Kačer Donald a pes Goofy doprovázejí mladého bojovníka na jeho nelehké cestě.
Vítejte v jednom z nejprapodivnějších světů, které lze v herním průmyslu najít. V místě, kde Kačer Donald společně se psem Goofym doprovází mladého bojovníka, který vládne mečem ve tvaru klíče. A on to taky svým složitým způsobem klíč je. V místě, kde cestujete vesmírem, abyste na jedné planetě pomohli Jacku Sparrowovi a na druhé zažili neuvěřitelné dobrodružství s Mikem Wazowskim. Ve světě, kde vaše srdce cestují od jedné osoby do druhé a zemřít není zase tak jednoduché. V podobném duchu bych mohl pokračovat klidně dalších 200 řádků, pro představu to ale asi bohatě stačí. Po 14 letech čekání se k nám totiž vrací crossover mezi světem Walta Disneyho, Final Fantasy a původního originálního světa Kingdom Hearts.
- Vychází na: PS4 (testovaná verze), Xbox One
- Datum vydání: 25. ledna 2019
- Žánr: Akční RPG
- Česká lokalizace: Ne
Bylo, nebylo…
Ještě před začátkem samotného hodnocení je potřeba ujasnit si několik věcí. Za prvé se musím přiznat, že patřím mezi nováčky v této herní sérii a několik let zpátky jsem ani netušil, že taková hra vůbec existuje. Hanba na mě! O Kingdom Hearts III jsem se začal zajímat až několik málo let zpátky, kdy začaly vycházet první trailery. V mém věku je to už poměrně rarita, přesto se řadím mezi fanoušky Disneyho pohádek a jeho postaviček. A tak přede mnou stačilo zamávat pěknými videi z Arendellu či světa Toy Story a já byl chycen. Kéž bych býval tenkrát věděl…
Kingdom Hearts totiž zdaleka není jen o známých pohádkových postavičkách, ba právě naopak. Skrývá v sobě epický příběh o přátelství a nekonečném boji světla proti temnotě. Příběh plný zvratů a překvapení, který se však velice často může zdát matoucí. Ono se to vlastně nezdá, on matoucí vskutku je. Abyste si tedy nemuseli ťukat na čelo se slovy „Co to ten blázen kecá za nesmysly?“, dovolím si vám alespoň trochu přiblížit příběhové pozadí.
V dávné historii existoval pouze jeden svět, složený ze všech těch, které v průběhu navštěvujeme. Tento svět existoval kolem určité entity plné světla, moudrosti a znalostí zvané Kingdom Hearts. K jeho ochraně byl vytvořen χ-blade (čtěte Kyeblade). Právě z tohoto χ-bladu lidé začali tvořit jeho kopie. Taková kopie dostala jméno Keyblade (aby se to nepletlo). Všechno to vyústilo až ve válku Keybladeů, která zapříčinila zničení χ-bladu, s čímž zaniklo i Kingdom Hearts a celý svět se rozpadl na hromadu menších světů.
O spoustu let později přichází na scénu hrdina jménem Sora. Asi jste ho už viděli; je to ten klučina se špičatými vlasy na všech propagačních materiálech třetího Kingdom Hearts. Ten ve své idylické domovině nachází jeden z bájných Keybladeů a po sledu nepříjemných událostí prchá ze svého rodného světa. Brzy se k jeho pouti přidají i mocný mág Kačer Donald a udatný válečník Goofy, které poslal král Mickey (ano, ten Mickey Mouse) aby našli nositele Keybladu. Ti pak spolu zažívají nesčetná dobrodružství při ničení plánů Organizace XIII, vytvořenou z „bezsrdcích” kopiích lidí, za účelem znovu rozpoutat válku Keybladeů. Sem tam se vytvoří kopie jednoho z hlavních hrdinů, podruhé zas kopie někoho jiného a tak dále, a tak dále. Myslím si, že už jsme všichni na stejné vlně a můžeme se pustit do samotného Kingdom Hearts III.
…za devatero horami a osmero světy.
Uf… 500 slov za mnou a pořád jsem se ani slůvkem nezmínil, jaká ta hra vůbec je a co obsahuje. Když už jsme teda tak pěkně nakousli ten příběh, můžeme se od něj odrazit. Kingdom Hearts III začíná tam, kde před 14 lety skončilo Kingdom Hearts II. Sora se, společně s Donaldem a Goofym, vydává skrze různé světy, aby znovu nalezl svoji ztracenou sílu a osvojil si mocnou sílu probuzení. Zároveň jejich přátelé Riku a král Mickey pátrají po třech bájných mistrech Keybladu. Hra se ale především soustředí na Soru a příběhy ostatních hrdinů vypraví většinou pomocí cut-scén. Alespoň prvních 25 hodin hraní. Během této doby navštívíte postupně 8 různých světů, z nichž většina je inspirovaná některou z oblíbených Disney pohádek. Každý svět má pak vlastní příběh. Některý pro vás dobře známý, samozřejmě pokud sledujete pohádky jako já, některý je zase originálně vytvořený pro tuto hru. Nutno podotknout že tyto jednotlivé příběhy jsou skutečně skvělé. Samozřejmě něco se mi líbilo více, něco zase méně. Ale ani u jednoho jsem se vyloženě nenudil a například u příběhu v Karibiku jsem ani nedýchal. Každá návštěva pak trvá asi tři až čtyři hodinky, podle toho, jak se vám moc chce objevovat.
Po dokončení všech těchto světů ale hra nekončí a ten pravý Kingdom Hearts teprve začíná. Pokud jsem si jednotlivé příběhy do té doby s chutí užíval, posledních 7 hodin jsem jenom koukal s otevřenou pusou dokořán. Nechyběly tu zvraty, překvapení, emoce a samozřejmě „drobná” konspirace na závěr. Ačkoliv jsem závěrečné titulky strávil ve stoje s potleskem, musím se tu nad některými věcmi pozastavit a postěžovat si. Užijte si to, o moc víc stížností v této recenzi neuvidíte.
Je potřeba se zamyslet nad tím, pro koho je tato hra určena. Samozřejmě musí potěšit fanoušky této série, kterých je po světě rozeseto nespočet. Na druhou stranu hra vychází po dlouhých 14 letech, navíc expanduje i na konzole od Microsoftu, takže vývojáři musí počítat s tím, že se do příběhu ponoří i naprostí nováčci. Vzhledem k tomu, jak je příběh komplexní, plný neočekávatelných a hlavně nevysvětlitelných událostí, bylo by potřeba buď příběh zásadně zjednodušit, nebo to nováčkům nějak vysvětlit. Popravdě řečeno, kdybych několik dnů před hraním této hry vyloženě nestudoval vše, co se v minulosti událo, byl bych naprosto ztracen a ten příběh, o kterém tu tak básním, by pro mě byla jen hromádka nesmyslností. Neříkám, že se autoři nesnaží nováčky do příběhu dostat, ale desetiminutové vysvětlení tohoto složitého příběhu prostě nestačí. Takže se buď připravte na zmatené koukání, nebo zapněte YouTube a pořádně se na tuto hru připravte. Bude to stát za to!
Než se dostaneme od příběhu dál, mám tu ještě jednu drobnou připomínku. Možná je to tím, že jsem trochu hnidopich, ale jak už jsem několikrát zmiňoval, ve hře se čas od času stane doslova nevysvětlitelná událost, která buď všechno zachrání, nebo naopak. Myslím si, že tato forma deus ex machina je v dnešní době už trochu přežitkem. Vždyť už i hrdinové Avengers se dneska na záchranu od nikud nemůžou spolehnout. Ačkoliv tedy hra působí tak, že si autoři můžou vymyslet téměř cokoliv, aby pohnuli příběhem, nic to nemění na tom, že s tím pracují perfektně a vytvořili skvělý epický příběh.
Japonská originalita
Co se hrám ze země vycházejícího slunce musí nechat, je to, že se nebojí být originální. Tak třeba o tom si zajít na karaoke nebo zajezdit si na autíčkové dráze jako v Yakuze, si může GTA nechat jen zdát. Se stejnou originalitou přichází i Kingdom Hearts III. Ale vezmeme to postupně. Jedná se o akční hack and slash RPG. Ve své samotné podstatě je soubojový systém podobný hrám jako God of War nebo třeba Devil May Cry. Z pravidla na vás vyběhne přesila nepřátel a vy je svojí ultimátní zbraní kosíte v řadě efektivně vypadajících komb. Ze začátku je hra hodně jednoduchá a prakticky si vystačíte s opakovaným mačkáním jednoho tlačítka. Můj křížek na gamepadu se v prvních hodinách možná vyděsil, že zase hraju Red Dead Redemption 2. Jakmile však zvládnete prvních několik světů, všechno se změní. S obtížností totiž přichází zábava a hra vás začne nutit se pohybovat, využívat kouzla a jiné schopnosti. Způsobů boje je hned několik a samozřejmě máte k dispozici základní údery kumulující se do komb, následně kouzla všech různých druhů a nakonec speciální kouzla, inspirovaná jednotlivými postavičkami ze světa Disneyho. V boji vám pomáhají i vaši společníci. Kromě Donalda a Goofyho se k vám přidávají hrdinové z různých světů. Společně pak vytváříte další speciální údery, které samozřejmě dávají mnohem větší poškození. A jelikož se pořád bavíme o Kingdom Hearts, tak ani tady se nevyhneme pořádnému bizáru. Jednomu ze speciálních útoků se totiž říká atrakce; tu vyvoláte, když zasáhnete správného protivníka, čímž si přivoláte vražedný kolotoč. Ano, řekl jsem kolotoč. Je zde několik takových atrakcí a je to docela svěží oživení tohoto bojového systému.
Kromě samotného bojování je zde i fůra dalších věcí, co dělat. Většinou si každý svět s sebou nese nějakou specialitu. V jednom si můžete zabojovat ve virtuální hře robotů, v další vás čeká velký oceán na prozkoumávání a v jiné si zase můžete zaběhat překážkovou dráhu. Je toho hodně a většinou jsou samotné minihry i součástí příběhu, ke kterým se následně můžete vrátit. Opět to krásně mění hratelnost a velice snadno tak odpadá únava z toho, že se pořád jenom mydlíte s mečem. Chip a Dale pro vás vytvoří dokonce i mobil, který funguje jako nějaká kronika a navíc s ním můžete pořizovat fotky a hrát na něm další malé hříčky. Mezi světy se pak pohybujete vesmírnou lodí, přičemž ve vesmíru jsou pak další aktivity, jako vesmírné souboje nebo logické hádanky. Mojí nejoblíbenější minihrou se asi stalo vaření s myší z filmu Ratatouille. Navíc jídlo, které sníte, vám permanentně zvýší statistiky, a pokud si dáte celé obědové menu najednou, získáte další bonus navíc. Pěkná herní mechanika.
Co se týká RPG systému, tak ten není nijak extrémně složitý. Za souboje získáváte zkušenosti, ty vám následně zvyšují level postav. Statistiky se při tom navyšují automaticky. Zároveň můžete získat buď nový slot pro vaše vybavení, novou schopnost nebo kouzlo. Vybavit se pak můžete zbraní, oblečením, doplňky a různými lektvary. V jednu chvíli můžete držet až 3 Keyblady, takže v průběhu boje můžete libovolně měnit. Každý Keyblade, který vlastníte, je unikátní, a to ne jen vzhledem, ale i schopnostmi. Jeden se tak dokáže proměnit v obří kladivo, kdežto druhý můžete použít jako zbraň na dálku. Vaše meče si pak můžete vylepšovat u obchodníka, který pro vás má samozřejmě připravené i nějaké ty výzvy.
Staré, ale jako nové
Kdo se prokousal až sem, nebo si přečetl finální hodnocení, nejspíše pochopil, že se mi hra líbila. Jediné, co by mohlo tento pocit zkazit, je technická stránka hry. Rovnou přiznám - nezkazila. Právě naopak, podtrhla skvělý výkon vývojářů ze Square Enix. Graficky hra vypadá perfektně a je jedno, jestli pobíháte po lesích království Corona, nebo pomáháte na zahrádce ve Stokorcovém lese. Tráva přesně reaguje na váš pohyb, větvičky se houpají ve větru a průzračná voda na březích Port Royal přímo nabízí k jejímu průzkumu. Grafika se také přizpůsobuje danému světu. To znamená, že při návštěvě Medvídka Pů hra získává krásný old-schoolový filtr, přičemž v Karibiku se hra pokouší co nejvíce přiblížit realitě. Nutno podotknout, že na vysoké úrovni. V cut-scénách to občas vypadá, že je to vážně hrané. Navíc různé světy ovlivňují dokonce i vzhled vaší postavy. Při návštěvě Monstropolis se tak všichni dobrodruzi změní v obludy a při návštěvě Andyho pokojíčku jsou z nich panáčci z lega.
Kapitolou samou o sobě je soundtrack a dabing. Díky úzké spolupráci s Disney byli tvůrci schopni získat spoustu originálních dabérů. Nejvíce to jde poznat na Donaldovi s Goofym, kteří jsou ve své roli více jak 30 let a je skutečně radost poslouchat jejich rozhovory. Soundtracku pro mě vévodí jedna z úvodních písniček, na které se podílel i Skrillex, fanoušci elektronické hudby určitě tuší. Do paměti se mi však vryla i druhá marketingová píseň. Pozadu však nezůstala ani muzika doprovázející samotné hraní. Ona vlastně celá hra je jeden velký soundtrack a málokdy vás nechá potichu. A možná se občas objeví i melodie, kterou dobře znáte.
Pořád je to však jen hra a ty se jen málokdy udrží bez veškerých technických nedokonalostí. Mým největším soupeřem byla jednoznačně kamera v soubojích. Převážně v soubojích s většími oponenty se mi kamera někdy schovala uvnitř těla toho giganta a já neviděl vůbec nic. Při zamknutí kamery na nepřítele, který byl vysoko nad vámi, kamera občas nevěděla, koho dříve sledovat. Pokud jsem si teda nenašel správný úhel, Sora byl ukrytý někde mimo kameru a nakonec tam byl i problém při vskutku rychlém teleportování se nepřátel. U jednoho z bossů to bylo tak špatné, že jsem skoro nikdy netušil, odkud rána přijde a nebyl jsem schopný nastavit kameru tak, aby mi alespoň trochu vypomohla. Je ale také možné, že to byla jen moje neschopnost. Ostatní problémy už byly vskutku minimální. Pokud skáčete, kam nemáte, zůstane Sora na chvíli trčet ve vzduchu, ale je to otázka vteřiny a není to nic, co by kazilo dojem. Dvakrát během hraní mi také na chvíli vypadl zvuk, a to v momentě, kdy se toho kolem dělo vskutku hodně. Na druhou stranu lepší, když vypadne zvuk, než aby se začala celá hra sekat.
Suma sumárum, jsem s výsledkem nad míru spokojený a můžu hru doporučit všem, kdo holdují hack and slash hrám. Každopádně musím jen dodat, že i když se Kingdom Hearts III tváří, že by se mohla líbit dětem (nebo nehráčům), není tomu tak. Kvůli částečně bizarnímu soubojovému systému a komplikovanému příběhu by si tito lidé o vás taky mohli myslet, že už jste zralí na cvokhaus. Mezi námi hráči je to ale perfektní hra s epickým příběhem.
Hru můžete koupit na Xzone.cz a GameExpres.sk.
Verdikt
Pro fanoušky série naprostá povinnost, všem ostatním můžeme hru opravdu doporučit. Po nedělní večeři si místo ke knize sedněte k internetu a nastudujte si tento skvostný příběh o přátelství. Kingdom Hearts III vás za to odmění nejen vynikajícím příběhem.
