní době populární kombinaci 60 fps a rozlišení 1440p případně 4K upscale hra nenabízí. Dostupný režim rozlišení sice nabízí 4K, ale pouze v kombinaci s 30 fps. O nic lépe na tom není ani režim kvality, po jehož zvolení se zapne ray tracing. V tomto případě se však budete muset spokojit opět pouze s rozlišením 1080p a hraním ve 30 fps. U rychlé akční hry s důrazem na parkour a souboje jsem proto s volbou režimů příliš neváhal a zvolil mód výkonu. Ačkoli hra ve 4K hra vypadá o něco lépe (zlepší se i například zmíněná dohlednost), tak pro mě byla ztráta plynulosti příliš velkou překážkou. Režim kvality s ray tracingem subjektivně dává ještě menší smysl, protože mi nasvícení, stíny i odlesky přišly dostatečně propracované i v režimu výkonu.
Pobyt ve Villedoru se protáhne
Lehce rozporuplnou technickou stránku vylepšují slušné zvukové efekty, dabing postav i soundtrack. Až jsem si občas říkal že bych hudbu mohl slyšet častěji. Našince jistě potěší přítomnost české lokalizace ve formě titulků. Názvy pár zombíků mohou v české mutaci působit lehce úsměvně. Jinak jde ale o kvalitní profesionální překlad, ve kterém se autoři nebáli ostřejších výrazů a podařilo se jim zachytit a do češtiny převézt i některé hůře přeložitelné vtípky a narážky. Závěrem je rovněž dobré podotknout, že je téměř celou hru možné absolvovat v kooperaci až pro 4 hráče.
Jen samotná hlavní linka vám zabere nejméně 20 hodin.
Celkově mě Dying Light 2 nezklamal a dostál vysokým očekáváním, která jsem do něj vkládal. Z počátku jsem sice bojoval s omezenými schopnostmi hlavního hrdiny, jež hratelnost a pohyb do jisté míry v úvodu limitují. Postupně jsem ale z Aidena nakonec vytvořil zdatného bojovníka a parkuristu. Největší předností druhého Dying Lightu tak i nadále zůstává především zábavný parkour a soubojový systém. I přes výtky k postavám jsem si ve výsledku užil i příběh s řadou různých voleb. Vyprávění má až překvapivě dobré tempo a žádné vyloženě hluché místo.
Jen samotná hlavní linka vám přitom zabere nejméně 20 hodin. Reálně však i při velkém spěchu počítejte z hratelností v rozmezí 30 až 40 hodin. A to nepočítám velké množství vedlejších úkolů a nespočet doplňkových aktivit. Ve hře tak bez problémů můžete strávit klidně 100 hodin. Město Villedor je natolik rozlehlé, že vám jenom jeho detailnější prozkoumání zabere velké penzum času. Právě způsob objevování věrohodně zpracovaného a pro parkour maximálně přizpůsobeného města je ostatně jedním z nejdůležitějších a nezábavnějších prvků Dying Light 2. Už teď pro s jistotou vím, že se do Villedoru rozhodně vrátím.
Verdikt
Dying Light 2 je hrou s masivním herním obsahem, zábavným parkourem i soubojovým systémem a na akční titul překvapivě velkým důrazem na příběh a volby. Hru naopak sráží průměrná technická stránka a nepříliš dobře napsané postavy.
