RPG s originálním světem a dvěma výraznými klady.
Francouzské studio Spiders nás v posledních letech zásobuje různými hrami na hrdiny, oplývajícími několika povedenými nápady a neméně zajímavými světy, které jsou však vyplněny obyčejnou hratelností a povětšinou průměrným, až špatným příběhem. Zářným příkladem je akční fantasy Bound by Flame, jehož úžasnou myšlenku propojení hlavního hrdiny s vnitřním démonem, s nímž hráč mohl vést velmi zábavné rozhovory, zastínilo pochybné technické zpracování a poměrně slabý příběh.
- Vyšlo na: PC (recenzovaná verze), PS4, Xbox One
- Datum vydání: 10. září 2019
- Žánr: RPG
- Česká lokalizace: ne
Nyní je toto vývojářské studio zpět s dalším svým pokusem, se kterým opět doufají, že se konečně zbaví své neblahé pověsti tvůrců průměrných her. Ostatně Greedfall z promo materiálů působil velmi slibně. Neotřelý svět, kombinující francouzský klasicismus s fantasy prvky, doplněnými o rustikálnost nativních kmenů ostrova, zaujal nejednoho fanouška RPG her, mezi které jsem patřil i já. Povedlo se tedy francouzskému týmu konečně zlomit kletbu, nebo jsme se opět dočkali nenaplněného konceptu? Ve výsledku se dá říci, že povedlo. Ale hezky popořádku.
[gallery size="jnews-360x180" ids="96076709,96076708,96076705"]
Nemoc, na kterou ani prověřené metody nestačí
Ve hře zaujmete roli šlechtice či šlechtičny rodu De Sardet, jejichž domovina je sužována nemocí jménem Malichor, která má na svědomí již mnoho životů, včetně i toho vaší matky. Lék na chorobu je stále v nedohlednu, nicméně nyní vysvitla malá naděje v podobě nově objeveného ostrova Teer Fradee, ukrývajícího mnoha tajemství, mezi něž pravděpodobně patří i odpověď na boj proti této chorobě. A tak jste na něj společně s vašimi věrnými druhy (mezi něž patří i bratranec Constantin a věrný bodyguard Kurt) vysláni jako diplomati, kteří mají navázat vřelé vztahy s domorodými kmeny a pokusit se tuto vytouženou medicínu nalézt.
Příběh představuje jednu z dvojice nejsilnějších vlastností hry.
A právě příběh představuje jednu z dvojice nejsilnějších vlastností hry. Ostatně ve hrách není úplně zvykem (a v RPG už skoro vůbec), že se zhostíte role vysoko postavené osoby na diplomatické misi. Díky tomuto dostává hra příjemný až dobrodružný punc, kdy se opravdu cítíte jako velvyslanec, jenž objevuje úplně cizí zemi, navazuje kontakty s místními, a přitom se snaží, aby ho nesežrala místní fauna (a někdy i ta flóra), jejíž design se pohybuje od klasického jeskynního netopýra, až po speciální lesní (a jiné) bohy, kteří svým zjevem připomínají nestvůry z Bloodborne, potažmo z pera H.P. Lovecrafta.
[gallery size="jnews-360x180" ids="96076691,96076694,96076696"]
Dobrodružný pocit je dále utvrzen i postupným objevováním mapy, kdy při vstupu do nové oblasti máte k dispozici pouze slepou mapu s několika málo otazníky (v případě úkolů v dané oblasti i jejich ukazateli), které vás alespoň trochu nabádají, kam vést své další kroky. Samotné lokace jsou pak rozděleny do jednotlivých menších instancí (loading každé z nich trvá na PC jen jednotky vteřin), mezi nimiž cestujete se svojí družinou, složenou z vás a dalších dvou druhů, kteří se záhy stanou vitální složkou při boji proti místním nepřátelům. Bohužel vás hra nutí být stále v jejich doprovodu, takže pokud patříte mezi vlky samotáře, máte smůlu.
Na tomto místě si musím povzdychnout nad poměrně svazujícím pohybem po jednotlivých lokacích, kdy docela často budete narážet na neviditelné zdi a třeba seskočit dolů z malého svahu je v podstatě nemožné, pokud se tam zrovna nenalézá speciální stěna či žebřík. Taktéž v roce 2019 nepochopím absenci tlačítka pro skok. Na každý pád je ale celková velikost mapy i jednotlivých lokalit hezky kompaktní, takže toto nepředstavuje až takový problém. Občasnému zanadávání se ale nevyhnete.
[gallery size="jnews-360x180" ids="96076701,96076699,96076698"]
Každopádně zpět ke společníkům. Každý z nich má svůj vlastní osobní příběh, jenž je rozveden v několika vedlejších misích, což jim přidává na hloubce a všichni si mezi nimi jistě najdou svého oblíbence. No a pokud se vám dotyčný zalíbí, můžete s ním po vzoru Dragon Age navázat milostný vztah.
Soubojový systém snadno a obyčejně
U společníků podobnosti s titulem od Bioware nekončí. Greedfall totiž oplývá soubojovým systémem, který obsahuje aktivní pauzu, umožňující si veškeré své bitevní tažení předem naplánovat. Musím ale říct, že jak jsem byl zpočátku tímto prvkem okouzlen, tak jsem postupem času od jeho užití upustil, jelikož zbytečně natahoval délku jednotlivých střetů. Zároveň pauza není příliš potřeba, jelikož náročnost soubojů je velmi nízká i na těžkou obtížnost.
Boje lze považovat za nutné lepidlo mezi jednotlivými příběhovými sekvencemi.
Samotný boj se tedy časem stane velmi triviální záležitostí, kdy si v podstatě vystačíte jen s úhybným manévrem, dvěma útoky, střelnou zbraní a když je to opravdu potřeba, občas položíte past či sešlete kouzlo, záleží na zvolených atributech. Možná to takhle sepsané zní poměrně zábavně, ovšem v praxi zhruba v polovině hry, tedy v nějaké 12-15 hodině, nastoupí monotónnost, kdy lze boje považovat za nutné lepidlo mezi jednotlivými příběhovými sekvencemi. Avšak rozhodně se nejedná o systém špatný, pouze přespříliš obyčejný.
[gallery size="jnews-360x180" ids="96076697,96076706,96076700"]
Jednoduše, ale dostatečně
Mimo klasický boj lze využít v mnoha situacích (především v noci, když oponenti usnou) i opatrný stealth přístup. Sice jeho zpracování naznačuje, že se jedná o mechaniku „do počtu“, nicméně pořád se jde o další funkční způsob hraní, který přeci jen čas od času rádi využijete, především pak v pozdějších fázích hry, kdy se vám nechce bojovat se skupinkou potvor, které jste už vymlátili desetkrát předtím. Tedy ano, i zde se bohužel objevuje nešvar, že se monstra po nějakém čase respawnují. Ačkoliv je nutno podotknout, že toto znovuobjevování nepřátel neznepříjemňuje život tak, jak v některých jiných titulech, hlavně kvůli tomu, že se z téměř každé potyčky dá pohodlně utéct.
Ve hře naleznete poměrně rozlehlý vývojový strom všemožných skillů, rozdělených do šesti kategorií.
Ve hře dále naleznete poměrně rozlehlý vývojový strom všemožných skillů, rozdělených do šesti kategorií (pasti, kouzla, střelné zbraně atd.), doplněných o šest atributů a šest specializací, díky kterým si můžete vybrat, jakým směrem postavu vést, což ovlivní i možnosti řešení úkolů. Variant sice není nepřeberné množství, ale rozhodně jich je dostatečně na to, aby zajišťovaly příjemnou variabilitu v postupu hrou. Zároveň si veškeré schopnosti můžete pomocí speciálního krystalu redistribuovat, takže nemusíte zbytečně začínat novou hru jen kvůli vyzkoušení si nového přístupu.
[gallery size="jnews-360x180" ids="96076724,96076725,96076726"]
Audiovizuální (ne)hody
A jak je na tom Greedfall po audiovizuální a technické stránce? Přirozeně jsme od takového studia nemohli očekávat grafické hody na úrovni AAA her, nicméně i přesto se tvůrcům občas podaří vykouzlit malebná krajinka jako vystřižená z pohlednice, čemuž dopomáhá i zvolená barevná paleta veselého podzimu. Všeobecně pozitivní dojem z vizuálního podání však bývá často narušen mnoha nedostatky, na něž během putování jistě narazíte.
Slabší animace postav, skoro neexistující mimika obličejů a špatná synchronizace rtů k mluvenému slovu.
Hned v prvních minutách hry vás totiž praští do očí slabší animace postav, skoro neexistující mimika obličejů a špatná synchronizace rtů k mluvenému slovu. Taktéž si velmi často všimnete znovupoužití stejných grafických modelů. To vás spolehlivě vytrhne ze zážitku v momentě, kdy vejdete do již několikáté budovy, která obsahuje naprosto stejné vnitřní uskupení, nábytek a postavy. Toto by se dalo pochopit v rámci jednoho města (ve hře se nalézají tři), ale rozhodně ne v měřítku celé mapy, ještě když se jednotlivé lokace liší vnější architekturou.
[gallery size="jnews-360x180" ids="96076702,96076711,96076707"]
Samotný technický stav je jinak víceméně bezproblémový. Jistě, občas se objeví nějaký ten grafický glitch v podobě podivně poskakujících postav v rozhovoru či zasekaných NPC za překážkami, ale jinak mi hra za celou dobu hraní ani jednou nespadla a zároveň běžela krásně plynule. Taktéž díky o něco slabší grafice a menší velikosti instancí ji rozběhnete na slabším stroji.
Hudba je takový hezký, nevtíravý průměr, jenž ale občasně překvapí velmi povedenou ambientní melodií, doplněnou o ženské chóry. Nic víc, nic míň.
Pravé questové zlato
Teď si už určitě říkáte, v čem tedy vězí ona druhá největší síla Greedfallu, když soubojový systém je obyčejný, stealthové mechaniky velmi zjednodušené a jinak pohledná grafika kompromitována několika nedodělky? Inu, jsou to questy a dialogy.
Questy jsou opravdu nejsilnější složkou hry, která je dále umocněna velmi povedeným namluvením postav.
Veškeré mise jsou napsány tak dobře, že jen kvůli nim budete s radostí prohledávat svět a plnit všechny možné vedlejší úkoly, které se vám podaří nalézt. Téměř zde nenaleznete otravné fetch questy, které byly trnem v oku například i Dragon Age: Inquisition. Veškeré vaše snažení je založeno právě na faktu, že jste především diplomat, jehož úkolem je navazovat vztahy. Jednou budete muset zařídit mírová jednání mezi domorodým kmenem a kolonizátory, zatímco jindy budete mít za úkol řešit problémy se strážnými, kteří vybírají výpalné a šikanují místní obchodníky.
[gallery size="jnews-360x180" ids="96076712,96076713,96076714"]
Každý takový splněný úkol posléze ovlivní mínění několika frakcí, které se ve hře nalézají. Bude pouze a jen na vás, jakou z nich budete chtít podporovat a jakou naopak zavrhovat. Pokud se vám jedna z nich nelíbí, není nic snazšího, než jim schválně svými rozhodnutími škodit. Naopak pokud budete sympatizovat se všemi, tak s trochou snahy si vás může oblíbit každá z nich, čímž se projeví vaše mistrovské diplomatické schopnosti. Berte však zřetel na to, že míra obliby u frakcí značně ovlivní závěr příběhu. Zkrátka a dobře jsou questy opravdu nejsilnější složkou hry, která je dále umocněna velmi povedeným namluvením postav.
Konečně pořádná hra od Spiders?
Greedfall rozhodně není špatnou hrou. Spíše naopak. Fanoušci dobrých příběhů a originálních světů v něm naleznou kvalitní kousek, a právě pro ně platí ona osmička. Nicméně pokud vás příběh zase moc nezajímá a ani vás neláká premisa šlechtického diplomata, jenž problémy řeší raději bez prolití krve, tak dostanete „pouze“ lehce nadprůměrné RPG s obyčejným soubojovým systémem a téměř žádnou výzvou. V tomto případě si od finálního hodnocení odečtěte klidně až dva body.
Greedfall vyšel 10. září 2019 na PC, PS4 a Xbox One. Konzolové verze zakoupíte na Xzone.cz.
Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2019+.
Verdikt
Pokud hledáte RPG s poměrně neotřelou premisou, dobře napsaným příběhem, povedenými questy a skvělým pocitem z objevování nového ostrova, a přitom jste schopni překousnout nižší obtížnost, lineárnější instance a docela neobroušený vizuál, koupí Greedfallu rozhodně nešlápnete vedle.
