Recenze Industria - německý Half-Life

Industria je jednou z těch "nepravděpodobně dobře vypadajících" indie FPS stříleček, u jejichž ukázek si říkáte, že takovou hru snad nemůže vytvořit malé nezávislé studio. V tomto případě se jedná o dvoučlenný německý tým, který tuto výzvu zvládnul kromě jiného díky přiměřené krátkosti hry. Přestože hra má svoje kreativní i technické problémy, rozhodně jsem od ní odcházel s pocitem, že bych si dal přídavek.

• Platforma: PC
• Datum vydání: 30. 9. 2021
• Výrobce: Bleakmill (Německo)
• Žánr: FPS
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ne
• Dat ke stažení: 15 GB
• Herní doba: 3+ hodin
• Cena: 513 Kč (Steam)

Silné stránky

Začátek hry na vás dýchne povědomým způsobem, pokud jste tedy zažili osmdesátá léta minulého století. Ocitnete se totiž v Berlíně v noci během pádu Berlínské zdi, ale zatímco ostatní lidé v ulicích mají docela jiné starosti, vy se v roli mladé ženy vydáváte na své pracoviště, kterým je přísně utajený výzkumný ústav, kde už touto dobou státní bezpečnost ničí důkazy o tajemném projektu. Vaším cílem je najít kolegu Waltera, ale ten se podle všeho vydal pomocí místních přístrojů do paralelní dimenze - kam se tedy vydáte za ním.

Ocitnete se v jakési alternativní verzi Berlína, které citelně dominují podivné stroje a spletence obřích kabelů i barikád. Pokud vám to okamžitě připomene City 17 z Half-Life 2, nebudete sami. Jenže tohle město je prakticky úplně opuštěné, tedy kromě jednoho tajemného cizince a postupně se probouzející armády různě nebezpečných robotů. Při hledání stop po Walterovi tak budete postupně sbírat také stále silnější zbraně klasického typu (pistole, samopal, sniperka) a budete čelit stále agresivnějším skupinkám mechanických nepřátel.

Ocitnete se v jakési alternativní verzi Berlína.

Přechod do jednotlivých částí města doprovází krátké výpravy do tajemné "černobílé knihovny a divadla", kde jste svědky podivných symbolických vystoupení na jevišti, které vám budou pro změnu připomínat scény z filmů Davida Lynche. Společně s hrstkou dialogů a před-skriptovaných scén doplňují mozaiku záměrně tajemného příběhu, který bohužel neméně podivně vyvrcholí. Přesto má ale hra pamětihodné okamžiky, tvořené spíše než scénářem geniální architekturou prostředí a kontrasty mezi roboty zamořeným centrem města, okrajovou zdí a nebo zapomenutým kostelem hluboko v lesích za městem.

Slabé stránky

Ačkoliv svět a zápletka hry mne navzdory své občasné podivnosti jednoznačně bavily, s hratelností už to bylo složitější. Základní mechaniky pohybu nebo boje fungují dobře a první kroky v potemnělém tajemném městě budovaly atmosféru stejně dobře, jako třeba loňský titul Paradise Lost od polských sousedů. Jenže jakmile jsem se z podzemí a interiérů dostal do otevřených ulic, začaly se projevovat určité technické problémy, z nichž nejhorší je špatná optimalizace jedné z nejrozsáhlejších lokací ve hře, kde jsem si vyloženě musel změnit nastavení grafiky, abych hru udržel plynulou. Podobný problém jsem pak zaregistroval během jedné z finálních bitev, kde se zdáli nepřátel spawnovat donekonečna, což je mnou nejvíce nenáviděná mechanika ve střílečkách.

Rozporuplné dojmy ve mě zanechala také částečná podpora ovladače, za jejíž přítomnost jsem byl sice vděčný, ale rozčilovala mne nutnost některé funkce kombinovat s klávesnicí. Co hře rozhodně vyčítat nehodlám, to je zhruba tříhodinová délka, protože tomu dle mého názoru odpovídá cenovka a také estetická kvalita hry, generující ve výsledku většinu zážitku. Pokud milujete Half-Life a rádi zkoušíte svérázné indie hry, určitě lze Industrii doporučit. Dvoučlenný tým svojí prvotinou jednoznačně zaujal. Pokud nicméně hledáte něco podobného, ale rozsáhlejšího a vyladěnějšího, vřele doporučuji spíše velmi podobnou hru Generation Zero, kterou navíc můžete hrát i s kamarády.